Podle volebního modelu Kantaru dělaného pro ČT jste v Libereckém kraji k mému překvapení až druzí s 22 procenty za hnutím ANO s 29. Také vás to překvapilo?
Je to průzkum s nějakou metodikou. Komentovat ho nechci. Myslím, že krajské volby vyhrajeme jako ve dvou předchozích případech. Je za námi kus odvedené práce. Doufám, že lidé ve volbách vyhodnotí, kdo pracuje, a kdo se prací chlubí na billboardech.
Pamatujete, jak to bylo před 4 lety u podobného výzkumu?
Minule to pro televizi dělalo CVVM. Rozdíl byl v tom, že to dělali v září, kdy už běžely předvolební kampaně. Nyní to bylo v době, kdy se teprve rozbíhaly. I výsledky dalších stran jsou překvapivé, třeba Demokratická strana zelených. Ukazuje to, že lidi si na telefonu vybírali podle názvu, ale u voleb budou hodnotit osobnosti. Beru to jako nějaký signál před volbami, samozřejmě to bude velký souboj s hnutím ANO. Věřím tomu, že volby vyhrajeme.
Podle tohoto průzkumu by celorepublikově nastalo Babišovo tsunami, tedy že by hnutí ANO vyhrálo ve všech krajích. Myslíte tedy, že výsledky až tak jednoznačné nebudou?
Myslím, že ne. Také odpovědělo šedesát procent lidí, že zvažují, že půjdou ke krajským volbám volit. Přitom nejvyšší volební účast v krajských volbách byla myslím 38 procent. Hodně bude záležet na tom, kolik lidí ke krajským volbám přijde, a které skupiny a které ne. Ale šedesátiprocentní účast v krajských volbách s největší pravděpodobností nebude.
V nedávném rozhovoru jste uvedl, že pan premiér Babiš by byl rád, kdyby krajská samospráva neexistovala. K tomu mě napadá, že to asi není první takto smýšlející premiér...
Možná obecně by všichni premiéři raději kraje neměli, protože by měli méně starostí s regiony.
A Andrej Babiš konkrétně?
Má rád věci pod kontrolou, včetně detailů. Těch čtrnáct krajských samospráv se z jednoho místa řídit nedá.
Pokud zůstanu u celostátních aktuálních témat, tento týden se konala schůzka u prezidenta Zemana, kam přijeli premiér Babiš a vicepremiér Hamáček apelovat na něj, aby odvolal z funkce pana Rafaje, předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Myslím, že v tomto případě s nimi souhlasíte, ostatně i Liberecký kraj vznesl tento požadavek. Proč?
Myslíme, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potřebuje systémovou změnu, v druhoinstančním řízení by neměla rozhodovat jedna osoba. Ten náš důvod je podpořený tím, že jsme ve dvou konkrétních případech uspěli s naší žalobou u Krajského soudu v Brně.
Rozhodl o tom, že rozhodnutí ÚOHS bylo nezákonné směrem k Libereckému kraji. Když se člověk dívá na rozhodování ÚHOS kolem zakázek ve veřejné autobusové dopravě, tak je těch otazníků pro mě celá řada. Důvěryhodnost tohoto úřadu může dle mého být obnovena jen v případě, že ho povede někdo jiný. Věřím, že takto silnou výzvu od premiéra i vicepremiéra nakonec vyslyší i pan prezident.
Na facebooku píšete, že budete i nadále bojovat proti mafiánským praktikám. Můžete vysvětlit více?
Hodně to souvisí s tím, že tady určitá skupina lidí – která ty firmy vůbec nevlastní, ale ovládá je přes různé bílé koně – si zvykla mít jistotu, že se budou podílet na krajském rozpočtu právě přes autobusy. Činili tady pokus ovládnout i další dopravce, v podstatě plán byl, že v kraji budou mít monopol na autobusovou dopravu a zopakovat rok 2018, kdy nám oznámili, že pro nás budou jezdit jen za nějakou cenu. A když tuto cenu nepodepíšeme, tak že za dva dny jezdit nebudou. Žádná veřejná instituce, ani Liberecký kraj, nemůže být ve vydíratelné pozici. Řešili jsme to tím, že jsme činili kroky k založení vlastního autobusového dopravce, který máme. Vlastně jsme proti monopolu bojovali paradoxně vytvořením vlastní dopravní firmy.
K čemuž jste byli okolnostmi donuceni...
Ještě před více než čtyři a půl lety – kdyby se mě někdo zeptal – jestli budeme dělat vnitřního dopravce, řekl bych, že ne. Že je za tím spoustu úsilí a hodně složitých kroků. Ale nic jiného nám nezbylo, pokud jsme nechtěli přihlížet, jak s námi vyjednává jedna skupina bez reálné konkurence.
Vy sám jste už dvakrát krajské volby se svými Starosty pro Liberecký kraj vyhrál. Mezitím jste se dostal do soukolí našeho soudnictví, což vám v očích voličů neublížilo. Jaký jste si však z toho všeho odnesl dojem?
Odnesl jsem si dojem, že můžete být klidně pět a půl roku popotahován, obviněn, obžalován. A za těch pět a půl roku může potom u soudu zaznít, že ta věc u soudu nikdy ani být neměla, protože ve spise nejsou žádné důkazy, kvůli kterým obvinění a pak obžaloba byly vykonstruovány. Odnesl jsem si z toho zvláštní pocit, že když překážíte, nechcete se zařadit, tak se vám můžou stát v této zemi divné věci. Tato aktivita myslím souvisí s předchozí otázkou.
Do krajské politiky jsme poprvé výrazně promluvili v roce 2012. Mluvili jsme o tom, že soutěžit se bude opravdu na kraji, a že o zakázkách bude rozhodovat kraj. Možná, že řada lidí byla pak překvapená tím, že jsme to tak opravdu dělali. Nebudu říkat silná slova, že to někdo zařídil, nebo objednal. Použil bych výraz, že celá řada lidí z toho měla radost, že se hejtmanovi – který tento kurz drží – něco takového děje.
V březnu Česko relativně brzy šláplo na brzdu, co se týče koronavirové pandemie. Dobré výsledky v porovnání se světem nás však možná ukolébaly. Nerozvolnili jsme poté příliš? V sousedním Německu i Polsku, nebo v nám blízkém Slovensku se roušky ve vnitřních prostorech nosily i v letních měsících a situace s covidem je tam nyní lepší než u nás...
Na konci května a v červnu jsme všichni podlehli dojmu – kdy čísla byla skoro nula, v kraji jsme měli dva reálně nemocné – včetně mě, že už je to konec, a že už to bude dobré. Chtěli jsme tomu věřit. Prostě všichni jsme měli pocit, že už to bude dobré a situaci jsme trochu podcenili.
Bylo jasné, že když se děti vrátí od 1. září do škol a budou se potkávat kolektivy a učitelé, že je to další bojiště, na kterém se ta nemoc bude přenášet. Čísla to nyní potvrzují. Kromě rozestupů, čistých rukou, roušek musíme používat také rozum. Když je jasné, že rizikové místo, kde se přenáší nákaza, je na různých pařbách, kde jsou emoce a lidi jsou hodně v kontaktu, tak si každý musí zvážit, jak velkou míru rizika chce podstupovat.
Psali jsme:
Liberecký kraj na tom je zatím relativně dobře...
První, na co každé ráno koukám na telefonu, když se probudím, jsou stránky Ministerstva zdravotnictví, kde jsou aktuální data. Jak v absolutních číslech, tak v přepočtu na sto tisíc obyvatel máme tady výskyt mezi třemi nejméně postiženými regiony, kraji. Jsem samozřejmě rád. Je potřeba říci, že je to především tím, že tady odvádí skvělou práci krajská hygienická stanice pana ředitele Valenty a všech jeho kolegyň. Oni opravdu šestý měsíc dřou na tom, aby byli schopni trasovat kontakty, odhalovat malá ohniska. Většinou se jim to daří do jednoho, dvou dnů. Díky tomu nám tady pak potichu nebublá nějaké místo, kde je sto nakažených.
Zrovna dnes jsme se na krajské epidemiologické komisi dohodli, že se kraj pokusí z našich zdrojů vytipovat asi deset dobrovolníků, kteří by už příští týden začali pomáhat trasovat, protože oni už začínají být na hranici vlastní kapacity. Právě kvůli tomu, že ohniska ve školách přinášejí velké množství kontaktů.
Snad to vydrží, ale je fakt, že z Libereckého kraje dojíždí za prací řada lidí do Prahy...
... nebo do Mladé Boleslavi. Mobilita pracovní síly je dneska velká. Dělat si iluzi, že jde se zavřít před světem, nemůžeme. Ani obrazně, ani věcně. Ekonomika musí fungovat. Musí se chodit do práce, firmy vyrábět, lidi nakupovat, školy fungovat. Myslím, že už se nemůžeme vrátit do situace nouzového stavu na jaře, protože nouzový stav stál ekonomiku stovky miliard korun. Je otázkou, co to přinese v příštích letech. Obával bych se toho, že každé další zastavení ekonomiky může pro ni mít ještě daleko vážnější důsledky. Naše ekonomika stojí na tom, že vyrábíme výrobky a prodáváme je do světa. Jsme exportní země. Potřebujeme udržet co nejvíce věcí v normálním běžném chodu.
Myslím, že omezení ekonomiky by byla až naprosto krajní věc, u těch škol si nejsem jist, jak dlouho do nich teď ještě školáci budou chodit...
Jde o to, že karantény mohou zavírat firmy. U škol si kladu otázku – a to nemůžeme udělat jako kraj, ani to asi nemůže udělat vláda České republiky – že by se mělo začít diskutovat, jestli bychom se neměli věnovat jen těm lidem, kteří jsou opravdu nemocní. Pak jsou tu totiž lidé, kteří jsou při testování pozitivní, ale nic jim není. Z pohledu nemoci jsou zdraví. Je tedy otázka, zda má smysl dávat do karantény každého, kdo byl v kontaktu s někým, kdo není nemocný. Je to samozřejmě otázka na odborníky. Podle mě, pokud nedojde ke změně paradigmatu dívání se na tuto nemoc, tak nám opravdu může hrozit, že tu budou tisíce lidí v karanténách. Ve školách když je pár učitelů v karanténě, tak přestává fungovat celá škola.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
