Do politiky jsem spíš nějak vplula než že bych se rozhodla být političkou. Začátek byl asi když jsem s kočárkem jezdila a sbírala podpisy za opravu cesty nebo později přesvědčovala sousedy, že i na Pasekách potřebujeme popelnice. Pak mě ženy navrhly do pozice poslankyně národního výboru v kolonce ženy do 35 let, bezpartijní. V r. 1990 jsem pak vyhrála ve svém obvodě první svobodné volby, což kromě obhájení senátního mandátu dodnes považuji za své nejlepší vysvědčení. Po sedmnácti letech v komunální politice jsem byla zvolena do Senátu. Politika je pro mě služba lidem. V zastupitelstvu to bylo řešení každodenních problémů ve městě. V parlamentu musíme umět řešit věci v širokých souvislostech. Lidé si
nás nevolí proto, abychom jim mluvili do jejich každodenního života, ale abychom připravili dobré podmínky pro jejich budoucnost. To totiž jednotlivec sám nedokáže. K tomu potřebuje stát a jeho demokratické orgány. Za klíčovou z tohoto pohledu považuji evropskou integraci, vzdělání, vědu a výzkum, podporu konkurenceschopnosti země, důvěryhodnou zahraniční politiku.
Hodně se zabýváte zlepšením práv pacientů, co vše se již povedlo?
Snažíme se v rámci Svazu pacientů ČR jako pacientští ombudsmani pomoci jednotlivým lidem, kteří se na nás obrátí. Jsou-li to obecnější problémy, hledáme řešení v legislativě či jiné. Zásadní bylo, že se nám společně se Svazem pacientů podařilo zabránit chystané privatizaci zdravotního pojištění pro něž byly poplatky ve zdravotnictví jen kouřovou clonou, a které by znamenalo významné omezení dostupnosti péče do budoucnosti. Podporuji akreditaci nemocnic, která znamená garanci dobré péče pro pacienty.
Máte v nabitém programu i čas na relaxaci, Jak odpočíváte?
Času na odpočinek moc není. Ale naše svoboda je v postoji, jaký k věcem zaujímáme. Práci považuji za koníčka a to málo času, kdy jsem doma a funguji jako každá hospodyně, považuji za relax. Skutečný odpočinek je čas s vnučkami, na zahrádce nebo procházka po lese.
Co Vám dělá radost a naopak starost na naší politické scéně?
Tak to je těžší otázka. Při vší bídě se však zdá, že lidé konečně začínají chápat rozdíl mezi politickými stranami, že již si začínají spojovat jednotlivé strany s hodnotami, které zastávají nebo naopak nezastávají. To je první předpoklad skutečně fungující demokracie. Problém je, že tomuto procesu ne příliš pomáhají média, bohužel někdy včetně veřejnoprávních. Novodobá historie se neučí a pětadvacetiletí redaktoři při nejmenší vůli historickou paměť prostě nemohou mít. Tak mnohým politikům prochází, co by na západ od našich hranic nikdy projít nemohlo. Dochází k diskreditaci politiky jako takové. Vezměte si debaty kolem státního rozpočtu a státního dluhu. Zloděj křičí chyťte zloděje a média to bez mrknutí oka podporují, i když fakta mluví naprosto jasně. Co nám v politice podle mého chybí, je silné odborné parlamentní zázemí. Bylo by potřebné v tomto směru posílit parlamentní institut a využít více potenciálu Akademie věd a vysokých škol.
Proč a čím je Vám blízká strana ČSSD?
Sdílím hodnoty, které sociální demokracie prosazuje už více jak sto třicet let. Tou základní je svoboda člověka. K tomu, aby svobodný mohl být skutečně každý, jsou nutné efektivní veřejné služby, které lze zajistit jen zdravými veřejnými financemi. Sociální demokracie také vždy bojovala proti jakékoliv diskriminaci, za lidská práva, za důstojný život lidí, za vysokou kvalitu života. To je důležité pro každou ženu, která má na srdci budoucnost svých dětí a vnoučat.
Jaké je Vaše životní motto?
Když pomoci mohu, tak musím.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Veselý
