V souvislosti s imigranty a s uprchlickou vlnou se nabízí otázka, zda nejsou Češi vůči imigrantům negativní z toho důvodu, že jsme jako národ více uzavření a necitliví...

Hlavní problém je v tom, že náš národ po staletí žil v poměrně uzavřeném světě. Mám tím na mysli uzavřenost měst a zejména vesnic, kde se muži ženili z jedné vesnice do druhé, maximálně do města a jen zřídkakdy se ženitby odehrávaly tak, že by si někdo vzal někoho ze Slovenska. Ale že by se mezi nás mísily nějaké osoby z tropů nebo ze subtropů – ať už to jsou arabské nebo černošské vlivy – to se tady u nás dělo jen velmi minimálně. Takže v našich genetických zkušenostech kladný vztah k přistěhovalcům není zakódován. A je logické, že s čím člověk nemá zkušenost, tak se toho trochu bojí. Proto si myslím, že u našeho národa převažuje ve vztahu k imigrantům určitá obava, která je blízká strachu, kdy si říkáme, jak by to fungovalo, když bychom se dostali do konfrontace s jinou kulturou. Je to tak trochu v lince, jako kdyby člověk říkal: „Já se bojím jít do lesa, co kdyby tam na mě čekal medvěd.“ Ovšem nemyslím si, že by Češi byli a priori necitliví. Jak už jsem nastínil, je to především dané obavou a strachem. Sounáležitost mezi lidmi, a zvláště mezi Čechy, se vyskytuje spíše v souvislosti s lidským neštěstím „našich“, tedy když někdo vyhořel nebo je nevyléčitelně nemocný anebo když někomu ukradli vozík, tak mu umíme vybrat peníze. To ale zároveň ukazuje, že co máme ochozené, na to také pozitivně slyšíme. Vyšší intelektová rovina tady s tím nemá nic moc společného, neboť pocit úzkosti s přívalem jiných osob pociťují víceméně všichni stejně.

Pokud jde o imigranty samotné, mají tady Češi strach spíše o své domovy, o domy, auta, prostě o své majetky nežli o podobu státu jako takového?

Domnívám se, že takový stav není vyprovokován strachem o stát ani faktem, že by se lidé přímo báli o své domy, i když zprávy z Itálie jsou poměrně katastrofické... Je to dáno spíše tím, že si nedovedou představit soužití. Nevědí, zda imigranti budou také „nepřizpůsobiví“, s nimiž mají někteří Češi bohaté zkušenosti. Právě spolužití s nepřizpůsobivými je pro člověka varující zkušenost a představa, že by to bylo ještě horší a že by to mohlo být ještě ovlivněno úplně jiným přístupem k životu, onen strach mnohonásobně zvyšuje. Vždyť si vzpomeňme, jak v médiích každou chvíli čteme třeba o podrobnostech ženské obřízky, kterou chtějí v Anglii zakazovat dokonce zákonem. Takže to vše podprahově vyvolává strach z neznámého a z toho, že by to najednou přerušilo zvyklosti, které jsou u nás zakořeněné.

Jsou Češi více uzavřenější nežli třeba Němci, Řekové, Italové či Francouzi?