Foldyna je zděšen. Zaslechl mladé lidi, jak se baví o svých platech

Co dělá poslanec Jaroslav Foldyna z předvánoční soboty na neděli?

Tak jsem v procesu gruntování, což potrvá. Mám teď na mysli gruntování zvířatům, které máme, tedy kromě dětí, což už jsou už velká zvířata. Už jsem vygruntoval klec našemu papouškovi Žako a teď mě čeká ještě gruntování sídla našeho kocoura, červeného britského. My lidi se o sebe postaráme, ale oni musejí spoléhat na nás. Tak se snažím.

No a pak mě čeká předvánoční úklid „papírů“. Různá pošta, staré návrhy zákonů, usnesení… Pořád si říkám, „to by se mi mohlo ještě hodit“. Ale před Vánoci chci mít stůl čistý, tak se tím musím prokousat, jestli jsem náhodou ještě na něco nezapomněl.

Takže žádný mejdan či posezení s přáteli...

Mejdany o Vánocích určitě ne, ale posezení s přáteli ano, počítáme-li do toho facebook, kde si s přáteli povídáme, kdo co zrovna dělá a je to, věřte, opravdu zajímavé.

Co pro Vás vůbec znamenají Vánoce?

Mám je moc rád. Přesto, že to znamená takový ten předsváteční shon a blázinec, tak tu předvánoční, trochu melancholickou atmosféru mám strašně rád. Barvy Vánoc, lesk ozdob, jiskření světel, prostě to všechno kolem nich mám moc a moc rád. A také ty tradice kolem nich. Rozhodně důležitější, než ten materiální fenomén, je pro mě takový ten pohodový vánoční pocit.

Jste napůl Srb a ti slaví Vánoce podle Juliánského kalendáře, takže až v lednu. Jak je to u Vás? Slavíte oboje svátky, nebo zůstáváte jen u českých?

Já už mám léta takový zvyk, že samozřejmě slavím naše české Vánoce, a pak si sednu k internetu, protože moji přátelé z Balkánu mi přejí k našim Vánocům. Pak už nabíhají pravoslavné oslavy Mikuláše, „sveti Nikolaj“, které jsou také posunuté, no a pak už se těším na „Božič“ na ty srbské Vánoce, a po našem Silvestru pak na srbskou „Novou godinu“, což je Nový rok, který se podle pravoslavné tradice slaví v Srbsku 14. ledna.

Ten internet je v tomto případě báječný, protože mi umožňuje být přítomen u obou svátků. Moji přátelé mi posílají spoustu krásných písniček a vánočních přání. V Srbsku se hodně dodržují církevní zvyky, tradice a obřadnost, které mám také moc rád.

O Češích se říká, že jsou nejateističtějším národem. Myslíte, že to má nějaký vliv i na chování lidí v běžném životě?

Bohužel musím říct, že něco pravdy na tom vztahu k Bohu tady je. Ale jinak, než se říká. Nemyslím, že by byli Češi až tak nevěřící, jak se tvrdí, jen k tomu nepotřebují tu církev, zejména Římsko-katolickou. Ta je historicky mnohokrát zradila. Navíc to byla církev německá, latinská nebo jakákoliv jiná, ale nebyla to česká církev. Víra v Boha v Češích je, i když tomu říkají jinak. Češi spíš věří v „cosi“, ale zejména, když je jim těžko, tak si na Boha vzpomenou, takovým tím typickým, „Pane Bože, proč?“. Ale ten institut katolické církve, která se například velmi liší od pravoslavné, tu oni nepotřebují. Oni jdou kolem kostela, oni vědí, že je to kostel, že je to církev, ale nepotřebují ji, protože ona sama se mnohokrát otočila k tomu svému člověku zády, mnohokrát toho obyčejného člověka zklamala.

Katolická církev se už v hluboké minulosti velmi tlačila ke světské moci, a to zejména rozchodem s pravoslavím. Neslučujme to ale s lidmi v té církvi. Existují úžasní kněží, kteří v sobě mají upřímnou víru a poctivě slouží lidem i Bohu. Ale Římsko-katolická církev v Čechách se nedostala k tomu, aby byla tou moderní církví, jakou známe například z Itálie, Německa, a jiných západních zemí. Tam se snaží i ty instituce i faráři být soudobí, moderní, a někdy se jim to opravdu daří.

V Česku je tomu jinak?

V Česku se to moc nedaří. A když to promítneme přes politiku, například přes církevní restituce, tak v Čechách spadla katolická církev zpátky, někam do dob husitských. Tato církev tak ztrácí svou pozici daleko víc, než ji měla předtím. Ona ani před tím skoro žádnou neměla, ale teď se propadla úplně. Takže Češi nejsou až takoví nevěřící, oni mají v srdcích svého Boha. Jen tu chybí pevnější vazba. Srbsko posledního půl století velice trpělo, zejména v posledním desetiletí. Také se tam říká, jako u nás, koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje. A Srbsko se upíná více k Bohu, více k té božské spravedlnosti, než k té v Haagu, podle níž je člověk odsouzen za válečně zločiny ve chvíli, kdy je mu prokázáno, že je Srb, zatímco masové vrahy propouští. Možná proto je ta víra a pouto pevnější.

Takže nejsme z duchovního hlediska na mizině?

Tak to vůbec ne. České Vánoce a český Ježíšek jsou naprosto úžasný fenomén. Ať už je to Rybova Česká mše vánoční, Ladovy obrázky, prostě Čechy mají naprosto nádhernou atmosféru Vánoc, kterou zde každý prožívá, a to za každé doby. A tento národ si to nenechal vzít ani za časů totality. Pamatujme i na to. Bohužel ekonomická a sociální situace je taková, že je tu dnes i značný podíl smutku. Češi si půjčují na Vánoce a říká se jim, že jsou nerozumní. Ale není zde náhodou nerozumný někdo jiný? Kdo dopustil takovou situaci, že lidé nemohou o Vánocích obdarovávat jiné?

Naproti tomu v médiích je do lidí doslova „nalejváno“ to komerční pojetí Vánoc. Tvrdé komerční reklamy zaměřené na city, od mobilů po televize a podobné věci. A ten člověk chce udělat radost svým blízkým, svým dětem, tak jde a půjčí si, a kolikrát se kvůli tomu dostane do těžké situace. Ale ne proto, že by to nechtěl splácet, ale přijít o práci dnes není žádný problém, protože se naprosto nic nedělá na podporu zaměstnanosti. A to už vůbec není vinou těch lidí.

Nechci to jednoznačně omlouvat, protože Vánoce opravdu nejsou jenom o dárcích, ale obviňuji ty, kteří svými zákony tuto sprostou komerci podporují. Zaštiťují se volnou rukou trhu. Ano, ta zde má svůj hodně velký prostor, ale už je na čase, aby se objevil prostor i pro jiné hodnoty, jako spravedlnost či sociální cítění. Ale řekněme si poctivě, že od současných vládnoucích struktur to nemůžeme očekávat.

Takže dá se říct, že nám komerce „ukradla“ ty pravé Vánoce?

Tak ta komerce si ty Vánoce jistě „vypůjčila“, nebo dokonce „ukradla“, ale to proto, že má naprosto volnou ruku, podporovanou zákonem. Má k dispozici média, takže „Vánoce“ v Česku začínají už někdy od konce září. Reklamami, výlohami a podobně. Děti vidí zářící reklamy a září jim oči. Zločinem je ale to, když se mohou jenom dívat.

Ten pravý biblický svátek, to narození chudého dítěte byl už snad tisíckrát znásilněn tím eurem, dolarem a kdo ví, čím ještě. Je odstartovaná obchodní honba a človíčkovi je to předkládáno, jako že slaví Vánoce. Přitom je to vysoce duchovní, morální svátek, kdy si člověk vzpomene na své blízké a na lidi, kterým je těžko. Kolik tu máme lidí bez domova a ty, kteří jsou odkázáni na dávky, aby z nich přežili? Kterým kolikrát zbývá tisíc či dva tisíce korun na měsíc a mají z toho platit stále se zdražující léky a další nezbytné věci. A ten duchovní rozměr Vánoc, jako by nám utíkal pod tlakem těch zářivých reklam. Zatímco ten, jehož narození oslavujeme, se narodil ve chlévě a dary, které dostával, neměly s přepychem rozhodně nic společného.

Česká vláda i koalice v parlamentu se činily. Lidé dostali od vlády celou řadu „vánočních dárků“ v podobě schválených zákonů…

Lidi dnes prožívají obrovské problémy a mně to nedá, abych se i o Vánocích nad tím nezamyslel a vzpomněl si, jak se v parlamentu odhlasovávají zákony, které zvyšují daň na rohlíky a na základní potraviny vůbec, nebo na dětské potřeby, včetně plen. Já přece mezi těmi lidmi žiji, nemohu to nevidět a nemohu nevidět ani to, že zrovna v této těžké době odhlasovala koalice dalších 150 miliard na takzvané restituce církvi, a to proti vůli našich lidí.

Povím Vám jeden předvánoční příběh z nedávných dní. Seděl jsem u nás v Ústí v bufetu na obědě a u vedlejšího stolku byli dva mladí lidé. Mladík líčil slečně, že dostal práci a nastupuje za 13 tisíc hrubého. A ta dívka mu říká: „Tak to je ještě dobrý. Mám známé, kteří mají osm tisíc hrubého. Je prostě taková doba. Nemůžeme si vybírat.“

Osm a třináct tisíc hrubého! To ten Nečas prostě nevidí a neslyší?! Vždyť to je přece neúnosné a nelidské. A to, jak si ti mladí lidé říkali, ještě mohou být rádi, že práci vůbec mají. To je prostě děsivé!

Jak podle Vás dopadne tato vláda? Myslíte, že je zde možnost jejího pádu po těch všech přesunech a odvoláních?

Je to jako kdybych četl dokola nějakou starou knížku. Ta pravice je „uvědomělá“ skupina lidí, která si dobře uvědomuje svou náležitost sama k sobě. Že ten zisk je to nejdůležitější. Takže proto ta vláda určitě nepadne. Pan Nečas to má velmi dobře propočítané. Rád bych řekl, že i spočítané, ale půjde jen o větší přeskupování moci.

Tady se nenajde 101 poslanců, kteří by odhlasovali konec vlády, protože LIDEM a i další strany jako Věci veřejné si uvědomují, že už se v životě do parlamentu nedostanou.

Věci veřejné ale tvrdí, že vládu nepodpoří a svým hlasováním to zatím dokazují.

Právě v ParlamentníchListech.cz jsem četl úvahy o tom, že premiér počítá s nějakými lidmi z VV. Já nechci nikomu ublížit a předjímat, jak bude hlasovat. Někdy se v tom opravdu nevyznám. Já jen stále nabývám přesvědčení, že v té sněmovně se pořád najde minimálně 101 hlasů, které tu asociální vládu podpoří, protože pro některé by opak byl labutí písní a i neschopností splácet nabrané hypotéky.

Vláda si už prosadila všechny zákony, které chtěla. Myslíte, že by v tomto případě mohl premiér Petr Nečas najít odvahu a vyvolat hlasování o důvěře vládě, která je schvalovaná většinou přítomných poslanců, a ne absolutní většinou 101 hlasu?

Jsem přesvědčen, dokonce jsem si jist, že ne. Jedna věc jsou schválené zákony, a jiná, co se dá ještě urvat. Jestliže pan Schwarzenberg přiznal, že ti tři „rebelující“ poslanci odešli poté, co jim byly přislíbeny „pašalíky“, je jasné, že je to postavené na politické korupci.

Mimo to, odsouhlasené zákony... Odsouhlasili si je s pomocí poslance, který je pravomocně odsouzen na šest let do vězení. Já se domnívám, že je to nezákonné. Že bylo použito nezákonných a minimálně nemorálních prostředků k tomu, aby se odsouhlasily tak důležité zákony prostřednictvím tak nemorálních dohod.

Ale poslance přece nemůže nikdo zbavit mandátu…

Ale jak je vůbec možné, že zákon o takzvaných církevních restitucích se odsouhlasí tak, že odjede někdo a místo něj pak zvedne ruku ten, kdo byl odsouzen na šest let do kriminálu?! To je přece neplatné, to je podvod na tomto národu! To by nemělo platit, to je prostě strašný! Tady už je možné snad opravdu všechno.

Co byste popřál našim lidem k Vánocům?

Kromě tradičního zdraví a štěstí, což také není samozřejmostí, bych jim chtěl popřát, či spíše poprosit, aby byli trpěliví. Zlo nikdy nevyhrává, ať už jsme věřící, nebo ne. Zlo nemůže vyhrát, protože jinak bychom tu ani po všech těch válkách a převratech ani nebyli.

A protože jsem optimista, věřím, že posun k tomu lepšímu se blíží. Ale všichni společně musíme tlačit na to, aby příští vláda byla vládou slušných lidí. Vybírejte si, tlačte na politiky a nenechávejte to „být“. Ať je to radikální alternativa ke zlu a špatnostem. Zlo nakonec vždycky prohraje, tak tomu napomozme. Ať jsou tyto vánoční svátky tím bodem, kdy se světlo bude probouzet k životu i pro nás. Nenechme si pokazit tento náš krásný svátek, k němuž vám přeji radost a pohodu.