Je nebezpečí, že nakonec dojde k jaderné válce, vysílá varovná slova biolog Jírovec

Prezident Donald Trump je vnímán rozporuplně, přitom jeho voliči ho brali jako muže změny. Jsou USA na nějakou hlubší změnu – směrem k mnohapolárnímu světu, sociálnímu státu, spravedlivějšímu politickému systému – přípraveny?

Na tyto otázky je nesnadné odpovědět. Český pohled na USA je ovlivněn takřka absolutním selháním našich médií, která buď nechtějí anebo neumějí analyzovat americké problémy a možnosti jejich řešení. Bývalý poradce Havla nedávno v České televizi vysvětloval, že Trump je buran, protože neumí podávat ruku. Co může chudák divák s takovou informací udělat?

USA jsou svět sám pro sebe a zároveň, alespoň ve vlastních očích, svět sám. Co s tím, to je teoreticky otázka pro filozofy. Jenže ti jaksi nejsou, ale i kdyby byli, jejich názory nemají větší váhu.

Vnímání Trumpa americkou veřejností je do značné míry odrazem nedovzdělanosti americké společnosti. Je to společnost, v níž základní vzdělání přestalo postupně stačit a odrazovým můstkem se stala střední škola. Stejná věc se odehrávala a odehrává v Kanadě. Jednoduchá hesla, jednoduchá řešení pro jednoduché lidi. Výrok „Trump není můj president“ vlastně zpochybňuje samotný princip demokracie. Americké prezidentské volby jsou povrchní estráda. Zruším to, zavedu ono, říkají kandidáti, ale nikdo se jich neptá na detaily jejich řešení. Hlavní je „zvítězit na body“.

V Česku to je podobné. Sobotka má poradce, kteří mu radí ohledně slovníku a tak se na scéně objeví „ojebání“ a výraznější gesta. Fiala z ODS nasadil „vhodnější“ brýle a gesta zmírnil. Poslouchat se ani jeden, ani druhý nedá.

Trump by mohl být mužem změny. Asi víc na mezinárodním poli než domácími reformami. Věčnou slávu by mu zajistilo jen to, kdyby se dohodl s Ruskem a Čínou na míru. Bez povědomí o moci různých lobbistů nelze odhadnout, co může Trump dokázat vnitropoliticky.

Nesmí se zapomínat na to, že USA mají 320 miliónů obyvatel a ekonomiku, která je úměrná spotřebě takové společnosti. Trump může prosadit investice do infrastruktury, může zrušit „nevýhodné“ obchodní dohody a zavést dovozní cla. Není jasné, do jaké míry může vrátit výrobu, která byla přesunuta za ziskem do levnějších zemí. Může žádat Američany, aby kupovali „americké“ zboží, ale výsledek je nejistý a odpověď čeká na ekonomy.

Jaké dosavadní kroky Trumpovy administrativy byly pro vás neúnosné a za co byste ho naopak ocenil?

John F. Kennedy byl první prezident, který se „přátelil“ s televizí. Trump se naopak musí vyrovnávat se značně nepřátelskými sociálními sítěmi. Ty vlastně ovlivňují klima ve společnosti a zcela narušují dřívější poměry. Bývalo zvykem počkat prvních sto dní od inaugurace a pak teprve začít prezidenta hodnotit. Tento luxus byl Trumpovi odepřen.

Trump možná začal příliš razantně se svými dekrety. Možná se nechal unést tím, že mu Obama těmi svými ztížil situaci. Otázka je, jak sestavil svůj tým a do jaké míry mohl předpokládat, že mu dekrety shodí soud. To je velmi neobvyklá situace. S Obamacare nepochybně udělal chybu v tom, že nezveřejnil vlastní alternativu. Trump nepochybně bude výrazný prezident.

Do jaké míry je politika Kanady – slabší sestry USA – podřízena americkým zájmům?

Politické vztahy mezi USA a Kanadou jsou do značné míry ovlivněny tím, kdo je v Ottawě u moci. Liberálové si většinou udržovali odstup, měli například dobré vztahy s Kubou. Pierre Trudeau měl výborné vztahy s Castrem. Kanada si až do zapojení do války v Afghánistánu zakládala na své pověsti mírotvorce. Kanada poskytovala politický azyl Američanům, kteří odmítali jít do Vietnamu. Situace se změnila, když byl u moci Stephen Harper, který silně podporoval Bushe mladšího.

Kanaďané se cítí nadřazeni díky systému zdravotnictví a důchodovému systému. Pokud jde o ekonomiku, ta je do značné míry propojena. Obě země si ale hájí to svoje. V roce 1989 byla mezi USA a Kanadou uzavřena obchodní dohoda Free Trade Agreement (FTA), o pět let později North American Free Trade Agreement (NAFTA), která zahrnula i Mexiko. Obě dohody měly své odpůrce a choulostivé body. FTA nezahrnovala vodu ze sdílených jezer a nikdy nevyřešila otázku hlavního vývozního artiklu, kanadského měkkého dřeva. Vedle toho se do USA vyváží nafta získávaná z písků v Albertě. Z průmyslové výroby stojí za zmínku automobilový průmysl. O spotřební zboží Made in Canada nebo USA prakticky nezavadíte.

Mluví se o preventivním útoku USA na Severní Koreu a o jasné reakci spojenců na rozmístění nových ruských raket. Nyní zaútočily Spojené státy v Sýrii. Myslíte si, že USA opět „chřestí zbraněmi“, že by mohly se spojenci útočit i jinde?

Mladší Bush řekl před válkou v Iráku, že tam má „unfinished business“. Severní Korea je možná pro mnoho pitomců rovněž „nedokončená práce“, tedy nedokončený Vietnam. USA zjevně potřebují udržovat chaos v této oblasti, aby mohly zdůvodňovat svoji vojenskou přítomnost a prodávat zbraně.

Tak se dělají manévry, které druhá strana považuje za provokující. Jižní Korea má na hranicích zvukové aparatury, aby se Severokorejci nasírali hlukem. Je to všechno debilní. Problém je v tom, že pro klasickou válku nejsou lidi. Málokdo se chce zúčastnit a tak je nebezpečí, že nakonec dojde k jaderné válce.

Pokud jde o rozmísťování nových ruských raket s plochou dráhou letu, je to Rádio Jerevan. V zásadě to je pravda s tím rozdílem, že z jedné střelnice zmizela jedna ze dvou jednotek, tedy čtyři rakety na podvozku. Podle informací z médií šlo o rakety, které mají dosah menší než 500 kilometrů a nevztahuje se na ně smlouva mezi Ruskem a USA. Té ale nepodléhají ani rakety odpalované z lodí a letadel.

V Česku se nemluví o tom, za jaké situace by mohlo dojít k válce mezi NATO a Ruskem. Pokud pomineme fatální technický omyl, je pravděpodobné, že konflikt vznikne tím, že v některém z vhodných států budou podnikány útoky na ruskou menšinu a Putin na její obranu zakročí. Tento mechanismus je známý z Afghánistánu i z Kosova.

NATO – USA, Kanada a EU – dává na „obranu“ 800 miliard dolarů ročně. To je obrovská nerovnováha oproti ruským 60 miliardám. To jsou peníze, které nelze brát ze státní pokladny neomezeně dlouho. Ledaže bude válka anebo se podaří dál udržovat potřebný chaos a napětí.

Zajímavé je, že zatím žádného českého politika nenapadlo, že by stačilo dávat na obranu jedno procento HDP a tuto myšlenku u spojenců prosazovat. Zeman by s takovým návrhem mohl jet za Trumpem. NATO chrastí se zbraněmi nepřetržitě a Hurvínků, kteří si válku představují tak, jako zmíněná loutka, je v této organizaci jistě dost.

Jak vnímáte demonstrace a stávky v Rusku?

Je velmi těžké vědět, kdo za nimi stojí, jak jsou rozsáhlé a kdo je financuje či organizuje. Rusko teprve před několika lety přijalo zákon, podle kterého jsou organizace povinny zveřejnit, odkud mají peníze a ty, které je dostávají ze Západu, jsou považovány za nepřátelské.

Kyjevský „majdan“ byl původně prezentován jako protest okrádaných proti oligarchům. Dokonce tam sám kníže Schwarzenberg jel, aby bědné v jejich boji povzbudil. No, dopadlo to jinak a oligarchovství zjevně bují.

Nedávno bylo aktivistou Alexejem Navalným zveřejněno video o majetku premiéra Dmitrije Medveděva a je to podobné, jako co se našlo po útěku Viktora Janukoviče z Ukrajiny. Proč vůbec tito lidé tak hromadí bohatství, které nikdy nebudou schopni plně využít?

Hromadění majetku nemusí být otázka osobní volby, ale shody okolností. Říká se, že na úrovni 100 miliónů dolarů nezáleží na tom, jestli je človek má anebo dluží. Kdysi jsem se setkal s tehdy nejbohatším Kanaďanem Rodem Brydenem. Jeho dcera hrála tenis na stejném turnaji jako moje a tak jsme seděli u kurtu a bavili se o hokeji. Vlastnil v té době Ottawa Senators a skrz ně skoro o všechno přišel. Byl to takový nenápadný chlapík. Bavilo ho investovat, ale zjevně to nedělal, aby se bohatstvím vytahoval.

Bohatství dává pocit moci. Asi před dvaceti lety byl v Ontariu skandál, protože jedno ministerstvo si na jednání s obchodníky pronajímalo luxusní hotel na Niagaře. Ministerstvo prý bylo příliš ošumělé, aby se tam přijímali bohatí. Jak se asi cítí premiér, který s odřenými zády uškudlil pár miliónů na byt, a navštíví svého známého advokáta v jeho luxusní hodkovičské vile? Bohatství, které člověka zbaví strachu z existence, je věc individuální. Mnozí chtějí tolik, že je to jednou zabije.

Jsou nenasytnější východní, či západní státníci?

Nevím. Kdysi jsem mluvil s jedním politikem. Když nastoupil do úřadu, prý se kolem zajímali především o to, „jestli taky bere“. V malých českých poměrech se asi nebohatne tak snadno jako jinde.

V Evropě se nyní událo několik teroristických útoků za sebou – Londýn, Petrohrad, Stockholm. Přemýšlel jste, jak tomu čelit?

Myslím, že větší nebezpečí než terorismus představují média, která každou událost rozpitvávají do detailů. Kdyby nešlo o lidi, mohl by člověk mít dojem, že sleduje pořad „s mikrofonem za teroristy“. Redaktoři, například ČT 24, kladou do omrzení otázky, kolik je mrtvých a kolik raněných a jestli se už ví, kdo to udělal. A samozřejmě, jestli v tom nejede Putin sám.

Z Londýna, Petrohradu, Stockholmu se okamžitě stane světová inspirace pro další teroristy. Existuje takzvaný copycat, tedy opičení se, které vede k opakování, aby se člověk proslavil. To, že se odehrálo několik útoků auty za sebou, není náhoda. Pokud se někdo rozhodne k útoku, zabránit se mu nedá. Na tom se shodují všichni specialisté. Jenže je to jen polovina problému. Nejde jen o to, jak je útok proveden, ale hlavně proč. Tou druhou částí otázky se málokdo zabývá, protože je zatlačena do pozadí tvrzením, že s teroristy se nemluví. Možná se nechceme dozvědět, že nenávist proti nám je spojena s válkami, které vedeme.

Kde je vaše hranice mezi bezpečností a osobní svobodou? Vždyť třeba Edward Snowden vynesl praktiky CIA špiclování lidí skrz telefony a maily na veřejnost prý z etických důvodů, ale někteří lidé se kvůli bezpečnosti nechávají očipovat...

Mám pocit, že politická moc zneužívá v podstatě marginální počet obětí na lidských životech k tomu, aby utužovala kontrolu nad obyvateli. Je jedno, jestli v Česku nebo kdekoli jinde. Tím vlastně teroristé dosahují svého druhotného cíle, totiž činit život nesnesitelným. Je možné, že to mocní nevnímají. Jsou zvyklí mít za zadkem policajta čtyřiadvacet hodin denně. Mně zakamerování ulic a sledování všeho vadí.

StB byla směšně nevýkonná. Teď se o každém ví všechno, každý e-mail, sms a hovor. Pohyb po městě pěšky nebo autem. V Kanadě existuje zákon, podle kterého může být občan zadržen na základě obvinění, které je tak tajné, že nemůže být sděleno obhájci. My Češi to známe ze Švejka: „Ten člověk řekl u soudu něco tak ošklivého o císaři pánu, že se to nikdo neodvážil opakovat.“ Pravdivost obsahu se u zveřejněných dokumentů málokdy zkoumá. Spíš se mluví o zrádcovství.

Těch katastrofických filmů o budoucnosti byly natočeny stovky. Je to „skvělé zboží“. Který z těch, co jste viděl, splňuje nejvíce vaši představu, co se na Zemi může stát…

Nemám takové filmy rád. K Orwellovi a jeho „1984“ se blížíme a to je samo o sobě katastrofické až dost.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.