Jak hodnotíte listopad před 25 lety? Někteří říkají, že to bylo připravené StB, jiní zas, že spontánní... Jak to vidíte vy?
Listopad roku 1989 vnímám jako zásadní a důležitý mezník. Znamenal konec oficiálního komunismu u nás. Naschvál říkám „oficiálního“, protože ten skutečný, jaksi veřejně neinzerovaný, ten stále ještě nezmizel a je pořád zažraný hluboko pod kůží dnešní české společnosti. Dokonce si troufám tvrdit, že jsme v jakési fázi demokratizace, ale stále ještě nejsme ve stadiu demokracie, tedy zavedené demokracie. To, co máme za sebou a co právě prožíváme, bych nejradši pojmenoval jako loupežný komunismus.
Protože jsem přímým pamětníkem listopadu a žil jsem tehdy v Praze, v samém srdci dění, uvědomuji si jedno: Lidé už byli opravdu plní zloby na neschopný, autoritářský a všezakazující i všekazící režim. Demonstrace započatá na Albertově a surově ukončená policajty na Národní třídě byla prostě rozbuškou. Upřímně řečeno, bylo a je mi docela jedno, zda následné dění bylo také spontánní, nebo dirigované jakousi mocí shora. Jak to doopravdy bylo, to zřejmě vyřeší až nějací historici tak za 50 let, tedy dostanou-li se k nějakým odtajněným archivům. Jestli to ovšem vůbec má řešení a konspirační teorie nejsou blábolem vycucaným z prstu. Jako drtivá většina takzvaných konspiračních teorií či lépe nijak nepodložených hypotéz. Ale ty má lid obecný v lásce, nemyslíte? Ono je jednodušší si říkat, že já nic, to ti nahoře.
Nezpronevěřili jsme se těmto listopadovým ideálům?
Už jsem hovořil o stavu, který lze nazvat loupežným komunismem. Otázkou ale je, zda jsme se téhle fázi vývoje mohli vyhnout. Já myslím, že těžko. Nebyly zkušenosti, nevěděli jsme nic o fungující ekonomice, neměli jsme ani ponětí o tom, jak vlastně demokracie funguje, ani o tom, jak se jí dá vychytrale zneužívat. Vzpomínám si, jak jsem některým nadšeným studentům říkal: Pozor, po vašich zádech se mohou vyšplhat nahoru pro změnu neschopní nestraníci a hlavně bolševici, kteří rychle přehodí kabáty! Moc mi tehdy nevěřili… A bohužel, stalo se. Těmi neschopnými myslím ty vychytralé, správně česky vyčůrané, chcete-li. A chytrost nemá s vychytralostí pranic společného. Stále to závaží táhneme s sebou. Kdo chce vědět, jak to asi v principu funguje, ať si vyhledá knížku Kosti od Ivana Vyskočila a v ní Malou kapitolku pomocné biofyziky. Ale koneckonců jsme lidé a ne andělé. Kdybychom byli anděly, nepotřebovali bychom vůbec politiku.
Listopadové události jsou také přece spjaty se Dnem studenstva a událostmi na začátku okupace. Nezapomínáme na to na rozdíl od sametové revoluce? Je pro nás ještě aktuální odkaz z předválečného období?
Myslím, že na původ listopadu, tedy na smrt Jana Opletala i pozavírané studenty a následně vysoké školy za Němců, se nezapomíná. Alespoň ne v médiích, zaplať Bůh. Ten odkaz cítím jako stále živý. Ačkoliv, zeptáte-li se na to dnešního maturanta, odpovědi budou tristní, ne-li tragikomické. Ale to už zabíhám asi někam jinam.
- Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi
Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
Nejsou podle vašeho názoru naši studenti příliš pohodlní, na rozdíl od jejich kolegů například ve Francii nebo Španělsku či Řecku? Nevytrácí se z nich ta přirozená touha po změnách nebo revolučnost, tak příznačná mládí? Mají vůbec svůj vlastní názor?
Dnešní studenti jsou pohodlní? Nu, jak v čem. Asi jako všude jinde. Spíš bych řekl, že jsou vcelku vzato spokojení. Proto nemají náladu se bouřit. Tak, jak je znám z konzultací u mne, spíš se jim jedná o to bez problémů proplout systémem kreditů a jít se někam slušně živit. Nějakou radikalizaci studentstva v těchto dnech neočekávám. Ale pozor! To se může změnit v okamžiku, kdy z nějakého důvodu dojdou veřejné peníze. A že těch hrozeb není málo. V tom okamžiku lze očekávat pěkný virvál v ulicích!
Podle některých lidí se však ze srdcí současného českého studentstva vytratilo něco jako národní hrdost. Co vůbec říkáte otázce vlastenectví - není to dnes přežitek? Nebo naopak - není tento pojem zneužit ultranacionální scénou?
Vlastenectví rozhodně není přežitkem. Mělo by se v našich lidech cílevědomě pěstovat. Jinak se jako národ ztratíme. Napřed v proletářském internacionalismu, nyní v hurá evropanství a takzvané politické korektnosti.
Má vlastenectví v jednotné Evropské unii svůj smysl, jestliže se opouští od suverenity států směrem k federalizaci - a není to na úkor také vlastenectví?
Eurofederalizaci pokládám za krajně škodlivou myšlenku. Další komentář proto asi není třeba.
Když se řekne vlastenec, ze školy si vzpomeneme na Jungmanna, Jiráska... Jsou i dnes mezi námi osoby, které by mohly jít nebo jdou příkladem především pro tu mladší generaci?
Ale samozřejmě, že ano! Obrozenci a romantici se pochopitelně nemají zapomínat. Ale máme řadu postav, na které můžeme být právem hrdí. Dramatika - teď nemluvím o politice - Václava Havla. Vynikající režiséry a filmaře Menzela nebo Švankmajera, jenom namátkou. Vědce jako Grygara, novináře jako Ludvíka Vaculíka. Byli bychom tu do zítřka, kdybych je měl všechny jmenovat…
Nenabývá pojem vlastenectví nového nebo aktuálního rázu například na východní Ukrajině?
Já nevím. Vlastně dodnes příliš nechápu, oč tam běží. Ale v jednom mám naprosto jasno: Rusko je zcela zřejmým agresorem. A nezastírám, že nemám Rusy s jejich útočným patriotismem v lásce. Příliš dobře si pamatuji, co nám provedli po válce i v osmašedesátém. A myslím si, že couvat před nimi kvůli pouhému kšeftu je zhůvěřilost. On se ten obchod může prosadit klidně jinde, svět je dnes velký… Bere mě čert, když vidím, jak před nimi naši čelní představitelé sklápějí zrak a uši. To se nikdy nepoučíme?
Co jste říkal na projev prezidenta Zemana v ruštině, který kritizoval sankce Unie, a což teprve na Václava Klause? Jaký vliv to může podle vás mít na uklidnění situace? Nebo si spíše na domácí scéně pohoršil a na zahraniční polepšil?
K výrokům pana prezidenta Zemana i exprezidenta Klause na téma Ukrajiny či ještě lépe ruské agrese: Očekávatelné, nikoliv šokující. Ony se fosilie nemění. Ani ty živé. Krokodýl zůstane krokodýlem a latimérie latimérií. Z čehož vyplývá, přírodovědecky vnímáno, že jsou prostě v podmínkách recentu životaschopné a našly si v biocenóze vhodnou niku.
Co říkáte na nebezpečí islámských radikálů?
V souvislosti s islámskými radikály jde o něco úplně jiného. Bohužel, vracíme se do středověku, kdy Turek ležel před Vídní. Jde o naši euroatlantickou civilizaci jako takovou, položenou na křesťanských základech. Prostě to tak je, ať se to někomu líbí, nebo ne. A mimochodem - já jsem bez vyznání…
Hovoříte o paralele „Turci před branami Vídně". Nezačíná se opakovat historie? Jsme na to vlastně vůbec připraveni?
Ona se historie vlastně pořád opakuje. Zcela nesmyslná je myšlenka ražená právě na počátku devadesátých let, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Ale kdeže! Pročpak asi řada filozofií uznává jako ideální geometrii právě kruh? A jsme-li připravení? Určitě ne. Ale to z globálního pohledu zase až tolik nevadí. Svět se vždycky s fanatismem a úchylkami od slušného lidského chování, ať už v náboženství, nebo politice - ony to bývají často spojené nádoby - dokázal vypořádat. Víte, já si myslím, že i pro společnost platí přírodní zákony. Hlavně ty termodynamické. Teplejší těleso vždycky ohřeje těleso chladnější, nikdy naopak. A entropie, tedy vlastně míra neuspořádanosti, může jen narůstat. Ale svět má jasnou tendenci dodržovat její míru. Takže, když se někdy někde něco povede, tak se naopak jinde něco zákonitě musí nepovést - znám pro to lepší výraz, ale je velmi vulgární a tudíž nepublikovatelný.
Není vlastenectví a separatismus dnes jako bratr a sestra? Chci říci, že nabírají trochu jiných symbolů - viz například snaha o osamostatnění Skotska nebo Katalánska?
Ale to je, promiňte mi, úplná hloupost! To jsme u toho politického korektivismu, a o tom jsem se již zmínil. Mně je z něj někdy až špatně od žaludku. Já myslím, že případy Skotska a Katalánska lze řešit jistou větší autonomií. Ona by ta „samostatnost“ asi nebyla to pravé ořechové. A dávat jako příklad třebas náš rozchod se Slovenskem? Dodnes nejsem přesvědčen, zda to nebyla jedna z vůbec největších politických chyb, kterých jsme se po listopadu dopustili. Nemluvě o ještě starší věci - okleštění republiky o Podkarpatskou Rus. Nikdy jsme neměli ani ten ždibek odvahy nazvat to sprostou agresí. A jsme zase zpátky u toho, proč nemám Rusy rád…
| Martin Lang (60 let) - doktor přírodních věd, geolog a báňský i regionální historik. Po většinu života pracoval v geologii a inženýrské geologii, posléze muzejník (Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, Národní technické muzeum), publicista. Spoluzakladatel a nyní ředitel Muzea Středních Brd ve Strašicích. Z knižní tvorby: Sága černého zlata pod Brdy (2004), Kterak železo z moře do Rokycan přišlo (2006), Hřbitove, hřbitove, zahrado železná (2013), Barokní zámky - Lidské osudy (2014). Vdovec, otec dvou dcer. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
