Je to karnevalový průvod, který má propagovat filozofii mnoha pohlaví, jak ji pod záminkou boje za lidská práva propaguje hnutí a lobbistická skupina LGBTIQ. Propaguje se tak celá řada takzvaných sexuálních menšin včetně jejich nejrůznějších a někdy i vzájemně nepříliš sourodých etických a politických nároků.

V průvodu šla i celá řada celebrit. Proč právě umělci podle vás tyto akce často podporují?

Svého času se vedla dlouhé roky kampaň za odkriminalizování a odmedicinalizování homosexuality. Tento logický požadavek je ve většině vyspělých zemí splněn. Byl široce podporován humanisticky smýšlejícími intelektuály. Velká část elit se dnes domnívá, že podobně oprávněné jsou i další požadavky jak některých homosexuálů (manželství, adopce), tak dalších menšin, tedy transsexuálů a „queer“ skupin. Biologičtí intersexuálové se sem dostali nějakým nedorozuměním. Že tedy jejich často hodně přehnané „nároky“ jsou jakousi modernizací, etickým a politickým pokrokem.

Organizátoři tohoto pochodu kladli letos velký důraz na to, že chtějí respekt. Dříve mluvili spíše o toleranci. Proč myslíte, že tato změna, a proč podle vás respekt?

V tomto směru organizátoři opisují od antirasistické kampaně UEFA. Postoje společnosti k sexuálním menšinám mají ovšem s rasismem málo společného. Vždyť svou příslušnost k sexuální minoritě nikdo z nás nemá na čele napsanou.

Lidé se, dá se říci, rozdělili na dva tábory. Jedni pochod podporovali, další ho poměrně tvrdě kritizovali. Například senátor Čunek označil tuto akci za pochod smrti naší civilizace, za což sklidil z mnoha stran kritiku. Co na jeho slova říkáte?

Já bych nebyl tak příkrý jako onen hejtman. Nicméně jisté je, že sexuální preference každého z nás jsou jeho výsostně intimní věcí. Není tedy správné příslušnost k tomuto druhu menšin vyhlašovat veřejně a exhibovat s ní. Zejména propagace různých fetišismů a problematických sexuálních praktik oblibě homosexuálů nebo transsexuálů nijak nepomáhá.

Senátor také řekl, že by byl rozhodně proti, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti. Co vy si o této problematice myslíte? Schválil byste adopce v těchto případech?

Je to modernistický výstřelek, který je většinou homosexuálních mužů a žen podporován. Nicméně zejména někteří homosexuální muži v něm vidí cosi jim nepříslušného. Jde o jakousi heterosexualizaci homosexuality. Stejnopohlavní dvojice mohou samozřejmě děti vychovávat a může jim to být umožněno, jedná-li se o jedince psychicky a sociálně dobře adaptované a nekonfliktní.

Někteří odpůrci poukazují na to, že by si děti z těchto „rodin“ mohly vzít příklad a různé návyky. Že by se v podstatě mohly zhlédnout a inspirovat se homosexuálním vztahem svých „rodičů“. Ale je to vůbec možné, pokud by se toto dítě narodilo jako heterosexuální?

Splňuje-li taková adoptivní dvojice uvedenou podmínku a žije bez konfliktů mezi sebou a s okolím, pak dětem v ní vychovávaným nic nehrozí. Homosexualita není získávána výchovou a napodobováním rodičů. Homosexuální jedinci ve svých vztazích vychovávají v naprosté většině heterosexuální děti. Rozumný člověk přece nebude po svých dětech chtít, aby jej napodobovaly v intimním sexuálním životě. Dítě v takové dvojici vychovávané může ovšem být stigmatizováno, pokud se chování jeho adoptivního pěstounského páru bude nápadně lišit od ostatních lidí. To ovšem zdaleka není obvyklé.

A mohou tedy být dva tatínci nebo dvě maminky pro dítě plnohodnotnou rodinou?

Plnohodnotná rodina to být nemůže. Může se však jednat o hodnotnou rodinu náhradní, která dítěti poskytne emoční a psychosociální zázemí. Ani heterosexuální pár není vždy dokonalou zárukou úspěšné adopce.

V tomto kontextu, co říkáte na rozhodnutí českého Ústavního soudu, který přiřkl dvojnásobné rodičovství dvěma homosexuálům, kteří využili moderní formu náhradního rodičovství? Oba odevzdali své sperma k oplodnění embrya, které odnosila náhradní matka. Zatímco v USA, kde to celé fyzicky proběhlo, jsou automaticky registrovaní jako rodiče – v České republice o tom, zda budou zapsáni jako „otec a matka“, musel rozhodnout Ústavní soud, prý pouze pro tento konkrétní případ. Co si o tom myslíte? Povede to k legalizaci takovýchto případů u nás?

Nesouhlasím s tímto pojetím rodičovství, jak je již dnes umožňují některé státy. Dítě by mělo mít vždy jasno, kdo je jeho otec a kdo jeho matka. Ostatně nárokuje to i Charta práv dítěte. Aby se k početí najala náhradní děloha a aby se odmítlo jasně určit, který z partnerů je biologickým otcem dítěte, to je, myslím, nepřijatelné. Takové hraní si na tatínka a maminku považuji za eticky nepřijatelné.

Co si vůbec myslíte o náhradním mateřství? Co ženu k takovému kroku, aby porodila dítě a vzdala se ho pro jiné lidi, podle vás vede?

Náhradní mateřství může být velice humánním aktem, stejně jako dárcovství gamet. Umožňuje se tak rodičovství párům, které jinak nemají reprodukční šanci. Náhradní matka pak může být motivována eticky velice pozitivně. Stejnopohlavní pár ovšem není postižen neplodností. On prostě je neschopný reprodukce. V takových případech se pak náhradní mateřství stává jen věcí peněz a plněných či neplněných dohod.

Když se vrátíme k diskusi okolo Prague Pride, senátor Čunek také řekl: „Sexuální orientace je v mnohých případech volba, říkají to odborníci. V mnohých případech je to vrozená danost.“ Jak to podle vašich zkušeností je? Skutečně se v některých případech jedná o volbu? A pokud ano, tak proč vlastně?

Sexuální orientace je biologickou daností. Člověk jen rozhoduje o tom, jak s touto svou preferencí naloží. Homosexuální lidé se mohou chovat heterosexuálně, stejně jako se heterosexuálové mohou chovat homosexuálně. Naprostá většina homosexuálních prostitutů jsou zcela heterosexuální mladíci, kteří se v této profesi nestávají homosexuálně orientovanými. Zvolit celoživotně opačnou erotickou preferenci dokáže jen málo lidí. Někteří gayové a lesbičky se svou homosexuální erotickou preferencí celý život bojují. Byly to právě tragické konce takových marných bojů, které nám ukázaly osudovost inverzní sexuální orientace a potřebu jejího odkriminalizování a odmedicinalizování. Homosexualita dnes není diagnózou, nýbrž uznanou sexuální menšinou. To ovšem neznamená, že ji máme oslavovat jako jakousi vyšší formu sexu.

O homosexuálech nebo lesbičkách se mluví jako o čtyřprocentní menšině. Ale vypadá to, že je jich mnohem víc. Někteří poukazují na to, že dříve to tak nebylo. Mají pravdu, nebo je to jen zkreslené, protože dřív se o tom nemluvilo a například za komunistů byla homosexualita dokonce trestná, jak jste zmínil.

Skutečně vyhraněně homosexuálních mužů a žen je podstatně méně než 4 % populace. Čeho nepochybně v posledních desetiletích přibývá, to jsou homosexuální erotické zkušenosti mužů a žen. Lidí homosexuálně orientovaných nikterak nepřibylo.

Západ často poukazuje na to, že jsou Češi hodně xenofobní. Vadí nám prý nejen jiná sexuální orientace, ale právě třeba i migranti. Co si o tom myslíte? Jsme skutečně xenofobní národ?

Češi mají často jakousi utkvělou potřebu sami sebe jako národ pomlouvat a znevažovat. Naše společnost je velmi tolerantní k sexuálním menšinám všeho druhu. To se zdaleka netýká jen homosexuálních lidí, ale též transsexuálů. Strach z migrantů, zejména z těch, kteří svým chováním a zvyky neustále propagují muslimskou nadřazenost, je, myslím, zcela pochopitelný. V české společnosti se dobře adaptují poměrně početné menšiny Vietnamců nebo Ukrajinců. A to by v opravdu xenofobní kultuře možné nebylo.

Dnešním trendem je tak trochu stírat rozdíly mezi pohlavími. Například v některých zemích by měly být toalety pro muže i ženy společné. Ve Velké Británii prý už nebudou při hlášení v metru oslovovat cestující „dámy a pánové“, ale „vy všichni“. Čím dál víc mužů jde místo ženy na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou a podobně. Kam toto všechno podle vás nakonec povede?

Podstatou druhu homo sapiens, podobně jako všech savců, je sexuální dichotomie. Člověk je buď muž, nebo žena. U velmi malé části lidí není v tomto směru jasno. Také tito jedinci však usilují o jedno, nebo o druhé pohlaví. Těch, kteří si přejí vyjadřovat jakési bezpohlavní bytí, je opravdu velice málo. Stejně jako lidí, kteří by si přáli volně se pohybovat mezi mužskou a ženskou sexuální rolí. Společné toalety pro muže a ženy jsou nesmysl, který postrádá skutečnou užitečnost. Je to extrémní vyjádření moderního feminismu, který se snaží uvést do života svou představu o tom, že muži a ženy nejsou „jen“ rovnoprávní, ale biologicky a sociálně stejní. Což ovšem muži a ženy nebyli, nejsou a nikdy nebudou.