Ideální společnost neexistuje, míní kandidát do sněmovny Langr

V minulosti jste podal trestní oznámení na anonym, který vás falešně obvinil ze spolupráce s komunistickou tajnou policí. Zjistila policie viníka? A poškodilo vás obvinění nějak osobně?

To je už epizoda stará sedm let. Mezitím se událo mnohem více podstatnějších věcí. Ale budiž, zbabělý anonym byl identifikován, moje podání policií odloženo pro nízkou společenskou nebezpečnost, a pokud jde o vaši otázku, zda jsem byl poškozen? Dvakrát jsem vyhrál volby. Podruhé dokonce s téměř dvojnásobným počtem hlasů. Platí arabské přísloví, psi štěkají a karavana jde dál…

Ptala jsem se i proto, že se blíží výročí srpna 1968. Vám v té době bylo devět let. Jak jste události jako dítě vnímal?

Vnímal jsem to prostřednictvím rodičů. Byli zdrceni, tatínek se nemohl odtrhnout do Rádia Svobodná Evropa, maminka plakala a já pořádně nevěděl proč. Pamatuji si, že jsem si pod tíživou atmosférou doby vyrobil československou trikolóru. Na zavírací špendlík jsem k bílé, červené a modré přidal ještě černou barvu.

Řada lidí vzpomíná na dobu před rokem 1989 pozitivně, někteří by rádi staré pořádky znovu obnovili. Co vy? Jak na své dospívání za komunismu vzpomínáte vy sám?

Pochopitelně řada lidí na tu dobu vzpomíná pozitivně, protože paměť vytěsňuje všechno špatné, vzpomínáme na mládí, na klukovské lumpárny, na první lásky a na život, který jsme žili. Nebylo to jen o útlaku a nesvobodě. Uvědomuji si, že jsem kdysi nechápal, když rodiče vzpomínali na protektorát, že se tam bavili, chodili tančit, do kina… Ptal jsem se, jak to bylo možné, vždyť byla válka! Jak jste v té nesvobodě mohli žít? A dnes stejně nesmyslné otázky kladou lidé, kteří nezažili reálný socialismu a šmahem kritizují všechno a všechny.

Tři a půl roku jste byl členem KSČ. Proč jste tehdy do strany vstoupil? A byla důvodem ukončení vašeho členství sametová revoluce, nebo jste ze strany odešel z vlastního přesvědčení?

Naivně jsem si myslel, že potřebná změna musí přijít zevnitř KSČ, nějakou obrodou podobnou roku 1968. Mýlil jsem se.

V argumentaci mladých komunistů se objevuje i názor, že tehdejší zásah vojsk nás zachránil od „kapitalistického marasmu“, který zde pak nastal až po roce 1989…

Dejme šanci, ať zazní i hloupé názory, protože pak lépe poznáme, kdo vlastně ten hlupák je. Někteří lidé jsou dokonce takoví mistři, že čím méně o problému vědí, tím neochvějněji šíří své bludy. Tím však nechci tvrdit, že současný způsob našeho bytí je ideální. Neexistuje ideální společnost.

Do jaké míry podle vás odpovídá realitě zjednodušený „hospodský“ názor, že dřív nám diktovali Rusové, dnes nám diktují Američané a v podstatě je to jedno?

Slon se kreslí zmenšeně a blecha zvětšeně a pak se takto pokřivenou optikou stane, že oba tyto živočichové si jsou zdánlivě rovni. A tak je to i s názory, které zaznívají v hospodě.

Do politiky jste vstoupil v roce 2010. Za čtyři roky jste mandát starosty s přehledem obhájil. Jak jste se svěřil pro naše stránky, krajská politika vás neláká. Co ale kandidovat na celostátní úrovni? Neuvažujete o tom? Proč?

Krajská politika mě opravdu neláká, navíc si myslím, že zřízení 14 krajů byl chybný krok. A donedávna jsem také o politice na celostátní úrovni opravdu neuvažoval. Ale v současné bláznivé době mám pocit, že čím dál tím víc lidí jen kritizuje a pomlouvá, ale odpovědnost se převzít bojí. A tak veřejný prostor obsazují nejrůznější existence s prapodivnými názory. Není mi lhostejné, kam bude směřovat naše země, i kvůli našim dětem. Občas hodně trpím, když čtu noviny a sleduji televizní zpravodajství. Stojí za mnou sedm let práce na pozici starosty Poděbrad a desítky let práce v dobrovolných a skutečných neziskových občanských aktivitách. Tak jsem nakonec přijal nabídku středočeské ČSSD a jako nestraník budu kandidovat na šesté pozici. Je to hraniční místo, takže mě těžko může někdo obvinit z kariérismu a já si současně ověřím, jestli je po lidech se všemi mými plusy i minusy poptávka.

Současná koalice má v Poděbradech těsnou většinu jednoho hlasu. Jak byste hodnotil spolupráci? Domníváte se, že se vám podaří prosadit všechny vaše záměry, nebo jste z některých musel ustoupit?

Myslím, že občas zaznívá i hlas rozumu z opozičních lavic, stejně jako se objeví neuvážený výkřik ze strany koalice. Tak to v životě chodí. Myslím, že koalice přestála určité turbulence, které do politické diskuse patří, ale mnohem podstatnější je, že mám nepříjemný pocit, že stále se realita v obcích a městech míjí s tím, co naše politická reprezentace vyjednala v rámci evropské kohezní politiky. Přeloženo do češtiny, potřebujeme peníze na úplně jiné projekty, než které jsou vypisovány, a ty které jsou vypisovány, se administrují snad ještě komplikovaněji než dřív. Ještě že se podařilo prosadit navýšení rozpočtového určení daní pro obce. Ale všechno tak neskutečně trvá, na to si nikdy nezvyknu. A pochopitelně záměry se nutně odkládají. Naposledy po skandálu na MŠMT, kde jsme žádali o dotaci na rekonstrukci sportovní haly. Budeme nakonec stavět z vlastních zdrojů a snad se vejdeme do posléze nastavených podmínek.

Co byste rád stihl ještě do konce volebního období?

Je toho docela hodně, a i když to třeba všechno nedokončíme, tak určitě to rozjedeme. Chtěli bychom zrekonstruovat zmíněnou sportovní halu, chtěli bychom dát městu společenský sál pro cca 600 lidí, zavést kanalizaci do další části Poděbrad, chceme zrekonstruovat sběrný dvůr, postavit parkovací dům v centru města, postavíme parkovací věž na kola, nové silnice a chodníky. Je toho ještě hodně.

V jaké fázi je projekt revitalizace centra města? Co nového nabídne občanům a jaké předpokládáte náklady?

To je přesně jeden z těch projektů, na které marně hledáme dotační titul, takže zatím leží studie s odhadovanou realizací za 50 milionů u ledu.

Domníváte se, že je ve městě dostatek zeleně a míst k odpočinku mimo ruch centra města? Případně co by se podle vás dalo zlepšit?

Zeleně máme určitě hodně nadprůměrné množství, ale vždycky můžeme být ještě lepší. Máme záměr na přelomu roku zahájit revitalizaci parčíku u Jiřího náměstí a od lázní jsme nedávno získali směnou zhruba čtyři tisíce čtverečních metrů parku, který také akutně potřebuje revitalizaci.

Již dlouho se hovoří o potřebě nového kulturního sálu ve městě. Pokud majitel nyní radnici prodá dvě vrchní patra obchodního domu Růžový slon, v jakém časovém horizontu by mohly být prostory uzpůsobeny na pořádání kulturních akcí?

To je další téma, na které marně hledáme dotační tituly, ale velký společenský sál je zařízení, které Poděbrady potřebují a historicky postrádají. Po dlouhých jednáních se snad objevuje světlo na konci tunelu, a když všechno klapne, jako optimista budu tvrdit, že nejpozději do konce roku 2018 bychom mohli společenský sál otevřít.

V prostoru parkoviště u obchodního domu by také mohl vzniknout parkovací dům, který by měl řešit problém s nedostatkem parkovacích ploch ve městě. Kde chcete vzít na stavbu finance?

Opět další téma, kde se ne a ne potkat se vhodným dotačním titulem. Budeme hledat spolupráci se soukromým investorem, který bude vlastníkem poloviny obchodního domu Růžový slon. I pro jeho byznys je parkovací dům žádoucí. Jednaní vypadají nadějně.

Může podzimní výstavbu cyklověže, která již měla stát, ještě něco oddálit?

Věřím, že snad již nikoliv.

Jak jste spokojen s kvalitou a hustotou cyklostezek ve městě a jeho okolí? A rýsují se nějaké nové?

Středočeský kraj uvažuje o propojení levobřežní labské cyklostezky do Pňova a město podepsalo smlouvu o spolupráci s obcemi na levém břehu Labe, které by v horizontu zhruba pěti let mohla propojit cyklotrasa Poděbrady – Kouřim a z Kouřimi pak následně až k Sázavě. Došlo by tak k unikátnímu propojení Labe a Sázavy po souši. Ale to je opravdu hudba budoucnosti, a jak říká klasik Cimrman, to už tady na radnici zaručeně bude jiný sekáč.