Publicista Jiří X. Doležal je zděšen mírou agrese na internetu i ve společnosti. Vlna nenávisti se žene například skrze Facebook, což podle Doležala ohrožuje celou společnost. „Je důležité, aby na internetu, především na Facebooku, byla velmi důsledná cenzura,“ uvedl Doležal. Měli bychom postihovat pachatele nenávisti na internetu? A je cenzura řešením?
S Jiřím X. Doležalem se sem tam v něčem shodnu. V tomto případě ale opravdu nechápu, zda něco takového myslel vůbec vážně, nebo si dělal, jak často činí, srandu. Pokud však šlo o první případ, tak je fascinující, že novinář takhle otevřeně volá po cenzuře. Asi se mu stýská po minulém režimu. Přijde mi, že si někteří lidé – a nezřídka ti, kteří si myslí, že jejich názor je ten jediný správný – neuvědomují, že jakákoliv cenzura se časem může otočit proti nim. A to bude potom teprve řevu. Jenže pozdě bycha honiti. Položte si sami otázku, zda se cenzurou Facebooku a časem třeba i celého internetu nenávist vytratí, či jí z velké části ubude a budeme všichni sluníčkovější, nebo se přesune na nějaké jiné médium, nebo, nedej bože, třeba do ulic.
Podporujete vládu Andreje Babiše? (Hlasování od 1.5.2019)Anketa
Před patnácti lety jsme vstoupili do Evropské unie. Bylo pro nás těch uplynulých patnáct let přínosných? Je EU organizací, v níž máme setrvat i do budoucna?
Pokud se Evropská unie nevrátí o pár kroků zpátky, možná pár mílových kroků, o čemž však dost pochybuji, tak se setrvání v ní v dlouhodobém horizontu může rovnat (nejen) ekonomické sebevraždě. A nějaké takzvané evropské dotace – dle mého často spíše prostředek k vydírání, nebo naopak uplácení, jak je zrovna třeba – to rozhodně nevytrhnou. V míru jsme rovněž byli i bez EU a obchod jde na základě bilaterálních smluv také řešit. To je samozřejmě na mnohem větší debatu. Nicméně tenhle naddimenzovaný byrokratický, prakticky svévolně bez přihlédnutí k názorům občanů jednotlivých zemí rozhodující kolos giganticky přerostl svou původní myšlenku volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a čím dál více svou povahou připomíná Sovětský svaz a bruselští politici jeho politbyro. Národní suverenita postupně mizí v rukách z našich peněz často nebetyčně přeplácených, netransparentních a nekompetentních úředníků – kteří se cítí býti více Evropany než členy národa, z něhož vzešli – a v rukách lidí, kteří stojí za nimi. Tato otázka je ale na širší diskuzi.
Co pro vás symbolizuje 1. květen? Svátek práce, výročí vstupu ČR do EU, či něco úplně jiného?
První máj pro mě symbolizuje především a výhradně „lásky čas“ a polibky pod rozkvetlou třešní. Asociaci, jen slovní, mám i s prvomájovými průvody, které jsem na vlastní kůži nezažil. A samozřejmě vím, že ten den je Svátkem práce. Nic zvláštního. A taky jsem si všiml, že ten den umřel velký závodník Ayrton Senna.
Fotogalerie: - Pochod pro život
Jaromír Jágr to na sociálních sítích pěkně schytal za svou účast na misi prezidenta Miloše Zemana v Číně, kde se mj. stal tváří hokejového turnaje na OH v Pekingu v roce 2022. Pro mnohé prý asociací se Zemanem přestal být sportovní ikonou, jiní mu doporučují, aby číslo na dresu změnil z 68 na 48. Dovolil si Jágr moc?
Žijeme prý ve svobodě a demokracii a Jaromír Jágr je svéprávný dospělý člověk. Bez nadsázky žijící legenda, která pro hokej jako takový (a pro jméno České republiky) udělala strašně moc. Proč by nemohl jet šířit popularitu sportu, kterému obětoval prakticky všechno, do Číny, na jejíž trh by rád pronikl prakticky každý? Slavnou americkou NHL nevyjímaje. Své dobré jméno v tomto ohledu navíc spojuje s Českou republikou. Nevšiml jsem si, že by někdo nadával na Wayna Gretzkyho, který se ne úplně dávno stal ambasadorem jednoho čínského klubu z KHL. A že jel s prezidentskou delegací? To si měl jako koupit letenku, letět tam sám o týden později a vzít s sebou některou z oněch moudrých mluvících a pohoršených hlav, aby mu tam radila, s kým se smí potkat a s kým se může fotit? Zřejmě na základě správného kádrového profilu vybraného zájemce o fotografii? Jágr to má evidentně v hlavě srovnané o dvě třídy lépe než řada komentátorů a mluvících hlav, kteří mají alergické reakce na všechny a všechno, co se objeví v nedostatečné vzdálenosti od prezidenta Zemana, a kteří mají psotník z lidských práv v Číně, ale u Saúdské Arábie nebo třeba jiných blízkovýchodních zemí uhýbají zrakem. Neboť je to žádoucí a v kurzu.
Chcete, aby Babiš skončil za Čapí hnízdo v kriminále?Anketa
Na rozdíl od některých jiných sportovců jsem u Jaromíra nikdy nezaznamenal jakoukoliv lacinou prvoplánovou politickou sebeprezentaci. Navíc je Jaromír taky majitel hokejového klubu, který nefunguje jako perpetuum mobile. A beztak bych se nedivil, kdyby někteří z těch, kteří Jaromírovi momentálně nemůžou přijít na jméno a nejradši by mu perzekvovali jeho osmašedesátku na dresu, za pár týdnů zapomněli a přišli s prosíkem o fotku s podpisem. Jak si všímám, nezřídka jde o lidi s charakterem veskrze virtuálním.
Americká společnost Cynet nyní čelí kritice za svůj inzerát, ve kterém hledá nové manažery. V inzerátu totiž uvedla, že preferuje bělochy. Jde o diskriminaci, nebo je zaměstnavatelovo právo na výběr spolupracovníků svaté?
Tento případ jsem ani nezaznamenal. V současné pseudokorektní době je diskriminace prakticky všechno. Já jsem v oblasti byznysu pro co nejširší svobodu, ať už jde o právo na výběr svých zaměstnanců (prakticky na základě jakýchkoliv preferencí), nebo o kouření v hospodách a v restauracích. Takže asi tak. Ale k otázce. Samozřejmě, že je to diskriminace par excellence. Jen si nejsem jistý, zda by to byla diskriminace, kdyby ona firma preferovala černochy. Za to by možná dostala i nějaký ten multikulturní řád, grant od některé z neziskovek a v médiích by byla dávána za příkladný, ba nejpříkladnější příklad.
V Česku nyní rezonuje obdobný případ, hoteliér odmítal ubytovat Rusy, kteří neodmítají anexi Krymu. Podle Ústavního soudu o diskriminaci nešlo. Jde o vítaný precedens pro případné budoucí spory o svobodu podnikání?
Řeknu vám to takhle. Já jsem pro širokou svobodu podnikání, takže bych s tím z tohoto pohledu neměl až takový problém. Ale jsem zvědav, jak budou soudci Ústavního soudu a následně veškeré neziskovky a média šílet až nějaký hoteliér nebo jiný podnikatel uvede, že neobslouží Izraelce, pokud se nepodepíší pod prohlášení, že nesouhlasí s okupací Golanských výšin nebo Palestiny. Nebo Saúdy, pokud nepodepíší, že nesouhlasí s intervencí v Jemenu. Nebo Albánce, pokud nepodepíší, že nesouhlasí s ukradením Kosova Srbsku. Nebo Američany, pokud se nepodepíší, že nesouhlasí s intervencemi v Iráku či Sýrii, nebo že se distancují od vyvraždění indiánů. Nebo občany arabských zemí, kteří se nepodepíší, že nesouhlasí s kamenováním a džihádem. Nebo Japonce, kteří se nepodepíší, že nesouhlasí s vybíjením velryb. A můžeme pokračovat do nekonečna.
Ústavní soud mimo jiné argumentoval třeba tím, že okolnosti byli racionální a nebyly vedeny žádnými zavrženíhodnými pohnutkami, že šlo najít alternativu a že národnost není mezi zákonem zakázanými nebo ústavně vymezenými diskriminačními důvody – což dle mého většina mnou výše uvedených příkladů splňuje. Četl jsem odůvodnění na jeho serveru a musím říct, že na mě působilo až tragikomicky. Jako by to snad psal nějaký student FSV UK a radil mu někdo uvědomělý z přední politické neziskovky. Jestli v takovémto trendu bude Ústavní soud pokračovat, tak budiž nám nebe milostivo.
Fotogalerie: - "Žluťáci" na Trocadéru
Minulý týden se na Václavském náměstí konalo shromáždění čelných evropských euroskeptických politiků včetně Marine Le Penové či Geerta Wilderse, které do Prahy pozval Tomio Okamura. Akci provázela vyhrocená atmosféra, kdy se okolo stojící skupinky odpůrců SPD, hnutí Antifa, mladých komunistů a dalších lidí snažily řečníky z pódia všemožně přehlušit v rámci tzv. „Hlukové olympiády“. Jak byste celé dění zhodnotil?
Zhodnotil bych to asi tak, že určité skupiny lidí s patentem na rozum a pravdu, které se ohánějí demokracií od probuzení až do usnutí – a zřejmě se jim o jejich chrabrém boji i zdá – vůbec netuší, co to demokratická diskuze je. Přece zrovna v Praze, ať už na Václaváku, nebo jinde, se konají demonstrace a akce s opačným znaménkem prakticky na týdenní bázi a nevšiml jsem si, že by je někdo narušoval v takové míře, jako se stalo zde. Mně se třeba doslova ježí chlupy, když slyším a vidím proklamovat paní Němcovou, Petra Fialu, Mikuláše Beka nebo Jiřího Drahoše, ale nejdu na jejich akci pískat, řvát ani ji nijak jinak narušovat.
O tom, že je česká společnost rozdělená, asi polemizovat nemusíme. Ztratily ale oba tábory schopnost debaty s tím druhým?
I na základě vlastních zkušeností si myslím, že neztratily. Ale je potřeba na tom zapracovat. Argumentovat věcně, nikoliv osobně. Řada z nás všech a na všech stranách se často nechává příliš unést. Na tom mají podíl i přední představitelé obou těchto táborů, a troufám si tvrdit, že oni „spojováním“ a „slušností“ se ohánějící často i více. Ale vždycky musíme začít hlavně u sebe samých.
Poměrně překvapivé pro někoho mohlo být, že příjezd Marine Le Penové a dalších celoevropsky známých politiků nevyužila veřejnoprávní ČT k pořízení rozhovorů. Euroskeptici nakonec spolu s Okamurou skončili v přímém přenosu u Jaromíra Soukupa. Čím si to vysvětlujete? Může v tom hrát roli vzájemná antipatie mezi zpravodajstvím ČT a Tomiem Okamurou?
Před lety uvedl tehdejší člen Rady ČT Michal Jankovec – a cituji právě z článku z vašeho serveru: „Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení…“ Tudíž se ani nemusíme divit. Česká televize má určený směr a musí držet „hubu a krok“. Chtít rozhovor s některým z nejvýznamnějších EUskeptiků v Evropě by mohlo zřejmě stát pokárání – ať už na poradě, nebo třeba i někde z vyšších pater. Ostatně krásnou ilustrací „vyváženosti“ ČT bylo, jak se místo osobních dotazů na názory oněch politiků, spojila s nějakým levicovým intelektuálem, spisovatelem či filosofem, nevím už, který jim tam všechno předložil tak, jak se jim to v rámci „žádoucího postoje“ hodilo do krámu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
