Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování v neděli při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?
Souhlasím. Idea znovuobnovení „kalífátu“ („sultanátu“) je pro většinu „věřících, saracénů“ jistě významnou a motivující ambicí (ať už přiznanou či skrytou), to na jedné straně a naše evidentní slabost a vůle k obraně našeho kulturně-civilizačního okruhu na straně druhé je pro mne osobně jasnou, nepopíratelnou hrozbou. Ne někdo jiný, ale jen my sami jsme strůjcem našeho dalšího vlastního osudu. Nicméně toto mé a celá řada jemu podobných verbálních konstatování nic neřeší, jsou bohužel jen a pouze řeči, musíme konat…
Jak konat?
Udělat především personální změnu v rámci Evropské unie rovná se Evropského parlamentu Rady EU, Evropské komise, provést organizační reformu NATO jako skutečného a jediného nástroje kolektivní ochrany a obrany aliančních zemí k ochraně našeho evropského teritoria, vyburcovat evropské národy k obnově sebeobranných reflexů (nikoli rasismu a xenofobie) jako pragmatické a zcela přirozené ochrany toho, co pro nás Evropa představuje, vyburcovat euroobčany k vlastenectví a k přirozené, nevynucené vůli přispět k vlastní sebezáchově… A především toto vše uskutečnit u nás doma!
Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?
Eskaluje přirozený politický důsledek chybných rozhodnutí madam Merkelové, která se nyní „stébla chytá“ a která se snaží politicky přežít… Je poněkud smutné sledovat sebedestrukci jinak jistě velmi úspěšné političky, která má na kontě mnoho dobrého – bohužel její poslední politická rozhodnutí zastiňují tuto minulost. Je to velmi mnoho i o tom, že i politik, jakkoli „vlivný“, by měl včas odejít – může se mu velmi snadno stát, že se stane nejen směšným, ale že se nakonec stane „škůdcem“ – ale jak se říká, každý sám svého štěstí strůjcem (a to se týká i národů).
Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci. Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?
Jsou jen pragmatičtí a bojí se hlavně o své židle. Jen doufám, že my, voliči evropských zemí, nemáme tak krátkou paměť, jako ji mají oni sami, politici, kteří sklerózu často dokonce považují za přednost – pan Werich říkával „nejlépe placené je nepamatovat si“.
A změní se podle vás něco v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volají po větší centralizaci a vytvoření evropské armády... A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál...
Jak jsem již naznačil – nové hrozby, nové přístupy, nová řešení, nové myšlení se nedá definitivně realizovat se „starou partou“. Pokud chceme, a to si myslím, že chceme v tomto velmi složitém světě, který je zcela bezohledný a nemilosrdný k malým a osamělým, zůstat Unií, pak se musejí urychleně provést potřebné personální změny. Pokud se tak nestane, v Unii budou získávat na síle odstředivé tendence, které v určité fázi už nebude možné zastavit. Pokud existoval nějaký vyšší „projekt“, pak se ho nepodařilo naštěstí prosadit a opět jen doufám, že si „parta hic“ přizná, že tento boj prohrála, čím dříve, tím lépe pro nás všechny.
Psali jsme:
A myslíte si, že evropským elitám lidi zatím jen verbální změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda a dalších zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?
Můj postoj je zřejmý. Jestli se jmenovaní a další mohou zachránit? Mohou, pokud se lidé budou chovat i nadále jako ovce, pokud se nebudeme více zajímat o věci veřejné, pokud nebudeme chodit k volbám, pokud budeme vyžadovat jen svá práva a budeme dále opomíjet to, že existují i stejně významné povinnosti a že plnění těchto povinností musí vycházet z toho, že je chceme, a nikoliv musíme plnit.
Čelíme a budeme stále více čelit hrozbě, která nehledí na materiální nepohodlí, nehledí na své vlastní ztráty, která je trpělivá, přísně centralizovaná a organizovaná, ukázněná a která má nezměrnou úctu k povinnosti, danou zájmem celku, povinnosti k víře (ať už si o tom myslíme své) – jsme připraveni se utkat, máme vůbec vůli obhájit svou existenci?!
Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?
Může k němu dojít a byl by to v podstatě konec civilizace, tak jak ji chápeme my. Špatné? Nikoliv – bude to smrtící. A nemohu souhlasit s těmi, kteří se k tomu stavějí tak, že je jim jedno, jakým jazykem se zde, v české kotlině, bude za 50–100 let hovořit, hlavně že jsme byli „solidární“...
A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinerie?
Ano bylo, víceméně jsem se k tomu v předchozích odpovědích již vyjádřil.
A co Visegrád plus jako alternativa? Mohl by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?
Nemyslím, že „alternativou“, to není podle mého názoru významově správná definice. Visegrád či Visegrád plus má určitě smysl a je nepochybně potřebný jako nezbytná součást silné a sebevědomé Evropy, Evropské unie. Je jednoznačně potřebný jako legitimní uskupení části EU s efektem potřebné vnitřní vyvažující ekonomické, politické i kulturní protiváhy k partnerům typu SRN, Francie a dalších zakládajících zemí.
Opak vede k tomu, čeho jsme aktuálně přímými a postiženými svědky – arogantní a nekompetentní postoje a rozhodování o nás bez nás zemí, které si přivykly – a to je podstatné – na námi dlouhodobě dobrovolně předávané kompetence včetně našeho pohodlného a líného předávání i příslušné odpovědnosti, což znamená, že každý nakonec dělá to, co je mu umožněno, a pokud dělá něco, co se nám nelíbí, pak je to především náš, ne jeho problém!
Psali jsme:
Když jsme vstupovali do EU, zaznívalo, že budeme pod dohledem „vyspělejších“ zemí. Někteří skalní zastánci EU říkají, že si v ČR neumíme a nemáme vládnout sami, ale potřebujeme, aby nám vládl „moudrý“ Brusel či Berlín, kde je politická kultura na vyšší úrovni, je tam menší korupce, jsou tam kvalitnější zákony...
Nesmysl.
Také se říká, že Češi jsou „potížisté“. Máme vše odkývat Bruselu a Berlínu a Washingtonu, jak někteří prosazují? Nevyjednáme více, když budeme dělat drahoty? Není to lepší, než se chovat jako laciná holka, která za pár drobků hned vleze s každým do postele? Není lepší naopak zvažovat různé možné nabídky podle rozumného kalkulu, co nám více přinese, a zvyšovat tak cenu za to, co můžeme pro někoho udělat?
Musím se pousmát, také jsem „potížista“, vždycky jsem byl. Asi jsem naivní, ale řídím se jednoduchými pravidly a budu za to, aby se takovými pravidly řídila i země, kde žiju, kde žijí mé děti – nebýt zemí pokryteckou, naopak být hrdou zemí s vlastními názory a postoji, zemí, která nepolitikaří, ale „dělá“ politiku, která „dbá“ o svou kvalifikaci a kompetenci a která se na jejím základě chová sebevědomě a přímě, ctí pravidlo „padni komu padni“, zemí schopnou požadovat od sebe samé to co po ostatních, zemí schopnou předkládat společenství států vlastní ambice a návrhy na řešení, schopnou respektovat jiné názory, zemí důvěryhodnou, čestnou, spolehlivou a čitelnou. To je opak patolízalství, podlézání, podvádění, intrikaření, povýšenectví, malosti…
Zastánci EU říkají, že EU zabránila válkám. Souhlasíte s tím, přestože do 70. let polovina západoevropských států nebyla v EHS, ale v EFTA? A nehrály větší roli NATO a fakt, že v době studené války evropské státy si spolu válčit nemohly dovolit s ohledem na hrozbu ze SSSR?
Je to složitější a myslím, že tvrzení, že EU zabránila válkám, je nezdravě sebevědomé, a ne zcela objektivní – hlavní roli nehrála Evropa, ale USA a SSSR a jejich vzájemné odstrašování (a inteligence obou protivníků, jejich skutečných politických a diplomatických elit), tedy fakticky studená válka účinně blokovala vznik „horké“ (jaderné) války. Nezapomínejme také, že vážné problémy EU nakonec vždy musely řešit ony mnohými proklínané Spojené státy – svou silou a svou rozhodností. V tomto smyslu je problémem EU nerozhodnost, neschopnost činit zásadní rozhodnutí. Nesoudná potřeba se „líbit“ a snaha za každou cenu zůstat „zvolenými vyvolenými“ je jedním z hlavních důvodů paralýzy evropského politického vedení.
Psali jsme:
A co říkáte názorům, že centralizační politika EU může naopak vyvolat a vyvolává pnutí mezi národy a může přinést válku mezi státy či občanskou válku?
Může, tak jako si nikdo nedovedl představit, že se „Jugoslávci“ budou mezi sebou vraždit jako dobytek. Dokud se tak nestalo...
Jaký je podle vás český národní zájem?
Být srdcem Evropy v tom nejlepším slova smyslu. Má to mnoho a mnoho pozitivních konsekvencí jak směrem dovnitř země, tak i směrem ven.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Jak bychom se za současné situace měli stavět k Rusku, k NATO, USA a TTIP?
Rusko je a bude součástí evropského kontinentu a součástí nejen globální, ale i evropské ekonomiky, kultury i bezpečnosti – nemusíme s ním mít vysloveně přátelské vztahy, ale měl by to být alespoň vztah vzájemného respektu a rovného partnerství.
NATO je naší dobrovolnou a aktuálně logickou volbou kolektivní obrany a je i na nás, jakým směrem se bude NATO rozvíjet, reformovat, jaká bude jeho budoucí podoba.
USA jsou globální hospodářskou i vojenskou supervelmocí, nejmocnější demokracií, nejsou totalitním státem, ani státem politicko-náboženským, jsou přítelem a partnerem, od kterého bychom neměli očekávat poskytování nezaslouženého „nadstandardu“, to se v přátelském vztahu nedělá a nevyžaduje, stejně tak nemusíme přistupovat na vše, co si USA usmyslí (tedy i TTIP) – i to je jeden z parametrů dobrého, vyváženého přátelského vztahu – pokud to neplatí, pak jde o něco úplně jiného…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
