Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu vzrostl HDP mezičtvrtletně o 0,5 procenta a meziročně o 2,3 procenta. V komentářích i v titulcích se několikrát objevilo, že česká ekonomika ve druhém čtvrtletí zklamala. Dá se v takovémto případě mluvit o zklamání?
Tak pro mě to zklamání či překvapení není. Mnohokrát jsem na tomto místě upozorňovala, že česká ekonomika je už za zenitem a celkem razantně zpomaluje ... A taky jsem upozorňovala, že mnohé instituce – ať už jde o centrální banku, vládu nebo jiné – se stále chovají, jako kdyby to nejlepší teprve mělo přijít. Odtud pak zřejmě plyne ono zklamání.
Nicméně spíš bychom k tomu měli přistoupit pragmaticky a dobře si uvědomit, v jakém stádiu vývoje se česká ekonomika nachází a jak se připravit na budoucnost. Znovu tedy chci zopakovat: Česká ekonomika je stejně jako globální ekonomika již na sestupu a míří k recesi, která by u nás mohla přijít zhruba ve druhé polovině roku 2019. Je to normální cyklický vývoj. Z toho plyne několik poznatků: V průběhu hospodářského útlumu nezaměstnanost lehce vzroste, nynější přechodně vyšší inflace se zmírní, ceny bytů dočasně poklesnou, úrokové sazby přestanou růst a tak dál a dál.
Když to budeme mít na paměti, dokážeme se vyhnout neobratným či unáhleným rozhodnutím: Tak třeba není moc šikovné měnit práci v době, kdy nastupuje krize, protože pak se vystavuji nebezpečí, že jsem-li ten poslední, kdo byl do firmy přijat, budu taky ten první, kdo zase bude vyhozen. Anebo při koupi nového bytu není dobré kupovat, když jsou ceny na vrcholu, ale je lepší počkat si, až zase trochu poklesnou. A tak bychom mohli pokračovat, zkrátka prozíravost se vyplácí, i tento hospodářský pokles se dá jistým způsobem otočit v náš prospěch, naopak se nevyplácí zavírat před budoucností oči.
Pád turecké měny, oslabení tamní liry až nad hodnotu 7,2 za dolar z červnového kurzu 4,5 liry za dolar, působí trable i euru, které je nejslabší k dolaru za posledních 13 měsíců. Rekordnímu propadu turecké liry z posledních dní předcházelo rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zdvojnásobit cla na dovoz turecké oceli a hliníku. Hovoří se o tom, že turecká krize ohrožuje Evropu a oživuje vzpomínky na propad Řecka, že mohou být v ohrožení některé evropské banky, že se pod tlakem ocitnou středoevropské měny, které zamíří ke slabším hodnotám. Co z nejrůznějších důsledků, o nichž se mluví, považujete za nejdůležitější a jak může pád turecké liry pocítit Česko?
To je tak komplexní problém, který má tolik aspektů, že tady ani nemáme prostor k tomu, abychom je probrali všechny. Tak alespoň velmi zhuštěně a zjednodušeně:
Za prvé považuji za velmi neprozíravé, když americký prezident eskaluje obchodní válku PRÁVĚ s Tureckem. Důvod je prostý. Turecko čím dál víc koketuje s radikalizací a islamizací. Pokud na ně budou uvaleny tvrdé sankce a jeho ekonomická situace se prudce zhorší, Turci za to budou vinit západní svět a zareagují na truc. Zradikalizují se. Menší část Turků pak přijde do Evropy vysloveně coby džihádisté, další dávka Turků přijde do Evropy coby skuteční političtí uprchlíci před represemi prezidentského systému, který vůči svým odpůrcům značně přitvrdí. Zkrátka Evropě se americko-turecká obchodní válka může jedině vymstít. No a samozřejmě, jak jste správně připomněl, právě tato vlna sankcí vůči Turecku je tím hlavním důvodem, proč se tak drasticky propadá turecká lira.
To jsou ty souvislosti politické. Pak jsou tu ještě souvislosti vysloveně finanční a makroekonomické. Já bych šla ještě dál a pád turecké liry přirovnávala nejen k situaci, kdy bankrotovalo Řecko, ale v mnohých rysech to připomíná i rok 1997 a Thajsko. Tehdy přišla takzvaná asijská chřipka – neplést s ptačí ani jinou virovou chřipkou – která se rychle šířila z ekonomiky do ekonomiky.
Pro Evropu ale Turecko představuje mnohem zásadnější problém než Thajsko. Turecko je blízko a evropské banky tam mají mnoho aktiv. Evropská centrální banka zmiňuje obavy zejména o španělské, italské a francouzské banky. To zas připomíná situaci, když bankrotovalo Řecko, tehdy bylo také třeba zachránit francouzské a německé banky. Proto je dnes dolar tak silný a euro tak slabé.
Pokud se turecké problémy zhorší a přerostou v něco jako turecká chřipka, může to být startovní výstřel ekonomických komplikací – podobně jako pád Lehman Brothers v roce 2008. Podobnost je ostatně i v tom, že pád Lehmanů přišel v okamžik, kdy ještě většina lidí měla pocit, že svět hospodářsky roste, jenže on už začínal zpomalovat – stejně jako dnes. A stejně jako tehdy má mnoho bank mnoho ztrátových aktiv schovaných pod pokličkou.
Psali jsme:
Předseda ČMKOS Josef Středula věří, že dojde k dohodě o navyšovaní platů zaměstnanců ve veřejném sektoru a nebude muset z jejich strany dojít k žádným protestům. Zatímco odborářskému návrhu na plošné navýšení o deset procent je nakloněn šéf ČSSD Jan Hamáček, předseda silnějšího koaličního člena Andrej Babiš s ním nesouhlasí. Myslíte, že by úředníci měli při hrozbách protesty či dokonce stávkou podobně silnou pozici jako v minulosti třeba železničáři, lékaři nebo nyní stávkovou pohotovost vyhlašující zdravotnické odbory?
Dnes má stát pozici o něco vachrlatější než v minulosti hned ze dvou důvodů: Za prvé, když je vláda složená z jedné levicové strany (ANO), jedné hodně levicové strany (ČSSD) a podporovaná jednou echt levicovou stranou (KSČM), tak se těžko může stavět proti odborům. A nenamítejte mi, že ANO není levicové – myslím, že předešlé roky prokázaly, že ačkoliv tak ANO sebe samotné nenazývá, ve skutečnosti víceméně levicové svým jednáním je.
Za druhé, když je tak velmi nízká míra nezaměstnanosti a platy v celé ekonomice rostou, také to zrovna nenahrává někomu, kdo by chtěl oponovat požadavku na zvýšení mezd.
Já sama bych z makroekonomického pohledu neměla ani tak problém se zvýšením platů – myslím, že u nás jsou pořád velmi nízké a měly by být vyšší – jako s tím, kolika státním zaměstnancům se mají vyplácet. Je jednoznačně špatně, když počet státních zaměstnanců jen během předešlé vlády narostl o 40 tisíc. Pouze se tak odčerpávají lidé soukromému sektoru, kterému pak chybí, přitom právě tento soukromý sektor musí ten státní živit. Stále méně lidí tak musí živit stále větší počet státních zaměstnanců. V tom je ten problém – ne ve výši platů.
Z šetření realizovaného výzkumnou agenturou Ipsos pro Raiffeisenbank vyšlo, že až 86 procent Čechů ve věku 25 až 55 let spoří. Využívají především spořicí účet a penzijní připojištění – shodně 58 procent, stavební spoření má 39 procent lidí, 37 procent lidí si nechává naspořené peníze na běžném účtu a 22 procent si je dává doma do obálky. Lze z těchto čísel usuzovat, že si Češi počínají finančně zodpovědně, ať už co se týče vysokého procenta spořících nebo tzv. sázce na jistotu, jak působí pět nejčastějších způsobů, jak lidé nakládají se spořenými penězi?
Být o několik let zpět, pozastavovala bych se nad spořením peněz do obálky jako nad nesmyslem. Ale doby se mění. Dnes vzhledem k extrémně nízkému nastavení úrokových sazeb, které většinou nepokryje ani inflaci, to překvapivě není zas až tak špatný způsob jako kdysi.
Jinak samozřejmě ano, finanční gramotnost Čechů se postupně zlepšuje, i když hlemýždím tempem. Ta vysoká míra úspor je dána i tím, že nyní je velmi nízká nezaměstnanost, takže lidé v průměru vůbec mají co spořit.
Jediné, nad čím bych se trochu pozastavila, je vysoký podíl penzijního připojištění. Náš propočet ukazuje, že penzijní připojištění je většinou investičně zajímavé hlavně pro vysokopříjmové lidi, kterým případně přispívá i zaměstnavatel. Bude tu tedy vysoký podíl těch, kteří si sice spoří v penzijních fondech, ale výnos z těchto úspor je nižší, než kdyby investovali sami třeba tím, že si koupí nějakou nemovitost a podobně. To si ale mnoho lidí neuvědomuje.
Pražští Piráti se rozhodli zasáhnout proti dvěma směnárnám jednoho majitele v centru Prahy tím, že před nimi stojí a upozorňují turisty na velmi nevýhodný kurz. Podle nich si turisté v těchto nepoctivých směnárnách vyměňují peníze jen proto, že je zmatou informační tabule a myslí si, že směnárna nabízí úplně jiný kurz. Co říkáte samotné myšlence hlídek před nepoctivými obchodníky, nestálo by za to rozmístit je i jinam?
Takové to „vnutíme vám dobro, i když o něj nestojíte“? Děkuji, nechci. Samozřejmě jedna věc je matení spotřebitele. To zákon řeší dostatečně. Spotřebitel má u nás silnější práva než poskytovatel služby. Dozor nad směnárnami zase spadá pod ČNB. Čili zákon máme, vykonavatele dohledu taky. Velmi špatným českým zvykem je neustálé dublování a násobení zainteresovaných dohledových orgánů. Tak třeba policie má pravomoci dohlížet u finančních deliktů, přesto si k tomu ještě přizveme celníky a vytvoříme finančně analytický útvar Ministerstva financí. Takže si tři instituce lezou vzájemně do zelí, což ovšem musí nakonec být jedině kontraproduktivní. Když něco nefunguje, není řešením vytvořit druhou, třetí, desátou opět nefungující instituci. Řešením je vymáhat fungování u té instituce první.
Ještě zbývá kus letošního léta. Přidala byste se k těm, kteří doporučují dovolenou v Turecku, protože v tomto čase může vyjít z výše zmíněných důvodů až o 40 procent levněji?
Čistě finančně vzato, levnější to opravdu nejen že je, ale nejspíš ještě i bude. Čistě turisticky vzato, každý si musí posoudit sám, kde se cítí bezpečně a kde se mu líbí. Zatímco turistické destinace Turecka jsou patrně bezpečné, zejména pokud turista dodržuje místní zvyky a nijak neprojevuje své politické preference, některé vnitrozemské regiony mají od představy bezpečí pro Středoevropana dost daleko.
Psali jsme:
|
ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
