Vydržíme prý do Velikonoc. Alespoň podle hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala. „Pokud budeme nadále dělat kompromisy, tak se za slibovanou dobu nedostaneme tam, kam se má. Pak nebudeme mít důvěru lidí a dojde k anarchii,“ řekl pro CNN Prima NEWS. Jak dlouho vydržíme podle vás? A dojde i na anarchii?
Tato obava je na místě a je založena na nepříjemném faktu, že i když čelíme již dlouhotrvající krizi, stále není definovaný jasný cíl, ke kterému by vše mělo směřovat. Pokud tento cíl nebudeme mít, může s příchodem jara skutečně nastat krize respektu k vládě a k opatřením. Do té doby je potřeba jasně zacílit vše, co se děje ke konkrétnímu stavu a výsledku.
Vypadá to, že se na otázku, kolik toho kdo vydrží, vláda ptát nebude. Premiér prohlásil, že žádné rozvolnění ani „po třech pekelných týdnech,“ které avizoval, stejně nepřijde. Už teď mají někteří lidé názor, že vláda s pomocí policie jde proti nim. Mají být rádi, že jsou ještě na živu a mlčet?
Každý si položí otázku, k čemu ta opatření vlastně jsou? Utěší lidi, že mohlo být ještě hůř? Že to mohou být oni, na které se nedostane zdravotní péče?
Cílem je zpomalit šíření viru, který se evidentně šíří velmi rychle. Tím ochránit životy a zdraví. Otázkou není, zda se to dělá, ale jak se to dělá. Zda mají lidé pocit, že opatření jsou logická a smysluplná, zda vedou k onomu stanovenému cíli, zda jsou dobře vysvětlená, zda pocházejí od důvěryhodných autorit. Právě toto vnímám jako problém. Strašení s mrazáky v ulicích a lidmi na chodbách nemocnic není ani logické, ani smysluplné a už vůbec ne důvěryhodné. Chybějící cíl taktéž.
Václav Klaus mladší má obavy, že naladění společnosti dnes připomíná rok 1946. Samotný „únor 48“ byl už jen razítkem na zásadní přeměně společnosti. Předcházela mu devastace hodnot, úřední likvidace tradičních pravicových stran, dominantní socialistické uvažování médií a elit v situaci poválečného rozvratu… Jak vám ta úvaha zní? Je nějaká podobnost?
Těžko srovnávat náš stav s něčím, co většina z nás nezažila. Je to nová situace, v novém prostředí. Naším společným cílem by mělo být za této situace postupovat k tomu, aby se naše životy co nejdříve vrátily do normálu. Srovnávat s velkými historickými krizemi je určitě hodně lákavé, ale ruku na srdce, k čemu nám to bude? Jak nás to posune k vyřešení problému, kterému čelíme? Kolik to zachrání životů?
Fotogalerie: - Za hranice Prahy
Vidíme řadu různých kritických vyjádření, petic, trestních oznámení, organizací, aktivit, které nesouhlasí se současným způsobem přístupu k epidemii. Ale mohl by hrozit nějaký řekněme cílený, organizovanější odpor, který by způsobil zásadní změnu?
Mnoho těchto aktivit je ve skutečnosti ne vyjádřením odporu lidí k vládě, ale spíše projevem beznaděje. Volby, ve kterých se rozhodne o nové Poslanecké sněmovně potažmo vládě jsou – jak víme – na podzim, do té doby by výraznější změna ve vedení byla možná ještě větší brzdou řešení epidemie. Každá změna s sebou nese změnu na mnoha dalších pozicích, změnu koncepce, oblíbené „nastavování procesu“. To vše trvá nějakou dobu a řešení problému by to ještě zhoršilo. Zúčtování s managementem epidemie přijde ve volbách, ovšem jaké bude?
Informace o tisících mrtvých už část lidí prostě přestala dojímat. Samozřejmě, pokud jim samotným někdo blízký nezemřel nebo sami o život kvůli covidu nebojují. Až při pohledu na policii na každé cestě v okrese, někteří zhodnotili, že sranda skončila. Řeší hlavně opatření, aby měli všechny papíry, mohli ukázat respirátor, neplatili pokutu… Dalším už je to jedno, protože i když uhájí život, pak na něj prostě nebudou mít peníze. Tedy na trochu důstojný život. Sledujete podobné postoje? Jde jen o hrstku ignorantů nebo si dennodenní masáž informací o tom, jak je situace hrozná, vybírá svou daň? Jaké to může mít důsledky?
Lidé jsou přetíženi hororovými výjevy, tím pádem neúčinkují. Naštěstí se zdá, že část médií toto začíná chápat a snaží se informovat spíše pozitivně. To je velmi důležité, protože jinak než pozitivním nastavením stávající situaci nezvládneme. Co vidíme je v současnosti přetížení, apatie, rezignace... To nejsou moc hezké výjevy, zvláště pokud po lidech potřebujete, aby do toho pracovali, podávali výkony a dodržovali často dost nepříjemná bezpečnostní opatření.
Psali jsme:
Slyším od lidí čím dál častěji: „Teď už jede každý sám za sebe.“ Přitom, od politiků naopak zaznívá „společně vydržíme.“ Jaký je váš odhad? Kolik procent lidí se rozčílí nebo znechuceně odejde, když slyší „společně“? Je to proto, že s těmi, co to říkají, už nechtějí mít společného nic? Nebo jen pochopili, že žádné „společně“ neexistuje?
To je spíše mediální zkratka, než aby šlo o politický program. Jsme občany státu a s krizemi včetně té současné se vyrovnáváme kolektivně a na základě společného vedení. Tomuto vedení musíme důvěřovat, ale abychom důvěřovali, musí nás sjednocovat; ukazovat cestu a v současnosti hlavně cíl. Myslím si, že coby Středoevropané se do fáze „každý sám za sebe" nedostaneme, ostatně Šílený Max se odehrává v Austrálii.
Když vezmeme obecně fáze reakcí na změnu, vypadá to, že se míchají ve společnosti všechny. Co teď podle vás nejvíc převažuje? Je to tak, že vlastně sledujeme změnu změny na pozadí konstantního problému, takže jsme pořád v negaci nebo hněvu a ke smíření ani dojít nemůže? Přicházejí další a další novinky, na které mají lidé reagovat…
Částečně akceptace, částečně rezignace. Nemyslím, že by se lidé proti opatřením otevřeně bouřili, ale problém který třeba viditelně rezonuje ve firmách, je prohlubující se pasivita a neochota. Obě tyto věci se nám mohou ošklivě vymstít po konci pandemie, když budeme potřebovat být konkurenceschopní, ale vyčerpanost nám to nedovolí.
Šanci, jak epidemii dostat pod kontrolu, vidí někteří v uzavření ekonomiky. Teď se debatuje o průmyslu. Zaznívají názory, že těžký lockdown může ovšem efektivně fungovat pouze v autoritářských zemích, jako je Čína. Měkčí lockdown veřejnost bude ochotna tolerovat delší dobu. Na druhou stranu, např. týdenní uzavření průmyslu by dávalo větší smysl než pomalé uzavírání. „Výjimka pro průmysl nedává smysl ani epidemický, ani ekonomický. Jedná se pouze o fetišizaci komunistické představy z 19. století, kdy tehdy skutečně byl průmysl centrálním bodem rozvoje evropských ekonomik,“ tvrdí analytik investiční skupiny Natland Petr Bartoň. Zmínil to pro Echo24. Jaký je váš názor?
Je to určitě část opatření, ale pouze jedna z částí. Uzavřít ekonomiku, ale na jak dlouho? S jakými cíli? Za jakých podmínek? Vláda na tyto otázky neposkytuje odpovědi ani u mnohem méně zásadních věcí, a třeba výrobní průmysl musí pracovat s určitým plánováním, aby vůbec mohl existovat. Skutečně tedy nestačí „něco zavřít a čekat, co to udělá“, tento přístup je hrubě amatérský. Potřebujeme kalkulace a cíle.
Podle výrobců dojde k masivnímu nárůstu pozitivně testovaných koncem března, a to i z důvodu načasování testování. Vláda ani nemusí podniky zavřít, odstřihnou je odběratelé a dodavatelé ze zahraničí. Česká republika bude pro ně opravdu problémová. Jak se s tím podniky vyrovnají?
Firmy jsou, zcela upřímně, mnohem životaschopnější, a také akceschopnější, než je stát. Zcela určitě se se situací vyrovnají. Pokud zvládnou testovat své zaměstnance, najde se cesta, jak upravit provoz, výrobu a fungování tak, aby byl zachován provoz a současně probíhalo testování; mimochodem řada v tomto ohledu spolupracuje se svými partnery v zahraničí, kteří již mají zkušenosti. Myslím, že je na místě být mírnými optimisty.
Vraťme se ještě na začátek k osobnosti pana Smejkala, o kterém hovořil premiér jako o „nové tváři epidemie“. Obecně, potřebujeme novou tvář epidemie? Je potřeba nějaká nová osobnost?
Potřebujeme naprosto nutně „tvář“, která bude důvěryhodná pro lidi, bude schopna komunikovat a současně bude mít autoritu. Dr. Smejkal je rozhodně kredibilní osobností, otázkou ale je, zda také dostane kompetence, bez kterých je obtížné být důvěryhodnou tváří.
Dochází ke změně hlavní hygieničky. Kolik dní předpokládáte, že bude ještě ve funkci ministr zdravotnictví Jan Blatný? A jak dlouho nám vydrží šéfka SÚKL?
Na tuto otázku nedovedu odpovědět; česká politická scéna přestala být předvídatelnou. (Úsměv)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
