Když bychom se zamysleli tak prázdninově nad stavem tištěných médií v ČR. Tabulky signalizují další propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé?
Tištěná média deníková dostávám už jen v Pendolinu na cestě do Prahy, ale jen v určitém výběru. Starosvětsky „odebírám“ jen Divadelní noviny a Literární noviny. Ty první z profese, ty druhé, že se tam můžu dočíst něco jiného než v mainstreamu. Kupodivu tyto dvě tiskoviny ještě žádný oligarcha nekoupil.
Nelze se v této souvislosti nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, pozorujete známky politického zneužívání jeho médií? Anebo to je všechno nesmysl a všichni šéfredaktoři mají u něj většinou volnou ruku?
Jak už jsem uvedl, denní printy příliš nečtu, takže nedokážu posoudit jejich zneužívání. Ale srdečně by mne překvapilo, kdyby si tak zdatný podnikatel jako pan Babiš koupil média jen proto, aby si každé ráno dal kafe, doutník a whisky a pak si překvapeně přečetl, co mu tam zase ti jeho hoši napsali…
Soukromé televize... například často propíraná TV Prima. Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí, opět například v kontrastu s Českou televizí?
Od té doby, co jsem odešel z ČT, jsem přišel o těžkou povinnost sledovat denně tu kouzelnou bedýnku. Ale obecně jsem měl dojem, pokud jsem to zpravodajství jiných TV zahlédl, že se nevěnují tak intenzivně stavu celého světa a blízkého vesmíru jako Česká televize, ale spíš lidským a lokálním tématům. Ale zaznamenal jsem, že publicistika menších stanic je blíže normálnímu divákovi – za což jsou nebozí redaktoři a redaktorky vyloučeni ze slušné společnosti nás, co spolu komunikujeme. A teď prý už do nich za to jede i „Velká rada“, neb prý nemají rozdíl mezi zprávou a komentářem. Tak to mi připadá velmi legrační, když každý večer ve 22 hodin vidím redaktory jiné televize, kteří ani své respondenty skoro nepustí ke slovu, jen aby prezentovali svůj názor.
Internet a zejména takzvaná alternativní média. Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí? A jak rozlišit mezi něčím, co lze brát vážně, a nadšeneckými projekty, které například ve věci Ruska, uprchlické krize nebo krize v EU mohou šlapat vedle?
Na těch alternativních médiích je nejlepší to, že jich je tolik. Někdy, když mám v noci chvíli čas, tak si je projedu a nestačím se divit, v kolika světech to vlastně žiju! A to se netýká jen politiky, moje žena se angažuje v alternativní medicíně a to jeden zírá, jaké věci od těch seriózních až po ty úlety se tam dočte! No a pak to je na inteligenci čtenáře, aby si udělal vlastní názor. Nicméně je to čím dál těžší…
Když jsme u současných zásadních geopolitických proměn a jevů s nimi souvisejících, jak se podle vás vyrovnává český novinář s tím, že český člověk nemá moc rád EU, spíše nechce uprchlíky, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku, a dokonce si i dovoluje podporovat prezidenta republiky? Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem?
To už není příkop, to je Macocha. Dělám to nerad, neb potom na mne padá deprese, ale přečtěte si reakce na články k těmto tématům na webu. A to je jen jeden malý indikátor. Pak už stačí zdravý rozum a dívat se okolo.
Václav Moravec, Alexandr Mitrofanov, Jaroslav Plesl, Jan Pokorný... Vezměme namátkou některé české novinářské osobnosti, jmenované i nejmenované, a podívejme se na jejich autorskou činnost či jejich způsob řízení redakcí. Kdo vyniká? Kdo stagnuje?
Opakuji, že opravdu nejsem mediální expert, spíš trochu znalý konzument. Z této pozice bych si dovolil zcela soukromý, téměř neveřejný názor, že kolega Moravec by se měl už zabývat jinými tématy než politikou; máme tady krásnou přírodu, i s dětmi je legrace, i zvířátka mají něco do sebe. Kolega Mitrofanov, tomu zbývá už jen nahradit na Hradě pana Ovčáčka, jinak by mne už ničím v boji s Hradem nepřekvapil. Pana Pokorného si vážím. Někdy až ho potkám, tak bych se ho chtěl zeptat, jak mu bylo v Lánech, když to na něho prezident Zeman tehdy vybalil.
Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vyhlásil nedávno „konec aktivistické žurnalistice“. Tak zaprvé, co to je ta aktivistická žurnalistika a kde se s ní v českých médiích setkáváme? Pokud jde o Český rozhlas, kde by měl Zavoral s tou „očistou“ začít? A jak hodnotit dosavadní kroky šéfa ČRo, a to třeba i v kontrastu s linií řízení dalšího veřejnoprávního média, České televize?
Tato vaše otázka by měla být položena na Fakultě žurnalistiky UK či v nějakém think nebo jiném tanku. Z Českého rozhlasu poslouchám většinou jen Vltavu, když teď trávím mnoho času v autě. Ale z podstaty věci je aktivistická žurnalistika možná jen ve veřejnoprávních médiích, protože ta soukromá si mohou být aktivistická, kudy chtějí, ne?
Až se budeme bavit o českých médiích na konci roku 2016... Co lze očekávat za další vývoj? Myslíte si, že dojde v mediální oblasti v příštích letech ještě k některým dalším zásadním změnám?
V zásadě vidím dvě cesty. Optimistickou a tu druhou. Ta optimistická spočívá v tom, že ony ideologicko–snobské partičky budou přinuceny realitou k opuštění těch mrtvých schémat, které nám s úporností stále větší vnucují. A ta druhá varianta: dotáhnou to k vítěznému konci v tom, že o realitě přestanou informovat vůbec. A budou vést nekonečné debaty na jakákoliv – jen ne aktuální – témata, která si budou samy určovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
