Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?
Tou nejdůležitější, která ovlivní vývoj naší země v nejbližším období, byly nesporně říjnové krajské volby, které potvrdily sestupný trend ČSSD, KSČM a TOP 09 a upevňování pozic Babišova ANO. Dále to byly události kolem 17. listopadu, které měly nastartovat útok proti demokraticky zvolenému prezidentovi s cílem jeho odstranění ze scény – Bartoškův neklid, Hermanův Brady, Gazdíkův Staromák. Leč nestalo se, přání bylo v tomto případě otcem myšlenky.
Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš – Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?
Je až s podivem, jak média podporovaná některými politickými uskupeními – ODS, TOP 09 a KDU-ČSL – pilně a systematicky pracují na vytvoření obrazu údajného směřování naší země na východ, a to bez jakýchkoliv důkazů. Obrazu, který je navíc okořeněn vykreslováním Putina jako největšího zloducha naší doby. Podobně je to s Čínou. Navíc Babiš přece doposud neudělal jediný, byť jen náznak proruské či pročínské orientace.
Naproti tomu směrem k Bruselu, Berlínu či Washingtonu převládá pohodová všeobjímající servilita a vlastenectví se bere jako něco nepatřičného do dnešní doby. Ve skutečnosti právě politika Bruselu, tedy EU, kterou určuje Berlín ergo Merkelová (dříve to byla Moskva a Brežněv), nás stále víc a víc svazuje a krok za krokem rozvolňuje naše národní povědomí a rozkládá naše národní hodnoty. Neblahou roli v tom hraje americký velvyslanec pan Schapiro.
A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
Jednoznačně Brexit, zvolení Trumpa prezidentem USA a pokračující migrační explozi do Evropy. Je sice zastavena balkánská cesta z Turecka, ale rozvíjí se znovu cesta přes Středozemní moře. Za 11 měsíců letošního roku dorazilo do Evropy po moři 350 tisíc migrantů. To je oficiální číslo think-tanku Evropské hodnoty. Jinými slovy, migrační exploze pokračuje.
Jaké konkrétní důsledky zvolení Trumpa podle vás pocítíme?
Očekávám, že se zmírní protiruská hysterie a namísto permanentní diplomatické konfrontace a různých provokativních akcí se Západ vrátí k dialogu. K čemu jsou dobrá vojenská cvičení NATO u ruských hranic nebo neustálé prodlužování sankcí proti Ruské federaci? Pokud se týká samotné ČR, dojde zcela určitě k výraznému oteplení vztahů s USA. Miloš Zeman je pozván na oficiální návštěvu USA a recipročně Donald Trump k nám. Bývalá manželka amerického prezidenta Ivana Trumpová, rozená Zelníčková, má naději vystřídat současného amerického velvyslance Schapira. Toho Schapira, který se evidentně vměšuje do našich vnitřních záležitostí. Pokud se toto všechno stane, tak si troufám tvrdit, že se naše vztahy s USA dostanou na kvalitativně novou úroveň.
A pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?
Svět se změní určitě, otázka jenom je, do jaké míry se tak stane. Není totiž možné, aby nový americký prezident mávl kouzelným proutkem a mocný zbrojní kapitál poslušně sklapl podpatky a vyklidil pole. To se nestane, tak jednoduché to není. Důležitá ale bude změna neboli úprava kurzu americké zahraniční politiky, řekl bych, její odklon od konfrontace a vývozu demokracie na bodácích k jednání a spolupráci. Podobně jak to kdysi započali Reagan s Gorbačovem. Jiná věc je, že jejich následovníci nastolený kurz světové politiky neudrželi a bipolární svět dvou řídících velmocí se změnil v monopolární diktát USA.
Dočkáme se kvůli tomu výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?
Spíše bych řekl, že se dočkáme normalizace vztahů USA s ruským medvědem, chcete-li, návratu k reálné politice. Rusko je obří země s gigantickými přírodními zdroji a s obrovskými příležitostmi. Ty Západ postupně ztrácí a využívá je někdo jiný. Uvedu jeden nepatrný příklad. Do doby sankcí a protisankcí vyváželi polští pěstitelé do Ruska milion tun jablek! To skončilo a polská jablka byla nahrazena dovozy z Turecka a z Jižní Ameriky.
Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita šéfa Kremlu stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy včetně třeba i Česka obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
Nevím, do jaké míry je ekonomická situace Ruska krizová. Za Jelcina panoval otevřený rozvrat a chaos a ti, kdo teď dnes a denně kritizují Putina, tleskali. Když si přečtete díla ruských klasiků, například Tolstého, Gorkého a dalších, nebo když se podíváte na ruské dějiny, možná trochu pochopíte duši ruského člověka. Ta je skromná, přátelská, ale hlavně nepoddajná. A reakcí na sankce a vytěsňování Ruska v kombinaci se zkušeností se zmíněným Jelcinem je to, že Rusko se sjednotilo a stojí za Putinem.
Nyní přichází s novým americkým prezidentem pro Putina šance k normalizaci vztahů obou velmocí, a to samozřejmě bude mnohým velmi vadit, respektive přinese zmatek. Co si v takové situaci počne kupříkladu takový generál Pavel, čelný představitel NATO, a další se svými proklamacemi o ruském nepříteli, o možnosti ozbrojeného konfliktu a podobně? Je tedy velmi pravděpodobné, že se uměle vyvolávané napětí mezi Západem a Ruskem zklidní, což podle mne neznamená, že skončíme v ruské sféře vlivu. Ostatně v dubnu poletí Miloš Zeman do Bílého domu a ten jistě není na východě.
Psali jsme:
Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?
Mýlíte se, na Ukrajině přece jenom něco funguje. Mafie oligarchů, kteří drancují svoji vlastní zemi. To, že politicky korektní evropští lídři předstírají, že Ukrajina směřuje k demokracii, a proto je třeba ji sanovat a podporovat, na tom nic nemění. Prezident Trump se zcela určitě bude na Ukrajinu dívat méně „korektně“ a více realisticky. No a co se stane s Ukrajinou? Zřejmě ustanou snahy organizování dalších Majdanů, ztenčí se toky peněz na sanování a udržování u moci Porošenkovy skupiny. Ta země je ovšem rozvrácená a těžko říct, jak budou reagovat ti, na které letitý negativní vývoj nejvíce dopadá, obyčejní lidé. Jediné, co bych se odvážil prognózovat, je to, že nový, zvenčí organizovaný Majdan už nebude. Nemá totiž smysl a nic jeho politickým a ekonomickým investorům nepřinese.
Mimochodem, když si shrneme to celé zhoršení vztahů s Ruskem, které se táhne od Majdanu, bylo to logické, protože Putin by stejně byl na Západ agresivní? Byla to chyba? A přehnal to Západ, nebo to přehnalo Rusko?
Tak především de jure je to tak, že současný režim, který vládne na Ukrajině, nevzešel z demokratického procesu, ale z puče. Den po tehdejší misi tří ministrů zahraničí zemí EU (Německa, Francie a Polska), která potvrdila tehdejšího prezidenta Ukrajiny Janukovyče, byl tento prezident svržen, ukrajinský parlament obsazen ozbrojenci, část nepohodlných poslanců vyhnána a moc předána Porošenkovi. Pak následovaly procesy, které měly za cíl připravit Ukrajinu na vstup do evropských struktur včetně paktu NATO. Jinými slovy, k pobaltským republikám a členským zemím NATO Litvě, Lotyšsku a Estonsku na severní hranici evropské části Ruské federace by na jihu přibyla Ukrajina a jediná ruská vojenská základna v Oděse by tímto byla eliminována. Moje otázka zní – připustily by obdobnou situaci u svých hranic, například v Mexiku, Spojené státy? Nepřipustily a nepřipustily by to ani v bezprostřední bízkosti, viz Karibská krize v roce 1962, kdy se svět ocitl na prahu světové války. Šlo tehdy o vojenskou základnu, kterou tehdejší SSSR budoval na Kubě.
Lze říci, zda byla americká podpora kyjevské moci po převratu z „obamovských“ idealistických důvodů, nebo kvůli něčemu jinému?
V současné světové politice neexistuje žádný idealismus, ale tvrdý pragmatismus. Stejně tak to je s Obamovou podporou nynějšímu kyjevskému režimu. Důvodem je oslabení někdejšího, vedle USA hlavního hráče bipolárního světa, Ruska. To je podstata, vše ostatní je mlžení.
Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, rozzlobil tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny, a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Připomíná se množství amerických dluhopisů, které Peking drží…
Vaše poslední otázka je i mou otázkou. Realita je jasná a jenom čistě hypoteticky – co by se stalo, kdyby ony dluhopisy byly teď a hned splatné? Nic menšího než kolaps americké ekonomiky. To jenom hypoteticky a z toho reálně – může si představitel takové země, přesněji řečeno dlužník, diktovat politický obrat ke světové velmoci Číně? Já si myslím, že nikoliv. Navíc bych poukázal na čísla vývoje HDP USA a Číny. V roce 1990 to bylo v USA 5,7 bilionu dolarů, Čína jenom 1,6. V roce 2005 šly USA na 12,3 bilionu dolarů, Čína 9,4. Závěr tohoto vývoje lze uvést tak, že Čína vstoupila do klubu světových hospodářských velmocí a chystá se předjíždět. Nemyslím si tedy, že by Čína měla důvod k nějakým ústupkům, či dokonce podrobení v pro ni tak zásadní otázce, jakou je politika jedné Číny.
Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?
O Trumpovi jeho kritici říkají, že nerozumí zahraniční politice. Já si ale myslím, že opak je pravdou. On není loajální k současné a minulé americké zahraniční politice, která přinesla ve světě neklid, lokální války a rozvrat. Jinými slovy, nastolit v americké zahraniční politice reálné přístupy je možné a svým způsobem jednoduché. Co se týká návratu výroby a zaměstnanosti do USA, to je mnohem složitější a já si netroufám prognózovat výsledek.
Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci atd. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a víc let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?
To ale není nic nového. Už v sedmdesátých letech minulého století tento tehdy začínající proces popsal ve své knížce Civilizace na rozcestí tehdejší přední sociolog Radovan Rychta a předpověděl jeho dopady. Tedy prudký úbytek pracovníků v primárním a sekundárním sektoru (v zemědělství a průmyslu) a jejich přesun do sektoru služeb. To se stalo a bude se tak dít s rozvojem nových technologií i nadále s tím, že tento proces je poměrně dobře prognózovatelný, a tudíž by měl být čas se na změny připravit. Na to ovšem je zapotřebí kvalitních politiků ve vládě, nebojím se říct národohospodářů, což mohou být jedině lidé s bohatými zkušenostmi z reálného života. Já ale v této otázce vidím jiný problém, a sice ten, že se nezdravě změnila struktura naší ekonomiky. Zmizelo velké množství výrobních závodů, s nimi mnoho pracovních míst a vzniklo mnoho montoven, skladovacích kapacit pro cizí dovezené výrobky. Jeden příklad za všechny: Zbrojovka Brno. Kdysi světoznámý podnik, který vyvážel svoje špičkové výrobky doslova do celého světa, už nevyrábí, nevydržel privatizaci. A tak bych mohl jmenovat desítky dalších.
Psali jsme:
Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné, a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?
Toto je otázka pro ekonomické odborníky nadané analytickými schopnostmi a makroekonomy. Tím já nejsem, a proto nemohu kvalifikovaně odpovědět. Co ale říct mohu a co souvisí s poslední otázkou, je to, že vývoj kapitalismu, řekněme, v posledních dvaceti letech je nezdravý, nebezpečný a může se leccos stát, chcete-li, může to i přes finanční krizi „bouchnout“. Na moje gusto tento systém zplodil velkou masu lidí, jejichž život se často scvrkává na starost, jak přežít od výplaty k výplatě. Není přece normální, aby zaměstnanec bral měsíční plat ve výši 13 tisíc korun hrubého jako třeba v Aholdu. Zde vidím určitou časovanou bombu. Navíc se ukazuje, že rozhodující masy lidí už nelze tak snadno ovládat, jak tomu bylo dříve – viz americké prezidentské volby, Brexit. Z tohoto vývoje mohou vzejít zcela nové scénáře, i katastrofické. Čelit takovému vývoji lze pouze změnou politiky, jednoduše řečeno změnou od konfrontace a vytváření napětí k jednání a spolupráci.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Podle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat, co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
Obávám se, že současní evropští lídři efektivního řešení nejsou schopni, takže s tím neudělají nic. Aby se něco začalo dít a Evropa konečně začala bránit svoje území, svoji kulturu a své občany před hordami migrantů, musejí přijít noví politici. A právě v tom vidím problém. Ta, která má lví podíl na současné situaci, největší vítačka, německá kancléřka Merkelová, udělá i nemožné, aby se udržela. Pohnout s ní a s dalšími mohou bohužel jenom další teroristické útoky, které vyvolají tlak veřejnosti. Myslím si, že je jenom otázka času, kdy se tak stane, respektive kdy bezpečnostní složky nezachytí včas jejich přípravu.
Nakolik se dá říct, že události jako Brexit či právě volba Trumpa ukázaly, že multikulturalismus je mrtvá idea? Odmítli to lidé i prostřednictvím zmíněného referenda a voleb? A do jaké míry bude podle vašeho mínění tento trend příští rok pokračovat?
Multikulturalismus je v podstatě Hitlerův národní socialismus naruby. Z idejí národního socialismu vzešel fašismus, který prosazoval s využitím ozbrojeného boje nadvládu takzvané čisté rasy. Multikulturalismus prosazuje a podporuje invazi masy migrantů, kteří vyznávají, a to fanaticky, zcela jiné hodnoty, které jsou s naší západní civilizací neslučitelné, s cílem je zde integrovat. Brexit či volba Trumpa ukázaly mimo jiné, že lidé žádný multikulturalismus nechtějí, ale to samo o sobě migrační expanzi nezastaví. K tomu jsou potřebná jenom rychlá a razantní opatření. A jsme u toho – kdo je udělá? Merkelová nebo Hollande nebo někdo jiný? Ne, zatím takový politik v EU není na obzoru, a tak bych to celé shrnul připodobněním názvu jednoho díla Jaroslava Haška, které nazval „Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona“. Oním mírným pokrokem může být například nedávná Merkelové objevná teze, že německé právo je nad právem šaría. Neuvěřitelné, ale taková je realita.
Psali jsme:
Výraznými tématy roku 2016 jsou takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda a tak dále. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, která zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj. Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?
Žijeme ve 21. století a není třeba nic vymýtat. Je na každém, aby si udělal svůj vlastní názor, a k tomu nepotřebuje žádného vykladače jediného správného názoru. Ostatně to tady už jednou bylo. A pokud přece jenom na sílu něco takového prosadí, tak se s tím lidé v dnešní době a při dnešních možnostech soudobé informační techniky vypořádají.
Jaký bude příští rok, pokud jde o domácí politiku? U nás se uskuteční sněmovní volby, začne kampaň k prezidentským volbám... Co očekáváte?
Očekávám několik zásadních událostí. Zaprvé, že Miloš Zeman oznámí v březnu, že jde do druhé volby. Dále očekávám další úspěch Andreje Babiše v parlamentních volbách a zřejmě pokračující stagnaci ČSSD. A pokud se toto všechno stane a Miloš Zeman do voleb opravdu půjde a zvítězí, což je pravděpodobné, tak zde bude zcela nová situace. Určitě větší stabilita, a to další už je na politology.
A pokud jde o zahraničí, prezidentské volby ve Francii na jaře, v Německu parlamentní na podzim...
Pevně věřím, že se Němci probudí a Merkelové vystaví účet ve smyslu jejího odejití. To je totiž základ toho, aby se v Evropě něco skutečně pohnulo. V druhé zemi tandemu Berlín – Paříž, Francii, dojde ke změně prezidenta. Tím skončí socialista Hollande a na jeho místě se ocitnou pravicový prezident nebo nacionalistická prezidentka. Jsou tu ale další země, kde dojde k politickým pohybům, momentálně nejaktuálněji to je v Itálii. Tak bych mohl pokračovat, ale lze shrnout, že dosavadní stojaté vody EU, možno říct bažiny, začínají být minulostí a dozajista lze očekávat po velmi dlouhé době seriózní pokus o nové pojetí politiky EU. Velmi tomuto proudu může pomoct nový americký prezident Donald Trump.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
