Dne 28. 1. 1981 byla ve Štrasburku vyhlášena Úmluva č. 108 o ochraně osob. V čem byl tento počin tak významný, že si jej připomínáme jako Den ochrany osobních údajů?

Den ochrany osobních údajů je od roku 2006 různým způsobem „slaven“ ve všech evropských státech, ale zdaleka nejen v nich. Má být pro lidi příležitostí, aby lépe pochopili, jaké osobní údaje jsou o nich shromažďovány a proč, jaké jsou zpracovávány a jaká práva při těch zpracováních občané mají, jak důležité je neztratit o svých osobních údajích přehled. Osobní údaje jsou totiž klíčem k našemu soukromí. Právo na jejich ochranu je základním lidským právem a rozhodování o tom, koho do něj vpustíme, musí být a zůstat naším svobodným rozhodnutím. V době rozvoje informačních technologií je ovšem právě přenos a shromažďování dat čím dál technicky snazší a potenciál jejich zneužívání větší. 

Pro Česko se ochrana dat stala relevantním tématem až po listopadu 1989. Ale co bylo hlavním impulsem, že Česká republika v roce 2000 přijala zákon o ochraně osobních dat, na jehož základě vznikl Úřad pro ochranu osobních dat? 

Zákon o ochraně osobních údajů vznikl a byl přijat v souladu s právem Evropských společenství i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a také k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí. Tento zákon také upravil práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanovil podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států – dodnes jeden z velmi aktuálních problémů.

Není snad třeba připomínat jednání, která vede Evropská komise se Spojenými státy v zájmu toho, aby mechanismus, který v rámci americké justice chrání osobní údaje evropských občanů – tzv. Safe Harbor, bezpečný přístav, byl zlepšen. Vyprovokoval ho nepochybně případ NSA a Snowden, ale jde fakticky také o ochranu osobních údajů v komerční sféře.