Co soudíte o Tomáši Halíkovi?Anketa
Zaznamenal jste nějaké zajímavé reakce v Německu na úterní schůzku bývalého kancléře Helmuta Kohla a maďarského premiéra Viktora Orbána, kterou někteří členové CDU brali jako urážku kancléřky Angely Merkelové?
Návštěva přinesla jisté překvapení – německá média konstatují, že proběhla oproti očekáváním především jako soukromé přátelské setkání. „Revoluce z Oggersheimu“ se nekonala, konstatoval například Der Spiegel. Skutečně, prohlášení, které oba protagonisté zveřejnili, zdůrazňuje, že Viktor Orbán a Helmut Kohl „nejsou v rozporu s úsilím kancléřky Angely Merkelové“ a jsou s ní zajedno, i pokud jde o cíle při řešení uprchlické krize. V prohlášení se oba hlásí i k celoživotní prioritě Kohlovy politiky – „politicky sjednocená Evropa nemá alternativu“. Premiér Orbán seznámil Helmuta Kohla se svým plánem „Schengen 2.0“, ale setkání nevyznělo jako snaha o jeho prosazování.
Jaký význam jejich setkání přisuzujete a může nějak ovlivnit postoj veřejnosti k řešení uprchlické krize, jak prosazuje nynější kancléřka Angela Merkelová?
I kdyby byla zima, silně pršelo a na ulici bylo bláto, šel (šla) bych demonstrovat...Anketa
Do jaké míry dáváte za pravdu tvrzením, že postoj Německa k migrační krizi je ovlivněn tím, že tamní politická a mediální elita je přesvědčena o tom, že až do skonání světa je třeba odčiňovat druhou světovou válku?
Přístup německé politiky a veřejnosti formuje – tak jako v jiných zemích – mimo jiné i tzv. historická paměť, tedy sdílená zkušenost vlastních dějin, kterou stále podrobuje kritickému přehodnocování. Tuto zkušenost společnost převádí do základních koordinátů politického jednání. Vzniká tak většinová představa o tom, co je správné, co ještě přípustné a naopak jaká politika je v Německu nepřijatelná. To se týká jak domácího, tak zahraničního působení.
Historická paměť je pochopitelně v každé společnosti odlišná a ovlivňuje odlišně i praktickou politiku. Margaret Thatcherová kritizovala Německo, že usiluje o prohlubování EU kvůli svému „špatnému svědomí“, podobně je kritizována německá politika v otázkách uprchlické krize. Jistě je morální imperativ německé politiky, tedy pomáhat ohroženým, součástí historické zkušenosti z nacistické agrese a teroru, článek 16a německé ústavy – právo na azyl – tuto zkušenost převádí do zákona.
Morální důvody motivují aktivity milionů německých obyvatel různého etnického původu na podporu uprchlíkům – jde o největší společenské hnutí v SRN od druhé světové války. Jistě ale nejsou jediným důvodem pro postup německé politiky. Dalším zásadním důvodem je zájem na zachování stabilní a funkční EU a stabilitu zejména ve střední Evropě. Angela Merkelová otevřela Německo syrským uprchlíkům, shromážděným v krizové situaci v Maďarsku, mimo jiné z obavy o stabilitu v regionu; jednala tak údajně i na základě žádosti rakouského kancléře Faymanna.
To, že se německá politika a hospodářství budou snažit integrovat uprchlíky i do pracovního trh, je spíše vedlejší efekt s nejistým výsledkem: skutečně kvalifikovaných uprchlíků je podle odhadů maximálně dvacet procent, skoro polovina naopak nemá žádné nebo jen minimální vzdělání. Náklady a rizika spojená s integrací do společnosti jsou tedy obrovské.
Psali jsme:
V Drážďanech začal soud s Lutzem Bachmannem, předákem hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu, tedy Pegidy. Hrozí mu až pět let vězení za podněcování k nenávisti vůči uprchlíkům. Čím je dán ten mimořádný zájem médií i veřejnosti o proces, copak ten rozsudek může být nějakým zlomem či signálem?
Proces je důležitý, protože má dát jasně najevo, co je v německé společnosti z právního hlediska nepřijatelné. To má politický i právní účinek: německé soudy mají ve společnosti vysokou autoritu a případné odsouzení Lutze Bachmanna sice jistě neovlivní jeho skalní stoupence, definuje ale pro ostatní případné sympatizanty mantinely, které v normální a zdravé společnosti nelze překračovat.
Lutz Bachmann do značné míry zosobňuje problém hnutí Pegida. Ne proto, že by účastníci a sympatizanti hnutí byli stejně jako on recidivisté, naopak, většina Pegidy patří v Sasku dokonce mezi střední třídu. Bachmann je symbolem Pegidy proto, že svou radikální rétorikou oslovuje „znepokojené občany“ stejně jako německé neonacisty. Díky Pegidě, ale i AfD se nacionalistická rétorika vrací do německého veřejného prostoru – projevy nacionalismu a rasové nenávisti byly dříve přítomné, ale marginální, historicky poučená německá společnost se jim bránila. Dnes je Bachman/Pegida i AfD znovu legitimizují.
Předseda bavorské Alternativy pro Německo Petr Bystroň během besedy na Filozofické fakultě ZČU v Plzni prohlásil, že od té doby, co Angela Merkelová vede CDU, se strana posunula takovým způsobem doleva, že sami členové CDU si jen mnou oči a svoji vlastní stranu nepoznávají. Jak současnou Křesťanskodemokratickou unii vidíte vy?
CDU je na škále politických stran nadále stranou stojící napravo od středu. Její programový rozsah, jak jej prosadila Angela Merkelová, ovšem zasahuje jak napravo, tak nalevo od politického středu. V době parlamentních voleb v roce 2013 se o Angele Merkelové psalo jako o „vysavači“ programových inovací všech stran – včetně SPD a Zelených. To CDU zajistilo 41,5 procenta hlasů, a tedy nárůst 7,7 procenta oproti volbám v roce 2009. Strana se ale skutečně posunula od tradičního konzervativního jádra doleva a část nespokojených tradičních přívrženců CDU přechází k Alternativě pro Německo.
V Německu prý nikdo nechce být na pravici. Nikdo není „rechts“, protože pravice je jako „rechts extréme“. Všechny strany s výjimkou komunistů se hromadí v politickém středu a lidé prý nevidí rozdíl mezi CDU a SPD, tedy dřívějšími konzervativci a socialisty. Dá se takhle politická scéna v Německu hodnotit?
Pojem pravice je z historicky pochopitelných důvodů zatížen. Přitom nejde jen o nacismus: všechny následující pokusy oživit extrémně nacionalistickou, neonacistickou scénu vyšly z radikální pravice. U stran hlavního proudu se proto mluví spíše o konzervativních nebo pravicově-konzervativních stranách. Při posuzování charakteru stran podle toho, jak je vnímá veřejnost na škále 1–11, kde 1 je levice a 11 pravice, je nejpravicovější stranou neonacistická NPD. Kdokoli se NPD blíží nebo s ní sdílí témata, akce a členskou či voličskou základnu, je ve veřejnosti velmi pozorně sledován. Ostatně i česká veřejnost je historicky poučená a měla by být na pozoru: není žádná záruka, že se znovuvzkříšení německého nacionalismu, dnes v boji proti uprchlíkům a proti islámu, dříve nebo později neobrátí proti sousedům, zejména těm slabším.
Fotogalerie: - PEGIDA s českou účastí
Když jste byl hostem Studia 6 České televize, moderátorka v otázce na Alternativu pro Německo užila spojení krajní pravice. Takhle je strana nálepkována často. Co je ale na ní krajního? Nejde jen o pokus tímto přívlastkem odrazovat v Německu od její volby a u nás případné zájemce od jejího následování?
Problém – a možná spíše taktika – Alternativy pro Německo je, že nemá zcela ujasněný profil. Na jedné straně je v ní zastoupen konzervativní proud zklamaných přívrženců a bývalých členů CDU. Na druhé straně za ni ovšem vystupují osoby, jako je Björn Höcke, mluvčí AfD v Durynsku, který se ve své rétorice vrací k tradičním nacionalistickým pojmům, odmítá, že by každý člen neonacistické NPD měl být vnímán jako pravicový extremista a tak dále. Zakladatel strany, Bernd Lucke, chtěl zbavit Höckeho funkce předsedy poslanecké skupiny v zemském sněmu Durynska, ale strana si jej udržela. I proto Bernd Lucke, liberální ekonom, nikoli nacionalista, který stranu založil na odporu proti euru, se skupinou vedoucích osobností později ze strany vystoupil a přenechal ji nacionálním populistům.
Německá veřejnost následně koncem roku 2015 ve výzkumech ohodnotila odchod Luckeho jako posun AfD dále doprava, hned za NPD. Od té doby rétorika AfD dále zostřuje a Frauke Petryová, předsedkyně AfD, která patří spíše ke středovému proudu, bude muset bojovat o udržení své vedoucí pozice. Skeptici tvrdí, že ji čeká stejný osud jako Bernda Luckeho – radikálnější kruhy ji z vedení a možná i ze strany vytlačí. AfD je tak dnes vnímána jako strana Pegidy. Nebýt konfliktního vztahu mezi Frauke Petryovou a Lutzem Bachmannem, došlo by možná již mezi oběma entitami k propojení.
Zaujalo mě, že když AfD poukázala na to, že se islám ne ve všech aspektech shoduje s německou ústavou, tak se v médiích objevilo, že je proti svobodě vyznání, tedy otočení diskuse o 180 stupňů. Nezpůsobuje si AfD to nálepkování právě tím, že zvedá nepohodlná témata, zatímco zavedené strany se jim vyhýbají?
Téma islámu, soužití různých kultur a náboženství je v německé debatě nejpozději od nárůstu islámského terorismu dlouhodobě přítomné. AfD sklízí kritiku především proto, že používá téma islámu tak, že může polarizovat společnost, vytlačovat muslimy žijící v Německu na její okraj. V Německu žije normálním životem přes čtyři miliony islámských věřících. Označovat jejich víru za protiústavní a za politickou ideologii, jako to dnes dělají představitelé AfD, soužití různých kultur a náboženství v Německu jen zatíží. Radikalizace pak znemožní působení reformních proudů v islámských komunitách – přitom právě reforma islámu v Evropě a Německu je jedním z hlavních předpokladů pro dlouhodobé soužití a integraci.
Německá vláda vyslovila souhlas se stíháním satirika Jana Böhmermanna kvůli básni zesměšňující v televizi ZDF tureckého prezidenta Erdogana, i když v koalici panovaly různé názory, zda vyhovět turecké žádosti a zahájit stíhání. Je německá veřejnost nakloněna spíše tomu vyhovět požadavku Turecka, nebo je pro ni více svoboda slova?
Okolo sedmdesáti procent dotázaných požadavky prezidenta Erdogana odmítá jako nepřijatelné. Ostatně kritiku sklidila kancléřka Merkelová nejen od opozice – Zelených a levice, ale také od koaličního partnera, SPD. Důvodem pro postup kancléřky je zřejmě pragmatická snaha odstranit překážky pro naplňování dohody s Tureckem o výměně uprchlíků, a tím zastavení jejich nekontrolovatelného příchodu do Evropy. Navíc v otázce zrušení víz pro občany Turecka, které dohoda také předpokládá, Německo ústupky Turecku dělat nemůže. Gesto vstřícnosti vůči Turecku je tak především výrazem snahy kancléřky Merkelové řešit uprchlickou krizi tam, kde to v dané situaci je možné a účinné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
