Filozof: Cizinci nás mají v hrsti, země zplundrovaná hordami vykořisťovatelů naší práce. Nenávist sluníčkářů a kavárny je velmi silná káva, sám jsem to zažil na vlastní kůži!

Předseda ČSSD Jan Hamáček i první místopředseda strany Jiří Zimola v podstatě souhlasí s tím, aby šla socdem do vlády s Babišem, prezident Zeman jim doporučuje, ať nechtějí ministerská křesla. Sjezd přišel s usnesením, kdy vyzval ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby. Sjezd ale nehlasoval o přísnějším návrhu sociálnědemokratických senátorů, který měl označit trestně stíhané osoby za zásadní překážku vstupu do vlády. V médiích už zaznělo, že potřebují mít vyjednávací pozici, a kdyby jasně řekli, že Andreje Babiše ve vládě odmítají, dali by bianko šek SPD. Vznikne vláda ANO s podporou KSČM a ČSSD, nebo s podporou KSČM a SPD? Co by bylo lepší?

Vsadil bych spíše na podporu ČSSD, která má méně poslanců a není antisystémová, což SPD je. Pan Babiš je velmi opatrný a nebude si chtít rozhněvat evropský svaz. Hlavním rysem jeho politiky je obecně absence jakékoliv myšlenkové základny a snaha prosadit se za každou cenu. Až pomine ten taneček kolem trestního stíhání, bude vymalováno. Obávám se, že politika nové vlády nebude podle mých představ. Bylo by dobré, kdyby alespoň v oblasti migrace se vláda postavila na stranu většinového mínění. Tak jako si pan Babiš nechce pohněvat eurokracii, tak si snad na druhé straně dá pozor, aby si proti sobě nepostavil jasně většinové mínění doma.

SPD je pod palbou v souvislosti s výroky o táboru Lety u Písku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl Parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Co míníte o kauze Lety a snaze odvolat Okamuru z postu místopředsedy Sněmovny?

Co se týče Letů, tak vás zklamu, protože se k tomu vyjádřím opravdu letmo. Nikdy jsem se tím problémem v detailech nezabýval. Protože jsme měli nedaleko firmu, pouze od pamětníků vím, že šlo o jeden z mnoha německých koncentračních táborů na našem území. Německé koncentráky byly odstupňované od vyhlazovacích až po pracovní s podstatně mírnějším režimem. V Letech prý šlo o tábor toho posledního typu. Ale nikdy jsem to nepokládal za podstatné. Takových byly na našem území stovky. Nepochopil jsem, proč právě tento je předmětem tak vášnivých diskusí.

Myslím, že bychom se dnes měli zabývat problémy, které jsou opravdu závažné. Považuji za vysoce alarmující výroky pana Rychetského. Ten pán si evidentně představuje, že demokracie je systém, do něhož mohou být připuštěni jen lidé, kteří sdílejí názory určitého typu. Kdo nemá názory, jako mají pan Rychetský a další čistokrevní demokraté, nemá ve správě veřejných věcí co dělat. Je samozřejmě směšné nazývat pana Okamuru rasistou. Stejně tak jeho voliče, kteří dali jasně přednost panu Okamurovi před takovými Čechy, jako jsou pánové Kalousek, Sobotka nebo Gazdík. Jestliže jste citoval věrně, pak musím konstatovat, že to příšerné nahromadění nicneříkajících nálepek a floskulí svědčí o umdlévající rétorické schopnosti autora.

Jiří Weigl upozorňuje, že jde o jakousi snahu namočit do holokaustu i Čechy, že v případě Let šlo o „český koncentrák“… Jak se ostatně díváte na polský zákon, který zakazuje označovat koncentrační tábory ze druhé světové války umístěné na území Polska za „polské“?

To může mít pan Weigl pravdu. Co se týče Poláků, divím se, že se naši politici rázně nepostavili na stranu Polska. Poláci patřili spolu s Rusy a Srby mezi nejvíce utiskované a Němci vyvražďované národy v době druhé světové války. Těch šest vyhlazovacích táborů bylo právě na území, které dnes je sice polské, ale tehdy to byl takzvaný Generální gouvernement, který byl Němci spravován velmi krutě. Poláci na tom byli podstatně hůře než naši předkové v protektorátu. Proto by měli právě čeští politici stát pevně na straně Poláků v této věci. Šlo o jasně německé koncentrační tábory. To musí vědět i izraelská vláda, a proto nechápu její postoj. Je sice fakt, že Němci často používali na špinavou práci příslušníky jiných národů, ale pokud vím, nejčastěji to byli Ukrajinci.

Prezident Zeman pokračuje dál v kritice vůči lidem, kteří se proti němu vymezují. Politologa Jiřího Peheho označil za nejhloupějšího českého novináře. Takzvané pražské kavárně pak Zeman vzkázal ‚shut up‘. Ti, kdo křičeli na kardinála Duku, jsou „pisklouni“. O čem to svědčí? Uráží pražskou kavárnu, nebo je jeho kritika namístě?

Obávám se, že pražskou kavárnu nelze dostatečně urazit. Povolební zatrpklost těchto lidí je velká. Na vlastní kůži jsem zažil to, čemu sami říkají nenávist. Je zřejmé, že svým ideovým protivníkům přičítají to, co sami vůči nim cítí. Teď se stal cílem jejich nenávisti pan kardinál Duka. Ostatně časy se mění jen málo. Když jsem byl na střední škole, žádalo o vyslyšení svého názoru jakožto reprezentativního pro veškerý pracující lid takzvaných „99 pragováků“. Rozdíl je v tom, že ti snad opravdu pracovali v továrně Praga, zatímco z oněch dnešních „100 katolíků“ zřejmě většina ani pořádně žádnými katolíky není.

„Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím Czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká komentátor Petr Honzejk a vůbec není sám, kdo vidí jen katastrofické scénáře, pokud by k vystoupení České republiky z EU došlo. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po Czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Co o tom soudíte?

Je zřejmé, že opuštění evropského svazu by mělo za následek značné snížení životní úrovně v naší republice. Dovedu si představit nevyhlášené sankce, které by na nás evropský svaz uvrhl. Ovšem nevím, co by s tím měli co dělat zrovna Japonci. Na druhé straně ovšem stojí strašná perspektiva alogenní migrace, která by nás přišla na daleko víc peněz. Na jedné straně tu máme národní svobodu, v níž chudoba cti netratí, a na druhé straně vlast zplundrovanou hordami vykořisťovatelů naší práce, se kterými se ani nedomluvíme. Nezapomínejme, že nejde o přistěhovalce, na které jsme zvyklí a kteří se tu chovají většinou slušně. Pokud jde o ty slušné, mám na mysli ty desetitisíce Ukrajinců, Bulharů, Vietnamců a podobně.

Novinářka Petra Procházková nechce, aby o našem členství v EU „rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky“. Na sociální síti Facebook se takto rozepsala o referendu. Doufá, že nepřipustíme, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokážou jen opakovat tupá, laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Přidala i výzvu: „Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost.“ Co říci k názoru, že v referendu by rozhodovali „tupci, ignoranti…“ a tak dále? Hnutí ANO referendum o EU odmítá. Co si o tom myslíte?

To je povedená taškařice. Jak ta dáma ví, že sama není nevzdělaným tupcem a mozkovou troskou? Už ten hůře než bulvární styl svědčí o tom, že něčím takovým asi je. Už mě neudivuje, že vrcholní manipulátoři mluví o lidech s jinými názory jako o manipulovatelných. Nemohou přece uznat, že odlišný názor není výsledkem manipulace, když sami se živí manipulací, mezi jejíž důležité rysy patří, že se tváří nestranně a že těm chytrým mezi námi pomáhá jen tak trošku formulovat názory. A jen ti hlupáci si nedají říci. Ale klid, ono se to spraví, vážení!

Po panu Rychetském tu máme další příklad toho, jak si tihle lidé představují demokracii. Vláda a správa státu patří v demokracii pouze demokratům. A to jsou pouze ti, kteří odpovídají myšlenkovému vzorci, který určuje velmi úzká skupina lidí v politice a zejména v mainstreamových médiích. Ostatní jsou ignoranti a nemají do ničeho mluvit. Je pravda, že v referendu nelze hlasovat o odborných otázkách, například o železniční síti nebo výzbroji armády. Ale zahraniční závazky a základní politické otázky nejsou odborné. Jsou to problémy politické a politika přece není odbornost. To si musíme konečně vyjasnit. A i proto nelze stát spravovat jako firmu. Je to věc veřejná, věc nás všech.

Navzdory hospodářskému růstu řada lidí žije v relativní bídě a v exekucích. Zároveň se od nás vyváží pryč obrovské množství kapitálu. Co s těmi problémy dělat? Čím to je? Jsme tak hloupí, že neumíme hospodařit jak se svými osobními financemi, tak vytvořit vlastní hospodářství, aby nás neměli v hrsti cizinci? Je to chyba politiků?

Ano, cizinci nás mají v hrsti. A my nejsme hloupí, určitě bychom uměli dobře hospodařit, kdybychom směli. Naše země je předmětem naprostého ekonomického zneužívání ze strany velkých nadnárodních společností. Nejde jen o výrobní a obchodní firmy, ale zejména o banky a investiční společnosti. K nim se po bok připojilo i pár domácích subjektů. Uvědomme si, co je nástrojem tohoto ovládání.

Co je tedy tím nástrojem?

Působením propagandy se v nás uhnízdila myšlenka, že princip volného trhu je čímsi vznešeným a ušlechtilým. Bylo to potvrzeno i tím, že dříve, ještě před sto lety, mělo uplatňování tohoto principu i své pozitivní stránky. Nyní je to hlavní nástroj všech druhů monopolizace. V zemích, kde sídlí globální plutokracie, tyjí jejich obyvatelé z této skutečnosti. My jsme na periferii toho systému, a tak pokud budeme jeho součástí, nikdy nemůžeme dohnat životní úroveň takových Nizozemců, ba ani Rakušanů. Dnes je naše kupní síla, řekněme, dvaapůlkrát menší než tam. Těžko někdy bude lepší než poloviční. A přijetí, nebo nepřijetí eura na tom nic nezmění. Naší jedinou nadějí je, že tento systém se otřese a bude muset prodělat změny.

Nejen o krizi liberální demokracie hovořil profesor Tomáš Halík v Otázkách Václava Moravce. Populismus nabízí podle něj nový politický model, který zpochybňuje model liberální demokracie a právního státu a přichází s modelem přímé demokracie, „která by znamenala likvidaci právního státu a kultury, která tu vznikala od osvícenství“. To vše má souvislosti i se sociálními sítěmi, kde si lidé „hýčkají svůj tekutý hněv“ a právě toho populisté využívají. Změnit by se podle něj měla i média. „Nejde o to, aby byly zastoupeny všechny názory, ale aby tam byli lidé, kteří mají co říct,“ konstatoval. Co o tom soudíte?

To je „výživná“ otázka. Vyberu si z toho tři věci. Pan Halík správně říká, že dnešní model státu i jeho ideologie jsou dědictvím osvícenství. Jako kněz by si tedy měl přát, aby osvícenský model vzal zasvé. Ono se to teď opravdu děje. Osvícenstvím inspirované uspořádání atlantické civilizace zřejmě odchází. Zejména to, co vykrystalizovalo v takzvané liberální demokracii, je odpudivé. Není v tom stopy po svobodě (libertas), ani po vládě „lidu“.

Ideologové této formy vlády také rádi hovoří o zastupitelské demokracii: Co je tím ve skutečnosti míněno? Toto: „Vy, obyčejní lidé si pod vlivem manipulace médií zvolíte své zastupitele, tedy víceméně takové, které vám nadiktujeme. Tito zastupitelé, kteří nejlépe vědí, co je pro vás, tupce a ignoranty, nejlepší, pak budou za vás a nad vámi vládnout. Tedy žádný lid, nýbrž ‚osvícení‘ zastupitelé.“

Souhlasím i s názorem, že sociální sítě jsou polem k vybíjení agresivity. Nejvíce to z mých známých předvádějí právě ti nejpravověrnější liberální demokraté. Nenávist sluníčkářů je velmi silná káva!

A teď to třetí. Po panu Rychetském a paní Procházkové tu máme třetí příklad toho, jak si tihle lidé představují liberální demokracii. Má být dovoleno uplatnit se pouze některým názorům! Nikoliv všem, nýbrž jen těm, které mají co říci. A to jsou přece jen „ty naše názory“, tedy pana Halíka a spol.

Připomínáme si kulaté výročí „Vítězného února“. Je ohrožena demokracie? Co demokracii ohrožuje a jak tomu zabránit? Jak reagovat na tvrzení, že je demokracie ohrožena i útoky na veřejnoprávní média? Jakub Janda například varuje, že po útoku na Český rozhlas přijde útok na Českou televizi, pak na neziskovky a kohokoliv, kdo nebude chtít držet ústa. Takový scénář je prý jednoduše čitelný z řady států. Šéfredaktor Forum24 Pavel Šafr vybízí čtenáře, aby přispívali jeho serveru, protože je potřeba chránit nezávislá média. Je to skutečně tak špatné? Na druhou stranu se tu hovoří o cenzuře „dezinformačních“ serverů či Facebooku…

Už jsem se vyjádřil k tomu, co tihle lidé míní liberální demokracií. To, že chtějí vyřadit z rozhodování lid, jsem doložil. Podobně chtějí zlikvidovat všechny možné občanské svobody, zejména svobodu slova. Se svobodou, s držením klapačky a ohrožením demokracie je to přesně stejné. Právě pánům Jandům, Halíkům a Šafrům jde o drastické omezení svobody projevu, o umlčení nepohodlných a o likvidaci zbytků demokracie.

Až do svých 38 let jsem žil ve starém režimu a hodně jsem ho neměl rád. Teď mi připadá, jako by se to vracelo. Ve jménu pravdy se lže, ve jménu svobody se prosazuje rozhodování „odborníků“. Ti, kdo se snaží narušit informační monopol, jsou dezinformátoři. Pan generál Šedivý nedávno hovořil o hybridní válce, kterou vede Rusko. Hned jsem si to přeložil: To je přece stará dobrá ideologická diverze imperialistů!

Kancléřka Angela Merkelová ve videovzkazu účastníkům neformálního summitu EU připomněla, že některé státy z rozpočtu EU čerpají víc, než do něj přispívají, aby podpořily svůj hospodářský rozvoj. Přitom nechtějí uprchlíky. Vyzvala opět k projevení solidarity. Jak na tyto apely reagovat?

Velká část peněz, které nám milostivě dává evropský svaz, se promarní na nesmysly. Se zbytkem bychom si lépe poradili sami. Bylo by lepší pro naši svobodu, kdybychom ničím evropskému svazu nepřispívali, ani nic nepobírali.

Michael Žantovský upozornil na slova předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na mnichovské bezpečnostní konferenci. Tam Juncker přišel s požadavkem rozšířit princip většinového hlasování v Evropské radě na otázky evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. „Podle Junckera Evropská unie nemůže vystupovat na mezinárodní scéně jako náležitě silný partner, pokud nebude v těchto otázkách vystupovat jednotně, a to i za cenu uplatnění názoru většiny proti nesouhlasícím členským zemím,“ poznamenal Žantovský a všímá si Junckerových slov, že takovýto posun je možný i bez změny Smlouvy o Evropské unii. Podle Žantovského je to tak zásadní věc, že by si zasloužila referendum…

Evropský svaz bude utahovat šrouby. Poslední možnost Evropanů, aby ve svých státech občas propašovali do národních parlamentů slušné nesystémové strany, bude takovým většinovým rozhodováním učiněna bezzubou. Skutečná vláda globální plutokracie se bude prostřednictvím svých najatých úředníků, kteří si říkají politici, uskutečňovat hladčeji. Je to hrozivá představa.

Uplynuly čtyři roky od horké fáze Majdanu. Jak hodnotit to, jak ukrajinská revoluce změnila svět? K čemu vývoj směřuje?

Podle mých informací je na Ukrajině strašná situace. Vládne tam teror bojůvek ze západní části země, který je blahosklonně tolerován cizáckou vládou, protože teroristé ji udržují u moci. Mizejí tam prý beze stopy lidé. To vše je doprovázeno hospodářským rozkladem. Lidé odcházejí do vnitřního exilu, starají se jen o své rodiny a rezignují na veřejný život. Svět kolem se vlivem událostí na Ukrajině příliš nezměnil. Těžko říci, co bude dál. Celá inscenovaná pseudorevoluce měla jako svůj hlavní účel destabilizovat a provokovat Rusko. Zdá se, že ruské vedení má železné nervy, takže tento záměr se nezdařil. Ukrajina je velmi různorodou zemí. Češi tomu nerozumějí. My Češi máme zatím celkem kompaktní obyvatelstvo po stránce etnické i kulturně-historické, o čemž není na Ukrajině řeči. Myslím, že například nebude možné zabránit připojení východních území Ukrajiny k Rusku. Mohla by to být cena za to, že zbytek se již dále nebude dělit.

PhDr. Jiří Hejlek (nar. 1952 v Praze) vystudoval filozofii, bohemistiku a klasickou řečtinu na FF UK. Pro svůj „kádrový profil“ se nemohl ani pokusit o akademickou kariéru. Měl různá zaměstnání. Převážně se živil jazyky. Učil a překládal. Mj. se podílel na překladu Komenského „Všeobecné porady o nápravě věcí lidských“ z latiny do češtiny. Po listopadu 1989 byl politicky aktivní. Od února 1990 do března 1993 pracoval v Koordinačním centru OF, na ministerstvech zahraničí a kultury, na němž působil jako náměstek ministra. Tehdy byl také členem širšího vedení ODA, v níž setrval do roku 2001.

Od roku 1994 pracoval v průmyslu. Zpočátku jako manažer, od konce 90. let jako podnikatel. V posledních letech se opět věnuje svému původně vystudovanému oboru, překládá a příležitostně přednáší. Je jedním ze zakladatelů Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek je praktikujícím evangelíkem. Je 31 let ženat a má dvě dospělé děti.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.