Pamatujete si na to, jak jste jako dítě prožíval konec druhé světové války?

Samozřejmě, vždyť už mi bylo sedm let. Byli jsme v Čimelicích, hráli jsme si a najednou jsem jen zíral, protože se objevil otec v uniformě důstojníka Československé armády. Byl iniciátorem květnového povstání 5. května, zapojil se do bojů a 6. května byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. On to už měl dávno připravené, ale to jsem se dozvěděl mnohem později. I ostatní účastníky si pamatuji, všichni už jsou také v nebi, byl to řezník Veselý a sedláci z okolí, založili už předtím takovou podzemní skupinu, říkali, že se musí na ten den x připravit. Němci táhli od Písku, věděli jsme, že by cestou všechno zpustošili, proto otec chtěl odjet za Američany pro pomoc. Jenže měl nehodu na motorce, tak tam jel jeho nevlastní bratr Radoslav Kinský a pozval Američany na zámek, že má ve sklepě pět láhví předválečně whisky. Příští ráno jsem se probudil a před zámkem stál obrněný vůz s Američany, mezi Krsicemi a Čimelicemi byla bariéra a Němci už dál nemohli pokračovat.

Takže jste tím Čimelice zachránili?