Očekáváte, že rok 2017 bude ve světové politice lepší, než rok 2016?Anketa
Jakou událost, která se stala v končícím roce 2016, považujete za nejvýznamnější nebo nejpřekvapivější?
Asi bych teď nezmínil nějakou konkrétní událost, myslím, že nejcharakterističtější pro letošní rok bylo pokračování ubývání prostoru svobody pro rozhodování, konání člověka, pro jeho pohyb v intimním prostředí. A myslím, že tato administrativa rokem 2016 jen potvrdila, že vejde do novodobé historie České republiky jako největší zlodějka svobody a soukromí lidí. Ať je to dáno tím, že žijeme ze dne na den, nebo vnímáme události odděleně jednu od druhé, že nám ta souvislost uniká. O svobodu nepřicházíme ze dne na den, ale postupně; a podíváte-li se na způsob, jakým tato vláda zasahovala a zasahuje do naší svobody a našeho soukromí, potom to smutné konstatování je zcela namístě.
Posloupnost jednotlivých kroků je téměř zničující, neboť bez pořadí důležitosti stačí zmínit zákon o elektronické evidenci tržeb, zákon o regulaci kouření a vůbec existenci a fungování restaurací jako takových, zákon o prokazování původu majetku, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, omezení možnosti konat na veřejnosti akce po 22. hodině, povinnost strpět kontrolu toho, čím topím ve svém kotli, strpět „návštěvu“ policie, jsem-li podezřelý, že neoprávněně jako psychicky nezpůsobilý držím střelnou zbraň, zákaz kácení stromů na své vlastní zahradě… a takto by člověk mohl pokračovat v nekonečném výčtu, jehož součtem je, že máme té svobody méně. A to by mělo každého člověka, který si této hodnoty váží, vést k velké nervozitě a k probuzení.
Když říkáte, že tento rok vejde do dějin jako období vlády největší zlodějky svobody a soukromí lidí, znamená to, že už to podle vás horší být nemůže, nebo že horší už to nebude?
Obávám se, že hůř ještě bude, že je to jen pokus zjistit, jaká je míra rezistence společnosti, jaká je vůle a touha lidí žít své vlastní životy, rozhodovat sám o sobě, a naopak, jak silná je pasivita a ochota proměnit se v ovce, které nakupují v supermarketech, chodí do zaměstnání jen za účelem vydělání peněz jako zdroje své obživy a rezignují na vše ostatní. A myslím si, že je ještě jedna věc, která budiž varováním nejen pro nás dnešního dne v poadventní době, ale i pro rok příští, atmosféra, která se podle mne cíleně a vědomě šíří touto krajinou, a to je zloba, závist, nenávist, udávání, xenofobie, rozpoutávání zášti mezi lidmi, podle toho, co dělají, zda jsou zaměstnaní, nebo zda pracují a vydělávají si a mají o trochu lepší auto, o trochu lepší dům, lepší byt než ten druhý. A to je v kombinaci s tím prvním – omezováním svobody – to největší nebezpečí, které nám hrozí: že budeme rozeštváni jeden proti druhému, abychom se potom stali snadnou obětí novodobých věrozvěstů či krysařů, kteří zapískají na svoji flétnu, a to stádo ovcí, ve které nás chtějí proměnit, povedou za sebou, a to stádo jim ještě bude vděčné za to, že je nějaký vůdce vede.
Vždycky platilo „rozděl a panuj“, o tom jsme se už přesvědčili mnohokrát v historii. Kdo je za tuhle atmosféru v české společnosti podle vás nejvíc odpovědný? Současná vláda, která omezuje naše svobody, anebo prezident, který společnost hodně rozděluje?
Myslím, že paradoxně ve věcech, které na první pohled vypadají jako protiklad, se socialisté s pragmatiky typu Andreje Babiše spojují, neboť oba dva spojuje nenávist k tomu, o čem jsem hovořil – ke svobodě jednotlivce, k jeho ochotě a vůli pracovat sám na sebe, žít svůj vlastní život. A ti první – socialisté – tento druh lidí nenávidí, protože nás chtějí mít všechny postavené do jedné řady. A ti druzí je nenávidí z toho důvodu, že představují konkurenci pro jejich podnikání. A jejich společným cílem je proměnit tuto společnost v jednu velkou korporaci, kde budou velké firmy, které budou zaměstnávat zaměstnance, kteří budou závislí na svých zaměstnavatelích, nebudou chodit do hospody, protože jim tam nenalijí, protože si tam nebudou moci zakouřit, budou se stravovat ve velkých firemních velkovýkrmnách a pak budou poslušně trávit svůj čas doma, protože jim bude sdělováno, že tak je to správné.
Něco takového, co známe z filmu Křidýlko nebo stehýnko, ale s tím, že to půjde ještě dál, že se to promítne až do našeho soukromí?
Bude to novodobá společnost dobra, myslím si, že George Orwell ani mnozí z nás netušili, že se Česká republika necelých třicet let od listopadu 1989 ocitne ve stádiu, kdy formálně na první pohled instituce existují a dodávají zdání svobodné demokratické společnosti, leč na ten druhý, pečlivější pohled zjistíte, že tomu tak zdaleka není.
Čím to je, že jsme se dostali do této situace? Vždyť tu přece žijí stejní lidé, jako tu žili před těmi necelými třiceti lety, kdy si zvolili svobodu a demokracii, a ti mladí, kteří k nim během té doby přibyli, už vyrostli ve svobodě.
To je věc, nad kterou si také lámu hlavu, ale myslím si, že to je dáno postupnou koncentrací ekonomické, politické, mediální moci, vyprázdněním a oslabením politiky v tom smyslu, že chybí lidé a politické osobnosti, které jsou hodnotově pevně ukotvené, které mají odvahu pojmenovávat věci přímo tak, jak jsou, které jsou dostatečně silné, aby čelily útokům a ostrakizaci, osobnosti, které mají dostatečné charizma, aby dokázaly strhnout ty, kteří bloudí českou, moravskou a slezskou krajinou plní apatie a bezradnosti, co vlastně mají dělat.
Já pořád ještě věřím, že tady žijí lidé, kteří se nechtějí smířit s tou ponurou vizí, o které jsme hovořili, že ji chtějí změnit. A pokud ještě žijeme, a zaplať pánbůh zatím žijeme, ve formální zastupitelské demokracii, musíme to, co se nám nelíbí, řešit demokratickými nástroji, a to jsou volby. Prostě je tu žalostná absence a nedostatek skutečných politických lídrů, ne rychlokvašek, ne pragmatiků, ne odideologizovaných realistů, ale skutečných politiků.
Nenesou vinu na současné situaci i předchozí politické reprezentace, jichž jste byl i vy součástí? Třeba tím, že nedokázaly lidem vysvětlit, proč dělají konkrétní kroky? Navíc někteří politici zklamali, protože figurovali v různých korupčních skandálech.
Doba se velice změnila v tom smyslu, že pokud jsme několik let předtím žili ve velmi mediálně kritické společnosti, kdy média plnila roli, kterou tak úplně nevnímám, ale respektuji to, tzv. hlídacího psa demokracie, tak nyní žijeme v období mediálního roubíku, kdy není až tak důležité, o čem média píší, jako to, o čem nepíší. A pokud srovnáte to, za co byli kritizováni a mnohdy ostrakizováni politici několik let zpátky, s tím, co si dovolí někteří politici nyní, potom zjišťujete, že potíž nebyla v těch minulých politicích, ale potíž je v tom, že základní principy otevřené mediální společnosti se změnily a že míra tolerance se dramaticky posunula. Protože to, za co byli politici několik let zpět téměř křižováni, za co odstupovali ze svých funkcí, je dnes úplnou normou. Jak někde řekl Mirek Topolánek, že míra korupce se opravdu v tuto chvíli zmenšila, protože ti, kteří se na ní podíleli předtím, teď z ní učinili už součást fungování tohoto státu, takže se na ní nepodílejí.
Na PL.cz o korupci:
Mluvíme obecně, ale to, o čem mluvíte, se týká jednoho konkrétního člověka – miliardáře, vicepremiéra a ministra financí, šéfa ANO a majitele řady médií Andreje Babiše. Čím to podle vás je, že mu lidé stále věří? Podle průzkumů vede volební žebříčky preferencí s více než třiceti procenty podpory. Přitom v minulosti by den poté, co by se objevila kauza Čapí hnízdo, už nebyl ministrem. Za vaší politické éry se odcházelo za mnohem menší prohřešky, třeba tehdejší ministr průmyslu a obchodu Kocourek rezignoval kvůli tomu, že chtěl „ukrýt“ své vlastní peníze před manželkou, s níž se rozváděl. A tím i skončila jeho politická kariéra.
Vzpomeňte si na hrůzostrašný příběh Pavla Drobila, neukázalo se vůbec nic, přesto to byl on, který se k věci postavil čelem a ze své funkce odstoupil, aniž by se později ukázalo, že pro to existoval sebemenší důvod. Nechci tady lacině říkat kritiku na adresu Andreje Babiše, nicméně myslím si, že při pečlivějším čtení průzkumů veřejného mínění a podívání se na skladbu voličů vidíte, že struktura jeho voličů se proměnila, že se z jeho hnutí ANO stala strana sídlištního typu.
Na prvopočátku okouzlil i tu vrstvu intelektuálů, kteří byli kritičtí k předcházející generaci politiků, ale v tuto chvíli je z toho divize Anofertpressu sídlištního typu, volí ho lidé, kterým vyhovuje cílená a vědomá snaha cílevědomě xenofobně rozeštvávat společnost, vytvářet atmosféru podezírání, špiclování, udávání, protože takovou společnost je přece úplně snadné ovládat. To, že k tomu má od listopadu 89 nevídané nástroje, což jsou prakticky neomezené finanční prostředky, dominantní vliv na české mediální scéně, je věc druhá. A je smutné, že k uvědomění si, že něco takového není možné, přistoupili politici v podobě novely zákona o střetu zájmů tak pozdě.
A můžeme být vůbec optimisti? V příštím roce nás čekají parlamentní volby, zatím má nejlépe našlápnuto právě Andrej Babiš, možná se stane premiérem. Pokud bude další rok kandidovat Miloš Zeman v příští prezidentské volbě, je velkým favoritem. Jak vidíte budoucnost české politiky?
Příští rok bude podle mne zcela zásadní pro další vývoj České republiky. Bude o tom, jakým směrem se vydáme. Andrej Babiš se sám premiérem nestane, premiérem ho někdo bude muset učinit. A já jsem zvědavý, kdo budou ti a za jakou cenu, kteří ho premiérem, pokud vyhraje volby, nakonec učiní. Hodně se hovoří, že se hledá coby nový prezident Antizeman. Věřím, že pokud nám hrozí dominance jednoho tzv. politického hnutí, což je divize jednoho podnikatelského subjektu, který nazývám Anofertpress, tak pro budoucnost České republiky je nesmírně důležité, jaký člověk bude zastávat vrcholnou ústavní funkci, tedy funkci prezidenta republiky. Ten sám o sobě nemá velmi silné výkonné pravomoci, ale přesto může vytvářet jistou formu protiváhy tomu, aby systém, ve kterém žijeme, byl skutečně vyvážený, nebyl jednobarevný, abychom se všichni nestali zaměstnanci jedné jediné firmy.
Mohl by tím vyvažovatelem být znovuzvolený Miloš Zeman, který prohlašuje, že už pomalu hledá adresu Nobelova výboru, aby navrhl Andreje Babiše na udělení Nobelovy ceny za ekonomii?
Nejsem fanoušek Miloše Zemana, ale respektuji ho jako jeden ze symbolů politiky v České republice, jako velmi pragmaticky přemýšlejícího a konajícího politika, který ví, že aby měl své podporovatele, musí mít své odmítače – a velmi umně s oběma skupinami pracuje. Nicméně domnívám se, že on ve svém věku a se svým zdravotním stavem, a to mu přeju co nejlepší zdraví, nemá rozhodně potenciál tím případným vyvažovatelem být. Tak jen doufám, že rok příští nám všem představí kromě politiků, kteří dokáží strhnout masy, ne proto, jak vypadají a jak hezky mluví, ale proto, jak jsou věrohodní svými hodnotami, které reprezentují, také člověka, který ve velmi specifické přímé volbě z ní udělá ne soutěž Missáka sympatie, ale člověka, který politice vrátí její skutečný obsah. A pokud jsem na prvopočátku hodně zmiňoval to zaškrcování svobody, věřím, že si lidé kolem nás uvědomí, že stojí za tu hodnotu, jakou je svoboda, bojovat a že budou v prezidentské volbě hledat někoho, kdo jim dá garanci, že přinejmenším, i když nebude mít sílu ten prostor svobody zvětšovat, bude bránit tomu, aby se i nadále zmenšovala.
Vidíte nějakou takovou osobnost? Mluví se o mnoha kandidátech, ale zatím jediný, kdo ohlásil oficiálně svoji kandidaturu na hlavu státu, je Michal Horáček.
Já mám dva své tajné tipy. Jeden do toho podle mne nepůjde, druhý o tom přemýšlí, ale bojím se, že do toho také nepůjde. Jeden by byl taková jemná verze bojovníka za svobodu. Druhý je ten správný bitkař, který stejně tak, jako dobře umí promluvit s lidmi v té nejposlednější hospodě v té nejzapadlejší vísce naší země, umí přednést brilantní projev ve Španělském sále či kdekoli na světě nebo střihnout brilantní přednášku, je to člověk, který si umí stejně tak dobře jako vzít na sebe smoking nasadit boxerské rukavice a boxovat.
To by mne opravdu zajímalo, koho máte na mysli. Neprozradíte nám aspoň jméno toho skvělého bitkaře, který dokáže vystoupit s brilantním projevem kdekoli ve světě?
Neřeknu, ale budu ho přemlouvat, aby do toho šel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
