I kdyby mi měla miminka přistěhovalců umírat před očima, nenechám se vydírat. Zcela zakázat migraci, je to invazní armáda proti nám, říká advokátka Klára Samková

Před rokem jste zaskočila moderátora Martina Veselovského tvrzením, že Evropa by neměla přijímat vůbec žádné imigranty. Nepřijde vám nyní takové tvrzení kruté, když vidíte, jak se k nám hrnou tisíce uprchlíků a tonou v moři na chatrných kocábkách? Co by s těmi lidmi mělo být?

A oni to jsou uprchlíci? Podle mého názoru jde o skrytou vojenskou invazi a podle toho je také nutno s nimi zacházet. Jak byste postupoval vůči malým skupinkám nepřátelské armády nebo nepřátelským partyzánským oddílům? Přesně tak postupujte vůči nim!

Před čtyřmi lety jsem byla s dcerou na výletě v jižní Itálii, kde jsme také navštívily hrad Otranto. To je na patě italského poloostrova, u takzvané Otrantské úžiny Adriatického moře. Přes tuto úžinu připlouvaly v 50. 60. i 70. letech lodě s utečenci z nejkrutějšího komunistického režimu, z Albánie. Myslím, že nikdy nikdo Italům dostatečně nepoděkoval za záchranu a obětavou pomoc desítkám tisíc těchto lidí. Na hradě Otranto byla v době naší návštěvy fotografická výstava věnovaná albánským uprchlíkům. Na velkoformátových fotografiích jsme mohly pohlédnout těmto skutečným běžencům do tváře: ustarané matky s kojenci u prsou nebo otrhanou drobotinou okolo sebe. Sedření otcové, nabízející se v prvním přístavu k jakékoliv práci za jídlo pro svou rodinu. TO jsou běženci, političtí uprchlíci a lidé, jejichž žádosti o azyl bylo Itálií (které při této příležitosti alespoň já osobně velmi děkuji a skláním se před jejími humanitárními činy) po právu vyhověno. Kdo tvrdí, že ti, kteří připlouvají v lodích placených překupníků jako budoucí soldatesky, jsou stejné kategorie jako dřívější albánští uprchlíci, bezmezně uráží právě tyto ubohé Albánce, pohrdá postoji Italů a plete si necky a kecky. Měl by se tedy z jakýchkoliv politických funkcí, ve kterých vypouští tato prohlášení z úst, odebrat na útěšný venkov a na reáliích všedního dne si nacvičit, jaké to je, když jeden mluví o voze a druhý o koze.

Zúčastnila jste se ideové konference hnutí „Islám v České republice nechceme“. Nemáte problém s tím, že její lídr Martin Konvička chce zakázat veřejné projevy islámu a to, čemu on sám říká „politický islám“? Přičemž co je to „politický islám“?

Politický islám je každý islám. Není islámu bez politického islámu. Uvědomte si, že na rozdíl od Ježíše Krista, jehož „království nebylo z tohoto světa“, byl Mohammed skutečný vládce a administrátor. Islám, to je především státní systém, přičemž tento systém vlády je prezentován jako náboženství. Toho skutečného náboženství tam však je podle mého názoru velmi málo. Mnohokrát jsem říkala, že v České republice máme problém od sebe odlišit dvě věci, které se tváří stejně, ale ve skutečnosti to je něco úplně jiného. Prostě když něco vypadá jako kachna, žere to to, co kachna, kváká to jako kachna, tak to JE v našem podání kachna, a to i v případě, že to je něco úplně jiného. Zde máme situaci, kdy se islám prohlásil za náboženství, takže O.K., pro nás to je náboženství. A to bez ohledu na to, že činy, kterými se islám vykazuje, mají s tím, co my a naše civilizace považujeme za náboženství, jen pramálo společného. Zato to má velmi mnoho společného s mocenskou strukturou a se státním zřízením. Bohužel státním zřízením zcela odlišným od toho našeho, neboť základem našeho státu je odluka církve od státu. To islám nezná. Takže jestliže chce islám rozšířit své teritorium jako náboženství, není to možné bez toho, že by neusiloval o rozšíření ve smyslu mocenském. V tomto směru je islám zcela unikátním náboženstvím. Podobného sepjetí státu a církve nedosáhla ani Čína v době největšího rozkvětu konfuciánství. Možná právě proto neumíme s tímto fenoménem zacházet.

Někteří pozorovatelé, jako třeba analytik Jaroslav Štefec, tvrdí, že Evropě hrozí islámské povstání. Sociolog Petr Hampl se podivuje, kolik je mezi uprchlíky mladých, bojeschopných mužů. Například znalkyně Blízkého východu a zejména válkou zničené Sýrie Tereza Spencerová odkazuje podobné hlasy k uvědomění si, že za návaly uprchlíků do Evropy mohou zejména války a rozvrat v jejich zemích a faktory, které je způsobily, a tudíž bychom se o ně měli postarat. Kdo má podle vás pravdu?

Je mi moc líto, že s názorem, že za návaly uprchlíků do Evropy mohou války a rozvrat v jejich zemích může Evropa, přichází žena. Je to totiž názor podobného druhu jako stále občas slýcháme, že žena může za své znásilnění, protože provokovala oblečením – například šla parkem a měla krátkou sukni nebo příliš přiléhavé kalhoty. Děti si mohou za své bití taky samy, protože neměly zlobit. Toto zaměňování obětí a pachatelů je typicky psychopatologické a i u paní Spencerové je za takové považuji. Naprosto nepochybuji o tom, že Evropa, USA, Mezinárodní měnový fond, Světová banka a řada podobných „dobročinných“ organizací se v Africe a na Africe, stejně jako na tzv. Středním východě, dopustily řady velmi nesprávných kroků. O tom se můžeme například dočíst ve vynikající knížce předního ekonomického experta na Afriku, Williama Easterlyho, „Břímě bílého muže“. Tyto chyby však nemohou být důvodem k invazi těchto lidí do Evropy. Kromě toho, jestliže bychom i na hledisko „viny“ přistoupili, čemuž se zásadně vzpírám, tak navrhuji, ať si Evropa v čele s paní Spencerovou udělí doživotní Darwinovu cenu. Protože to je konec Evropy.

Není pro vás těžké pomyšlení, že do Evropy nebude vpuštěn například dospívající člověk ve věku vašeho potomka, který buď utone v moři, anebo bude žít bídný život ve válkou zničené zemi, pokud vůbec nějaký život prožije?

Můj potomek, když dovolíte, se nenechal zverbovat do výsadkové jednotky za účelem využití a zneužití práce někoho jiného. A dovolte mi, abych vám pověděla jiný příběh. Je to příběh dívky, která byla mým dívčím ideálem. Byla o deset let starší než já a bydlela ve vedlejším domě. Její maminka přežila Osvětim a její otec, prominentní brněnský advokát, poté, co celou válku sloužil v české letce v Anglii, skončil v poválečném Československu v uranových dolech a posléze, když mu Česká advokátní komora pochopitelně coby „osobě s nikoliv kladným postojem k socialistickému zřízení“ neobnovila advokátní licenci, opravoval až do svého důchodu v brněnské Drutěvě šicí stroje.

Alenka ve svých 16 letech sama emigrovala. Nejdříve do Austrálie, kde pracovala jako uklízečka, dokud si nedodělala maturitu. Potom do Izraele, kde vystudovala právo, opět za podpory pouze svých vlastních rukou. Zde se seznámila se svým manželem, přestěhovala se s ním do USA, kde měli tři syny a při mateřské vystudovala znovu, tentokrát architekturu, neboť zjistila, že izraelské právo je skutečně v USA nanic. Dnes jí je 65, stále pracuje, stále je se svým manželem a má báječné děti a báječná vnoučata. Ve Washingtonu pomohla vybudovat Muzeum holocaustu. Když má dojem, že se jí úplně nedaří, vytáhne asi metrový kus látky, který je celý potištěný židovskými hvězdami, které si Židé za války museli přišívat na oděv. Pak se zasměje, řekne, že je houby zle, a jde zase pracovat... Mimochodem, nikdy jsem si před tím, než jsem u ní ten kus látky uviděla, neuvědomila, že ty hvězdy se musely tisknout ve velkém...

Mnozí z nás znají zajisté podobné příběhy. Příběhy, které jsou plné strádání a bolu, smrti a kruté nespravedlnosti. Život není spravedlivý a Pán Bůh není pojišťovna. Z lidského hlediska mi je líto každé bolesti každého člověka, i toho takzvaně nejposlednějšího, a to, prosím, bez ohledu na věk. Odmítám se však dát vydírat, a to i kdyby mi měla umírat miminka před očima...

V rámci těchto limitů vašeho svědomí, jaké řešení pro imigraci by v současné době, v době vrcholící uprchlické krize, měla Evropa přijmout?

Dovolte mi navrhnout komplexnější řešení: Nepřijímat uprchlíky z Afriky a Středního východu. Žádné. Tvrdým nekompromisním a nelítostným způsobem doslova zlikvidovat to, co si říká Islámský stát. Nezapomeňte, že všichni bojovníci tzv. Islámského státu jsou bojovníky dobrovolně a rádi. To nejsou žádní němečtí tatíci, kteří byli často i proti své vůli zverbováni do Wehrmachtu, aby pak museli položit své životy někde u Stalingradu! Kdepak! Tihle chlapci si to užívají a terorizují při tom i místní (muslimské) obyvatelstvo. Přestat podporovat Saudy v jejich invazi do Jemenu. A vystřílet Boko Haram. Z džungle je vyhnat napalmem, z pouští také tak. Pakliže zároveň budou evropské státy trvat na dodržování svých vlastních zákonů, zejména nedělitelnosti státní moci jako exkluzivního normotvůrce, garantuji vám, že do půl roku je po imigraci.

Na zmíněné ideové konferenci hnutí Martina Konvičky jste proti islámu argumentovala křesťanskými hodnotami. Neodpustím si šťouchnutí: Jak se s křesťanskými hodnotami rovná uzavření Evropy proti potřebným uprchlíkům?

Kristus řekl: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ To není výzva k sebeobětování se, jak je velmi často a naprosto mylně vykládáno, to je výzva k partnerství. Vy sám milujete sebe samého jako kohokoliv jiného. To znamená, že i vy máte zcela stejnou cenu a hodnotu, jako kdokoliv jiný. Je tedy nemožné a zcela proti Kristovým slovům, aby ten, kdo se této křesťanské zásady domáhá, vystupoval zároveň jako likvidátor vás, vaší země, vašeho života a vašich dětí, ba dokonce – a to naprosto nepokrytě – vaší víry. Takzvaní uprchlíci nepřicházejí s tím, že chtějí být našimi partnery. Ne, oni přicházejí, aby se stali naším břemenem. A my, protože máme podle slov Kristových stejnou hodnotu jako oni, máme právo toto břemeno odmítnout.

Byla jste poslankyní Federálního shromáždění za ODS, působila jste v Romské občanské iniciativě, byla jste členkou TOP 09, spolupracovala jste s Tomiem Okamurou, se kterým jste se po jisté aféře rozešla. Chystáte nějaké další politické angažmá? A pokud ne... Koho byste teď volila, kdyby byly volby?

Ve Federálním shromáždění jsem nebyla za ODS, ale právě za Romskou občanskou iniciativu v rámci Občanského fóra. Obávám se, že momentálně jsem příliš unavená na to, abych se nějak zásadně politicky angažovala, s výjimkou práce pro spolek „Islám v České republice nechceme“. V současné době není žádná vládní strana, kterou bych byla schopna volit. ANO by se správně mělo jmenovat Reinkarnace Milouše Jakeše, ČSSD je v jejich naprostém vleku a KDU-ČSL nevyužilo své historické šance profilovat se jako skutečná pravicová strana stojící na křesťanských principech, naopak posílila svou dlouholetou image, a to vládnout kdykoliv s kýmkoliv a za jakýchkoliv okolností. Neříkám to ráda, respektive říkám to s neuvěřitelnými vnitřními výhradami, ale šla bych volit ODS. Pravda ovšem je, že jsem mírně deformovaná skutečností, že pracuji i žiji na pražských Vinohradech, což je takové ódesácké terárium s Janou Černochovou v čele...

Jako znalkyně romské problematiky jistě sledujete rozkol mezi ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem a jemu podřízené vládní Agentury pro sociální začleňování. Co se podle vás stalo, na čí jste straně a co to vše znamená v kontextu dlouhodobého řešení problémů českých Romů?

Rozkol mezi panem ministrem a agenturou je podle mého názoru čistě pracovněprávním sporem vzbouřivších se podřízených, jejichž pracovní výsledky dlouhodobě vedou k významnému zhoršení situace, kterou měli ve skutečnosti zlepšit, případně úplně vyřešit. Představte si, že byste měli jakoukoliv továrnu, která by vyráběla stále větší a větší šmejdy, byla pořád v červených číslech, její nepodarky by ještě ekologicky zamořovaly širé okolí podniku a vedení by vám tvrdilo, že je vaší společenskou povinností fabriku rok za rokem dotovat, aby mohla ty nepodarky dál vyrábět. To byste management asi pěkně rychle vylili, že? Tady se pan Dienstbier pokusil o totéž, ovšem s poněkud jinou motivací: on má agentuře za zlé, že těch zmetků vyrábí málo, a navíc pomalu. Já si myslím, že zhruba zdvojnásobení vyloučených romských lokalit za dobu působení agentury je docela „pěkný“ výsledek, ale pan Dienstbier má dojem, že plánu pětiletky nebylo dosaženo, případně nebyl překročen na 110 %, takže je na čase přepřáhnout.

Co se týká otázky, na čí straně stojím, tak proboha, já se pořád ještě považuji za relativně slušného člověka, takže na ničí! Rozhodně ani na jedné z těchto dvou stran! Znáte pohádku Dalskabáty, hříšná ves? Mně to připadne, že agentura je Trepifajkzl s tím useknutým ocasem a Dienstbier je Lucifer vyčítající zapomenutému čertovi, že straší málo. Ve skutečnosti se dohadují o tom, kterou cestou se do pekla vydají, tedy jakým způsobem Romy ještě více zničí a zlikvidují. Takže spor těchto dvou entit se Romů vůbec netýká, protože k řešení jejich problému naprosto nepomůže ani jeden, ani druhý. Nu a na závěr ještě jeden dramaturgický návrh: při realizaci tohoto svěžího dílka (za re-writing se panu Drdovi omlouvám) by Plajznerku mohla hrát paní Anna Šabatová.