„Milí čtenáři. Tak to vypadá, že teprve teď vypuklo to opravdové léto. Teploty šplhají ke třicítce a začíná pravá okurková sezóna. Kdo by se v takové době a v takovém počasí zaobíral politikou. Máme teď jiné starosti. Jak dovézt děti na prázdniny, jak přemístit babičku na hlídání na chalupu, nebo naopak, jak je zas dostat bez úhony zpět.
A to přímo souvisí se silnicí. A právě proto mě zaujal jeden článek, v němž se píše, jak motorkáři rozčilujou automobilisty,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil. A hned vysvětluje.
Nesmrtelná teta... je to závist!
„Jedním z důvodů té zloby je něco, v čem snad český národ přímo vyniká: je to závist! Některé řidiče prý zlobí, že když nastane zácpa, motorkář často díky svým rozměrům může projet a nemusí stát v zoufalé zácpě. Tady se projevuje právě ta ‚nesmrtelná teta‘, závist. Jak to, že já musím stát, a on si klidně projede dopředu?“ pokládá herec se smíchem otázku, kterou jsme si jistě mnozí z nás jako účastníci silničního provozu nejednou také položili.
„Mám to štěstí, že pohled na tyto situace a zkušenost s nimi mám z obou stran. Jsem motorkář a samozřejmě často také sedím za volantem. Víte, že jak za volantem, tak za řídítky motocyklu lehce poznáte, kdo jede před vámi. Musím ke cti našich šoférů konstatovat, že situace není zas až tak špatná,“ říká.
Fotogalerie: - Symboly
Slušný řidič, „školitelé“ a klobouk
„Jelikož se často pohybuji po Praze, kde o nějakou tu zácpu opravdu není nouze, zaznamenávám spoustu řidičů vstřícných. Většina, když se pohybují v té tlačenici přískoky a slyší za sebou motorku, tak uhne, aby mohla projet. Slušný motorkář děkuje pozdravem, často jen nohou (rukou drží plyn). Téměř vždy jsou takto ohleduplní kamioňáci a autobusáci. Snad, že ta výška jejich ‚mastodontů‘ jim dává jakousi velkorysost.
A pak jsou tací, co vám do té mezery ještě vjedou, jen aby vám znemožnili předjet. Přitom se většinou tváří nadutě a dělají, že vás nevidí. Já jim říkám ‚školitelé‘! To jsou přesně ti, které znáte i při jízdě autem. To jsou ti, co jedou po dálnici v levém pruhu, jedou předpisově 130, nic proti tomu, ale zásadně neuhnou. Mají důležitý výraz a často klobouk a jejich obličej přísně říká: ‚Jedu 130 a víc se tady nesmí! Tak co bys mě předjížděl!
Já ho zrovna tedy nepředjíždím, mám ‚čopra‘, a tak snad nemusím nic říkat. Na těch se jezdí pro požitek z jízdy – pomalu. Říká se o nás takový vtip, že na čoprech se také závodí. Vítězem je ten, kdo přijede poslední! Jen výjimečně se někam spěchá, a to já nemám rád,“ usmívá se Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
Co se rozmohlo víc než covid-19
Které z menších stran byste hodili svůj hlas?Anketa
A pokládá otázku, na kterou rovnou odpovídá. „Ale víte, co je pro tyhle kluky a vůbec i pro nás na motorkách nejnebezpečnější? To, co se v poslední době rozmohlo ještě více než chřipka a covid-19 – nedávání blinkru. To je pro nás motorkáře často smrťák,“ říká varovně a zmiňuje vlastní zkušenost.
Strejda blekotal, a já si udělal skluzavku po asfaltu
„I mně se stalo, že se přede mnou podivně plácal takovej strejc se škodovkou, až jsem ho raději chtěl předjet. Když jsem byl vedle něho, tak do mě, v mé osmdesátce, odbočil vlevo. Naštěstí mimo trochu odřené motorky a rozbitého zrcátka (jasně, že mého, taky jsem ocenil, že vůbec zastavil) se mi nic nestalo. Strejda vyblekotal, že jel podle navigace... a já byl rád, že jsem zůstal celej, přestože jsem si udělal desetimetrovou skluzavku po asfaltu,“ vypráví Ivan Vyskočil. „Ale to přece znáte i z auta. Často by řidič potřeboval skleněnou kouli, aby odhadl, kam ten před ním jede,“ krčí rameny herec.
„Tady je zase zajímavé, že nad dávání blinkru jsou povzneseni velmi často majitelé drahých aut a pražští taxikáři. To si pak říkám: Takové drahé auto, a oni mu tam nedali ani blinkry, někdy snad nemá ani zpětné zrcátko. Taky často dá blinkr tzv. na znamení, že právě odbočil! A to je těm za ním taky houby platno,“ říká trošku uštěpačně Ivan Vyskočil.
A vzkazuje: „Takže my všichni a všechny, co sedáme za něco, co se pohybuje po silnici a má to většinou kola – buďme a buďte k sobě ohleduplní a tolerantní. Vězte, že nejste na té silnici sami. Vyplatí se to, protože člověk někdy sám udělá blbost – a jiný ho z toho potenciálního maléru vytáhne jen tím, že naštěstí dával pozor a myslel v tu chvíli za něj. Někdy je lepší přijet o půl hodiny později, než nepřijet vůbec! Vždyť na každého z nás někdo doma čeká, i kdyby to byl jenom pes.“
Fotogalerie: - Propůjčení a jmenování
Bojovníci se sochami, přejmenovávači ulic a chlapec Železný
„A nyní jen tak letem světem z naší veřejné scény. K hrdinům naší doby, k bojovníkům se sochami a ke statečným přejmenovávačům ulic a náměstí se připojil v poslední době i redaktor ČT Jakub Železný,“ dostává se Ivan Vyskočil k dalšímu tématu.
„Chlapec Železný by chtěl přejmenovat nábřeží Ludvíka Svobody. Svůj opravdu nejapný výrok ještě víc nejapně hájil na sociálních sítích jakousi přednáškou o chybách a prohřešcích generála Svobody,“ žasne herec. „Vůbec takovým blábolům nemíním oponovat! Já bych jen těm hochům něco přál. Přál bych Jakubovi Železnému, aby si prošel tu cestu s generálem Svobodou z Buzuluku do Prahy. S těmi ‚mejdany‘ u Sokolova nebo u Dukly. Myslíte, že by z něho mohla, po takové zkušenosti, vypadnout taková hovadina?
A hrdinové Hřib a Kolář? Dovedu si je představit po boku vojína Železného. Ó, jak by byli šťastní, kdyby v takových situacích měli za zády podporu maršála Koněva a jeho Rudé armády. Nevím, jestli by pak odstraňovali sochy a pamětní desky...? (Pavku Novotného z toho vynechávám... toho přece nemůže nikdo brát vážně, tedy kromě pana Fialy),“ krčí rameny herec.
„Inu, vždyť to znáte. Po bitvě je každý voják generálem! A já dodávám: „A nejchytřejší a největší hrdinové jsou hlavně ti vojíni, kteří v té bitvě vůbec nebojovali!“ nešetří sarkasmem Ivan Vyskočil.
Na závěr čtenářům ParlamentníchListů.cz vzkazuje: „Tak hodně zdraví, krásné léto a touto cestou poděkování všem, kdo reagují, ať tak, či tak, a píšou své glosy na moje články.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
