Kritizujete naše vrcholné politiky za výroky o uprchlících dost obecně a neadresně. Můžete být konkrétnější?
Samozřejmě, pokud prezident nebo ministr financí hlásají, že nemáme přijímat žádné migranty, respektive nemáme povinnost přijímat žádné uprchlíky, tak jsou buď ignoranti, kteří po třech letech trvání takzvané migrační krize nepochopili definici uprchlíka a základní povinnosti vyplývající z našeho ústavního pořádku, mluvím hlavně o článku 43 Listiny základních práv a svobod, mezinárodního práva a závazků Česka v Evropské unii a Radě Evropy, nebo vědomě populisticky lžou, protože si myslí, že to jejich voliči ocení.
Takže nejen pro dotyčné politiky. Uprchlíkem je osoba s odůvodněným strachem z pronásledování z jednoho z pěti následujících důvodů - rasa, národnost, náboženství, politické přesvědčení nebo příslušnost k určité sociální skupině. Evropské a unijní právo navíc ukládá povinnost poskytnout ochranu také obětem ozbrojených konfliktů – typicky Syřanům – nebo osobám, kterým by v případě návratu hrozilo mučení, ponižující či nelidské zacházení nebo trestání. Píše se o tom v článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jejímž garantem dodržování je soud ve Štrasburku. Platí přitom, že pokud osoba požádá o azyl, jedná se o vyvratitelnou domněnku. To znamená, že je dána povinnost státu azylovou žádost posoudit podle pravidel Ženevské úmluvy a unijního práva. Proto návrhy na uzavření hranic, okamžité deportace a tak podobně jsou právním nonsensem.
Teď nebudu adresný já, protože nechci vyvolávat vášně. Nicméně jedna bytost z vašeho prohlášení Experti na integraci ostře kritizují české politiky za výroky o migrantech a uprchlících, pod nímž byly kontakty na osoby v případě zájmu o rozhovor, napsala, že Parlamentním listům neodpoví. Z čeho pochází tato pýcha?
Této osoby, její práce, odvahy a postojů si velmi vážím a jejímu stanovisku rozumím. Parlamentní listy bývají označovány za dezinformační a proruský server, a také já jsem proto několikrát rozhovor pro PL odmítl. Po poslední aféře s nakupováním pochvalných článků pro hejtmana Michala Haška za veřejné prostředky Jihomoravského kraje si dělám o objektivitě PL ještě menší iluze. Nicméně, PL mají svůj okruh čtenářů, kterých si samozřejmě vážím, a tito by měli znát základní pravidla uprchlického práva. Proto jsem tentokrát s rozhovorem souhlasil.
Podle mě, neboť jsem nesnášenlivý novinář, je to ředitelka placená z našich daní, která si ještě vybírá, komu sdělí úspěchy své práce, takže „dámička“, co se dala na neziskový sektor, protože se doma jako manželka bohatého podnikatele nudila. Nemám pravdu?
Omyl. S velmi mírnou nadsázkou – po vstupu do EU se u nás bez peněz EU nepostaví ani lavička v parku a v našem oboru to platí dvojnásob. V podstatě německý, švédský či britský daňový poplatník platí svým příspěvkem do rozpočtu EU nejen tisíce věcí u nás, v Maďarsku či na Slovensku – podle posledního Respektu jsou největším čistým příjemcem peněz EU na hlavu Slováci a hned po nich my, ale platí také to, aby cizinci a uprchlíci měli prostřednictvím pracovníků neziskovek v Česku dostupnou základní právní pomoc, kurzy češtiny, integrační aktivity a tak podobně. Náš stát často není schopen tyto evropské peníze ani včas rozdělit a například již déle než rok dodržet svou právní povinnost zajistit bezplatné právní poradenství lidem v uprchlických táborech či detencích. A úspěchy své práce solidní neziskovky velmi podrobně sdělují na svých webových stránkách ve svých výročních zprávách. My také.
Proč jsou podle vás Parlamentní listy pro neziskový sektor tak nepřijatelné?
To nemohu takto paušálně ani potvrdit, ani hodnotit. Jistě se najde řada spolků, které PL oceňují a podporují.
Jací lidé by měli obecně pracovat v neziskovkách?
V lidskoprávních či migračních určitě lidé odvážní, ochotní pomáhat.
Proč se rozhoduje o důvěryhodnosti neziskovek dle amerického scénáře?
Této otázce vůbec nerozumím.
Jsem nyní doslovně invalida, nemohu chodit, proto jsem se tiskovky Asociace veřejně prospěšných organizací České republiky ohledně hodnocení tuzemského neziskového sektoru v Americkém centru, kde se každoročně pořádá, nezúčastnil. Metodika hodnocení byla vyvinuta Americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj. Takže, to jste vy, české neziskovky, nebyly schopny za těch šestadvacet let vymyslet vlastní systém?
My pomáháme lidem v nouzi. V našem případě uprchlíkům a cizincům s různými problémy. Nemáme čas ani nástroje vymýšlet nějaké hodnotící systémy pro spolky s nejrůznějšími oblastmi činnosti. A ani nechci hodnotit myslivce, zahrádkáře nebo neziskovky pomáhající dětem nebo pejskům. Pokud nějaká vážená instituce nebo občané naši práci ocení, jsme za to rádi.
Psali jsme:
Do jaké míry si uvědomujete strach Čechů z uprchlíků, muslimů?
Uvědomuji si ho velmi osobně, protože se často setkávám s reakcemi našich občanů. Jedná se bohužel o strach z neznámého, protože uprchlíků a muslimů je u nás tak málo, že devětadevadesát procent našich obyvatel nemá vůbec možnost s uprchlíkem promluvit, aby zjistili, že je to úplně normální člověk, který byl donucen v důsledku války či třeba pronásledování režimem v Rusku či Číně opustit svou vlast. Beru tyto obavy velmi vážně a snažím se lidem trpělivě vysvětlovat, že uprchlíci jsou obětmi teroristů, válek a diktátorů a máme právní a morální povinnost jim pomáhat.
Opravdu si myslíte, že je to stejné jako etapová emigrace z Československa za bývalého režimu, a proč?
V podstatě ano. Zažili jsme masové útěky z Československa v důsledku války, zažili jsme útěky více než dvou set tisíc Čechoslováků z komunistické diktatury, zažili jsme ekonomickou migraci Čechů a Slováků do západních zemí. Nezažili jsme českou emigraci z environmentálních důvodů a nezažili jsme jako Češi zvěrstva syrského režimu, Tálibánu či organizovaných zločinců, kteří si říkají Islámský stát. A proto je pro spoustu občanů těžko představitelné, proč lidé někde žádají o azyl.
Jak vnímáte kvóty EU na přijímání uprchlíků?
Jako asi nezbytnost. Loni do Řecka, jako první země EU, přišlo 850 000 lidí. Letos 150 000. K nám celých 1525 žadatelů o azyl. Je tedy jasné, že Řekové, Italové či Malta nemohou nést tuto odpovědnost sami. O osoby pronásledované, v azylovém řízení tedy úspěšné, se zřejmě budeme muset nějak podělit. Německo, Švédsko či Holandsko za nás nebudou donekonečna tuto odpovědnost nést a současně ochotně posílat na východ dotace.
Můžete mi alespoň jedním příběhem či vzpomínkou naznačit, jak těžká je práce lidí, co v Česku brání a starají se o uprchlíky?
Téměř každodenním naším příběhem je realita poskytnutí bezplatné pomoci právníka či sociálního pracovníka pro šest i více klientů, v detenci klidně i pro dvacet klientů denně. To je nesmírně náročná činnost a já si každého takového pracovníka nesmírně vážím. Spousta lidí nepomůže nikomu celý rok. Neustále také hledáme uprchlíkům ubytování či práci. V Gruzii pomáháme už řadu let seniorům v regionu Khashuri.
Pořád přemýšlím o tom, jestli na tu naši humanitu a charitu nakonec nezařveme. Hovořím o euroatlantické civilizaci. Jak to jako občan Rozumek vnímáte vy?
Optimisticky. Jako občan EU věřím v sílu a demokracii EU a pokud nás někdo z EU nevyvede zpět do náruče východu, tak to bezpochyby zvládneme. A rozumím tomu, že politici potřebují snadné body, ze všech sil přiživují obavy občanů, a uprchlíci a cizinci jsou jako nevoliči velmi snadným terčem a zástupným problémem, který najednou odsouvá kamsi do pozadí skutečné problémy naší společnosti, jako jsou korupce, neefektivní státní správa, střet zájmů ministra financí či stárnutí obyvatelstva.
Ostatně na kolik otázek odpověděl ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům a na kolik občan Rozumek?
To je stejné. Jako občan bych pouze dodal, že stačí velmi málo a naše vlastní, česká demokracie, náš právní stát, nezávislá justice či média se mohou velmi snadno otřást v základech, jak to aktuálně vidíme v Maďarsku, na Slovensku či v Polsku. Stačí velmi málo, jedny špatné volby. Pokud uprchlíci budou instrumentem v tomto vývoji, tak jsem jako občan a současně ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům prohrál.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
