Irena Bartoňová Pálková: Nechci být jen Žerykem, ale pořádným bernardýnem

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 jste neúspěšně kandidovala za stranu Soukromníků. Nyní kandidujete jako nestraník za ODS v obvodu č. 22 – Praha 10 do Senátu. Proč ta změna stran? A která z nich je vám svým politickým programem bližší?

Logicky mě i jako podnikatelku vždy zajímala politika. Tak když mě tehdy oslovili ze strany Soukromníků, kandidaturu jsem přijala, i když bylo předem jasné, že kandiduji na nevolitelném místě, ale byla to strana s programem pro podnikatele. Od té doby jsem díky svému působení ve vedení Hospodářské komory získala nové životní i politické zkušenosti. Do Senátu kandiduji jako nezávislý kandidát s podporou ODS. S podporou této strany proto, že mi to přijde jako logický krok ve chvíli, kdy jsem dlouholetou podnikatelkou a pravicově smýšlející člověk. Ztotožňuji se s klíčovými principy této strany, jako jsou nízké daně, svoboda jednotlivce, malý stát, co nejnižší zátěž podnikatelů a další. Mám pocit, že ODS navíc prošla v posledních letech významnou obměnou a dnes ji reprezentují lidé, kterým důvěřuji.

Jak nyní vidíte své šance?

Své šance vidím velice dobře. Ostatně kdyby tomu tak nebylo, tak bych do těchto voleb nešla. V rámci své kampaně chci samozřejmě udělat maximum pro to, aby voliči mého obvodu přišli volit a můj program byl pro ně natolik atraktivní, že mi dají svůj hlas.

Proč jste se vůbec rozhodla vstoupit do politiky? Co byste chtěla změnit?

Pravdou je, že nejsem člověk, který nadává, ale snaží se vždy s tím, co se mi nelíbí, něco udělat. Mou ambicí je v Senátu aktivně působit proti „zaplevelování“ právního řádu a změnit naše právní normy tak, aby byly přehledné a jednoznačně vyložitelné. Legislativa je tak nepřehledná a složitá, že normální člověk se v tom nemůže vyznat. Své zkušenosti z byznysu plánuji zúročit ve prospěch rušení administrativních nesmyslů, které komplikují život občanům i podnikatelům. Také mám pocit, že naše osobní svoboda je čím dál tím menší a stát se snaží získat kontrolu nad běžným životem nás všech, a tudíž je na čase bránit své svobody co nejdůrazněji. Chtěla bych být silným hlasem, který nebude mlčet a půjde za věcí až do konce. Doufám, že pokud budu zvolena, změním svou prací pohled voličů na prospěšnost této instituce a pomohu udělat pořádek, po kterém naši občané volají.

V roce 2014 jste byla zvolena viceprezidentkou Hospodářské komory ČR. Ve své gesci máte legislativu, odstraňování administrativní zátěže, IT, e-government a e-commerce a evropské záležitosti. Co považujete za nejdůležitější z toho, co se vám za dva roky ve funkci podařilo?

Za důležité považuji v rámci vyjednávání té přehršle legislativy, že některé nesmysly přece jen do schválených zákonných norem neprošly. Také to, že MMR vůbec připustilo, že jsme mohli zpracovat metodiky pro zadávání veřejných zakázek na kvalitu, je tak trochu zázrak. A za poslední úspěch považuji posun v oblasti přístupu vlády a zainteresovaných ministerstev k možnosti přímého zaměstnávání zahraničních pracovníků, což by mělo alespoň trochu pomoci v katastrofálním nedostatku pracovních sil napříč všemi obory.

Předpokládám, že své zkušenosti byste chtěla využít i v Senátu. Jak konkrétně? Jaký problém byste v případě zvolení akcentovala jako první?

Konkrétně bych se ráda dala do zákona o zadávání zakázek, který začne platit od 1. 10. tohoto roku. Jsou v něm věci, které veřejné investování opět prodraží, a o kvalitě vůbec nemluvím. Také bych se ráda pustila do zákonů z oblasti sociální a zaměstnanosti. A důležité je začít systémově pracovat na novém stavebním zákonu, připravovaná novela je jak z pohádky oblečená neoblečená, obutá neobutá… Za svoji celkovou prioritu považuji „odplevelení“ právního řádu. Senát má být „hlídacím psem“ nesmyslů prosazených v Poslanecké sněmovně a já nechci být jen Žerykem, ale pořádným bernardýnem. Jsem zvyklá pojmenovávat věci pravými jmény a nenechat se jen tak umlčet.

Máte nějaký plán, jak docílit snížení byrokracie?

Snížení byrokracie souvisí právě s rekonstrukcí právního řádu: zabránění dalších byrokratických povinností v nové legislativě, vytvoření systému a nového přístupu pro identifikaci administrativní zátěže a zjednodušení, případně zrušení současných byrokratických nařízení.

Jak byste hodnotila legislativní činnost vlády? Který ze zákonů či opatření je vám osobně nejvíce trnem v oku?

Kdybych měla tuto činnost vlády oznámkovat, tak bohužel při velmi shovívavém pohledu by to bylo na 4. Stále jsou v zákonech nesmysly, kdy se vláda odvolává na EU, ale mnohdy je to spíš tím, že jsme papežštější než papež. Těch trnů je víc, například zákaz prodeje o svátcích, zavedení kontrolorů na rovnost vyplácení mezd žen a mužů, povinnost zaknihování akcií u akciových společností pro české firmy (evropské to mít nemusí) v zákoně o zadávání zakázek a celá řada zneflexibilnění a zvýhodnění zaměstnanců v rámci ještě neodsouhlasené novely zákoníku práce. Nejvíce jsou mi trnem v oku daňové zákony a mnou několikrát kritizovaný zákon o zadávání zakázek.

Nedávno jste také na půdě Poslanecké sněmovny znovu zdůraznila zoufalou situaci, ve které se nacházejí české firmy kvůli nedostatku nízko a středně kvalifikovaných zaměstnanců. Výstupem jednání bylo usnesení sněmovního výboru, ve kterém poslanci žádají premiéra Bohuslava Sobotku o urychlené řešení situace a o předložení návrhu řešení do konce července 2016. Věříte, že se tak stane? A máte i nějaký vlastní návrh řešení problému?

Věřím, že vláda této země si uvědomuje odpovědnost za pracovní trh a s tím související ekonomickou kondici ČR. Jestliže firmy nemají zaměstnance na plnění zakázek nebo dokonce musí zakázky odmítat, nemohou tvořit HDP a vláda nebude mít z čeho financovat především svou sociální, odbory tvořenou, politiku. Navíc, my jsme průmyslová země a hrozí, že firmy navázané na zahraniční investory a firmy budou nuceny se přestěhovat za pracovníky, a tím nejen že ztratíme například i automobilový průmysl, ale i se zastaví inovační růst na desítky let a zvedne se nezaměstnanost. Navíc přilákat firmy zpět nebude jednoduché, zda se to vůbec podaří. Je pravdou, že to není věc jen špatného sociálního systému, který nenutí nezaměstnané pracovat, ale i demografický problém, že se prostě aktivní pracovní síla před 20 lety nenarodila, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Od jednání sněmovního výboru se opravdu ledy pohnuly a věřím, že se blíží řešení. I když to situaci celkově nevyřeší. Vláda se musí zaměřit na aktivní politiku imigrantů, kteří chtějí pracovat, propojit potřeby zaměstnavatelů a vzdělávacích institucí, popularizovat technické a učňovské školství, změnit sociální systém v oblasti dlouhodobě nezaměstnaných a podpořit flexibilitu zaměstnávání.

Elektronickou evidenci tržeb a kontrolní hlášení k DPH nepovažujete za nesmysl, byť se podle vás jedná o významnou zátěž pro české zaměstnavatele. Otázkou je, jaký budou mít opatření přínos a co by mělo být čemu nadřazeno. Pokud je opatření efektivní, nevyplatí se? A je to podle vás tento případ?

Víte, nikdo určitě není proti narovnání trhu a každý podnikatel chce, aby i jeho konkurent platil daně. Ale musíme se zamyslet právě nad tou efektivitou. Já osobně nejsem přesvědčená o tom, že náklady na zřízení celého systému, jeho provoz, nárůst státních zaměstnanců, náklady, které budou muset vynaložit podnikatelé, a výše daní, kterou tímto vybereme navíc oproti stávajícímu stavu, se budou výrazně lišit. Podnikatelům už přineslo výrazné zatížení kontrolní hlášení a EET to ještě zvýší, a to jak v oblasti administrace, tak v oblasti finančních nákladů. Stát tím přenáší své povinnosti na podnikatele a nic jim za to nedává. Bylo by přinejmenším slušné buď plošně snížit DPH, nebo daň z příjmů.

Jste přesvědčena o tom, že kromě dalšího zatížení státní kasy znamená schválení tzv. otcovské dovolené další zvýšení finanční zátěže podnikatelů. Vzhledem k počtu dětí, které se v Česku rodí, nedomníváte se, že se nejedná o tak velkou zátěž navíc vykompenzovanou podporou rodin a dětí?

Tak to ale není. Vadí mi, že jde o další zásah do svobodného podnikání. Představte si, že onen otec je zapojen do nějakého projektu, který v době narození jeho potomka jde do finále, nebo zaměstnavatel prostě nemá v tu dobu náhradu za onoho tatínka. A tatínek si prostě vezme otcovskou dovolenou, protože na to má ze zákona nárok bez ohledu na to, zda to jeho zaměstnavateli způsobí provozní potíže, nebo dokonce mu způsobí škodu, protože mu to zaměstnavatel nemusí schvalovat. A opravdu nikdo nemůže po zaměstnavatelích chtít, aby sledovali těhotenství manželek svých zaměstnanců a řídili své podnikání podle termínů narození jejich potomků. Navíc tohle není podpora rodin. Jestli opravdu chceme podporu rodin, pak to začíná tím, že mít dítě nebude znamenat výrazné snížení životní úrovně rodiny minimálně na tři roky. Kdyby stát chtěl opravdu podporovat rodiny, tak začne řešit právě možnost flexibilního zaměstnávání matek na rodičovské a podporu malých dětských skupin, které by umožnily mamince, aby mohla alespoň částečně pracovat, nevypadla by z kolektivu a profese a děti by byly více socializované a samostatnější. Také by pomohlo, aby mladí lidé měli kde bydlet a nemuseli řešit existencionální otázky vzhledem k nákladům na miminko.

Máte na závěr nějaký vzkaz pro voliče?

Můj vzkaz je jednoduchý, prosím, přijďte k volbám, nenechte se ovlivnit populistickými řečmi a volte rozumem. Já vám slibuji, že vždycky budu ten zdravý rozum prosazovat a nikdy neztratím kontakt s normálním životem a lidmi, protože mezi ně také patřím.