Americký paleokonzevativní autor Patrick Buchanan napsal knihu Smrt Západu o tom, jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje naši zemi a civilizaci. Opravdu nám hrozí smrt? Myslíte si, že má Západ ještě naději na přežití, nebo zanikne? Co má dělat, aby přežil?
Je to skvělá kniha. Nebezpečí, kterými se zabývá, jsou stále aktuálnější. Nejvíce mě na ní upoutal rozbor 60. let jako doby, v níž došlo ke katastrofálnímu zlomu v osudech našeho civilizačního útvaru. I u nás požívá toto období nezaslouženého obdivu. Zlatá šedesátá… To je ale jiná otázka. Pokud jde o smrt, můžeme mluvit o dvojí smrti. Fyzická smrt jednotlivců i jednotlivých společenství nemusí být nevyhnutelná. Zato smrt civilizačního útvaru, v jehož rámci žijeme, považuji za téměř neodvratnou. Naše civilizace, kterou nazývám atlantickou (nikoliv evropskou!), od zmíněných šedesátých let nezadržitelně degeneruje. Čeká ji zánik povlovný (jako Římskou říši) nebo náhlý (jako Perskou říši), jestliže ji sami nerozboříme zevnitř a nenahradíme něčím lepším. Francouzská a americká revoluce zničily civilizační útvar křesťanské Evropy a nová civilizace byla postavena na základech velkých humanistických zásad. Nadchází čas tyto základy důkladně zrevidovat.
Nezdá se vám trošku paradoxní, že neomarxistická levice ovládající EU na jedné straně podporuje homosexuály a feministky a na druhé straně podporuje imigranty a muslimy, kteří když převezmou moc, nebudou se ženami a homosexuály nakládat v rukavičkách?
Za prvé si nemyslím, že EU ovládá neomarxistická levice. Tento termín používají politici takzvané pravice. Ve skutečnosti protiklad levice a pravice patří ke končící éře atlantické civilizace. Dnes, na jejím konci, stojí proti sobě etablované strany pravice i levice jakožto vykonavatelé vůle skutečně vládnoucí globální plutokracie na straně jedné a zatím těžko čitelná směs antimainstreamových politických hnutí, která jsou systematicky a „humanisticky“ potlačována, na straně druhé.
Za druhé k vaší vlastní otázce. Na první pohled je to paradox. Patří ale k vnitřní struktuře postmoderní humanistické ideologie. Ona totiž systémově není konzistentní, nýbrž má jakýsi difúzní charakter. Na každém rohu na vás vykoukne v jiné podobě, většinou extravagantní. Jak říkáte, tu je to podoba homosexualismu, tu zase feminismu. Vždyť i takový ekologismus má různé formy, které jsou dokonce někdy vzájemně těžko slučitelné. Patří sem také podpora různých extrémních gastronomických praktik, umělé rozdmýchávání generačních sporů a tak dále. Důležitou roli hraje pacifismus a antimilitarismus. Vše se vejde pod jednu střechu.
Hlavně jde o to, aby lidé neměli fundované politické názory a aby byli roztříštěni do skupin. Ty se označí jako nedotknutelné minority a pod záminkou tolerantnosti se uměle udržují při životě. Minority mají za úkol vytlačit přirozená společenství, jako je rodina, národ, náboženské společenství nebo stav. Bude pak snadnější homogenizovat bezbrannou populaci. Vládnoucí struktury doufají, že to všechno zvládnou, protože mají v rukou technické prostředky. Obávám se, že se domnívají, že „ukočírují“ i islamisty.
Psali jsme:
Český prezident Zeman bývá kritizován, že jeho postoje k migraci jsou xenofobní a populistické. Co o tom soudíte?
Je mnoho věcí, na něž asi nemám stejný názor jako pan prezident. Například neobdivuji Norsko a Švédsko. Naopak si myslím, že to jsou země, v nichž výše zmíněná civilizační degenerace dosáhla povážlivé míry. Celkově vzato si ho ale cením a s radostí sleduji, jak statečně vzdoruje jedné kampani proti své osobě za druhou. Právě on je příkladem antimainstreamového politika, proto ten humbuk. Pan prezident podle mě opravdu mluví za mlčící většinu lidu. Schválně říkám „lidu“, abych se mohl zastavit u nálepky „populismus“. To je velmi častá nálepka používaná slouhy globální plutokracie. Původně se tím mělo říci, že politik se lacině podbízí lidu, tedy „populu“. Nicméně žijeme v době, kdy podbízení se voličům, tedy lidu, je součástí každodenní praxe všech politiků a politických stran. Všechny se hlásí k demokracii, tedy vládě lidu, a proto musejí „populu“ naslouchat. Nálepka populismu tedy vůbec nic nevypovídá a každý, kdo ji používá, je směšný.
Daleko nebezpečnější nálepkou je xenofobie. Sama pro české ucho nezvyklá zvuková podoba tohoto slova nahání hrůzu. Když vyslovujete slovo „populismus“, vytvoří se vám v ústní dutině jakási bublina, která záhy splaskne. Zato při vyslovení slova „xenofobie“ cítíme, jak se posluchačům zařezává až do masa. A přitom nejde o nic tak strašného. Měla-li kdy nějaká pospolitost udržet svou integritu, musela být do určité míry xenofobní. Příliš vysoká míra ovšem může vést až ke sterilitě (sociální, ba i fyzické). Zejména asimilace jednotlivých cizích prvků bývá přínosná. Na druhé straně příliš nízká míra xenofobie nutně vede k rozbití dané pospolitosti. To platí hlavně v případě velkých skupinových přesunů obyvatel.
Obhájci migrace tvrdí, že přijímání migrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní pracovní místa a pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy? Nemluvě o nákladech na bezpečnost a o kriminalitě...
Problém hromadné migrace je ekonomický až v druhé řadě. Ale začněme tím. Pro vládnoucí plutokracii nejsou lidé lidmi, nýbrž výplní pracovních míst. Z jejich hlediska je každý jen součástí lidských zdrojů vedle zdrojů přírodních a podobně. Je pro ni důležité, aby člověk neměl opěrné body v rodině, práci, domově a svém vlastnictví, ale aby byl zcela bezbranný vůči manipulaci. Na štěrk rozdrcená lidská masa se dá lépe přemisťovat pomocí mediálních bagrů a politických buldozerů. Takže možná ti lidé trpí iluzí, že se jim s migranty bude lépe zacházet. Běda, až poznají svůj omyl!
Teď jsme u hlavního problému. Migrace nemívají v dějinách důsledky, které předpokládali ti, kteří k nim dávali impuls. Bez ohledu na to, co nám namlouvají postmoderní humanisté, masové přesuny lidí nikdy nevedly k ničemu dobrému. Není zde možné rozebírat tento jev podrobně, a tak jsem nucen zjednodušovat. Přesuny lidí do kulturně odlišného prostředí v podstatě vždy vedou ke konfliktu. I tehdy, když jsou pozvolné a nenásilné, stejně posléze získají povahu dobývání. Zejména je nebezpečné, když dobyvatelé vytvářejí uzavřené enklávy, což je případ dnešní Evropy.
Psali jsme:
Šéfka Alternativy pro Německo Frauke Petryová prohlásila, že by pohraniční stráž měla být připravena střílet uprchlíky, pokud to bude nutné. „Potřebujeme efektivní kontrolu (hranic), abychom zabránili neregistrovaným žadatelům o azyl vstup do země z Rakouska. Žádný policista nechce střílet na uprchlíky a já si to také nepřeji. Ale střelba by měla být umožněna jako poslední možnost,“ prohlásila pro německá média šéfka AfD Frauke Petryová. Souhlasíte s ní?
Ano. Tedy pokud jste mi předložil autentické znění jejího výroku. Dovolte malou odbočku. V nedávno vysílaném pořadu Historie.cs se dva pánové rozplývali nad obdivuhodným optimismem paní Merkelové, která řekla něco v tom smyslu, že Německo to s tou migrací zvládne. Nemohl jsem věřit svým uším. Připomnělo mi to vtip z filmu Sedm statečných o muži, který padaje z okna v posledním patře si ještě na úrovni druhého patra říká: „Zatím to jde“. Samozřejmě mě nepřekvapila paní Merkelová, ale překvapili mě dva vzdělaní a zkušení muži, kteří jsou schopni tak prostoduše mluvit o záviděníhodném optimismu paní kancléřky.
A nyní k velmi vážnému problému použití násilí proti migrantům. Opravdu nikdo si v míru nepřeje střílet na lidi. Paní Petryová na rozdíl od paní Merkelové však zřejmě vidí dál. Nejde totiž o současnou situaci, jde o budoucnost. Jak jsem uvedl v minulé odpovědi, masová migrace nemůže skončit dobře. Je nanejvýš pravděpodobné, že postupná kumulace afrického a asijského obyvatelstva (zejména sunnitského vyznání) v Evropě povede v budoucnosti k velmi krvavému konfliktu genocidního charakteru. Jestliže bude včas užito malého násilí, předejde se do budoucna násilí obrovských rozměrů.
A na závěr opět Patrick Buchanan. On hovoří o tom, že bychom muslimské migranty neměli pouštět sem, současně bychom se ale neměli plést do záležitostí muslimských zemí, dělat tam invaze a vyvážet tam demokracii. Čili chraňme si svoje u nás, ale nevnucujme jim své hodnoty v jejich zemích. Má podle vás pravdu?
Jednoznačně ano. Je správné, aby si lidé ve vzdálených, zejména kulturně vzdálených zemích spravovali své záležitosti podle svého. Zastavím se ještě u těch hodnot. Úvodem jsem říkal, že musíme revidovat to, čemu se říká „naše hodnoty“, nebo dokonce „evropské hodnoty“. Ve skutečnosti jde o hodnoty atlantického civilizačního útvaru, se starou dobrou Evropou nemají nic společného. Když dnešní bojovní islamisté v nás vidí potomky pro ně neblahých křižáků, je to hrubý a smutný omyl. Humanistická ideologie si ovšem od křesťanství vypůjčila univerzalistický nárok pro své hodnoty a nadřazuje je všem ostatním. Titíž ideologové, kteří brojí proti rasismu, nadšeně pěstují jakýsi civilizačně-kulturní rasismus.
Pohrdáme myšlením, společenskými institucemi a náboženstvím asijských a afrických národů. Přitom tato naše ideologie je tak ubohá, že – jak vidno – není pro tyto národy problém pronikat na naše území a zabírat je. Současné pojetí svobody jako naprosté bezzávaznosti nás ničí zevnitř a venku ten paskvil nikdo nechce přijmout. Pozměňme tedy to, z čeho jsme vyšli. Nepouštějme migranty k nám, to ano. Nepleťme se do záležitostí muslimských (a jiných mimoevropských) zemí, také ano. Nevnucujme jim své hodnoty, do třetice ano. Ale: své současné hodnoty si nechraňme, naopak hledejme novou evropskou budoucnost.
PhDr. Jiří Hejlek (nar. 1952 v Praze) vystudoval filosofii, bohemistiku a klasickou řečtinu na FFUK. Pro svůj „kádrový profil“ se nemohl ani pokusit o akademickou kariéru. Měl různá zaměstnání. Převážně se živil jazyky. Učil a překládal. Mj. se podílel na překladu Komenského „Všeobecné porady o nápravě věcí lidských“ z latiny do češtiny. Po listopadu 1989 byl politicky aktivní. Od února 1990 do března 1993 pracoval v Koordinačním centru OF, na ministerstvech zahraničí a kultury, na němž působil jako náměstek ministra. Tehdy byl také členem širšího vedení ODA, v níž setrval do roku 2001.
Od roku 1994 pracoval v průmyslu. Zpočátku jako manažer, od konce 90. let jako podnikatel. V posledních letech se opět věnuje svému původně vystudovanému oboru, překládá a příležitostně přednáší . Je jedním ze zakladatelů Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek je praktikující evangelík. Je 31 let ženat a má dvě dospělé děti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
