Matně si vybavuji, že jste letos na jaře byl v Rusku, je to tak?
Ano, byl a teď opět tam za tři dny jedu. Mám tam jednak spoustu přátel, ale zejména jsem už léta členem prezidia Euroasijské asociace zoologických zahrad, která má sídlo v Moskvě. Právě příští týden se opět koná její zasedání. Myslím, že tentokrát ta návštěva poznamenána rusko-ukrajinským konfliktem bude, protože například kolegové z Ukrajiny se do Ruska z celkem pochopitelných důvodů nechystají. Takže i profesní organizace, které mezinárodně sdružují síť zoologických zahrad, jsou tou situací postiženy. Věřím, že vzájemná výměna názorů je stále na korektní úrovni a osobní vztahy se jistě nijak výrazně nezhoršily, ale ředitelé ukrajinských zoologických zahrad by asi těžko vysvětlovali svým spoluobčanům, že jedou na návštěvu do Ruska…
Kdybyste měl pominout tuto mezilidskou a profesní rovinu, tak jak dneska vnímáte Rusko jako takové? Jste spíše v táboře těch, kteří tvrdí, že Rusko už není tou „sovětskou“ zemí s diktátorem v čele a je vhodné se s ním „kamarádit“, nebo jste příznivcem razantního přístupu a odstupu vůči této zemi?
Já se nacházím částečně na obou stranách. Jak jsem řekl, mám tam přátele, což jsou obyčejní lidé, se kterými se dá dobře vycházet a jsou velmi pohostinní – potud jsem na straně jakoby rusofilů. Ale zároveň vnímám jako poměrně nešťastnou, škodlivou a nebezpečnou politiku Kremlu. Myslím si, že prezident rozehrál velmi nebezpečnou hru.
Takže lidsky to vnímáte zcela jinak než politicky…
Ano, politicky jsem na straně odpůrců Kremlu, lidsky jsem naopak na straně rusofilů.
Psali jsme:
Na jaře jste kandidoval do europarlamentu a nejste politický benjamínek. Jak hodnotíte kroky Evropské unie, potažmo České republiky v otázce přístupu k Rusku například formou protiruských sankcí?
To není jednoduchá otázka. Spíš se kloním na stranu těch, kteří tvrdí, že se všechno nedá přepočítávat na peníze a že jsme prostě součást určité společnosti, která by měla jasně projevit svůj názor, když s něčím nesouhlasí. V tomto směru jsou sankce na místě a měly by být důsledné například ve věci vojenských materiálů a technologií. Tam bych se pod ně podepisoval i s vědomím toho, že to může mít ekonomické důsledky pro Evropu.
Co považujete za největší světové nebezpečí?Anketa
Takže konkrétně Česká republika by podle vás měla vždy mít jednotný názor jako Unie a nevymiňovat si nějaké výdobytky, shovívavější postoj v osobním zájmu a podobně?
Ten hlas by měl být co nejjednotnější. Jakékoliv drobení názoru na víc proudů vlastně nahrává politice Kremlu, protože pak může snadno rozehrát staré římské divide et impera (rozděl a panuj).
Cestujete v podstatě po celém světě, i do Afriky. Jak vnímáte to, co se děje v Sýrii, Íránu a podobně? Mají někteří Češi oprávněnou obavu z imigrační vlny a hledání cest, například konkrétně u vás na severu Čech v Teplicích, jak omezit zvyklosti muslimů?
Asi jsem měl hned na začátku, i v případě Ruska, říci, že nejdůležitější vlastnost je tolerance. Měli bychom být tolerantní k cizím národů, cizí víře a podobně. To je cesta, jak na planetě přežít v míru. Nemám problém s multikulturalismem. S obavami sleduji postoj našich představitelů k cizincům a xenofobní názory se mi nelíbí. Na druhou stranu chápu reálné nebezpečí toho, čemu se říká Islámský stát a co by se státem vůbec nazývat nemělo, protože to nemá se státem a dokonce ani s islámem nic společného. Alláh, pokud by i chtěl být netolerantní vůči jiným vyznání, tak by jistě nepřipustil, aby muslimové zabíjeli muslimy. Je to prostě jen teroristická organizace.
Jsou to tedy ze strany nevěřících či katolíků zbytečné hysterie?
Když bych odešel do jiné země, ať trvale či dočasně, měl bych se především podřídit tradicím té země a neporušovat je. Nehanět, neplivat, neurážet. To je jedna věc. Ale zároveň, když si ponechám něco ze své kultury - například šátek, nemělo by to nikoho urážet. Jsme u vzájemné tolerance. Já ten lehký projev příslušnosti k určité kultuře - zahalování tváře-, který bude někdo zakazovat vyhláškou, jako problém nevidím. Zároveň bych rád, aby ti, kdo přijali islám, se necítili v Evropě uraženi jiným vyznáním, názorem nebo třeba obrázkem na zdi.
Jak to teď s vámi vypadá politicky? Angažujete se v komunálních volbách?
Kromě narození dítěte a snad pozorování goril někde v přírodě pro mě snad jeden z největších zážitků v životě byl, když se za mě postavila široká veřejnost kdysi v Chomutově, když jsem byl ve střetu s onou podivnou radnicí, která tam v různých obměnách přežívá doteď. Stále tu podporu cítím jako veliký závazek, což je důvod, proč hodlám podpořit současné volby - tedy lidi, kteří chtějí ty i pohrobky a přívržence Housků a Nováků z vedení města odstranit. Jsem stále chomutovský a krajský zastupitel a hnutí PRO Chomutov jsem podpořil svým umístěním na posledním místě kandidátky.
V současnosti se bilancuje pětadvacet let od listopadu 1989. Patříte mezi ty, kteří jsou zhrozeni patogenem české politiky, nebo nadáváme, aniž si uvědomujeme, jak velkou svobodu jsme získali?
Když lidé kolem mě moc brečí, říkám jim, že z těch sedmi miliard lidí na světě je na tom asi 700 milionů líp než my a víc než šest miliard hůř než my. To by si měl člověk uvědomovat. A stav společnosti? Určitě je stále co zlepšovat. I když někdo stále kritizuje, že ty velké kauzy jako ROP Severozápad a podobně nejsou pořádně trestané, tak já to vnímám tak, že se musíme radovat i z maličkostí. Od vzniku republiky 1918 tu nic takového jako dnes nebylo: Politici se tu zavírali jen v padesátých letech a to bylo na základě křivých obvinění. V posledním roce a půl je ovšem tolik politiků obviněných a trestaných, že mě to naplňuje určitou nadějí na kultivaci politického prostředí. I když si odsedí málo, je to varování pro ty ostatní, aby se více starali o věci veřejné a ne o vlastní kapsy. Myslím, že je to správná cesta, jak se těchto patologických jevů postupně zbavit.
Co jinak do budoucna - pokusíte se ještě vrátit například do židle v Poslanecké sněmovně, kde jste sedával v letech 2006 až 2010?
Nevím, co bude za pět deset let. Ale teď mám práci, která mě dost naplňuje a mám jí co dát. Nemám v úmyslu zabývat se v nejbližší době aktivně vrcholnou politikou.
| Přemysl Rabas vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně, publikuje v odborných časopisech, je držitelem Ceny ministra životního prostředí. Řadu let byl uznávaným pracovníkem a posléze ředitelem Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, který se zapojoval do řady záchranných a výzkumných projektů a získával si postupně vyšší prestiž. Rabasova popularita (byl členem Strany zelených) se nelíbila zástupcům ČSSD a ODS na tamní radnici, kteří jej nechali odvolat. Petici pro jeho setrvání ve funkci tehdy podepsaly čtyři tisíce obyvatel Chomutova včetně většiny zaměstnanců zooparku. Strana zelených tehdy na protest opustila Radu města Chomutov. Od roku 2012 je Rabas ředitelem zoo ve Dvoře Králové. V letech 2006 až 2010 byl poslancem parlamentu za SZ. Letos kandidoval do europarlamentu z 27. místa kandidátky. Do vrcholné politiky se už nechystá, je zastupitelem Ústeckého kraje za hnutí PRO kraj, které se SZ kooperuje. Je ženatý a má dvě děti. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
