Věříte stále v sílu EU a NATO?
To, co tady obě organizace v horkém létě předvedly, mě svádí na scestí nedůvěry v jejich akceschopnost.
Věříte, že by vystoupení z EU mohlo spoustu věcí vyřešit?
Nevěřím, že by vystoupení z EU něco vyřešilo.
Jak jste vnímal vánoční projev Miloše Zemana. Mluvil o tom, že není možno přijmout tolik uprchlíků, ale i o tom, že chce pro Česko švédský model, který nicméně svou sociální politikou uprchlíky láká...
Myslím, že pan prezident je osobností politické scény, která se nebojí nazývat věci pravými jmény. Modely bych žádné nepřebíral. Jen dobře počítal, co by to stálo včetně započtení historické zkušenosti.
Je Evropa schopna zvládnout tolik uprchlíků, kteří sem přišli a ještě nejspíš přijdou?
Politici nás přesvědčují, že ano. Z krátkodobého pohledu jim lze věřit, ale z dlouhodobého nikoliv. Stačí si jenom vzít obyčejnou kalkulačku a počty migrantů převést na peníze. Výsledná suma evokuje otázku, kde na to chtějí brát prostředky? Populace stárne; počty ekonomicky činných obyvatel, tedy těch, co platí daně, klesají. A najednou je tu vlna migrantů, kteří natahují ruku a chtějí mít lepší životní úroveň než doma, aniž by se jakkoli zasloužili o vybudování současné životní úrovně v zemi, kam přišli. Kdo je bude živit? Budou a jsou schopni pracovat, integrovat se?
Jak bychom se měli s tímto problémem v rámci Evropské unie popasovat?
Politici by měli respektovat „vox populi“ a trvat na tom, že migranti nejsou vítáni v tom počtu, v jakém přicházejí a chtějí se podílet na tom, co tu naši předci i my vybudovali. Jednoznačně odmítnout takzvané kvóty a trvat na „neprodyšnosti“ schengenské hranice, kterou mají zabezpečit státy, jež se na ní nacházejí. Dostávají na to snad málo prostředků?
Mezi uprchlíky je prý dost dětí. Uvádí to UNICEF. Co vy na to?
Mezi uprchlíky je dost dětí. Co to znamená? Tisíc nebo jedno procento z celkového počtu? Jaká je to veličina: dost?
Jak vnímáte dětské bojovníky v řadách Islámského státu (ISIS)?
Toto vnímám jako obrovský problém a jako potvrzení myšlenky, jak málo jim záleží na lidském životu. Kradou jim dětství! Co z těchto dětí bude, dožijí-li se dospělosti? Vraždící monstra.
Udělal jste někdy něco jako voják proti svému velícímu důstojníkovi?
Udělal. Když jsem ve funkci velitele roty chránil vojáka, přesněji dozorčího roty, proti podnapilému a řvoucímu nadřízenému. Málem mě to poslalo na Bory.
Jste s tím, jak se chová česká armáda za vedení herce Martina Stropnického, spokojen?
Vojáci se chovají v duchu požadavků doby. Horší je to nicméně s jejich řídícím „managementem“. Nedávno jsem byl na slavnostním předání funkce velitele hranické brigády v Přáslavicích. Ceremoniál byl ukázkou vyspělosti příslušníků brigády, ne tak vyspělosti představitelů generálního štábu a ministerstva obrany. Po ceremoniálu jsem se ptal odcházejícího velitele, zda byl pozván na některou z těchto institucí, aby mu byl vyhlášen personální rozkaz a aspoň pár slovy vyhodnoceno jeho působení v čele brigády. Nic takového se nekonalo. A já se ptám, kolik bojových brigád tato armáda má, a proč nikdo není schopen slézt z oblačných výšin a chovat se chvíli jako slušný člověk? Ono to není jen ocenění jednoho člověka, ale všech příslušníků brigády. Takže tímto dále pokračuje zavedená nekulturnost organizace, která staví kariéristy vyrostlé v salonech před ty, kteří prošli náročnou službou u vojsk.
Jste spokojený se svým životem generála v záloze?
Odešel jsem z armády po osmatřiceti letech služby ve věku pouhých sedmapadesáti let. Za svoji kariéru jsem prošel všemi velitelskými funkcemi počínaje velitelem čety a konče funkcí velitele Společných sil Armády České republiky (AČR). Jak jsem psal výše, nikdo nebyl schopen mi ani vyhlásit personální rozkaz, ani třeba říci, děkuji. Co taky jiného čekat od veleduchů vojenství Alexandra Vondry a Vlastimila Picka. Odešel jsem zhnusen poměry vládnoucími ve vyšších kruzích AČR, a přesto se zasmál nad tou ubohostí. Česko je bohatá země, když lidi jako jsem já, už nepotřebuje, ačkoliv do nich investovala ne nevýznamné finanční prostředky.
Generálové v době války rozhodují o životech lidí. Proč vy vojáci vlastně pořád chcete bojovat? Pořád chcete nové zbraně a tak dále. Co si to takhle rozdat v ringu, běhu či na kole?
Jeden klasik vojenství kdysi napsal: „válka je pokračováním politiky násilnými prostředky“. Tím je řečeno vše. Kdo žene národy do válek? Generálové? Ne! Dříve monarchové, dnes oligarchové a zdivočelí politici.
Jak by se dnes mělo chovat Česko, naše vlast?
Vystupovat suverénně s hrdostí na svou historii, jazyk a schopnosti.
Proč nemá spousta mladých Čechů chuť bránit svou zem?
Proč? Podívejte se na to, jak si tu dovolují celkem beztrestně dehonestovat prezidenta, hanobit státní symboly a tak dále. Někde ve výchovném procesu je něco špatně.
Co pro vás znamená láska k Česku?
Tady jsem vyrostl, tady je můj domov. Mám tohle údolíčko mezi dvěma kopci rád a jsem na něj hrdý. Nechť se někdo opováží mi na můj domov sáhnout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
