Co se vám vlastně povedlo jako první?
To bylo se vznikem Asociace povinných, když jsme velmi úzce spolupracovali s poslancem Markem Černochem. Povedl se nám prosadit seznam nezabavitelných věcí. To bylo úžasné. Metodický pokyn pro policii je druhá úžasná věc. Ten policisty informuje, kdy exekutor do obydlí třetí osoby smí, nebo nesmí. Není až tak pro povinné, ale je to dobré pro ty, kteří nikdy žádnou exekuci neměli. Exekutoři k nim prostě vpadnou, tvrdí, že daný člověk sem chodí, že mají zjištěno, že tu žije. A ono to tak třeba vůbec není! Jde o naprosto běžnou praxi exekutorů. Vpadnou třeba k rodičům, ke známým, k příteli dcery, ke komukoli. Nyní tu máme pokynem dáno, že policie nepostupuje jen podle zákona o policii, který říká, že mají součinnost a samozřejmě brání zákon v mezích. Ale už vědí, že když tam dlužící člověk nežije, neužívá domácnost, nemá tam žádné věci, tak tam toho exekutora nemusí pustit. Takže oni chrání třetí osobu. A to je fakt obrovská věc, která se povedla.
Nyní jsme těsně před třetí záležitostí, ze které mám obrovskou radost. S poslancem za ANO Petrem Sadovským jsme půl roku pracovali na tom, abychom se dobrali toho, že když exekutor vydá exekuční příkaz na vozidlo, aby bylo povinně zapsáno, že auto je postiženo exekucí. Protože jsme řešili spoustu případů, že si někdo koupil auto od někoho, kdo dlužil, bylo na to vedeno exekuční řízení a nový majitel neměl žádnou šanci to zjistit a exekutor mu auto sebral.
Takže on auto zaplatil a pak neviděl ani peníze, ani auto…
Přesně tak. Mohl v nějakém civilním řízení žalovat toho, který byl v exekuci a vozidlo mu prodal, ale to nemá význam. Tato věc by zanedlouho měla být v platnosti. Prostě, stejně tak jako si na internetu ověříte VIN kód, tak vám vyskočí, jestli je na vozidlo dán exekuční příkaz. V dnešní době totiž nebylo povinností úřadů to zapsat. A exekutoři nemají žádnou povinnost to tam zadat. Ale ve chvíli, kdy budeme mít veřejný registr a exekutor do něj nezadá onu informaci, tak se může člověk, který koupil auto zatížené exekucí, lépe bránit. Protože jednal v naprosto dobré víře. A dobrá víra je u nás silnější nad exekucí.
Pojďme tedy k druhé věci, která je takzvaně čerstvá. I pro policii to musí být velký pomocník…
Já si myslím, že ano. Ve chvíli, kdy přijela policie, byla přivolána buď exekutorem, nebo povinným k jednotlivému případu vstupu, policisté samozřejmě nevěděli, kde je exekutor oprávněn, nebo kde naopak nemá vůbec být. Nemůžeme po policistech chtít, aby znali občanský soudní řád, exekuční řád, zákon o policii a další. Co jsme dali dohromady, je krátké, malé desatero, kde je řečeno, co má policie ve chvíli, kdy je přivolána, činit. Je tam jasně dáno, kdy má zabránit vstupu a kdy nemá zabraňovat vstupu exekutora. A je tam jasně dán soupis nezabavitelných věcí.
… a v tom soupisu například je…?
V soupisu nezabavitelných věcí jsou takové nezbytnosti jako knihy, vybavení dětského pokoje, stůl, židle, lednice, věci obvyklé potřeby, snubní prsteny, náboženská literatura… spousta lidí si však neuvědomuje, že jde o věci obvyklé hodnoty. Pokud exekutor vstoupí do bytu, kde bude lednice za sto tisíc, tak mu nikdo nezabrání si ji vzít.
Co na to Exekutorská komora?
Komoře se to asi nelíbí. Myslí si, že všechno půjde při starém. Že se tím policie nebude řídit. Mám dojem, že zůstávají podezřele v klidu. Tedy po prvních útocích, kdy prezident komory Plášil obvinil ministra vnitra a policejní prezidium, že o tom nevěděl. Což nebyla pravda, on byl normálně přizván na jednání, která měla být trojstranná – my, Exekutorská komora, Policejní prezidium a Ministerstvo vnitra. Nicméně on odmítl další jednání, takže jsme si to s policií udělali tak, aby záležitost byla v souladu se zákonem a aby bylo všechno v pořádku.
Zaznamenala jsem, že pak prezident Exekutorské komory řekl, že jde jen o zpřesnění současného zákona.
A exekutorská lobby?
Ta mlčí z jednoho prostého důvodu. Proto, že toto není nic, co by pomohlo povinnému. Tohle pomáhá třetím osobám, které s exekucí nemají nic společného.
V některých kruzích se dokonce hovoří o exekutorské mafii. Z čeho by byla vyvedena z míry?
Podle mne ji vyvedeme z míry zavedením místní příslušnosti. S ničím jiným.
O tom se už přece dlouho hovoří…
Přesně tak! My jsme za to bojovali, už když návrh prošel Senátem, s bývalým senátorem Zdeňkem Škromachem. Stáli jsme i u ústavní činnosti a nyní čekáme, jak dopadne. Ta byla podána loni v březnu. Podařilo se sehnat podpisy senátorů k ústavní stížnosti. Šlo o zrušení paragrafu 28 exekučního řádu. Ten říká, že exekutora si vybírá oprávněný. Kdyby ke zrušení tohoto paragrafu došlo, musíme velmi rychle nastolit nějaký systém, byť pro někoho nepříjemný a jedině teritoriální. Ten by to celé upravil. Nejde o to, že bychom chtěli pouze eliminovat jeden paragraf. My jej chceme zrušit ze dvou důvodů. Protože ve dvou bodech odporuje ústavě a listině. Odporuje právu na zákonného soudce, protože exekutor smí činit úkony soudu prvního stupně. Zároveň odporuje ve své podstatně tomu, že ruší rovnost stran řízení. Protože jestliže si oprávněný smí vybrat svého exekutora, proč si jej nesmí vybrat povinný? V tom případě by to byla rovnostranná řízení. Ale tak, jak je tento paragraf napsán v exekučním řádu, je podle našeho názoru skutečně v rozporu s ústavou a listinou základních práv a svobod.
Chápu, že je současný stav proti logice. Jak může někdo z Ostravy vykonávat exekuci v Chebu a naopak.
Máte svatou pravdu. Já vidím největší problém v tom, že oni říkají, že „je zastropováno“, že se nedají počítat ty hrozné částky za cestovné. Někteří exekutoři si ale našli úplně jinou cestu. Ve chvíli, když vykonáváte mobiliární exekuci, tak tam není zastropováno. Vy tedy přijedete, polepíte a odvezete jednu varnou konvici za padesát korun. A náklady si už dáte takové, jaké potřebujete.
Další problém je u mobiliárních exekucí. Nikdo nehlídá, kam ty věci, které jsou zabaveny, jdou. Za kolik se prodají. Lidem málokdy přijde sotva jediný doklad o tom, že věci byly prodány za tolik a tolik. Ti lidé vůbec nevědí, zdali se vše prodalo, nebo kde se zbylé věci válí.
Proto jsem si dovolil zmínit pojem mafie, protože to už jsou praktiky hodně za čarou, nebo mimo čáru.
Ano, jsou, bohužel. Podívejte se na případy z minulosti. Rozkradené peníze dlužníků – jeden exekutor. Druhý spálí deset tisíc spisů, jako by se nic nedělo. Třetí ukradne osmdesát milionů. Když se podíváte na kauzu kolem bývalého předsedy kontrolní komise exekutorské komory, tak on je dnes už obžalován z trestného činu souvisejícího s výkonem exekuční činnosti. A je nadále členem této komise!! Jak může někoho kontrolovat! Argumentace, že na kontrolu nechodí sám, že s ním jde ještě někdo, je lichá. Ale upřímně – na kontroly nikdo nechodí. Kontroly probíhají spíše tak, že někdo pošle stížnost a oni ji zamítnou. To je 99 procent takzvaně vyřešených případů.
Vy jste zmínila dvě jména – Marka Černocha, myslím z bývalého Úsvitu, a Zdeňka Škromacha. Není to takový mlžný polibek smrti, zrovna tyto páni? Pro někoho jsou tyto strany nebo i pánové zcela nepřijatelní…
Já budu naprosto upřímná. Pro dobro věci se spojím s čertem, s ďáblem a je mi to úplně jedno. Jestliže existuje možnost lidem pomoci, tak skutečně nekoukám na jakoukoliv politickou příslušnost. Je mi to jedno.
Když jednáte v Parlamentu, v Senátu, nemáte někdy pocit určité bezútěšnosti, že si vás tam politici poslechnou… teď jste si povzdechla!
Mnohem horší pocit než z jakéhokoliv výboru nebo podvýboru mám z různých konferencí, které jsou na toto téma Parlamentem pořádány. Mám dojem, že si tam s odpuštěním všichni jen plácají játra a potom skutek utek. Všichni se tváří, jak se chtějí problematikou zaobírat, a pak dojde třeba k hlasování o nějaké podstatné změně a přítomní v tu chvíli mizí, že pro ně toto téma není politicky zajímavé.
Jak tedy vlastně už dlouho bojujete?
S kolegy bojujeme šestým rokem, asociace je tady tři roky. A doufám, že tady bude ještě hodně dlouho.
Byla tu mediálně propíraná kauza Univerzity Karlovy a jejich potenciálního sponzora Home Creditu…
Já teď asi řeknu větu, za kterou mne jednou někdo vyklepe z kalhot. Všichni mi stále říkají, abychom sdělili, kdo jsou ty největší firmy, které půjčují peníze, ti největší lichváři, ti, co postupují nezákonně. To je skoro mimo záznam…
… mám pozastavit diktafon?
Ne. Otevřeně. Je to velmi těžké, když tyto firmy patří nejbohatšímu Čechovi. Tak ať se mne někdo zeptá, kdo je tady největší lichvář.
My máme sice dáno, co je lichva, ale ta probíhá zcela nekontrolovatelně…
Ano! A skutečně naprosto všude. Jsou některé judikáty Ústavního nebo nejvyšších soudů, které jasně stanovily, co je nejen lichva, ale i rozpor s dobrými mravy. Ve věci úroků, pokut a penále. Je jasně dáno, že pokud to překročí tří- až čtyřnásobek běžné úrokové sazby v daném roce, tak už jde o jednání v rozporu s dobrými mravy. Což málokdo ví a málokdo se tím brání. Studovat judikaturu soudů není zrovna legrace. Ještě složitější je někdy si ji vůbec najít. Občas z toho člověk vyčte úžasné věci, které mohou lidem pomoci. Jako třeba že je dnes možnost, a myslím, že toto rozhodl Nejvyšší soud, jít zpětně do nalézacího řízení. Což doteď nikdo ze soudců nechtěl dělat. Ale Nejvyšší soud judikoval, že s přihlédnutím k okolnostem lze jít až do řízení nalézacího. Kde pak můžeme řešit právě třeba rozpor s dobrými mravy a další záležitosti – třeba i to, zda vůbec měla být exekuce nařízena. Hrozně se rozmohlo, že firmy, které skupují pohledávky, žalují promlčené dluhy. Protože legislativa je nedokonalá a bránit se musí dlužník, soud sám nemůže říci, že je to promlčené a nelze jim to „hodit na hlavu“. Zákon jasně říká, že bránit se musí ten, proti komu je vedeno. Lidé to nevědí a z podkladů nevyčtou, že dluh je promlčen. A nařizují se normální exekuce!
Dluh je promlčen po jaké době?
Tři až čtyři roky maximum, deset let je uznání dluhu, pokud je podepsáno. Já mám případ, kdy paní někomu ručila v roce 1999 a oni to zažalovali v roce 2016 a soud to uznal!
… tam ale musí být zajímavé penále, že?
No samozřejmě! Ale oni neměli právo vůbec žalovat. Bohužel paní o tom nevěděla, neuměla se bránit a je z toho vykonatelný exekuční titul.
Jak z toho ven?
Jednoduše. Žádostí o zastavení exekuce pro neplatnost exekučního titulu. Je otázka, jak o tom soudy pak rozhodnou. To je věc druhá. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, tahání po soudech, ale doufám, že nález Nejvyššího soudu jim dá ten správný pohled.
Když jsme mluvili o tom největším půjčovateli, ale jsou tu další, kteří třeba byli v politice, sahali si na prezidentský post, dokonce to bylo i na Slovensku. Tam se takovýto velký půjčovatel stal mužem číslo jedna, ale kromě toho, že se na tyto lidi může i nemůže, vidí i nevidí, to je jistě věc sporná, nejsou ještě více nemorální města a jejich dopravní podniky? Z šesti osmi korun jízdného pro dítě…
Spousta věcí je neuvěřitelně nefér. Vezměte si, že se třeba vymáhají pohledávky, kde jistina je nula! A exekutor vymáhá příslušenství k nějaké pohledávce, která již byla dávno zaplacena! To je neuvěřitelné. A těch případů je mnoho a jde o celkem běžnou praxi.
Udává se, že v exekuci je téměř milion lidí. Je to tak?
Ano. Je to 827 000.
… a někteří jsou více než desetkrát…
Samozřejmě.
A jsou tam děti. A důchodci.
Jsou. Důchodců je tam obrovský poměr. Myslím, že dětem a důchodcům hodně pomůže, i když jsem proti ní, novela insolventního zákona, která jim martyrium zkrátila na tři roky a chybí základní povinnost.
Ještě se zeptám, vy nemáte jako asociace nějakého donátora?
Nikoliv! My nemáme korunu dotací, jen příspěvky od členů. Pro představu – za dva roky 18 000 korun. Vše děláme zcela dobrovolně, ve svém čase. Nikdy jsme nepožádali o žádný dotační titul.
autor: Václav Fiala
