Hňupové se sešli ve Varšavě. Budou strašit silou a připravovat se na válku. Nasrat! Měli by slyšet. Kanaďan Jírovec bez obalu o NATO, válkách i Brexitu

Na summitu NATO ve Varšavě se jedná o posílení vojenských jednotek u hranic s Ruskem, tedy hlavně v Pobaltí. Co vy na to?

Nabízí se odpověď, že světu vládnou hlupáci. V obecnější rovině jde o to, že se svět nepoučil z válek, které předchůdci předem zmíněných politiků vyvolali v minulosti. Ti současní se o ně snaží dnes. Je neuvěřitelná škoda, že se veteráni z posledních válek nikdy neodhodlali k tomu, aby hodili politikům k nohám všechny metály a přestali dělat stafáž, když: „A jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet! […] Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád? Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!“ To říká Karel Kryl a tuplem to měli říct ti, kteří válkou prošli.

Když se neozveme proti válce, podporujeme hňupy, kteří o ní dál mluví jako o chlebu. Teď se sejdou ve Varšavě. Nic jiného od nich nelze čekat než to, že budou mluvit o zastrašení silou a budou tím mínit přípravu na válku.

Nechtějí USA mermomocí vyvolat konflikt s Ruskem?

Amerika je silně nedovzdělaná země, takže tam samozřejmě existují politici, jejichž intelektuální úroveň tomu odpovídá. Ti by rádi válku s Ruskem rozpoutali. V první fázi ale potřebují vyvolat dojem, že je Rusko krvelačné a chce napadat okolní státy, aby ukojilo své imperiální choutky. Mají k použití mechanismus, který byl uplatněn při rozkulačování Jugoslávie. Svazové republiky, které se tehdy chtěly odtrhnout, potřebovaly dokázat, že se Srby se nedá žít a tak začaly etnické čistky. Když došlo ke konfliktům, nastavil Západ ucho jejich tvrzení.

V pobaltských republikách jsou ruské menšiny. Když na ně tamní vláda zatlačí a Rusko se jich zastane, může dojít k ozbrojenému konfliktu. Momentálně se však nemluví o menšinách, ale o choutkách Putina. Málokdo si pamatuje, že ztráta jednoho amerického vojáka v Panamě, který byl zastřelen, když se v roce 1989 pokoušel proniknout za jednu z vojenských kontrol před základnou panamské armády, byla americkým prezidentem prohlášena za ohrožení bezpečnosti všech padesáti tisíc Američanů v té zemi. Tak je „ochránili“ vojenskou invazí, která stála na čytři tisíce panamských životů.

V USA existují i umírněnější politici. Ti patrně zprvu odmítnou válku a pokusí se o postupné rozkládání Ruska zevnitř, tedy o návrat do Jelcinových dob, kdy se to už už podařilo a američtí poradci si dělali v Kremlu, co chtěli. Cíl je stejný, jen cesty jsou rozličné.

Například Václav Havel byl nejdříve obhájcem zrušení NATO, pak svůj názor změnil. Jak pakt vnímáte vy?

Havel byl politický žvanil s obchodním talentem. V okamžiku, kdy se mu to hodilo, prodal slib nebo názor. Dělal to, co se od něj očekávalo. Včetně podpory bombardování a války. Humanista na baterky, dalo by se říct.

Smyslem existence NATO je vytvářet napětí, které ospravedlní enormní přečerpávání veřejných peněz do kapes těch, kteří vydělávají na zbrojení. Otázka je, jaký další nepřítel bude vymyšlen, kdyby náhodou Rusko padlo. USA vydávají na „obranu“ přes sedm set miliard dolarů ročně. V médiích ale najdete titulky, že Rusové zvyšují náklady na zbrojení. To, že jsou obklopeni sítí vojenských základen a jejich výdaje na obranu jsou sedmkrát menší než americké, nesmí veřejnost zajímat.

Dočtete se, že ruské náklady na zbrojení a Putinova agresivita nutí Polsko, skandinávské země a pobaltské republiky k tomu, aby čelily „ruské hrozbě“ nákupem zbraní. Představitelé NATO se dožadují, aby všechny země zvýšily náklady na zbrojení. Čeští politici v takovém okamžiku srazí paty a rychle zapomenou na tlachy o národních zájmech a suverenitě. NATO je hřiště pro generály, kteří pro udržení vlastní důležitosti konflikty vítají. Proto třeba náš do fešácka ostužkovaný generál Pavel označuje Rusko za nepřítele číslo jedna. Není tak vysoko, aby to směl mít z vlastní hlavy.

Jednotlivé státy NATO mají velký problém s tím, že se jejich občanům nechce padnout ve válkách, které s jejich zemí mají málo společného. To je stará historie. USA přece již dávno přišly s „vietnamizací“ války v Indočíně. Zabíjet se tam měli domorodci. Pytle s jejich mrtvolami byly pod rozlišovací schopností medií. To je cíl v Sýrii, Iráku i Afghánistánu. V Libyi zatím nenašli vhodného, tedy přijatelného, zkurvysyna.

Brexit zvýší význam NATO, protože v EU nebude trojský kůň trpící steskem po bývalé koloniální slávě. EU bude mít proti sobě „posílené“ NATO a o to hůře bude formulovat něco tak hrozného, jako mírovou politiku.

Proč si USA vytvářejí stále nové Vietnamy a proč se proti tomu nestaví nějaké hnutí podobné hippies?

USA mají svoje geopolitické zájmy podložené představou, že jsou bohem předurčeni, aby svět uchránili před zhoubou komunismu. Protože komunismus jako ekonomický model skončil, ale války pokračují, lze se domnívat, že vždy šlo jen o světovládné hrátky. Orientace na zahraniční politiku je pro amerického prezidenta schůdnější než řešení vnitropolitických problémů. Americký prezident nemá šanci změnit zdravotní systém nebo omezit přístup ke střelným zbraním či cokoli jiného, pokud to není v zájmu těch skutečně mocných.

Důvodů, proč neexistuje organizovaný odpor proti současné politice válek a chaosu, je několik. Severoamerická společnost, tedy i Kanada, je rozdrobená a jednotlivé skupiny těžko nalézají společný cíl. To je možný záměr „havlovštiny“ zvané občanská společnost. Nejde o myšlenky, ale o peníze. Je to nový druh obživy.

Válka ve Vietnamu vyžadovala odvody a ty zasáhly i střední vrstvu. Pokud je armáda tvořena chudými naverbovanými na parkovištích prodejních center anebo přistěhovalci bez občanství, ale se zelenou kartou, jejich mrtvoly nebudou nikoho popuzovat. K odporu proti válce přistoupil v druhé polovině šedesátých let i boj proti rasové segregaci. Byla to doba Martina Luthera Kinga a jeho „snu o americké společnosti“. Byla to doba, kdy se umělci angažovali. Tehdejší mladá generace vzkazovala svým chováním establishmentu „jděte do prdele“, my si budeme žít po svém. Raději se budeme milovat než válčit. Mimochodem, tohle se možná časem vrátí, protože mladí lidé, kteří nemohou získat trvalé zaměstnání, budou stále více vylučováni ze spotřební společnosti.

Patrně nejzvýznamnější je ale fakt, že žádná demokracie neexistuje. V takzvaně pevných či zavedených demokraciích to lidé pochopili a o politiku se nezajímají. Během dvaadvaceti let zaměstnání v kanadském podniku jsem absolvoval zhruba deset tisíc přestávek na kávu. O politice se na nich nikdy nemluvilo. Jednou ano, to když přišla zpráva, že v Afghanistánu padl člověk, kterého někteří znali. Tehdy kdosi řekl „it's too bad“ a hned se začalo mluvit o lovu losů a chytání ryb.

Lidé pochopili, že moc může ignorovat i statisícové demonstrace. Takové, jaké byly v Anglii a USA před válkou v Iráku. Je tedy lépe dělat grilovačku na zahrádce, než jít někam demonstrovat. Moc je mezi hlupáky rozdělena nerovnoměrně. Ti naši si nedovolí špitnout, aby se nezprotivili těm mocnějším. Proto neuslyšíte v Poslanecké sněmovně názor, že svět se již nedobývá válkami, ale kupuje, protože k mání je všechno, třeba i pražská Slavie. Proto se nikdo neozve proti válkám, které Západ vedl, vede anebo do budoucna podporuje.

Prezidentské kandidáty Hillary Clintonovou i Donalda Trumpa hodnotíte velmi ostře. Proč si podle vás země, která má přes tři sta milionů obyvatel, vybírá stále představitele „vládnoucí“ garnitury?

To je otázka, na níž neexistuje jednoduchá odpověď. Za kandidáty stojí peníze těch opravdu mocných. Zvolení Obamy stálo přes miliardu dolarů. Když se v roce 1987 nehodil establishmentu Gary Hart, byl obviněn ze styku s jistou Donnou Rice a s pověstí cizoložníka byl vytěsněn z demokratické nominace, kterou s náskokem vedl. Pak se dostal k moci Bush senior.

V kampani se volič nedozví, kdo za kým stojí, a co ten který kandidát komu slíbil, že (ne)udělá. Lid volí podobně, jako člověk, který z balíčku karet vytahuje kouzelníkem předpřipravenou kartu. Jde o estrádu, kterou může brát vážně jen ohlupený občan.

Jak byste hodnotil prezidentování Baracka Obamy – splnil, co slíbil?

V podstatě nesplnil nic. Ani reformu zdravotnictví, ani zrušení vězení na Guantánamu. Získal Nobelovu cenu míru, což je výsměch. Žádnou válku neukončil. Na jeho obhajobu je třeba uvést, že demokraté neměli většinu v Kongresu, takže republikáni mu mohli zablokovat cokoliv.

Málokdo si uvědomuje, že zrušení Guantánama je nemožné, protože by tamní vězňové buď museli být propuštěni anebo souzeni na americké půdě. Posledně jmenovaná varianta je právně neschůdná. Jde o stejnou zapeklitost, jakou je tvrzení, že Amerika nikoho nemučí. Dělají to za ni jinde.

Nebude síla mezinárodní politiky USA ve světě slábnout?

Když bude nejhůř, bude válka. Jen žádnou slabost. Základní argument v prezidentské kampani se vždy týká toho, že ten druhý se nevyzná v zahraniční politice, takže neobhájí zájmy a vedoucí úlohu USA ve světě. USA se vedle zbraní opírají o dobře propracovaný finanční systém, takže si leckoho mohou koupit anebo „donutit až k pláči“, jak říkal poručík Dub.

USA postupně přesunuly výrobu do levnějších oblastí. Například tenisové rakety Head nejprve do Rakouska, pak do Česka a v konečné fázi do Číny. S přesunem výroby je nepochybně spojena ztráta schopnosti to či ono vyrábět. Otázka je, jak dlouho by trvalo přinést výrobu zpět a zda to vůbec je zapotřebí.

USA mají prostředky, jak likvidovat konkurenci. Aféra s dieselovými motory VW je směšná záležitost, protože neovlivňuje emise ani výkon vozidla a jeho skutečnou spotřebu v reálném provozu. Aféra je především ukázkou, že americké soudnictví může předepsáním pokuty zlikvidovat kohokoliv. Posílení soudní moci je nepochybně i záměrem dohody TTIP. Jestliže si čeští politici libují, že tato dohoda bude výhodná pro české exportéry, zapomínají na to, že si je mohou američtí právníci namazat na chleba, kdykoli se jim zlíbí.

Nerozsype se pobrexitová EU jako hrad z písku a neohrozí to vůbec základy euroatlantické civilizace?

Brexit sám o sobě nic neznamená. EU ale mohou ohrozit a případně i zničit politici typu Tomia Okamury a konec konců i Miloše Zemana, pokud si budou hrát na demokracii s referendem a vymyslí přitažlivý slogan. Když bude takových „vůdců“ v EU víc, rozsype se. Brexit je produktem myšlení hňupa a jeho stratégů, který slíbil referendum a vypustil tím „džina z láhve“ jen proto, aby doma porazil opozici. O EU vůbec nešlo. Maskovat Cameronovu miskalkulaci žvaněním o demokracii je trapné.

Na EU lze nahlížet jako na fotbalové mužstvo, které má vedení a kapitána. Takové mužstvo by se rychle rozpadlo, kdyby jednotliví hráči nedodržovali taktické pokyny a herní plán a místo toho se rozhodli „suverénně a podle národních zájmů“ kopat do míče jen před sektorem vlastních fanoušků a nahrávat jen „kamarádům“.

Existuje ještě jeden možný pohled na EU. Je totiž lepší mít několik desítek tisíc úředníků než stejný počet bojujících vojáků. Špatné předpisy se snadno zruší, kdežto mír a válkou rozvrácené země se obnovují těžko. Jsou-li základem euroatlantické civilizace války, nebyla by jí až taková škoda. Záleží na tom, co všechno z historie vynecháme.