Opoziční strany předaly návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Hlasování se uskuteční ve středu, podpisy sesbírali poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN kvůli návrhu auditorské zprávy Evropské komise ohledně střetu zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO). Jde podle vás o klasickou politickou půtku, nebo může mít hlasování vážnější význam?
Opozice má právo se tak chovat a využívá všech možností, čili je to legitimní a oni dopředu vědí, že jde samozřejmě jen o politické gesto. Jasný výsledek, že by padla vláda, nepřichází v úvahu.
Nepřichází v úvahu, protože se domníváte, že koalice ČSSD s hnutím ANO a podporou komunistů je pevná?
Není jediný důvod, proč by sociální demokracie, hnutí ANO nebo komunisté koalici nepodrželi. Ekonomika funguje, hospodářství není v žádném problému, nějaký celospolečenský problém zde také není, takže vláda určitě nepadne.
Jak se díváte na výzvy z poslední doby, aby ČSSD koalici opustila?
Kdybyste byli poslanci, jak byste příští týden hlasovali o nedůvěře vlády?Anketa
Ke změnám ČSSD se za chvíli dostaneme. Nejdříve se ale zeptám na to, co jste zmínil. Řekl jste, že výzvy k opuštění koalice mohou být opodstatněné. Čím?
Mohou být opodstatněné. Chce-li se ČSSD chovat jako opoziční strana, jestli má v této chvíli programově připravené, že bude opoziční stranou, tak nemůže sedět zároveň i ve vládě. Jestli se chce chovat jako opoziční strana, musí odejít z vlády. Nicméně opoziční strana, která se pohybuje kolem pěti procent, je velmi slabá a pokud neproběhne vnitřní změna sociální demokracie, tak to bude spíše horší, než když nebude ve vládě, protože jméno sociální demokracie bude u veřejnosti používáno méně a méně.
Pojďme tedy k tomu, co ČSSD potřebuje. Je na tom skutečně tak zle, jak to podle výsledku evropských voleb vypadá?
Myslím, že je na tom tak zle, jak to podle výsledku eurovoleb vypadá. Sociální demokracie je politická strana, která se dvacet let pohybovala při volebních preferencích ve dvojciferných číslech, tak dnes se najednou potácí kolem volitelnosti a vnitřně se to v ní také jaksi napíná. V této chvíli odešla řada členů, ztrácí se motivace… sociální demokracie se vždy dokázala vzedmout, pokud byla moderní politickou stranou. Je konfekční stranou, která se s procenty stává pro voliče veřejnou. A v některých okamžicích, kdy vyzýváme, abychom pronásledovali voliče vyjadřující se na internetu, se dokonce stáváme nepřijatelní pro určité spektrum voličů, kteří v minulosti ČSSD volili.
Psali jsme:
Snaží se Jan Hamáček o úspěšnou resuscitaci? Jak velká šance ČSSD pro návrat mezi nejsilnější politické strany je?
Jan Hamáček se snaží, je to velice slušný a poctivý člověk a já si ho vážím. Nicméně v této chvíli je snaha málo. On má velmi silná, zpětná zrcátka, takže ve zpětných zrcátkách se pohybují politici pražské sociální demokracie. V jednom zrcátku na něj mávají: udělej tohle! Z regionu mávají: udělej tohle! Takže Hamáček má velmi složitý manévrovací prostor, je to slušný a poctivý kluk. Dnes je ale potřeba trošku raubíře.
Trošku raubíře. Myslíte, že ti raubíři v ČSSD tedy chybí?
Myslím, že ve vedení sociální demokracie v této chvíli žádný raubíř - v dobrém slova smyslu - není.
Fotogalerie: - Na vládě
Je Andrej Babiš takový raubíř, a proto se mu daří stále získávat podporu voličů?
Jednoznačně. Andrej Babiš není tuctový politik, jde o velmi silnou osobnost se všemi klady i zápory. Je velmi silnou figurou, což dokazuje, a čím bude silnější a tvrdší, tím lépe se mu povede. Veřejnost v této chvíli a v situaci, v klimatu Evropy, v níž se společnost nachází, preferuje silné osobnosti.
Má tedy současné vedení sociální demokracie problém s tím, že nedokážou reagovat na modernější dobu, že nejsou ochotni ke změnám, jak třeba řekl Jiří Zimola? V čem je základní problém?
Je potřeba se nesnažit obejmout všechny. Samozřejmě v této chvíli sociální hodnoty stále existují, ale vedle nich veřejnost volá po dalších hodnotách, které symbolizují vlast, rodinu, národní zájmy… To přeci lze říci i se sociálně demokratickým aspektem a ne se tomu vyhýbat a každému, kdo vyvolává podobné pilíře a symboly, je okamžitě nacionalista a xenofob. A dostali jsme se do fáze, kdy všichni lidé volají po těchto věcech a my bychom je mohli distingovaně komunikovat, místo toho je zveme nadsázkami. Přivykli jsme si velice rychle používat slovo fašoun, ale když se podívám, kdo slova fašoun používá, jedná se o netolerantní lidi, kteří nerespektují výsledky voleb. Možná, že větší fašouni jsou někdy ti, kdo řvou a zaklínají se antifašismem.
Myslím, že tady je potřeba mít odvahu a šlápnout do toho. Nebát se dát najevo jasný postoj a názor. I když to vyvolá bouřlivou reakci, tak přijde i silná pozitivní, a to my neděláme. Můžeme si myslet o Okamurovi, co chceme, je silnou figurou. Můžeme vidět Ivana Bartoše, jak chceme, ale je silnou figurou. Lidé vnímají Piráty přes Bartoše, SPD vnímají přes Okamuru a i Andrej Babiš je velmi silná figura a hraje významnou roli. Je třeba, aby se Jan Hamáček nebál být silnou figurou, nebál se do toho šlápnout, neřkuli kopnout, až to vyletí na všechny strany.
Co finanční problémy ČSSD, o nichž se tolik spekuluje?
To je problém, který zasmrádnul, odkládal se, neřešil. Předchozí předseda Jiří Paroubek by řekl: Spunktovali to ti šibalové. Musíme to co nejdříve vyřešit, ať to stojí, co to stojí. Je potřeba vše zaplatit v souladu s rozhodnutím soudu, respektovat ona rozhodnutí. K tomu se nedá říci více a je smutné, že vše vyhnívalo takovou dobu.
Psali jsme:
Ještě se chci zeptat na Lidice. Vy jste s motorkáři – Nočními vlky - chtěl položit květiny na památník obětí nacistických zločinů. Filip Petlička, který má na starost vnější vztahy Památníku Lidice, vám v tom zamezil kvůli nápisům v azbuce. Nakonec jste ustoupili a položili květiny o kus dál. Co se přesně stalo a jak se na celý zákrok díváte?
Když jsme přijeli k památníku v Lidicích, vyvolalo to určitý rozruch, přijelo třicet lidí na motorkách, oblečených v motorkovém stylu. Když jsme se umísťovali a dohadovali, kde budeme parkovat, vedení památníků o nás vědělo. Pořadatelé přišli a řekli, že když jsme se nenahlásili, máme si stoupnout do řady a nechodit všichni najednou, ale po čtyřech. To byla poznámka pořadatelů. Pak jsme stáli frontu celé dvě hodiny. Zdravili jsme se s ministry, osobnostmi, mluvili jsme s potomky lidických rodáků, ti byli spokojení, že jsme přijeli. Nikdo neměl jedinou výtku a my jsme nestáli o žádný problém. Respektovali jsme pokyny. A někteří z nás měli na vestách ruské náplety a nápisy.
Když na nás konečně přišla řada, tak jsem si najednou všiml příchodu dvou vojenských policistů, pak dalších dvou a důstojníků… Řekl jsem: Pánové, my nechceme žádný problém, děje se něco? Mezitím jsem si všiml jedné věci. Jak tam nervózně pobíhá mezi slavnostní hosty můj kolega ze Senátu Jiří Dienstbier, viděl jsem ministra Tomáše Petříčka a byl tam i náměstek ministra vnitra Pavel Landovský. A přiběhl Filip Petlička a říká: Prosím Vás, když tam půjdete s věnci, ať tam jdou jen dva lidé za každým věncem, abyste nešli najednou. A nepřejeme si, aby tam šel kdokoliv, kdo bude mít na sobě nějaké ruské nápisy nebo nápisy v azbuce. Sundejte si je.
Motorkáři, kteří tam s těmi věnci měli jít a čekali dvě hodiny, odpověděli, že nic sundávat nebudou. Proto jsme museli věnce položit mimo oficiální stanoviště. Takže jsme velmi distingovaně a spořádaně položili věnce asi čtyřicet metrů od oficiálního odkladiště věnců, všichni se na nás dívali a natáčeli si to.
Šlo tedy o azbuku a ruské nápisy na oblečení?
Ano. Nevím, jestli šlo o Petličkovu iniciativu, nebo reagoval na situaci. Vím, jak přátelsky se k tomu staví senátor Dientsbier i ministr Petříček, takže si dovedu představit šepot nahoře ve VIP. Trochu mi to připomnělo Krylovu písničku, jak se kladly věnce ke hrobu neznámého vojína. Až se tomu musím smát. A protože jsem slušný člověk a i moji kolegové, co tam byli, jsou všichni slušní lidé a nikdo z nás nechtěl žádný problém, tak jsme položili věnce, kde nám ukázali a mysleli jsme si své. Ti, co měli nápisy ve švabachu, tam byli s námi. My jsme přišli položit věnce těm, kdo osvobozovali Československo, a kdo obětovali 140 tisíc životů za svobodu Československa. A tihle dobytci, kteří si hrají na něco jiného, než jsou, by se měli stydět.
Velmi trapná situace. Kdyby nám pořadatelé řekli: Prosím vás, je tu nějaký dresscode, museli bychom to respektovat a nikdo z nás by neřekl slovo. Odešli bychom nebo stáli v pozadí. Toto se nestalo. My jsme dvě hodiny stáli frontu, s každým si povídali, a když měla přijít řada na nás, přijde úředník a najednou začne tvrdit, že tam nesmíme s nápisem v azbuce. Kdyby té azbuky nebylo, tak by tam ten šašek vůbec neběhal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
