Evropská komise (EK) nyní navrhuje přenést odpovědnost za azylové řízení z jednotlivých členských států na centrální vedení EU, včetně přerozdělování uprchlíků. To by měly na starosti pobočky – kanceláře EU – v každém členském státě. Někteří čeští europoslanci i prezidentská kancelář v tom vidí „zakuklené“ kvóty a snahy udělat také ze střední Evropy uprchlický „lágr“. Nelíbí se ani další, smírnější návrh EK na stanovování počtu migrantů pro jednotlivé země jen v dobách krize. Co na tyto nové návrhy Evropské komise říkáte?
S europoslanci i s prezidentskou kanceláří jsme v názoru na snahu Bruselu zavést jakýsi jednotný azylový systém zajedno. Není to nic jiného než snaha vnutit zemím, které to zatím odmítají, nepopulární kvóty. My musíme jakékoliv snahy Evropské komise o zavedení stálého přerozdělovacího mechanismu odmítnout. Před několika dny jsem byl členem parlamentní delegace, která navštívila Bavorsko. To, co jsem tam viděl, doma nechci. Spolková republika Německo staví snad v každém větším městě uprchlická centra. Například v Regensburgu investuje do takového centra 40 milionů eur. Němci staví důkladně. Počítají s tím, že migrační krize potrvá léta. Političtí představitelé mluví o povinnosti Evropanů pomáhat potřebným. Přitom nedokážou rozlišit, kdo ze statisíců příchozích je skutečně ohrožený uprchlík a kdo ekonomický migrant. Říkají, že ti, u kterých se prokáže pouhý zištný motiv, budou vyhoštěni. Nikdo si ale nedovede představit, jak to nenásilně provést. Stále početnější hloučky migrantů jsou vidět v ulicích nočního Mnichova a dalších měst. Šíří se pověsti (nevím nakolik pravdivé) o násilnostech a incidentech. Mezi lidmi je cítit nesouhlas s dosavadní migrační politikou spolkové vlády. To, že zatím latentní nesouhlas nepropuknul do projevů silnějšího odporu, lze přičíst jenom tradiční německé disciplinovanosti. Němci pojímají migraci v duchu korektní politiky. Jinak mluví u řečnických pultíků, jinak nad tuplákem piva. V jedné věci se shodnou kdekoliv – migrační vlnu sami nezvládnou. Neustále mluví o potřebné solidaritě ostatních států Unie.
Některým českým politikům dost vadí také jiná vize EK, kdy by se měl nastavit přes EU i systém proplácení sociálních dávek, vidí v tom další snahy o centralizaci moci do orgánů Evropské unie a dokonce hovoří o omezení národní suverenity. Souhlasíte s nimi?
Ono ani tak nejde o systém a suverenitu, jako o zvýšení (srovnání) vyplácených dávek. Což o to, já bych to potřebným u nás přál. My ovšem můžeme rozdat jenom to, co si naše ekonomika může dovolit. Snad není třeba nikomu vysvětlovat, že je na tom Česko jinak než SRN, Francie anebo Belgie. A že bychom našim potřebným, například seniorům anebo zdravotně postiženým vypláceli dávky podle jiných tarifů než uprchlíkům? To je pěkná fantasmagorie.
Novináři z portálu Investigativci.cz se podíleli na rozklíčování dat z Panama Papers spolu s dalšími stovkami publicistů z celého světa, aby odhalili praní špinavých peněz, nelegální transakce politiků, kteří si ulívali peníze do zahraničí, a daňové úniky přes offshorové firmy. Jejich zprávy pak přejala většina českých médií. Zveřejnila se také řada jmen z českého byznysu, jako Kellner, Křetínský, kteří také využívají daňových rájů. Domníváte se, že odhalení některých dalších dokumentů by mohlo vyvolat bouři v českém podnikatelském prostředí nebo ve vrchních patrech české politiky, když má v dokumentech figurovat okolo 300 Čechů?
O tom nechci spekulovat. Mohu vám říci jenom to, že já peníze v žádném daňovém ráji ulité nemám. A doufám, že se něco podobného neprokáže ani u mých kolegů – poslanců z klubu ANO. To by byla velká blamáž. Jsme nejostřejšími kritiky daňových rájů. A kdyby se něco takového na poslance ANO přece provalilo… s někým takovým bych nemohl být v jednom klubu. Musím upřesnit, že tak zásadový bych byl po předložení nezvratných důkazů.
Případ iráckých uprchlíků, kteří se vydali do Německa, a to nejen z ČR, ale i z Polska, vyvolal velkou pozornost médií. Podle posledních informací požádali v Německu o azyl. Jak tento případ pohnul atmosférou v naší zemi? Šlo o křesťanské uprchlíky, jaké mohou být reakce, když k nám budou relokováni podle dřívějších kvót muslimové?
Případ iráckých křesťanů jsem ještě nerozdýchal. Přiznávám, že jsem jejich přijetí u nás i já podporoval a vítal. Abych to vysvětlil, nemám problém s migrací vůbec, obavy mám jenom s migranty islámského vyznání. V kontextu toho, co se dnes ve světě děje, je vnímám jako bezpečnostní riziko. Ale zpátky ke křesťanům. Zklamali nás. Nicméně nešel bych až tak daleko jako pan ministr Chovanec, který je chtěl okamžitě vyhostit. Naše kultura si právě z křesťanství vzala jeden báječný pojem – odpuštění. Prostě já bych jim dal ještě šanci; hlavně s ohledem na jejich děti. Pochopitelně za předpokladu, že o ni budou stát.
Lidovci a vaše hnutí ANO chce prosadit zákonem daňovou úlevu na děti pro živnostníky. Překvapivě s ní ale nesouhlasí sociální demokraté, a to s tím, že by v rozpočtu chyběla víc než miliarda. Domníváte se, že své koaliční partnery nakonec přemluvíte? A jak si tento odpor ČSSD, která návrhy ohledně zlepšení sociální politiky spíše podporuje, vlastně vysvětlujete?
Daňové zvýhodnění pro ty skupiny, které vytvářejí nějaké hodnoty a neparazitují na sociálním systému (tady, probůh, nemám na mysli skutečně potřebné jako zdravotně postižené, mladé začínající rodiny, seniory …) to je prorodinná politika přesně podle mého vkusu. Podle mne je třeba motivovat k vyšší porodnosti rodiny, které jsou zárukou toho, že vychovají ze svých dětí stejně prospěšné jedince, jako jsou jejich rodiče. Já bych ostatně daňově zvýhodnil všechny rodiny, které žijí z práce. Ať už jakékoliv. Ptáte se, jestli přemluvíme ve vládě své sociálnědemokratické partnery? Když to nepůjde jinak, můžeme je přece spolu s KDU-ČSL přehlasovat. A jak si vysvětluji odpor ČSSD? No jednoduše. Daňové zvýhodnění živnostníků nebyl jejich nápad. A to je přece před volbami mrzuté.
Zatímco české hospodářství roste, mnozí ekonomové kritizují fakt, že běžní lidé u nás vyšší životní úroveň zrovna nepociťují. Tedy, že reálné mzdy nerostou tak, jak by měly. Expertka Ilona Švihlíková například uvádí, že z 28 zemí Evropy jsme v úrovni mezd obsadili až 22. místo. Výdělky spíše zůstaly, i podle odborových předáků, na úrovni z doby finanční krize. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než na hlavní pracovní poměr, bují i schwarz systém, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty nebo rovnou pracující chudoby. Zabývají se už čeští politici tím, aby se našla určitá cesta ke zlepšení?
Pracuje se už na tom. To vám říkám proto, že to jaksi mám z první ruky. V tomto volebním období dělám ve Sněmovně předsedu podvýboru pro pracovní legislativu, zaměstnanost a úřad práce. My jako zákonodárci nemůžeme přímo diktovat soukromým firmám, jak mají odměňovat své zaměstnance. Můžeme zvyšovat nejnižší mzdu. To už jsme za svého mandátu udělali. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje další zvýšení. Můžeme také zvyšovat mzdy státních zaměstnanců a zvyšovat tak tlak na privátní sféru. Také to jsme udělali v souvislosti s přijetím služebního zákona. Zvyšovat mzdy bude naše koalice ještě jednou – státním zaměstnancům – hlavně učitelům, zdravotnickému personálu… Problém je, že nám doba přináší akutní potřebu mimořádného utrácení. Bude třeba podstatně zvýšit výdaje na bezpečnost, hodně nás stojí pomoc postiženým ve válečných zónách; tedy jakási „migrační daň“.
Co říkáte nyní na výsledek návštěvy čínského prezidenta a roli Miloše Zemana v ní? Někteří čeští politikové označili program a oslavy k příjezdu čínského prezidenta za nechutný cirkus. Byly pompéznější než při návštěvě americké hlavy státu. Je opravdu spolupráce s Čínou pro nás tak životně důležitá, vždyť největším obchodním parterem ČR je stále Evropská unie? A není to vůbec celé tak trochu nonsens, když v Číně se zatím o demokratickém systému vládnutí nedá moc hovořit? Na druhou stranu někteří političtí komentátoři tvrdí, že oslavy v podobném stylu se konaly i v Německu a USA…
Nevím, jestli byly oslavy návštěv z Číny a USA srovnatelné, anebo jestli byly jedny pompéznější než druhé. Pokud je mi známo, tak kritizovanou vlajkoslávu nezaplatila prezidentská kancelář, ale nějaká Česko–čínská společnost. Já si myslím, že určití aktivisté měli jasno ještě dřív, než se s oslavami začalo. „Rudá“ Čína je prostě náš ideový nepřítel a basta. Tito pánové a dámy prostě nechtějí vzít na vědomí, že v současné Číně jsou rozvinutější a tvrdší tržní vztahy než třeba ve Švédsku. Neberou na vědomí, že současná Čína má ke komunismu asi stejně daleko, jako Velká Británie k monarchistickému absolutismu. Pravda, vládne tam zatím postkomunistická oligarchie, která by ráda občas použila některé metody z nedávné minulosti, jako jsou policejní represe anebo cenzura. Moc se jí to ale v době internetu a bouřlivého rozvoje technologií nedaří. A není daleko doba, kdy i v Číně zavládne sympatický chaos jako třeba v ČR. To, že podobné oslavy vítaly čínského prezidenta i v USA anebo SRN, je informace důvěryhodná. Jak známo, peníze nesmrdí, jak řekl už kdysi císař Vespasianus, když mu někdo vyčetl, že začal vybírat poplatky z římských záchodků. Tento princip se v extralize světové politiky vžil i vůči jiným problematickým partnerům, než je ekonomický tygr Čína. Za nedotknutelného spojence USA platí Saúdská Arábie – země, která vznikla a pokračuje v tradici salafistického islámu; ideového základu nejmilitantnějších teroristických organizací. Svět je prostě plný absurdit. Já je neobhajuji. Mělo by se jenom měřit všem stejně.
Jak hodnotíte návrh zákona o „střetu zájmů“, který nyní podpořil i ústavně-právní výbor, aby členové vlády nesměli být osobami ovládajícími firmy a aby členové vlády nesměli ani vlastnit některá z médií? Souhlasíte s ním anebo se přikláníte k názoru, že by mohl být diskriminační?
Já si občas vybavím jeden z nesmrtelných gagů sociálně demokratického poslance Slávka Jandáka. Když pravice zase jednou bušila do Andreje Babiše za údajný střet zájmů, vydal se Slávek za řečnický pultík se slovy (volně interpretováno): „Vy tady napravo nás léta masírujete, že to s politickou kulturou nebude k lepšímu, dokud v parlamentu nezasednou lidé, kteří budou finančně za vodou. My jsme vám jednoho takového hocha přivedli a zase je to špatně.“ Ale abych odpověděl na vaši otázku. Jedním ze základních principů ANO je poslat do politiky lidi, kteří něco dokázali. Připadalo by mi nefér, aby se přitom třeba úspěšný podnikatel zbavoval své firmy. Na to má politická kariéra někdy jepičí život. Stačí omezit dočasně rozhodovací práva ve firmě. To Andrej Babiš udělal. Pokud vím, odešel z pozice předsedy představenstva Agrofertu. A co se týká vlastnictví médií? No potěš pánbůh za takový majetek. Třeba MF Dnes AB zrovna nešetří. Já osobně musím říci, že vlastnictví takového spolku „investigativců“ pokládám za sadomasochismus.
Po projednávání kauzy Čapí hnízdo ve Sněmovně ji premiér a také většina vládní koalice uzavřela s tím, že počká na výsledky vyšetřování policie i kontrolních orgánů OLAF. Jste s tímto verdiktem spokojený po všech okolnostech, které vyšly při zmíněném parlamentním jednání najevo i jako bývalý investigativní novinář?
Jako bývalý investigativní novinář jsem s přerušením a s čekáním na výsledky vyšetřování Českou policií a OLAF spokojený. Všechno bylo řečeno. V právním státě můžeme dělat nějaká rozhodnutí až po uzavření případu. Spokojený jsem ale hlavně proto, že se můžeme zabývat skutečnými problémy. Částečně nespokojený jsem byl v té souvislosti třeba s tím, že Andrej Babiš mluvil v rozpravě mimořádné schůze moc dlouho. Ale asi cítil potřebu vyjádřit se k některým nesmyslným nařčením. Má na to právo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
