V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 17. listopadu a o čem vypověděl 28. říjen? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
Myslím, že z letošních oslav naší státnosti se tatíček Masaryk musel v hrobě několikrát obrátit. Je neskutečné, jakou ostudu ze státního svátku dokážou naši politici udělat. Počínaje prezidentem a konče ministrem kultury. Je to ale i odraz myšlenkového a mravního chaosu, do něhož se propadá euroatlantická civilizace. Nevím, jestli nás může utěšovat, že žádná situace není tak zlá, aby nemohla být horší. Hrozeb jsou tucty, od přelití migrační vlny do Čech přes katastrofický scénář tandemu Zeman–Babiš, včetně zakormidlování k Putinově Moskvě, až po další rozklad společnosti a výhled občanských nepokojů.
Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?
Považuji to za trapné předvádění svalů z obou stran, z čehož může těžit pouze Andrej Babiš. Pan Brady měl ocenění od prezidenta samozřejmě dostat. S tibetským dalajlámou to nemělo mít nic společného.
Kdyby v 1. kole volby prezidenta kandidovali Miloš Zeman i Tomio Okamura, jak byste se zachoval(a)?Anketa
Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
Dalajlámu může dle vlastního uvážení přijmout každý politik, pokud mu nevadí jeho příchylnost k marxismu. Jen by to nemuselo být na oficiální půdě vlády. Nicméně strach z oslabení ekonomických vztahů s Čínou v důsledku přijetí dalajlámy ministrem Hermanem je vzhledem k nepatrným objemům vzájemné obchodní výměny zcela bezpředmětný.
Schvalujete krok Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítli přijít na státní oslavu 28. října a místo toho uspořádali vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?
Prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ke vztahům s Čínou bylo poněkud hysterické. Jistě by stačilo, kdyby to podepsal pouze ministr zahraničí. Pokud jde o vyjádření nesouhlasu s neseriózním chováním prezidenta Zemana uspořádáním paralelní akce k 28. říjnu, myslím, že je to legitimní. A co se týká nejen hrozícího, ale už i existujícího rozdělení společnosti, nemají to na svědomí ani tak prezidentovi kritici jako prezidentovo nekulturní a arogantní chování.
Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… a kdo ji také chrání před islámem. Která skupina má pravdu?
Je škoda, že si Miloš Zeman tak často střílí góly do vlastní branky. Protože například některá jeho varování před hrozbou islamismu nebo před diktátem EU jsou zcela namístě. Škoda, že prezident zapomíná, že je ve svých správných názorech dobře nahraditelný, a to vzdělanými lidmi, jimž jsou jeho namyšlená extempore bytostně cizí.
Psali jsme:
Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice „prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Anebo je to tak, že příznivci Zemana prostě „svého Miloše“ už neopustí, protože je chrání před těmi „zmetky z Prahy“ a před „kavárnou“ a „Bruselem“? Je někdo, kdo by mohl Zemana na Hradě pro příští období ohrozit?
Zeman byl zvolen pouze hlasy 32,4 procenta voličů, což znamená, že více než dvě třetiny oprávněných voličů ho nevolily. Takže ani v okamžiku volby nesjednocoval většinu české společnosti. Od té doby si vlastním přičiněním z mnoha příznivců udělal odpůrce. A samozřejmě, že kdyby si nemohl udržovat popularitu protiimigrační rétorikou, byla by jeho voličská základna ještě menší. Problém je ale v tom, že po Zemanově diskreditaci prezidentství, má už málokdo chuť do této funkce kandidovat. Přesto doufám, že kvalifikovaný kandidát se najde a myslící většinou voličů bude zvolen. Je to totiž jediná šance, jak současnou krizi překonat. Napadají mě v této souvislosti tři jména: Cyril Höschl, Petr Robejšek, Roman Joch.
Důchodci, pracující, nižší střední třída, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?
Myslím, že Zeman nemá voličský potenciál tak široký, jak uvádíte. Někteří politici ODS, například Fiala nebo Stanjura, ale i sociální demokraté jako Sobotka nebo Chovanec, případně lidovci jako Bělobrádek nebo Benešík mají důvěru podobných skupin lidí. Katastrofa by byla, kdyby je získal Andrej Babiš nebo komunisté. To už by opravdu bylo na emigraci nebo revoluci.
Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
Neházel bych všechny do jednoho pytle, přece jen je rozdíl mezi Danielem Kroupou a třeba Šiklovou či Kocábem. Ale vím, jakou skupinu máte na mysli. Jsou to jedinci, kterým selhává mozek, svědomí i pud sebezáchovy. Chtějí být moderní a myslí si, že jdou s dobou. Bohužel, nejsou to oni myslící lidé, kteří jsou schopni zvolit prezidenta, jakého Češi potřebují.
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“ ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“? Mnozí tvrdí, že EU zaniká pod náporem imigrantů, zadlužení, neomarxismu, ekonomických problémů. Jak to jde dohromady s tím „pithartovským“ výkladem? Nemá takzvaný Východ jako Rusko a Čína větší pud sebezáchovy než současný Západ?
Pan Pithart je už bohužel také mimo realitu. Někde něco slyšel a udělal z toho státnický projev. Ale nad Západem opravdu visí Damoklův meč, a to nejen v rukou islamistů, neomarxistů a sociálních inženýrů, ale i v Putinových rukou. V tom má Pithart pravdu, ale to vidíme i bez něho.
Psali jsme:
Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne?
Evidentně zemi prospívá ministr vnitra Chovanec, a to korektním a obezřetným přístupem k migrační hrozbě. Horší je to například s jeho kolegy Marksovou a Dienstbierem, kteří toto nebezpečí nerespektují stejně jako většina politiků ANO.
Probíhá pád Miroslava Kalouska a TOP 09 a místo něj nástup bloku KDU-ČSL a Starostů jako nové hlavní vlajkové lodi takzvané „pravdy a lásky“?
Já bych to takto nenazval, ale TOP 09 i její lídři jsou už nějakou dobu za zenitem. A lidovci i Starostové by Havlovu firmu určitě rádi převzali, už kvůli očekávanému profitu.
Spěje ČSSD k zániku či pádu k marginalitě jako před ní ODS? Scvrkávají se komunisté? Vyluxuje je Babiš? A co Okamura? Jaký výsledek voleb do Sněmovny se nám rýsuje?
Doufám, že k pádu spěje pan Babiš, protože působení miliardáře a mediálního magnáta v demokratické politice a dokonce na postu ministra financí je absurdní a od základu nemravné.
Ministr Babiš s radostí hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Vidíte to ve svém okolí? Mají se lidé lépe? Věří v „lepší zítřek“? A myslíte, že tento třeba i statistický růst bude pokračovat, nebo se zase blíží ekonomický průšvih? Jsme závislí na Německu, kde se objevují jisté potíže, a mluví se o tom, že mzdy jsou u nás trvale nízké…
Náš ekonomický vývoj naštěstí nezávisí na panu Babišovi. Ten se jen chvástá konjunkturou ekonomického cyklu a tvrdí, že je to lepším výběrem daní. Je ovšem jeho hanba, že v příznivé ekonomické situaci snižuje investice, navyšuje výdaje na státní aparát a počítá s dalším mnohamiliardovým schodkem v příštím roce.
Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 dle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Když pomineme Vánoce, sport, zahrádkaření apod., napadá vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat? Co nás jako národ spojuje či co by nás mělo spojovat?
Podívejte, mně je 75 let a už jsem ledacos zažil od komunistů kvůli strýci i od polistopadových mocipánů kvůli své nezávislé novinařině. Včetně perzekucí, cenzury, soudu a umlčování. To, co mně pomáhá tyto věci překonat, je víra v Boha. Myslím si, že návrat ke křesťanství, k tradičním hodnotám, úctě k životu a zdravému selskému rozumu je přesně to, co potřebujeme my, co potřebuje společnost v krizi.
Ferdinand Peroutka jr. (* 3. března 1941) je český novinář a publicista. Po umlčování v době komunismu, kdy nemohl vystudovat vysokou školu, vstoupil po roce 1989 do mediální sféry. Publikoval mimo jiné v denících Lidová demokracie, Telegraf nebo Zemské noviny. Po jejich zániku pracoval jako volný novinář (přispíval mj. i do Mezinárodního katolického reportu). V současnosti jako publicista přispíval svými blogy na portálu ct24.cz. Peroutka vystupuje jako obhájce křesťanských hodnot v české společnosti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
