Při cyrilometodějském svátku vyvěsilo přes tisíc radnic moravské vlajky. Považujete to za projev přihlášení k moravské identitě?
Co jiného by mělo být projevem moravské identity než to, že více než polovina radnic na Moravě vyvěšuje moravskou zemskou vlajku. Považuji to za obrovský úspěch Moravské národní obce; kdyby nám před pěti, šesti lety někdo řekl, že k tomu dojde, asi bychom tomu nevěřili. Jsme rádi, že se lidé a obce na Moravě vracejí ke svým tradičním hodnotám a že chápou, že jednou z nich je právě moravská země, která přišla o svůj právní status, když jí jej v roce 1948 odňali komunisté.
Jste předsedou strany Moravané. V jakém stavu je nyní tento politický subjekt?
Proběhla u nás generační obměna a na jaře bylo zvoleno nové vedení, v němž jsou nyní převážně třicátníci. Máme také spoustu podporovatelů, desítky zastupitelů v obcích a myslím, že máme šanci uspět příští rok v krajských volbách.
Naše strana má kořeny v roce 1994, hlásíme se k Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), které bylo velice úspěšné na začátku devadesátých let. S rozpadem Československa ale bohužel ztratilo své pozice a moravské subjekty se pak rozdělily a rozpadly se. Tento proces se ale nyní obrátil, podařilo se nám nyní všechny relevantní moravské subjekty sjednotit a jsme jedinou skutečnou moravskou stranou, která je zároveň členem Evropské svobodné aliance, jež hájí zájmy nestátních zemí v Evropském parlamentu.
Co bylo podle vás v minulosti důvodem k propadu moravských politických stran?
Důvodů je více a svou roli sehrálo i to, že jsme v roce 1991 přišli o charismatického lídra, kterým byl docent Boleslav Bárta. Dalším důvodem byla nejednotnost, každý chtěl být generálem a lidé se nedokázali shodnout na tom, co je podstatné, což vždy bylo obnovení moravské zemské samosprávy. Dalším důvodem propadu je, že moravské strany nedokázaly uchopit i jiná témata než obnovení samosprávy, které se možná stalo poněkud nepopulárním při rozpadu československé federace. Někteří lidé tehdy mylně předpokládali, že Moravané usilují o něco podobného jako Slováci, ale to nebyla pravda. Moravské subjekty v době velkých ekonomických změn také nedokázaly uchopit téma hospodářské transformace.
Kde v rámci pravolevého vnímání politiky stojí strana Moravané?
Je otázkou, zda je toto dělení ve 21. století ještě relevantní. Považujeme se za středovou stranu a vymezujeme se jak vůči levému, tak pravému extrému. Myslím, že konkrétní řešení se nedají jednoznačně pravicově nebo levicově vymezit.
Co vám jako zastáncům Moravy na současné situaci nejvíce vadí?
Naprosto nesouhlasíme s tím, že se všechna důležitá i méně důležitá rozhodnutí dělají jen v pražském centru, centralismus v České republice považujeme za extrémní a škodlivý. I o dopravních stavbách na jižní Moravě a jejich financování se rozhoduje v Praze, to je naprosto chybné. Byť v centru působí politici původem z Moravy, podlehli tomuto centralismu a velmi dobře se s ním sžili. To, že jsou sídla všech stran v Praze, je nenormální, takový stav nebyl ani za Rakousko-Uherska ani za první republiky.
Tito politici zájmy Moravy nehájí a Morava o svých věcech nerozhoduje. Lžou nám, že je tady samospráva, a přitom rozdělili republiku do čtrnácti krajů, které ve skutečnosti žádnou skutečnou samosprávu nevykonávají. Když srovnáme rozpočty České republiky a krajů, vidíme třeba, že Jihomoravský kraj má půl procenta v porovnání s celostátním rozpočtem. To je výrazný deficit demokracie, nelze přece mít samosprávu bez vlastních peněz. Inspirací by mohly být Rakousko, Německo nebo Švýcarsko, kde je centrum moci omezeno tím, že tam paralelně fungují spolkové země, které mají své vlády a parlamenty a daleko více se podílejí na moci i na rozpočtu. Naším cílem je scelit tento stát rozbitý do drahých čtrnácti krajů, tak aby vznikly tři nebo čtyři spolkové země, které budou mít pravomoce rozhodovat o svých financích. Pokud nám nějaký politik říká, že to myslí s Moravou dobře, a myslí si, že z Prahy dohlédne na problémy Brna, Olomouce či moravských dědin, velmi se mýlí.
Jak podle vás fungují kraje?
Určitě není náhodou, že tyto kraje, které byly v roce 1997 narychlo ustaveny s platností od roku 2000, velmi kopírují kraje, jež zde zřídil totalitní režim v roce 1949. Komunisté se netajili obavami, že by samosprávné historické země Morava a Slezsko mohly vytvořit konkurenční mocenská centra, a proto je nutné je rozbít. Udělali to, aby se jim lépe vládlo. Po roce 1989 Parlament nejprve prohlásil, že by se to mělo napravit, a zdálo se, že k obnově zemí dojde, nakonec se ale politici dokázali shodnout, že bude lepší obnovit systém krajů, které nebudou konkurovat pražskému mocenskému centru. Ty kraje dnes nerespektují historické hranice a nemají ani silnou samosprávu, jejich kompetence jsou velmi omezené a jde spíše jen o průtok a přerozdělování našich peněz z pražského centra.
Psali jsme:
To ale zavedeným stranám vyhovuje. Jak získáte dostatečnou podporu pro změnu?
Heslo „rozděl a panuj“ jistě stranám vyhovuje, proto je důležité, aby si v první řadě voliči dobře rozmysleli, komu dají hlas, aby si uvědomili, kdo hájí pražský centralismus a kdo jejich zájmy, když chtějí žít doma a netouží se stěhovat za kariérou do Prahy. Sliby, že centralismus nebude tak silný, strany dávaly od devadesátých let a nedodržely je, voliči by jim to tedy měli spočítat a volit stranu Moravané.
Působíte jako středoškolský učitel. Přemýšlíte i o tom, jak s moravským programem oslovit mladou generaci? Mladí tíhnou spíše ke kosmopolitnímu pojetí světa.
Myslím, že se vztah k Moravě nevylučuje s kosmopolitním přístupem, i Morava je evropskou zemí. Snažím se třeba v rámci hodin dějepisu připomínat významné události a osobnosti moravské historie, která se odlišuje od té české. Je zde spousta období, kdy odlišnosti byly výrazné. Je smutné, že se dnes často třeba v zeměpisu děti nutí biflovat údaje o krajích, ale když mají ukázat na mapě země, z nichž se skládá stát Česká republika, nechápou, o co jde.
Jak byste stručně definoval moravskou identitu?
Myslím, že Moravanem je ten, kdo se jím cítí být, kdo má rád tuto zemi a je ochoten pro ni něco udělat. Není to otázka nacionální nebo etnická, ale jde spíše o zemský patriotismus, který Moravě velmi pomohl v minulosti a v 17. století ji například přivedl k nejvyššímu stupni samosprávy, kdy sem lidé přicházeli, protože zde byly největší náboženské a ekonomické svobody. Moravanství má své hodnoty také v křesťanských kořenech, v zemském patriotismu – v lásce k vlasti, jejím obyvatelům, historii, kulturním hodnotám.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
