Expert na EU silně varuje: Tlak na integraci, euro, společnou armádu. Vzniká výbušná směs. Referendum o dalším členství v EU je nutností. A toto teprve přijde...

25. 6. 2017 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Podle experta na Evropskou unii Jiřího Malého není pro nás členství výhodné. „Z tlačení do integrace, do společné armády, eura a podobně vzniká do budoucna výbušná směs,“ tvrdí ředitel Institutu evropské integrace Newton College. Evropská unie jde prý cestou trestání členů jdoucích proti proudu hlubší integrace, propagandy a ovlivňování voličů mainstreamovými médii. Trvá na tom, že Česká republika by měla odmítat kvóty jako samotný princip řešení migrační krize a stejně tak bychom měli odmítnout i případné sankce.

Expert na EU silně varuje: Tlak na integraci, euro, společnou armádu. Vzniká výbušná směs. Referendum o dalším členství v EU je nutností. A toto teprve přijde...
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: EU armáda

Evropská unie chce trestat Českou republiku za to, že nedodržuje stanovené kvóty na přijímání imigrantů. Hrozí finanční pokutou. Jak vnímáte takové chování Bruselu?

Myslím si, že zahájení řízení je účelová záležitost, protože když se podíváme na celkové plnění kvót přerozdělování uprchlíků, žádná země je neplní. Dohoda zněla, že si budou rozdělovat na sto šedesát tisíc uprchlíků, ale celkem bylo rozděleno kolem dvaceti tisíc. Žádná země neplní kvóty, my je plníme ještě v menší míře a navíc se poněkud ozýváme proti systému kvót, podobně jako Maďarsko a Polsko. My ho odmítáme, proto jsme posazení na trestnou lavici a ukazuje se na nás prstem, že my jsme ti nesolidární členové Evropské unie. Jde o čistě účelovou věc, protože systém kvót je nefunkční a není řešením krize.

Jak by se podle vás tedy měla v tomto případě zachovat Česká republika? Vytrvat ve svém postoji a neplatit případnou pokutu?

Měli bychom trvat na svém postoji. Česká republika by měla odmítat kvóty jako samotný princip řešení migrační krize. A měli bychom odmítnout i případné pokuty, které by nám byly uloženy. Není opora v evropské legislativě, abychom mohli za takové jednání nějakou sankci dostat. Nějaké vyhrožování snížením dotací z evropských fondů také není namístě. Není mi známo, že by kvalifikační předpoklady pro čerpání evropských dotací obsahovaly věci, které se týkají zacházení s migranty nebo měly něco společného s migrační politikou. Česká politická reprezentace by měla zdůrazňovat, že Česká republika je sice příjemcem z fondů Evropské unie, ale zároveň z České republiky plyne velká část zisků nazpět zejména do západoevropských zemí Evropské unie. Z České republiky se vyvede na západ více peněz, než které získáme ze společného rozpočtu Evropské unie. Je třeba stále opakovat, že přerozdělování peněz z Evropské unie není milodar, ale platíme za to také nějakou cenu. Pustili jsme západní firmy na naše území, mohou zde vydělávat peníze, které od nás zase odvádějí pryč.

Jak vnímáte současné chování Evropské unie? Podporuje důvěru obyvatel, nebo jejich důvěru naopak ztrácí?

Evropská unie se nijak nepoučila ze své minulosti a signálů, které jí voliči dali. Jde cestou silovou, jde cestou trestání těch, kteří nejsou v hlavním proudu evropské integrace nebo by chtěli být mimo jádro členských států. Trestá státy, které se chtějí méně aktivně podílet na evropské integraci. Zároveň si myslím, že jde Evropská unie cestou propagandy a ovlivňování voličů přes mainstreamová média, snaží se udržet status quo. Když Evropská komise vydala pět scénářů, jak se bude Evropská unie vyvíjet po Brexitu, kde jsou jak varianty užší integrace, tak rozvolnění integrace, ve skutečnosti jsou pravděpodobnější varianty posilování integrace bez ohledu na to, že důvěra voličů v tyto kroky je podle různých průzkumů v Evropě na nižších úrovních.

Jak obstáli politici České republiky v této situaci? Sledujeme různé vývoje jejich postojů, které se různě mění.

U politiků bychom měli sledovat zejména kontinuitu prohlášení. To znamená ti, kteří na současný neblahý stav Evropské unie, na její neschopnost řešit krizové situace a na hrnutí problémů před sebou upozorňují dlouhodobě, jsou důvěryhodnější. Přece jenom správně zanalyzovali situaci a dlouhodobě se na věc dívají realisticky. Naopak stoupenci integrace byli dlouho pro prohlubování integrace a nyní začínají otáčet a dávat zpátečku, protože se třeba domnívají, že ztratí voličské hlasy. Názorová změna nevypadá důvěryhodně. V tomto smyslu je největší zklamání u sociální demokracie, která byla v hlavním integračním proudu vždy. Vždy byla velmi probruselská a prounijní. S ohledem na to, že názory voličů na větší integraci nebyly pozitivní, ale spíše negativní nebo se zhoršovaly, začala sociální demokracie měnit rétoriku také.

Trochu mne zarážejí prohlášení typu „do voleb už žádné migranty nepřijmeme“. Je vidět, co by se dělo, kdyby tato strana zvítězila. Ono se to asi nestane, ale zvláštní jsou i prohlášení sociálních demokratů, proč vytahují před volbami přijetí eura, když nejsou dořešeny hlavní problémy této měny. Stále řešíme Řecko, které dostalo další půjčku osm a půl miliardy eur. V tom sociální demokracie vysílá velmi protichůdné signály. Na jednu stranu by chtěli pokračovat v prounijní a probruselské politice, ale na druhou stranu se bojí ztráty voličského hlasu. Je to vidět.

V našem posledním rozhovoru jste řekl, že „systém Evropské unie je nastaven tak, aby fungoval, když je dobře. Na případy jako migrační krize není připraven vůbec“. Změnilo se něco za poslední měsíce?

Já se obávám, že se nezměnilo nic, protože zaprvé uplynula příliš krátká doba, aby někdo otočil kormidlem, a zadruhé se nezměnili osoby a rozhodující aktéři ve vrcholných funkcích. V čele Evropské unie sedí ti samí lidé a stále pokračují ve své politice. Nevidím žádnou ochotu něco změnit, koneckonců slyšíme výroky, že na teroristické útoky si musíme zvykat, protože budou součástí našich životů. S tím musím vyslovit absolutní nesouhlas. Evropská unie se tváří, že má nahradit členské státy. Přitom základní funkcí státu je zajištění bezpečnosti a ochrany hranic. Jenže to v Evropské unii nefunguje – Evropská unie, která zatím není státem, ale snaží se na něj hrát, v tom selhává. Omlouvat to tím, že jsou to pouze excesy, je nesmysl. Ti pachatelé útoků jsou ve většině případů imigranti, kteří zde žijí v několikáté generaci, jsou to potomci přistěhovalců, mnohdy mají vysokoškolské vzdělání, což je také zajímavé, ale nakonec vidíme, že frekvence útoků bohužel roste. Takže prohlášení, že si na ty situace musíme zvyknout, je velká chyba ze strany orgánů Evropské unie a jejích vrcholných představitelů.

Minule jste zmínil a dnes také, že Evropská unie chce ještě více propojit jednotlivé státy, zatímco voliči jsou spíše proti. Zaznamenal jste nějaký vývoj v této věci?

V první řadě orgány Evropské unie využijí Brexit k tomu, aby se skutečně pokusily integraci dále posílit. Hlavní brzda, to znamená Velká Británie, zmizí z Evropské unie, a to povede ke snaze vnutit koncept těsnější integrace zemím Evropské unie, které s ním dosud nesouhlasily. Bohužel váha jejich názoru po Brexitu oslabí. Oslabí státy, které mají výhrady k prohlubování integrace a odmítají ji. Budou zde pokusy vnutit zbylým zemím v Evropské unii, které nemají euro, vstup do eurozóny. Po roce 2020 si umím představit, že čerpání určitých eurodotací bude vázáno na členství v eurozóně, to se může stát.

Diskutuje se otázka společné obrany, armády, to také Británie odmítala. Nový francouzský prezident se tohoto tématu chopil a drží se ho. Různé integrační kroky, které by měly posílit jednotu Evropské unie, minimálně Německo s Francií a evropské orgány zkusí. Uvidíme, jaká bude reakce členských států. Kromě tlaku na hlubší integraci se něco stane s finanční situací Evropské unie po Brexitu. Protože Velká Británie do společného rozpočtu Evropské unie odvádí ročně více než šestnáct miliard eur, je druhým největším čistým plátcem a Evropská unie jí nedává téměř nic nazpátek. Téměř celý britský příspěvek se rozdělí mezi jiné členské státy a Česká republika bude mít po roce 2020 v novém finančním období určitý problém, protože dotace, které dostáváme z evropského rozpočtu, se velmi silně sníží.

Navíc když se kvalifikační předpoklad pro čerpání dotací určuje podle ekonomické úrovně vůči průměru Evropské unie, v případě České republiky jsme dnes na 88 procentech průměru Evropské unie. Jedna z těch kvalifikačních hladin je přitom 90 procent, jsme tedy velmi blízko. Po vystoupení Velké Británie se průměrná ekonomická úroveň Evropské unie sníží a Česká republika překoná určitě onu hranici 90 procent, takže ztratíme nárok na řadu evropských dotací. Hrozí, že po roce 2020 se Česká republika stane buď čistým plátcem do evropského rozpočtu, nebo se omezí její čistý příjem z rozpočtu Evropské unie. Členství v Evropské unii tak pro nás není výhodné. Z tlačení do integrace, do společné armády, eura a podobně vzniká do budoucna výbušná směs.

To nezní příliš optimisticky…

Ano, nezní. Dokonce mám informace, že orgány Evropské unie už začínají vést předběžné konzultace o novém finančním rámci po roce 2020 a z těch skutečně vyplývá, že Česká republika se může stát čistým plátcem do rozpočtu Evropské unie. Pokud zůstaneme čistým příjemcem, stále k nám sice z evropského rozpočtu bude proudit více peněz, než kolik do něj platíme, ale náš čistý příjem se velice radikálně sníží, to je téměř jistota na základě předběžných jednání, která se vedou.

Zní to, jako byste se rád přidal k těm, kdo volají po referendu o vystoupení z Evropské unie…

Já si myslím, že referendum o budoucnosti členství v Evropské unii je přímo nutností. Vezměme v úvahu, že v roce 2003 hlasovali lidé o vstupu do Evropské unie a ta Evropská unie vypadala jinak a fungovala na jiném smluvním základě než dnes. V době našeho vstupu fungovala na základě smlouvy z Nice. Od roku 2009 funguje podle Lisabonské smlouvy, která změnila fungování Evropské unie, zvýšila počet oblastí, kde se rozhoduje většinovým hlasováním, nikoliv jednomyslným rozhodováním států. Dále Evropská unie Lisabonskou smlouvou změnila složení svých orgánů, takže se zmenšila váha hlasů menších členských států a posílila váha těch větších. Lisabonská smlouva posunula další kompetence ze členských států na Evropskou unii. Žijeme v Evropské unii, která je jinak uspořádána než ta, do níž jsme vstupovali a o které bylo referendum. Byla chyba, že nebylo referendum o Lisabonské smlouvě. Jediné bylo v Irsku a Irové ji nejprve odmítli. Po velkém tlaku a kampani ji v opakovaném referendu přijali. Ale ostatní státy Lisabonskou smlouvu přijímaly prostřednictvím parlamentů. Je třeba ověřit, zda občané souhlasí se současnou podobou Evropské unie a referendum je namístě.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To radši Zemana než Horáčka! rozpálil se John Bok a o druhém jmenovaném nám prozradil, co hrozného prý v minulosti páchal

4:42 To radši Zemana než Horáčka! rozpálil se John Bok a o druhém jmenovaném nám prozradil, co hrozného prý v minulosti páchal

ROZHOVOR „Tahle země je schopna se o sebe postarat sama a nemusíme mít víc, než máme. Trhy jsou důle…