V armádě jste prožil skoro celý život. Byl jste tedy u toho, kdy byla zrušena základní vojenská služba a začali jsme mít profesionální armádu. Byl to správný krok?
Uniformu jsem oblékl v patnácti letech jako student Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové, v pětapadesáti ji svlékl jako brigádní generál, ale pak jsem pracoval pro obranu jako občanský zaměstnanec. Ostatně dodnes beru výsluhu. Takže jsem v ní prožil opravdu celý život. Byl jsem tedy u všech proměn tuzemské armády. V roce 1989 byla Československá lidová armáda reorganizována, následně se transformovala v Armádu České republiky a nakonec došlo k reformě, jejímž cílem byla úplná profesionalizace.
Byl to především politický krok, protože situace si to žádala. Ostatně všechna tři stadia, o kterých jsem hovořil, byla spojena s určitou vojensko-politickou situací, která byla jasně definována. Konec Varšavské smlouvy, rozpad Československa, členství v NATO a představa o světě v míru. Reformy byly tedy vždy zarámovány změnou politické situace.
Fotogalerie: - Archiv donbaské matky
Nicméně si myslím, že se měla zachovat povinná služba. Definoval bych ji jako službu vlasti v podobě vojenského výcviku, který by se například skládal z měsíčního základního a dvouměsíčního výcviku střelce. Vše by se odehrávalo ve výcvikových zařízeních, vojáci by nešli k útvarům. Následně by voják zůstával v záloze s tím, že bude povoláván do určitého věku na třeba čtrnáctidenní cvičení. Pořád by ale byla i při profesionální armádě povinná vojenská služba zachována.
Generál v záloze Josef Prokeš.
Ostatně poslední desetiletí to s koncepcí české armády vypadalo dost zvláštně. Když to přeženu, tak co nový ministr, to nová koncepce. Jak jste to jako voják vnímal?
Který ministr byl největším katem české armády?
Slovo kat je moc expresivní. K největší redukci armády došlo za ministrů Antonína Baudyše a Viléma Holáně, kdy se divize měnily v brigády. Pak se vytvořily jen dvě brigády, což je práce Jaroslava Tvrdíka, Miroslava Kostelky a Karla Kühnla. První to vymyslel a další realizovali.
Souhlasíte s názorem části politického spektra, že by čeští vojáci měli přestat působit v zahraničních misích?
Jsme členy NATO, EU, máme určité závazky a měli bychom je plnit, ale podle našich možností. Dost se vyřešilo tím, že se u brigád vytvořil čtvrtý motorizovaný prapor, čímž se vlastně začaly požadavky pro mise naplňovat. Od té doby jsme schopni plnit požadavky, k nimž jsme se zavázali.
Dále je to spojeno i s finančními prostředky, které nyní přibudou, protože bude zvýšen armádní rozpočet. V souvislosti s tím by se ale neměla zvyšovat naše účast na misích. Ty peníze by se měly použít jinde.
Kde?
Máme akvizice, infrastrukturu a tak dále. Nyní se může splnit to, co bylo součástí reformy ozbrojených sil, že to bude armáda o čtyřech M. Malá, mladá, moderní a mobilní. Teď na to konečně budou prostředky.
Psali jsme:
Jsme součástí NATO a EU. Stále se sice volá po evropské armádě, nepůjde ale o konec NATO?
Severoatlantický pakt nemá skoro žádná vojska. Má velitelství, štáby a vojska zabezpečení, tedy jakési provozní útvary. Jedinou součástí NATO tedy je průzkumný systém AWACS. Ostatní vojska se pro tato velitelství vyčleňují z národních zdrojů. Každý stát v NATO má tedy poskytnout ve stanovené době určitou sestavu sil paktu.
To samé je úmysl Evropské unie. Na druhou stranu se v Lisabonské smlouvě píše o evropské armádě. Zatím je zde vojenský štáb EU o dvou stech lidí, který má do konce roku 2020 dosáhnout schopností řídit bojové operace. Dodnes řídí šest vojenských misí v zahraničí a jsou to takové asistenční mise, tedy výcvikové, monitorovací a další. Jedna v Bosně a Hercegovině a pět v Africe.
Vojenské uskupení Evropské unie by mělo prý dosáhnout kolem dvou a půl tisíce osob. Zatím ale nevím, jaké jsou další představy. Německo a Francie však uzavřely dohodu, v níž se píše i o tomto. Jestliže to tedy bude takhle zdvojené, tak bude mít Česko jednu sestavu vojsk, kterou poskytne tam nebo tam. Těžko bychom si mohli dovolit dvě taková uskupení. Vždyť jde také o logistiku, rotace a tak dále. Ostatně v dalších menších evropských armádách to mají podobné.
Jde u posílení vojenského štábu NATO o hrozbu Ruska a přípravu na nějaký střet?
Je to jen v obecné rovině a nic konkrétního se neví. Na druhou stranu generální tajemník NATO velice často ve svých projevech poukazuje na hrozbu Ruska. Podle mě jde ale o běžnou rétoriku.
Moskva prý slzám nevěří. Máme se Ruska bát?
V polovině devadesátých let jsme z hlediska vojenského nikde neměli potenciálního nepřítele. A to včetně Ruska. Nicméně se vždy říkalo, že se z některých zemí s velmocenskými ambicemi stát mohou. Po událostech na Ukrajině to zatím vypadá na další zamrzlý konflikt typu Moldávie či Podněstří.
Je třeba vést politiku všech azimutů. Sledovat, co se okolo děje. Uplatňovat se ve všech směrech a předjímat, co je pro nás důležité či výhodné. Takže bych Rusko za nepřítele neoznačoval.
Psali jsme:
Vedou podle vás politiku všech azimutů premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman?
Podle mě se o to snaží, ale jsou za to dost kritizováni. Zejména za ten východní azimut. Nicméně se musí využívat každá možnost.
Hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (BOS), jehož jste stoupencem, vzniklo před minulými volbami do Poslanecké sněmovny. Ozývá se kritika, že bychom si měli dát na politický subjekt složený hlavně z bývalých příslušníků ozbrojených složek pozor...
My nejsme jen hnutím bývalých, ale jsou u nás i současní příslušníci ozbrojených složek. Vojáci, policisté, hasiči, záchranáři a další. Prostě všichni, kdo jsou čtyřiadvacet hodin denně a tři sta šedesát pět dní v roce připraveni pomoci lidem, kteří mají nějaké problémy. Proč se nás bát? To je kritika pro kritiku.
Takže se nemusíme bát, že zosnujete převrat?
Vypadáme snad já anebo pan Bašta jako pučisté? Nic takového, alespoň z našeho hnutí, nehrozí.
Beru to tak, že ozbrojené složky republiky jsou z jedné strany brány jako „strážní andělé“, ale z té druhé jako represivní aparát režimu. Ostatně za první republiky neměli příslušníci branně-bezpečnostních sborů volební právo...
Ano, vojáci určitou dobu nevolili, aby prý nemohli ovlivňovat politiku. Ale to se ukázalo jako nedemokratické a přežité.
Za BOS kandidujete do Evropského parlamentu, ale EU, alespoň podle názorů některých členů, hnutí až tak nevěří. Jak to tedy máte?
Dokdy bude trvat Evropská unie?Anketa
Když mluvím o rovnoprávnosti, opravdu vím, o čem to je. Byl jsem v letech 2009 až 2013 v Gruzii jako pozorovatel Evropské unie a rád bych si to zopakoval. V návratu do mise mi brání zahraničněpolitický ředitel Ministerstva zahraničních věcí, který mě považuje za nezpůsobilého. Nemám asi dostatečné vzdělání a zkušenosti ve srovnání s ostatními žadateli. Ale zpět k misi. Právě tam jsem zažil, že Češi, Slováci a Bulhaři nejsou bráni rovnoprávně s ostatními národy. Musel jsem mít originál prověrky na tajné, očkovací průkaz, osvědčení o zdravotním stavu, řidičský průkaz oprávnění C. Vše mi zkontrolovali, pořídili kopie. Po několika měsících zveřejnil personalista v Zugdidi, komu co z účastníků chybí. Češi, Slováci, Bulhaři měli všechno. Občas něco chybělo Polákům, ale pozorovatelé z ostatních států neměli téměř nic.
Obáváte se, že v Evropské unii začne vládnout Německo s Francií?
Ano. Tyto obavy jsou namístě. Evropská unie se může stát vícestupňovým subjektem rozděleným na sever, jih, západ a východ. Tak by to být nemělo.
Už když jsme do EU vstoupili, bylo zřejmé, že jsme chudší zemí. To se dodnes ukazuje na dvojí kvalitě potravin, rozdílech v platech a tak dále...
My se tím chceme zabývat a přivést to k souladu. Pro mě je zarážející, že jsou daňovým rájem třeba Nizozemí, Lucembursko či Malta. To je třeba nátlakem omezit.
Evropská unie má orgány demokratického státu. Má parlament, komisi čili vládu, má předsedu, tedy prezidenta, a tak dále. Pro mě je záhadou Rada EU. Ta mi připomíná Sněmovnu národů, avšak nikým nevolenou. Vydává směrnice, například tu o zbraních a střelivu, kterou odmítáme.
Jak tedy chcete obohatit EU z hlediska bezpečnosti?
Hovoří se stále o migraci. Podle nás by měla být migrační a azylová politika součástí národních států. Zrovna toto velmi souvisí s bezpečností. V programu máme některé změny zákonných norem EU, které by zrovna azylovou politiku pomohly řešit. Nejsme proti uprchlíkům z válečných zón. Nicméně by jejich přítomnost v té které zemi měla být dočasná, nesměla by narušovat její bezpečnost a mít podstatný vliv na tamní sociální situaci. V EU by se neměli pohybovat lidé bez dokladů, protože se zde nerozlišuje legální a ilegální migrace. S nelegálními uprchlíky by mělo být zacházeno podle zákona té které země.
Armády by podle nás měly zůstat v podřízenosti členských států a připravovat se na obranu jejich teritoria. Tím ale nevylučujeme možnost společných cvičení a vzájemné spolupráce. Vnitřní hranice země by měly být nedotknutelné. Na druhou stranu je v pořádku poskytnout pomoc při ochraně hranic schengenského prostoru.
Změní se Evropa nějak zásadně za padesát let?
Nejsem přítelem teorií, že bude během dvou generací vytvořen univerzální Evropan. Takový dostatečně inteligentní, aby pracoval, ale ne zase až tak inteligentní, aby přemýšlel o změnách ve svůj prospěch. Změny nikdo nezastaví, ale měly by být pod kontrolou národních států. Podobných teorií se celkem dost obávám. Univerzálního Evropana prostě nebrat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
