„Víte, já si občas užiju s tím, že nejsem přívrženec Havla, což bych měl díky svému profesnímu stavu být. Ono se totiž nosí opakovat stále stejné mantry a tvářit se chytře a důstojně. Už jsem si od pár idiotů vyslechl kdeco. Na druhou stranu Havla jako člověka nikdy nešpiním. Já ho neznal, tak to by asi ani nešlo. Ovšem zpochybňuji ten symbol a především jeho marketingový vznik, včetně špinavých dohod,“ řekl jste asi před třemi lety v rozhovoru pro PL. Jak dnes, s odstupem nejen těch tří let od tohoto svého vyjádření, ale i těch třiceti let od revoluce, vnímáte osobnost Václava Havla?

Pořád stejně. Vygenerovaná osobnost „nějakým“ společenstvím a dohodami, dobře marketingově připravená politická i lidská image. Nebyl bych ani z dnešního hlediska proti, kdyby ta jeho poslední dvě funkční období nebyla. Symbol byl naprojektovaný, ale díky těm dvěma obdobím se z něho stala karikatura. To je můj střízlivý a trochu zjednodušující pohled na věc, který se jistě liší od těch, kteří jsou zahlceni pozlátkem naivního lidství zesnulého pana prezidenta. Někteří programově, jiní idealisticky.

A pokud jde o mé vnímání jeho osobnosti, nezlobte se, nemohu se k žádnému vnímání donutit. Nejde mi to – a upřímně, ani se k tomu nutit nechci. Kdybyste se mne zeptal na vnímání T. G. Masaryka, tak bych vám mohl odpovědět. Tam už mám delší dobu nutkání připomínat, proč tahle republika vznikla, kdo se lvím podílem zasloužil a kolik úsilí a obětí to stálo. Ale není to předmětem otázky, tak nic.