Umělci jsou mezi těmi, které opatření proti epidemii zasáhla nejvíc. Jak vy jako herečka prožíváte „dobu koronavirovou“?

Samozřejmě, chybí mi živá divadelní představení a přímý kontakt s publikem. To se nedá nahradit. Jinak to ale moc neprožívám, není čas. Mám dost práce. Hned, už při prvním jarním lockdownu, kdy se najednou nemohlo vůbec nic, jsme pochopili, že tohle bude na dlouho a dostane to do problémů hodně lidí.

Tak jsme s partnerem přemýšleli, co dál, a vymysleli si projekt Čas na TeBe. Což je televizní pořad, který běží na TV Mňam a TV Hobby.

Je to taková burza nápadů, televizní trh, kde si s námi můžete upéct nebo uvařit, vedle toho nabízíme hromady dobrých rad, tipů a kurzů, které mohou diváci využít. A také představujeme úžasné české i slovenské řemeslníky, výtvarníky, kuchaře, pekaře, tkalce, skláře atd., prostě všechny tyhle lidi se zlatýma rukama, kteří dnes třeba nemůžou naplno dělat to, co umějí, a snažíme se je představovat našim divákům, aby si k nim našli v téhle složité době novou cestu.

Máme za sebou už přes osmdesát dílů, vydáváme knížku, chystáme youtube kanál…

To, co nyní prožíváme, žádná z dnešních generací ještě nezažila. Jak moc současná situace změnila pohled na život, vztahy mezi lidmi, vztah k práci, k penězům...?

Vnímám, že ve společnosti je mnohem více nervozity a napětí. Ono se také není čemu divit. Současná situace je výjimečná, lidé se bojí o zdraví, o práci, o finanční existenci, a vyhlídky jsou všelijaké... Stačí si jen přečíst vyjádření různých vědeckých kapacit, které se od sebe mnohdy liší jako noc a den, a nikdo neví, jak dlouho může tahle mimořádná situace trvat. To, jestli se vrátíme do normálu letos, příští rok, anebo třeba až za pět, deset let... to vám s určitostí neřekne nikdo.

A do toho spousta nezodpovědných politiků, kteří místo aby se snažili pomáhat, tak jen přilévají olej do ohně, rozdělují společnost a sbírají nemravně politické body.

Jsem ale v tomhle směru optimistka. Češi možná jsou mistři světa v remcání, ale když o něco skutečně jde, dovedou se semknout a pomáhat si. Naprosto nám věřím, že z toho nakonec vyjdeme lepší, silnější a jeden k druhému solidárnější. I když to třeba zatím tak nevypadá.

Vy máte dvě děti, jedno z toho školou povinné. Jak zvládáte chvíle, kdy je dcera na on-line výuce? Přistupuje ministerstvo školství k situaci dobře? A co říci na názory, že by bylo lepší, aby děti tento školní rok raději rovnou opakovaly?

Víte, co mě udivuje? Jak je díky koronaviru spousta věcí naopak. Dříve se děti, když odpadla škola, radovaly – a teď by do ní šly moc rády. On-line výuku beru jako nutné zlo. Samozřejmě bych byla radši, kdyby dcera chodila normálně do školy, ale jelikož to nejde, učí se on-line a taky to jde.

Je mi jí ale líto, protože by měla chodit do školy, o přestávkách řádit se spolužáky, a ne se učit z domova a s kamarády se setkávat maximálně prostřednictvím internetu. Sociální kontakt je v tomto věku důležitý... Ale doufám, že lidé, co o tom rozhodují, vědí, co dělají, a že se děti do lavic brzy vrátí.

Otázku, zda by děti neměly tento ročník rovnou opakovat, jsem už zaslechla a myslím, že není na pořadu dne, protože učitelé se přes všechny možné překážky snaží on-line výuku připravit co nejlépe, aspoň u nás ve škole to tak je a mají můj velký respekt. Byla by škoda jejich úsilí takhle poslat do kopru s tím, že si to děti dají příští rok znovu v lavicích. Když ještě ani navíc nevíme, jaká bude na podzim situace…

Už od jara se z kulturní fronty ozývaly hlasy, že stát umělce, kulturu… dostatečně nepodporuje. Co si o tom myslíte vy? A jak vnímáte v těchto časech práci ministra kultury Zaorálka? Cítíte ve svém ministrovi jako herečka oporu?

Já to vezmu z malinko opačného konce. Děsí mě tempo, jakým se naše republika zadlužuje, protože ty dluhy bude jednou muset někdo zaplatit, a ten někdo budou, vzhledem k těm sumám, naše děti. Když se podíváme do ne zrovna dávné historie, tak vidíme, že předlužení státu nikdy nevedlo k ničemu dobrému. Přiznám se, že z toho mám strach. Protože kde budeme zadluženi? U koho? Co za to bude chtít?

A ohledně rozdělování peněz. Protiepidemická opatření dopadají nejen na mé kolegy, ale i na spoustu dalších lidí a lidsky bych si přála, aby bylo pomoženo všem co nejvíce. Ovšem míra té pomoci je, myslím si, dost složitá otázka... a tím se opět vracím k tomu zadlužování. Každopádně jsem ráda, že nejsem politička a nemusím řešit, kdo pomoc potřebuje víc, a kdo méně.

Na jednu stranu je stát kritizován, že umělcům, hercům, zpěvákům málo pomohl, na druhou stranu je veřejnost rozladěna tím, že zrovna umělci si stěžují. Jak se, podle vás, letos změnil vztah Čechů k umělcům? A co zapříčinilo tu určitou averzi, kterou můžeme sledovat například na sociálních sítích?

Nemyslím si, že by si stěžovali jen umělci. Podle mého názoru si stěžují živnostníci obecně. Být OSVČ v téhle koronavirové době opravdu není žádný med, slyším to prakticky denně, díky našemu pořadu Čas na TeBe, kde s tímhle problémem máme desítky zkušeností.

Problém s umělci je ten, že jsou už z povahy své práce víc vidět a slyšet. Když si postěžuje třeba jeden můj známý masér, že mu vládní opatření ztrpčují život a ohrožují jeho podnikání, nikdo mu sluchu příliš nepopřeje. Pokud se ovšem ozve slavný umělec, dočká se většinou silné odezvy.

A všichni vidíme, že momentálně je to v politice trochu jako při fotbale, jedni fandí jednomu, druzí druhému a společně se nenávidí. Každopádně křiku udělají hodně, akorát to není k ničemu, jen mezi sebou vykopávají hlubší a hlubší příkopy.

Takže averze vůči umělcům, na kterou se mě ptáte, mě samozřejmě mrzí, osobně si myslím, že jsme v téhle zemi všichni na jedné lodi a musíme se s tou situací nějak popasovat. A čím víc budeme držet při sobě, tím lépe.

Psali jsme:

Ivan Bednář: Znepokojující

Nesmíte lhát! Moravec přihlížel, jak Kubek drtí Blatného. Ten udělal zásadní chybu

Machovský (Trikolóra): Američané by měli Donaldu Trumpovi poděkovat. A jejich ekonomika také

Petr Brandtner: Vyšla nová kniha Alexe Koenigsmarka – Mezi židlemi

Co nejen mnohé umělce „nadzvedlo ze židle“, byla před časem slova prezidenta Zemana, který mj. řekl, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“. Zmínil také, že podle něj kvůli covidu zkrachují jen ti neschopní. A pražské smetánce doporučil, ať čte knihy. Co na jeho slova říkáte?

Víte, spousta umělců vytvořila v časech, kdy se jim existenčně nedařilo, vynikající díla. To je fakt. Pokud tedy mluvíme o Boženě Němcové, nebo třeba o Françoisovi Villonovi. Ovšem to je minulost.

Dnes žijeme v jednadvacátém století, navíc v jedné z velmi rozvinutých zemí světa, a tak si nemyslím, že by měl mít někdo hlad. Ať už je to umělec nebo kdokoliv jiný. Osobně věřím v pravdivost úsloví „přej a bude ti přáno“ – a tak bych přála všem lidem, v téhle složité době, nejen umělcům, aby byli zdrávi, neměli hlad, nekrachovali a aby se jim dařilo co nejlépe jak v práci, tak i v osobním životě.

Navíc, pokud se tedy chceme zabývat historií, spokojený kejklíř vždy značil, že v království je blahobyt a panovník odvádí dobrou práci.

Umělci, pořadatelé a další pracovníci v kultuře doufají, že akce, které se musely minulý rok zrušit, se uskuteční v náhradních termínech, nejlépe v tomto roce. Jak to vidíte vy? Blýská se kultuře pro tento rok na lepší časy?

V to, že se brzy otevřou divadla a bude možné pořádat různé kulturní akce, doufám úplně stejně jako všichni ostatní. Na otázku, kdy se tak stane, neumím odpovědět, nemám křišťálovou kouli. Ráda bych, aby se tak stalo co nejdříve a doufám, že se už brzy na jevištích a v hledišti všichni setkáme.

Samozřejmě se zajímám, jak vypadá situace i u zahraničních kolegů a doufám, že mě teď někdo neoznačí jako ruského trolla, když řeknu, že mám ráda operní pěvkyni Annu Netrebko a sleduji ji na Instagramu. (smích) A je zajímavé, že v jejích příspěvcích se třeba prochází na výstavě v muzeu či v galerii, jindy je na opeře nebo baletu, koncertuje, chodí do restaurací... Vše se zdá otevřené, funkční, maximálně má personál roušky… A nikde ty mrazáky, ani hromady mrtvých stařečků… A myslím, že kdyby to tak bylo, tak by o tom jistě nějaký populární youtuber hned informoval. Prostě nic. Tak se ptám, jak to dělají? Buď je ten jejich Sputnik super vakcína a těch, nevím, 150 milionů Rusů je už naočkováno, nebo něco dělají jinak...

Mluví se o tom, že kulturní a sportovní akce by se mohly dříve otevřít, pokud by se návštěvníci prokazovali negativními testy na covid, později také tím, že byli očkování. Je to, podle vás, reálné? Byla by to cesta?

Co se týče testování, tak cesta, poněkud krkolomná a logisticky náročná, by to zřejmě byla. Neumím posoudit, nakolik by bylo dlouhodobě udržitelné a rentabilní publikum před každým vystoupením testovat, protože testy nejsou zadarmo a bylo by zřejmě nutné jejich cenu promítnout do ceny vstupenek. Každopádně je to zajímavý námět na užitečný typ dotace...

Svět vkládá naděje do očkování proti koronaviru. Jaký je váš názor?

Ano, v poslední době velká část lidí věří, že očkování je správná cesta, já jsem poněkud opatrnější. Samozřejmě, že bych si přála, aby někdo přišel se zázračnou vakcínou, která vše vyřeší, ale nejsem si úplně jistá, že ty vakcíny, které jsou aktuálně k dispozici, nás zbaví čínského viru.

Vždyť běžné vakcíny se vyvíjejí a testují dlouhá léta, zatímco ty, které teď tak vzýváme, vznikaly v řádu měsíců. Nikdo reálně neví, s jakou spolehlivostí a na jak dlouho nás ochrání a zda se někdy v budoucnu neprojeví nějaké nežádoucí účinky. Nikdo nemůže zodpovědně říci, proti jakým mutacím bude funkční, pokud vůbec, a proti jakým nikoliv. Takže ano, díky dnešním vyspělým technologiím je jistá naděje, ale pořád hrozí i to, že nakonec budeme zklamáni. Můžeme si akorát přát, aby to tak nedopadlo.

Já si myslím, že jediná skutečně spolehlivá cesta je vlastní zodpovědnost, hygiena a ohleduplnost k ostatním, což, jak se bohužel ukazuje, je utopie.

Někteří z odpůrců očkování si dokonce před nedávnem připnuli na své oděvy žlutou Davidovu hvězdu, která má odkazovat na oběti holocaustu. Co na to říct?

Použití Davidovy hvězdy je v této souvislosti extrém, ale myslím, že motivaci těch lidí chápu.

Jak tak sleduju veřejnou diskusi, získávám dojem, že se může lehce stát, že to všechno sklouzne někam, kam by nemělo – a že z neočkovaných lidí se stanou občané druhé kategorie, kterým nebude umožněn vstup do obchodů, restaurací, ochozů sportovních stadionů, divadelních hledišť, neubytují se v hotelu, nebo nebudou moci ani normálně cestovat bez nějakého druhu potvrzení. Přijde mi to jako takový nenápadný nátlak, jak lidi donutit nechat se očkovat, ačkoli se přitom veřejně hlásá, že je očkování ryze dobrovolné.

Prostě, že nebudu moci dělat skoro nic, pokud si do sebe nenechám vpíchnout látku, o které třeba nejsem tak úplně přesvědčená, že je účinná a hlavně bezpečná. Trochu mi to zavání segregací, a to je něco, co bych si v téhle zemi vážně nepřála.

Před dvěma týdny se na Staroměstském náměstí uskutečnila demonstrace proti vládním covidovým omezením. Mezi zhruba třemi tisíci účastníků byl i exprezident Václav Klaus, ekonom Miroslav Ševčík, zpěvák Daniel Landa a další. Iniciativa Chcípl PES chce Česko otevřít a upozornit na existenční problémy podnikatelů a živnostníků. Vláda prý boj nezvládá. Souhlasíte se záměrem a tvrzením pořadatelů?

Vláda možná boj nezvládá, ovšem ukažte mi, která vláda ve světě ho zvládá. Podle toho, co se objevuje v médiích, tak možná ta čínská…

Každopádně demonstrace jsou jasným důkazem toho, že ještě pořád žijeme ve svobodné zemi, ve které je možné se beztrestně veřejně projevit a bojovat za své názory a postoje. A to třeba i za názory, které se nemusí jevit někomu jako populární. Ve chvíli, kdyby tohle možné nebylo, rozblikaly by se mi červeně všechny vnitřní alarmy.

Lidsky motivaci demonstrujících, kteří se snaží hájit své zájmy, naprosto chápu. Ale stejně tak nemohu být kritikem vlády, protože nevím, jestli mezi našimi současnými politiky existuje někdo, kdo by se s touhle mimořádnou situací dokázal popasovat lépe.

Můžu pouze nám všem popřát hodně zdraví, nenechme si zkazit náladu od těch, co stále tak sobecky razí taktiku – rozděl a panuj! A držme palce jeden druhému! To je aspoň recept, podle kterého se snažíme žít u nás doma.

Herečka Tereza Bebarová. Foto: archiv T. Bebarová

Psali jsme:

Ničí covid EU? Mimozemšťané, kroutil u Moravce Fischer hlavou nad Ruskem

Skandál v divadle. Herce vyrazili, chtěl po ostatních roušky. A jde to dál

Kameraman Třeštík: Chci, aby všichni měli vakcínu. Lidi se*u, to chápu

Co se stalo s umělci po roce 1989? Černocký odsoudil bonz na Klause

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.