V souvislosti s novým americkým prezidentem už padají různá jména osobností, které by ho mohly obklopovat. Generál Flynn, o kterém se ví, že je vstřícný k Rusku, jako poradce pro národní bezpečnost. Generál James Mattis jako ministr obrany a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney v čele ministerstva zahraničí? A připomeňme taky Mikea Pompea, který bývá označován za jestřába. Co z toho vyplývá a čeho bychom si měli všímat?
Pro nás je důležité, aby v USA nepřevážil izolacionismus, který by znamenal, že Spojené státy ztratí zájem o Evropu. Zatím zveřejněná jména potvrzených nominací i jména, o kterých se spekuluje, dokazují, že nová prezidentská administrativa se každopádně neposune jednostranně tímto směrem. Třeba nový šéf CIA nebo i navrhovaný ministr obrany patří mezi zastánce americké politiky, která jistě nenechá americké spojence na holičkách.
Pak by, alespoň podle médií, Trump uvítal, aby se Nigel Farage z protievropské Strany nezávislosti Spojeného království stal britským velvyslancem USA, i když britská premiérka z toho evidentně moc nadšená není. Přesto, jaký je tohle signál?
Velvyslanec má být podle mne zástupcem země, která ho vybírá, a do výběru by naopak neměla zasahovat země, kam má být velvyslanec poslán. Proto bych se divil, kdyby nový prezident Trump nějak oficiálně tlačil na nominaci Nigela Farage.
Vypadá to, že rozhodně neztrácí čas. Už oznámil, že první den ve funkci prezidenta USA ohlásí odstoupení od transpacifické obchodní dohody TTP. V této souvislosti se objevily úvahy o tom, že vakuum využije Čína. Co z toho podle vás vyplyne?
Někteří evropští ekonomové si myslí, že TTP mohla ohrožovat zájmy evropských ekonomik, ale já se z jejího pádu neraduji. Omezování volného obchodu totiž obecně není moc dobrá zpráva, protože se časem může dotknout i Evropy a české ekonomiky, která je na vývozu svého zboží silně závislá. USA se rozhodnutím o vypovězení TPP skutečně do určité míry z asijského regionu stahují a otevřený prostor se určitě pokusí zaplnit právě Čína.
Analytik Lukáš Visingr pro server idnes.cz řekl, že Trump přestane s politikou vývozu demokracie, místo toho nastolí realismus a společně s Ruskem se spojí proti Číně. Do jaké míry je tohle reálné? Je představitelný scénář, který zrealizoval Richard Nixon s Čínou, kdy Trump by toto nyní udělal obráceně s Ruskem?
Na nějaké velké spojenectví USA s Ruskem moc nevěřím. Obě země mají řadu rozdílných zájmů, a to se nezmění ani s Trumpem, který naopak slíbil, že Ameriku vrátí ke staré síle, kterou podle něho ztratila za Obamy. S tím nejdou nějaké výrazné ústupky komukoli moc dohromady.
Psali jsme:
Jak moc tvrdý bude Trump podle vás vůči Číně? Začne-li obchodní válku, bude ji chtít podpořit vojensky v Tichomoří? Číňané ale vlastní značnou část dluhu USA a Američané si navykli na laciné čínské zboží. Co z toho všeho může vzejít?
Trump se bude muset pokusit splnit své ekonomické sliby, že omezí čínský ekonomický vliv. To logicky povede k napjatějším vztahům k Číně a následně k udržení americké vojenské přítomnosti v této části světa. Nečekám nějakou vojenskou eskalaci a ani si nemyslím, že Čína drží USA ekonomicky v hrsti. Trump slíbil, že vrátí do USA výrobu některých výrobků, a s tím nutně souvisí jejich zdražení. Jsem sám zvědavý, jak na takový výsledek budou Američané reagovat, protože to bude klasická debata na téma, jak výhodný a pro koho je volný obchod.
Několikrát padlo, že největším poraženým amerických voleb je Ukrajina. Byl postup na Ukrajině natolik svázán s lidmi z Obamovy administrativy, že to bude Trump moct hodit za hlavu a nechat Ukrajinu svému osudu? Do jaké míry je možná dohoda budoucího prezidenta Trumpa s Ruskem ve smyslu, že postsovětský prostor nechá být a Rusko dá naopak záruky za klid v Pobaltí?
Jak už jsem říkal, nerozumím heslu „Make America great again“ tak, že by mělo znamenat nějaké výrazné ústupky Američanů vůči Rusku. Politiku USA na Ukrajině podporovala dosud i řada republikánů, a dokonce nový šéf CIA Mike Pompeo patřil mezi ty, kteří volali spíše po tvrdším přístupu k Rusku za to, jak se chová na Krymu a Donbasu.
Když situaci vezmeme v obecném měřítku. Britský tisk uvedl, že generální tajemník NATO si nechal vypracovat analýzu, která ve své mírnější podobě znamená, že Trump nebude chtít platit vojenské výdaje v Evropě. V horším důsledku to prý znamená absolutní konec angažmá v Pobaltí a na Ukrajině ze strany USA. Hrozí, že v takovém případě evropští členové NATO nebudou chtít vyžadované peníze dát, a ohrozí to některé vojenské operace, případně i bezpečnost některých evropských států?
Já Trumpovým názorům v této oblasti rozumím tak, že nechce pokračovat ve stavu, kdy USA Evropu brání, řada evropských států na tuto obranu nechce dostatečně finančně přispívat a ještě USA často kritizují. To má svou logiku ale i při pohledu z naší strany Atlantiku. Máme NATO, které dobře funguje, a nemůžeme ho poškozovat liknavostí evropských zemí do něj přispívat. Kdyby NATO přestalo bránit Pobaltí, ztratilo by svůj smysl a nebylo by už tím, čím je. Nečekám, že by to nastalo, a v optimismu mne podporuje sestavování nové americké administrativy.
Přejděme nyní k české politice. Jak by se měla ve zmiňovaných případech Česká republika zachovat? Co z toho všeho vyplývá pro nás?
Měli bychom dostát svým závazkům v oblasti prostředků určených na obranu a být platným členem NATO. Neexistuje pro nás totiž žádná bezpečnostní alternativa. Nějaká společná evropská armáda může fungovat jen obtížně, protože ji logicky bude trápit to, co teď pálí NATO – nevůle přispívat na vlastní obranu u některých států.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
