Jak je podle vás nebezpečné, že Islámský stát se dostane k plutoniu nebo obohacenému uranu? V jeho propagandistických videích se uvádí, že tím mohou disponovat do půl roku…
Pokud narážíte na hrozbu, že by mohl Islámský stát z plutonia či vysoce obohaceného uranu vyrobit jadernou bombu, nepovažuji to za příliš pravděpodobné. Jak obohacování uranu, tak izolace plutonia z vyhořelého jaderného paliva jsou velice složité a náročné operace, které nelze provádět bez rozsáhlé a vysoce energeticky náročné technologie, trvají dlouho. Lze rovněž pochybovat, že by Islámský stát získal vysoce obohacený uran či plutonium od jaderných velmocí. Bezpečnostní opatření jsou u štěpných materiálů velmi vysoká. Pravděpodobnější je, že by se zmocnil nějakého lékařského ozařovače a radioaktivní látku použil k sestrojení „špinavé bomby“.
Takzvaná špinavá bomba může být nálož malého objemu s malým dosahem – přesto asi s velkými následky, byť jen v omezené rozloze, že?
Není moc co dodat, v podstatě jste si odpověděl sám. Informace o tom, co je označováno jako „špinavá bomba“ a jaké může mít účinky, jsou v hojném množství k dispozici na internetu. Jde o druh „zbraně“, který je znám již mnoho desetiletí. Její atraktivita je v jednoduchosti konstrukce a technické nenáročnosti. „Špinavá“ bomba je kombinací klasické výbušniny a velkého množství do okolí výbuchem dobře rozptýlitelné radioaktivní látky. Nezabije více lidí než klasická výbušnina, slouží především k vyvolání paniky a paralýze normálního způsobu života, proto její použití se předpokládá především v městské aglomeraci. Z tohoto pohledu nemusí být její účinnost o mnoho vyšší, než je účinnost konvenčních výbušnin. Zjednodušeně řečeno – primární poškození způsobuje konvenční výbušnina, „špinavá“ část bomby má za důsledek zvýšenou aktivitu místa výbuchu či dopadu, šíření je omezené. Pokud je aktivita na místě včas detekována, lze činit taková opatření, aby byly její dopady co nejmenší – evakuace, monitoring, řízená dekontaminace. Špinavá bomba zatím nikde nebyla použita, na základě poznatků po 11. září byla vytipována jako možná zbraň teroristů a prezident Obama ji v roce 2010 označil za jednu z velkých hrozeb USA. Státní úřad pro jadernou bezpečnost tuto hrozbu nepodceňuje a společně se složkami Integrovaného záchranného systému organizuje v jednotlivých krajích České republiky speciální cvičení INEX4, zaměřená právě na řešení situace po použití špinavé bomby v městské zástavbě. Další takové cvičení je plánováno v září tohoto roku v Plzni.
Dá se proti těmto teroristům, ale i třeba obchodníkům, nějak účinně bránit? Pozná se, co vytipované osoby převáží v nějakém ukrytém prostoru?
Na hraničních silničních i železničních přechodech států, například i schengenského prostoru, jsou používány detekční systémy pro záchyt radioaktivního kontrabandu. Značná aktivita, která je potřebná k sestrojení „špinavé bomby“, by musela být velmi masivně stíněna, aby nebyla těmito detektory odhalena. Ukrýt v malém ukrytém prostoru vysoce radioaktivní látku, aniž ji detektory nezaznamenají, je samo o sobě téměř nemožné. Nicméně uvedené detekční systémy pouze riziko nedovoleného převozu snižují, nemohou je absolutně vyloučit.
Jak jsou u nás zabezpečena radiologická pracoviště, převoz radioaktivního materiálu a jeho uložení? Teď mám spíše na mysli „odpad“ z lékařství či laboratoří…
Nejúčinnější obranou je zavedení takového systému kontrol při používání zdrojů ionizujícího záření a jaderného materiálu, aby se nemohl dostat do rukou teroristů či zločinců. Nedá se ovšem říci, že ve všech zemích je takový systém důsledně a efektivně zaveden. V České republice je používání zdrojů ionizujícího záření velmi důsledně kontrolováno, zdroje jsou rozděleny do kategorií právě podle své potenciální nebezpečnosti, a to i se zohledněním jejich možného zneužití. Podle toho, v jaké kategorii je zdroj zařazen, jsou nastaveny požadavky na jeho zabezpečení. Legislativou je požadováno, aby zdroje byly skladovány tak, aby bylo zajištěno, že s nimi nebudou nakládat neoprávněné osoby, a aby bylo bráněno ztrátě či odcizení zdroje nebo jeho poškození. Tam, kde se mohou vyskytovat významnější zdroje ionizujícího záření, je vymezeno takzvané kontrolované pásmo, které vyžaduje speciální režimová opatření a vstupovat do něj mohou jen povolané osoby. Transport radioaktivního materiálu podléhá podobně dozoru a kontrole v závislosti na významnosti přepravovaného zdroje – některé zdroje jsou například přepravovány za asistence Policie ČR. Stejně tak je přistupováno ke vzniklým odpadům při nakládání se zdroji ionizujícího záření – do doby jejich likvidace je s nimi nakládáno jako se zdroji – a to opět odstupňovaně podle jejich aktivity, a tedy jejich potenciální nebezpečnosti při případném zneužití nepovolanými osobami.
Na různých místech, kde by se mohly vyskytnout zdroje ionizujícího záření, které by nebyly pod kontrolou – například šrotiště, hutě, slévárny, spalovny, probíhá kontinuální měření radioaktivity, stejně tak na významných dopravních uzlech, jako jsou letiště, a namátková měření provádí také celní správa, která je vybavena potřebnými přístroji pro zjišťování radioaktivity. Dá se tedy říci, že v rámci rozumně dosažitelných možností je zneužití radioaktivních látek preventivně bráněno a vzhledem k tomu, že hrozba teroristických útoků spíše roste, jsou i v této oblasti nadále hledány a posilovány další způsoby, jak zneužití radioaktivity pro tyto účely znemožnit.
Předpokládám, že naše jaderné elektrárny jsou bezpečné i proti přímému útoku…
Není zcela jasné, na jaký přímý útok se dotazujete. Prostřednictvím samotného projektu elektrárny a zabezpečení fyzické ochrany jaderného zařízení a jeho stavební a organizační realizací je řešena odolnost vůči celé řadě teroristických útoků zvenčí včetně pádů různých typů letadel. Jsou nastavena taková technická opatření, aby nebylo možné pronést do střeženého prostoru elektrárny jakýkoli materiál, který by mohl sloužit k útoku na zařízení či osoby. Areál elektrárny i její okolí je ve velké míře monitorováno stovkami detektorů na přítomnost jakékoli zvýšené radiace. Samozřejmě že kromě konstrukčního zabezpečení existují schválené programy ochrany našich elektráren.
Například ale u atomových elektráren v zahraničí, třeba ve Francii, si nejsem tak jist. Nebo se nemusíme v Evropě příliš obávat i toho, co se stalo ve Fukušimě?
Nevím, z čeho vycházejí vaše pochybnosti o zabezpečení francouzských nebo japonských jaderných elektráren proti útokům. Musíme rozlišovat ohrožení jaderných elektráren nějakým přímým útokem na ně, nebo ohrožení jejich bezpečného provozu extrémními přírodními živly. Tomu prvnímu je bráněno fyzickými překážkami a zvláštním režimem vstupů do jaderných elektráren a například i bezletovou zónou v jejich blízkosti. Je nutné si uvědomit, co bylo příčinou jaderné havárie fukušimské jaderné elektrárny. Každá taková havárie je mezinárodní komunitou pečlivě analyzována. Na základě výsledků analýz jsou formulována doporučení, která jsou provozovateli jaderných elektráren implementována. Určitě je v zájmu jak provozovatelů, tak i dozorů nad jadernou bezpečností poučit se z chyb, které vedly k jakékoli mimořádné události na jaderném zařízení, a přijmout příslušná opatření. Nakonec jde přece o zdraví nás všech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
