Jak vnímáte současnou vyhrocenou situaci, zvláště mezi Holandskem a Tureckem? Ale i mezi tradičními spojenci, tedy mezi Německem a Tureckem. Neohrožuje to evropskou bezpečnost? Turci prý dokonce zastavili i přijímání uprchlíků a vyhrožují, že je budou pouštět do Evropy. Měla by Česká republika podniknout některé preventivní kroky, například k ochraně hranic?
Je to asi rok, co jsem upozorňoval na to, že Turecko je pro Evropu daleko větší hrozbou než Ruská federace. Nejsem vůbec rád, že se moje slova tak brzy vyplnila, ale je to bohužel tak. To, jakým způsobem dnes Turci titulují Německo a Holandsko, nemá obdobu a dostali se tím nad rámec korektních mezinárodních vztahů. Je vidět, že chtějí v současné době Evropě ukázat, kvůli uprchlické krizi, kdo tahá za kratší kus provazu. Osobně se domnívám, že ta jejich nátlaková agresivní politika jim nemůže dlouho vydržet. Samozřejmě, že Erdoganovy kroky jsou namířeny k oslovení domácích voličů v souvislosti s připravovaným referendem k posílení jeho prezidentských pravomocí.
Vyslat ministra zahraničí do jiné země, aniž by se tak řešily vzájemné vztahy, jen k agitaci turecké menšiny, mi přijde jako zcela jasné vybočení z diplomatických mantinelů. To je prostě úplně špatně.
Turci mají v Severoatlantické alianci jednu z nejpočetnějších armád. Nyní však údajně pomalu přerušují styky s vedením NATO. Nejedná se o nebezpečnou situaci? A co by mělo vedení Aliance v tomto případě podniknout. Zabezpečit své jaderné základny v Turecku nebo i další kroky...?
Že Ankara má dnes blíž k Rijádu než k Londýnu je určitě fakt, a to se bude muset řešit na specifických jednáních. Domnívám se, že do toho vstoupí také Spojené státy, i když nemohu vědět, jak se konkrétně zachová Donald Trump. Řešit se to ale bude muset, jelikož Turci například prohlašují, že si raději koupí rakety od Rusů než od partnerů z NATO. To symbolizuje jejich egoistický přístup v mezinárodní politice bez ohledu na své spojence. Jaký to bude mít celkový dopad na Alianci, je těžké odhadnout. Co se ale týká jaderných zbraní, tak ty jsou určitě ze strany NATO dobře zabezpečené.
Celý problém mezi Tureckem a zmíněnými evropskými státy vznikl tehdy, když holandské a německé úřady nechtěly dovolit, aby turečtí politikové šířili Erdoganovu propagandu přímo na evropské půdě mezi svými krajany, kterých tam žijí milióny, a zakázali jim vstup do svých zemí. Následovaly pak hysterické reakce a vyhrožování ze strany Ankary, včetně vyzývání emigrantů, aby zosnovali násilnou vzpouru. Není právě toto dobrý důvod k tomu, bránit většímu množství islámských uprchlíků usadit se v Evropě?
To snad nikdo u nás už ani nezpochybňuje, že je třeba Evropu chránit a zabránit nekontrolovatelnému vstupu ekonomických migrantů a pomáhat jen uprchlíkům bezprostředně ohroženým válečným konfliktem. Samozřejmě s velkým důrazem na bezpečnost, která musí by pro nás na prvním místě.
Francie turecké politiky k agitování do své země vpustila, dala přednost svobodě shromažďovací, na rozdíl od Německa, které vyšlo z principu suverenity země. Neměla by Evropská unie v tomto případě zachovat jednotný postup? Zvláště, když Turecko už provádí odvetné akce, například zakázalo práci rakouským archeologům jako odpověď na kritiku Vídně a také už pozastavilo zmíněné přijímání migrantů z Blízkého východu...
Já si myslím, že to je jen další důkaz toho, že neexistuje žádná společná zahraniční strategie či politika Evropské unie. Tyto odlišné postoje určitě nejsou ku prospěchu Evropy. Na druhé straně je potřeba k tomu přistupovat s chladnou hlavou a bez přehnané hysterie. To turecké referendum má proběhnout asi v polovině dubna a pak se jistě emoce zklidní. Ukázalo se ale, že obyvatelé z těch rozsáhlých tureckých komunit v Německu a Holandsku, kteří jsou jinak velmi dobře integrováni, se cítí být více Turky, což může být, jak vidíme, za určitých situací dost nebezpečné.
Psali jsme:
Evropský parlament nedávno schválil závaznou směrnici ohledně omezení poloautomatických zbraní. V Praze se proti tomu dokonce protestovalo. I když současný text dokumentu je méně přísný, než ten původní od Evropské komise, přece jen zamezuje novým zájemcům o tyto zbraně jejich nákup. Je to podle vás rozumné za současného bezpečnostního stavu v Evropě? Na starém kontinentu přece přibývá teroristických útoků a Unie, která není schopná ani ochránit své hranice, ještě sníží svým občanům možnost obrany... Co k tomu říci?
No, já jsem ohledně této záležitosti trochu skeptický. Nejsem vůbec proti tomu, aby byly vytvořeny některé ozbrojené, podpůrné složky, které ale musí být kontrolovány státem. Samostatné ozbrojování ve velké míře vnímám spíše jako něco nepatřičného, protože bezpečnost občanům musí přece garantovat stát. Možná někoho naštvu, ale mně se opravdu nelíbí, jestli má někdo doma samopal vzor 58, byť předělaný na jednotlivé rány, protože často to jde vrátit do původního, funkčního stavu. Opravdu bych se nechtěl u nás dostat do poměrů Spojených států z 19. století, kdy se říkalo – „Arizona ostrých mužů pěší zóna“.
Stát se nemůže dostat do situace, kdy řekne občanům, že není schopen je ochránit, a aby vzali bezpečnost do vlastních rukou, z toho by pak vznikl „Divoký západ“. Skutečně musíme být opatrní na to, kdo může být majitelem takových účinných a nebezpečných zbraní.
A co říkáte na to, že dokonce dva z našich europoslanců, Luděk Niedermaier a Jaromír Štětina, nehlasovali proti tomuto omezujícími nařízení...
Každý člověk může vyjádřit na tuto záležitost svobodně svůj názor. Je to věc jeho vědomí a svědomí. Víc o tom nemá cenu diskutovat.
Psali jsme:
Definitivní porážka Islámského státu je zřejmě už otázkou několika měsíců. Uklidní se tím situace na Středním a Blízkém východě, anebo naopak může dojít k dalším sporům mezi velmocemi o vliv v Iráku a především v Sýrii?
Že bude Islámský stát poražen geograficky, tedy budou osvobozena území, kde vládl, je opravdu záležitostí blízké doby. Nebyl ale poražen ideologicky, a to bude ještě určitý čas trvat. Radikalizovaných stoupenců má dost i v Evropě. Zůstává také otázkou, co se stane, až bude vytlačen z území ovládaných sunnity, které chránil, a jak na to bude reagovat šiítská vláda v Iráku. Zda bude pokračovat ve své nesmyslné politice, anebo jestli šíité se sunnity jsou schopni se domluvit. Bude také záležet na tom, kam se zbytky islamistů přesunou. Zda do Jemenu, Libye či jinam. Také v této oblasti začíná znovu posilovat al-Káida, když v Afghánistánu nyní působí okolo dvaceti různých teroristických skupin, které musíme velmi bedlivě sledovat.
Situace na Blízkém východě se bohužel jen tak neuklidní, protože tam je základním problémem, kdo ho povede. Jestli to bude sunnitská Saúdská Arábie, Turecko nebo šíitský Irán – a tento stěžejní spor porážka Islámského státu nevyřeší.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
