Vysoký komisař pro uprchlíky kritizoval české zacházení s imigranty. Jak to vnímáte v kontextu toho, co se nyní v rámci imigrační krize v Evropě děje?
Lze na to hledět ze dvou stran. Z jedné je patrné, že náš azylový zákon je z pohledu některých západních zemí velmi tvrdý. Například ve srovnání s jednáním zemí, které uprchlíky neregistrují a jen je posílají dál, je čtyřicetidvoudenní detence dlouhá, a to, že si tito lidé platí pobyt, je tvrdé. Jestli je ale takto postaven zákon, musí jej vězeňská služba a policie dodržovat. Jestli po kritice, kterou jsme slyšeli, bude vláda reagovat tak, že tyto podmínky zmírní, není otázka pro mne. Máme tady také spor mezi ombudsmankou a ministrem vnitra, kdy paní Šabatová říká, že jsou podmínky příliš tvrdé. Je pravda, že internace dětí a jejich pohled na rodiče s pouty na rukou není nic příjemného, ale neumím si představit, jak by se dalo v současných podmínkách azylového zákona udělat, aby tyto děti nebyly s rodiči v podmínkách, kde je azylový zákon naplňován.
Uprchlíci z jihu se po uzavření maďarské hranice zkoušejí dostat do Slovinska a problémy se přesunuly tam. Zdá se, že se problém jen posunul na jiné místo…
Politici z Evropské unie se stále setkávají a od března říkají stále to stejné – že musí jednat. Jenže „skutek utek“. Dnes dokonce jsme svědky situace, kdy Chorvatsko tajně posílá v noci uprchlíky Slovincům. Dvě země unie si tedy dělají něco, co se dá považovat za podraz. Nejen že nespolupracují, ale dělají si naschvály. Takto přece nemá EU fungovat. Běženci se chtějí dostat na západ a v tom jim nijak nebrání Řecko, kam denně připlouvá osm tisíc běženců z Turecka, Italové ochranu hranic také příliš neprožívají, a ti lidé se dostávali nejdřív k maďarské hranici, která byla blokována, pak k chorvatské. Chtějí hlavně do Německa a Švédska a tomu přizpůsobují své cesty. Když se tam nedostanou přes Slovinsko, půjdou jinudy. Situace je krajně nebezpečná a je alarmující, že Evropská unie není schopna najít praktické řešení. A čas, po který se o tom jen hovoří, trvá už půl roku, za tu dobu jsme už měli být svědky opatření, která by zabránila tomu, aby se k nám - řečeno s nadsázkou - nepřestěhovalo půl severní Afriky.
Jak by měla vypadat ta kýžená akce, která podle vás chybí?
Kdybych to věděl, byl bych nominován na Nobelovu cenu míru. Situace je složitá nejen tím, že je špatně chráněná jižní hranice Schengenu, tam by se měla upnout pozornost represivního systému, aby se sem nedostávali lidé, kteří tady nemají co pohledávat. Problém je spojen s Blízkým a Středním východem, který je bezprecedentně destabilizován, Afghánistán také po dlouhém úsilí NATO není zemí, kde by se dalo mluvit o nějaké stabilitě, z Pákistánu proudí běženci a Libye je také destabilizovaná. Je třeba najít řešení pro tyto země. Celkově do Evropy směřuje proud běženců z dvaceti zemí Asie a Afriky. Bohužel také ale i z Kosova, a co víc z Albánie – členské země NATO? To je paradox!
Psali jsme:
Jakou roli v tom může hrát ruská intervence v Sýrii?
Ruská intervence je jedním z kroků, jak situaci začít řešit v jednom ohnisku problému. Pokud se Putinovi podaří zlikvidovat teroristické skupiny na území Sýrie, stane se hlavním hráčem na Blízkém východě Rusko a může být požádáno i Irákem o podobnou akci. Pak může dojít k tomu, že se část z milionů lidí přestane přesunovat do Evropy.
Myslíte, že Rusko má potenciál, aby v tom uspělo?
Rusko by do toho nešlo, kdyby nevědělo, co chce, a nemělo odchozí strategii. Vpadnout do konfliktu je velmi jednoduché, ale je složitější se z něj vyvázat. Nemyslím, že by Rusové poslali pozemní jednotky, které by se nemohly z konfliktu vyvázat. To, že se Rusko rozhodlo podporovat Bašára Asada a stalo taktickou podporou pozemních sil syrské armády, bylo zřejmé od samého začátku. Pokud se jim podaří narušit zásobování, spojení a koordinaci teroristických skupin, budou se tyto skupiny snažit buď uprchnout mimo území Syrie, anebo se i dohodnout s Asadem na nějakém příměří. Tady podle mne budou Rusové na něj tlačit, aby byl takovým dohodám přístupný. Kdyby odpůrci složili zbraně, aniž by byli perzekuováni, mohlo by to vést k tomu, že by se lidé postupně začali vracet do Sýrie. Ruský letecký a zpravodajský potenciál je dost silný na to, aby tu kampaň vydržel, a Rusko jednoznačně usiluje o to, aby diplomaticky na Blízkém východě upevnilo své zájmy, udrželo námořní základnu Tartus a leteckou v Latakie. Jde samozřejmě o to, aby Sýrie byla v konečném důsledku spojencem Ruska. Nemyslím si, že by Putinovi nějak zvlášť záleželo na Bašáru Asadovi, ale spíš na tom, aby ten, kdo přijde po něm, tyto zájmy zajistil v době, až se Sýrie bude mírově obnovovat.
Co syrské angažmá znamená pro Putina na domácí půdě?
Rusko musí vážně sledovat situaci, pokud jde o jeho vlastní muslimskou populaci. Na jeho území je víc mešit než v Egyptě a žijí v něm miliony muslimů. Rusky mluvící bojovníci v rámci Islámského státu tam představují největší zahraniční skupinu. Politická podpora Kremlu a angažmá ruské armády na straně Asada může vyvolat negativní reakce vlastních sunnitských muslimů, kteří Asadovi nakloněni vůbec nejsou. A to může být nebezpečné, protože při zmíněném počtu ruských muslimů bezpečnostní systém není všechno schopen sledovat.
Jak syrská akce Ruska může ovlivnit vztahy Západu a Ruska?
Jedna věc je rétorika, které jsme byli svědky, Američané a některé západní země říkají, že to k ničemu není a jen to prodlouží konflikt, ale na druhou stranu mimo veřejná prohlášení do jisté míry spolupracují. Proto si nemyslím, že by byli nějak zásadně proti ruské aktivitě. Navíc reálně nemohou vůbec nic dělat. Rusko vymanévrovalo USA , jimž to možná ani tak nevadí. Amerika je soběstačná v ropě i plynu a zájem o Blízký východ pro ni nemusí být tak velký jako v minulosti. Je to vidět i na pozici Francie, která se snaží být hráčem číslo jedna ve vztahu k Saúdské Arábii. To potvrzuje mou domněnku o této změně.
Jaká je pravděpodobnost, že se syrští uprchlíci boudou vracet po skončení konfliktu domů, aby obnovovali svou zemi?
Pokud se tam přestane válčit, přestane být důvod, aby uprchlíci byli v Evropě nebo v nějakých táborech v Turecku, Libanonu apod. Čím dříve se to stane a ti lidé získají důvěru, že se už nebude válčit, mohou se vracet. Nikdo jiný než právě vzdělaní Syřané tu zemi nedá do pořádku. Pak také bude v mnohém záležet na zahraničních investicích. Země se bez nich jen těžko bude vracet k normálu, podstatné je, aby měl někdo zájem o pomoc při mírové obnově země. Bohužel jsem nikdy nezažil, že by sliby o finanční pomoci světu válkou zbídačené zemi byly v reálu naplněny.
Mohlo by celé neklidné oblasti pomoci něco obdobného, jako byl po druhé světové válce Marshallův plán?
Myslím, že nejen pro Blízký a Střední východ, ale i pro velkou část severní Afriky by bylo potřeba vytvořit nové partnerství, které bude znamenat i značnou finanční pomoc, aby tamní lidé přestali mít důvod opouštět své země a aby se vzpamatovaly i válkou poničené země. Otázkou je, jak zajistit, aby se neztratila velká část peněz, které by k tomu účelu byly do oblasti distribuovány. Je to jiná situace než s Marshallovým plánem v poválečné Evropě. Pokud by se to ale podařilo vyřešit, jsem přesvědčen, že by to pro Evropu bylo přijatelnější, než řešit problémy s běženci na vlastním území.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
