Staly se některé nepříjemné záležitosti zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve sněmovně říci, že „židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, kdo brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti, nebo už symptomy nemocné společnosti? A je důvod přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?
Pokud to ten pan Staník skutečně řekl, jak je to prezentováno, tak je blb a nacista, a jestli bych stál poblíž někoho, kdo podobným způsobem mluví, tak bych mu to vysvětlil formou sobě vlastní, aby už nikdy takové věci neříkal, i když nevím, zda by mě potom ochránila poslanecká imunita. Podobné excesy se určitě musejí tvrdě trestat, ale není potřeba proto měnit legislativu jakýmkoliv směrem. Náš právní systém je na to dostatečně přizpůsobený a v minulosti už padly skrze podobné incidenty tvrdé tresty.
Ten případ napadení v tramvaji je opravdu otřesný a viníci si zaslouží exemplární potrestání. Člověk se za to musí stydět. Dost mi na tom i vadí, že se ostatní lidé k tomu napadenému obrátili zády a vůbec mu nepomohli. Možná by stálo za to udělat větší osvětu mezi veřejností ohledně práv těch, kdo se proti agresorům postaví, naše zákony je přitom ochrání. Nicméně si myslím, že se jednalo o ojedinělý případ a není vhodné ho paušalizovat a dělat z toho obecný problém. To by naopak zase mohlo vyvolat opačné tendence. Pro příklady nemusíme chodit daleko, to, co se dělo letos při vyhlašování Českého slavíka s autocenzurou pořadatelů, zavánělo padesátými lety a zase to rozdělilo společnost. Nevhodné nálepkování lidí s jinými než přehnaně liberálními názory, urážení vlastenců, to je také určitá forma fašismu. Bohužel zvlášť v Praze se to stalo dnes módou, ale to také není vhodný recept na současné problémy.
Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do sněmovny fašisty, xenofoby a podobně. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají čeští voliči v hlavách zmatek a prý volili tentokrát jinak, než bylo zvykem. Jedno z řešení tohoto stavu vidí například bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle vás potřeba měnit klima?
Opravdu nemůžeme brát zřetel na to, co říkají paní Vášáryová či Ivan Gabal, kteří mají své vidění světa, jež se nám snaží podsouvat. Oni se většinou pohybují mezi tzv. elitami a jejich názory jsou opravdu naprosto odlišné od běžných lidí, kteří zrovna nežijí v Praze, a musejí řešit každodenní starosti. Navíc pan Gabal se různými studiemi na toto téma i živí, takže bych ho bral s rezervou. Takoví lidé často hned nálepkují jiné nevybíravými jmény, jako jsou rasisti a fašisti, jen proto, že zastávají odlišné názory než oni.
A že se některé xenofobní tendence u nás projevily? V omezené míře asi ano, to je důsledek neuvážené politiky, kdy jsou státem mnohdy podporováni i ti, kterým to rozhodně není zapotřebí, na rozdíl od těch skutečně potřebných. Proto veřejnost na to upozorňuje. Myslím si, že to ale určitě není nějaký latentní rasismus. Bohužel na tuto zmíněnou, nedobrou politiku doplácí jak majorita, tak i ta kritizovaná menšina. Vina je přitom na obou stranách. Samozřejmě když budete část společnosti protežovat a dávat jí stále nějaké výhody, tak si na to zvyknou jako na drogu, budou to pořád dál vyžadovat. A pokud s tím politici něco rozumného neudělají, tak opravdu ty tendence se mohou v některých případech zvrhnout až v rasismus.
Pravda ovšem je, že lidé tentokrát opravdu volili jinak než v minulých letech. To je ovšem způsobeno také tím, že jsou už unaveni z politiky různých stran, které by chtěly veřejnost ve všem řídit, ale vůbec neposlouchají, co vlastně lidé od nich chtějí.
Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti prezidentskými kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou vůbec opodstatněné?
Takového prezidenta bez chuti a bez zápachu, jak si to někteří lidé přejí, ani zvolit nejde, to by přece nebyla žádná osobnost. A každý z těch nynějších prezidentských kandidátů přece zastává svoje osobité názory. Samozřejmě i Miloš Zeman, který se tím staví za určitou část veřejnosti, stejně jako Michal Horáček či Jiří Drahoš. No a pan Gabal stojí na jiném břehu než současný prezident, a tak ho kritizuje. To je z jeho strany takové vytváření společného nepřítele...
Psali jsme:
Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Tomio Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, obsadila funkci šéfa bezpečnostního výboru sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte?
Obecně řečeno, referendum a přímá demokracie jsou levicovými tématy. Bohužel se tyto záležitosti v minulém období neřešily, i když byly obsaženy ve vládním prohlášení. Je jasné, že tzv. elity ve vedení EU se referend bojí, jelikož si myslí, že jen ony vědí, co je pro evropské občany nejlepší, a snaží se jim to také svojí formou servírovat. Jenže lidé mají právo si sami rozhodovat o těch nejdůležitějších věcech, které se jich budou týkat.
Velkým předělem ve fungování EU bylo vytvoření a ratifikace Lisabonské smlouvy, proto si myslím, že za nových podmínek, které byly nastavené, mají lidé právo se znovu rozhodnout, jestli v EU chceme dále být. Já se domnívám, že řada věcí z Lisabonské smlouvy by zasloužila revidovat. I proto jsem přesvědčený, že o našem dalším členství v Unii by měla rozhodovat česká veřejnost, a ne jen některé elity.
Prezident Miloš Zeman odjel do Ruska a web ruské armádní televize Zvezda hned na začátek návštěvy napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Prezident Zeman prohlásil, že jde o urážku českého národa. Někteří ocenili jeho zásadní reakci, jiní říkají, že vše Rusové zaranžovali. Domníváte se, že šlo o provokaci a odkud? Do jaké míry bychom se měli chovat k Rusům s respektem a přátelstvím?
Bylo by naivní si myslet, že článek o sovětské invazi z roku 1968, který se objevil na armádním webu, tam byl umístěný jen náhodou. Miloš Zeman na něj zareagoval tak, jak jsem očekával, to znamená velmi otevřeně a razantně okupaci odsoudil. Pokud to bylo zaranžované, tak pro českou veřejnost určitě dobře, protože současná ruská vládní garnitura se za to Česku omluvila a vyjádřila nesouhlas s tehdejším krokem sovětské vlády. Čímž dala najevo, že současné Rusko je určitě jiné než tehdejší Sovětský svaz. Takže pan Gabal a jemu podobní nás nemusejí strašit Moskvou, žijeme už v jiné době.
Co se týká Bruselu, přicházejí zprávy o tom, že se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Jaký přístup k tomu zaujmout?
Ano, to je postup podle regulí Lisabonské smlouvy, která změnila situaci v Unii po našem příchodu. To už není ta Evropa, do které jsme původně vstupovali. K tomu bych jen řekl, že žádné peníze či dotace nemohou vyvážit bezpečí moji rodiny a mých dětí. Zvláště nyní, kdy byl poražen Islámský stát a jeho bojovníci míří houfně do Evropy. Proti přijímání takových uprchlíků je nutné se razantně postavit. My jsme přece ty krize nezavinili, nejsme a nebyli jsme nikdy koloniální mocností a ani ty nové konflikty jsme nezavinili. Pomoct řešit problémy arabského světa se musí přímo v konkrétních zemích nenásilnou formou. A my tu materiální pomoc tam zajišťujeme na stejné úrovni jako vyspělé západoevropské země. Prostě nesmíme si nechat ohrozit bezpečnost našich lidí takovým nesmyslným diktátem.
Pokud jde o sestavování vlády. Zatím činnost Andreje Babiše spočívá v tom, že tvoří menšinovou vládu a ve sněmovně se projevila podpora pro ANO od KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že koalice už v podstatě vznikla a že je ohrožena demokracie. Jak vůbec zhodnotit dosavadní postup Andreje Babiše?
Ten postup k sestavování vlády byl Andreji Babišovi víceméně vnucen, i když nevím, jestli to také náhodou nebylo součástí jeho strategie. Je skutečností, že ta nově vzniklá tichá koalice je velmi neobvyklá. Mělo by se tedy konečně začít jednat realisticky, upustit od stranicko-politických deklarací a zabývat se praktickými věcmi. Já ale věřím, že nakonec k takové shodě skutečně dojde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
