Na svém facebooku jste označil lidoveckého politika Ivana Gabala za „hambáře a idiota“ kvůli jeho sveřepému názoru, že za chemický útok nesou stoprocentně odpovědnost Rusové a Asad, a také za jeho tvrzení, že bychom měli stáhnout své diplomatické zastoupení v syrském Damašku skrze to, abychom tím nerozhněvali Evropskou unii. Jmenoval jsem správně všechny důvody? Co byste k tomu dál uvedl...?
Ano, přiznávám, ulétly mi nervy a volil ostřejší slova, když jsem pana poslance Gabala slyšel mluvit v televizi a s hrůzou zjišťoval, že komunista mluví demokratičtějším jazykem. Vytáčí mne, když někdo tvrdošíjně lpí na názoru a není ochoten naslouchat. Diplomatické zastoupení je záležitostí ministra Zaorálka. Ministra vlády, kterou podporuje i KDU-ČSL, za kterou byl pan Gabal zvolen. Já považuji naši přítomnost v Damašku za něco unikátního a prospěšného. Před prací Evy Filipi smekám. Pan Gabal by se měl zeptat pana ministra, jaké strategické úkoly ambasáda plní i v mezinárodním měřítku pro naše spojence. Stejně tak by mohl získat informaci, že ostatní zastupitelství se chovají pokrytecky, jsou v Libanonu a jednou týdně do Damašku vysílají „potajmu“ zástupce.
Jak lze vůbec popsat současné nastavení poměrů i vztahů mezi USA a Ruskem s ohledem na dění v Sýrii? Co se změnilo ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa k Rusku a naopak?
Situaci bych označil za mimořádně napjatou. Sýrie se stává náhradním jevištěm pro „velmocenská divadýlka“. Pozici USA absolutně obrátily záběry ze Chán Šajchúnu. Já radost řady kolegů politiků ze zásahu USA nesdílím, nepřijde mi, že by byl útok řádně vyšetřen.
Do jaké míry bylo těch 59 střel Tomahawk jen politickým signálem dovnitř USA a do jaké míry to Donald Trump myslel jako výhrůžku Putinovi? Nebo se rakety staly spíše demonstrací síly vůči Íránu či Severní Koreji?
Šlo jednoznačně o demonstraci síly. Jezdím teď po školách s přednáškou o Sýrii, při které učím studenty kritickému myšlení. Selským rozumem se mi chce říci: Tolik raket na jedno letiště?
USA poněkud změnily rétoriku a už i Trump měl uvést, že si válku v Sýrii nepřeje. Na jednání obou velmocí v Moskvě mezi Sergejem Lavrovem a Rexem Tillersonem se prý už také znovu jednalo o zavedení bezletové zóny nad Sýrií. Domníváte se, že ta první silná prohlášení z obou stran, kdy USA hrozily dalším úderem a Rusko a Írán odvetou, bylo jen ukazováním svalů? Dohodnou se obě velmoci na některém přijatelném kompromisu?
Doufejme, že se situace zlepší, už kvůli těžce zkoušenému syrskému lidu. Jsem ale přesvědčen, že válka v Sýrii bude ještě dlouhá. Mnoha aktérům konfliktu totiž ten fakt, že je Sýrie totálně rozbitá, velmi vyhovuje.
Psali jsme:
Americká veřejnost útok na Asada vůbec neocenila, naopak Trumpovi prý ještě více poklesla popularita podle vyjádření některých agentur v USA sledujících veřejné mínění. Jak si to vysvětlujete?
Myslím, že pokud by zásah následoval po řádném vyšetření šajchúnského incidentu, byl by vnímán pozitivněji. Pro mne je absolutně k neuvěření verze, že je za útokem Asad. Byl by blázen, vždyť dosáhl po letech kýženého uznání. Já studentům říkám, Asad je všechno možné, jen ne blázen či sebevrah.
Mnozí politikové teď soudí, že Moskva si bude muset v politice na Středním a Blízkém východě vybrat mezi Západem anebo osou – Írán, Sýrie a Hizballáh. Kam si myslíte, že se nakonec přikloní?
Moskvě se model spojenectví s Íránci, Hizballáhem a Asadem osvědčil. Nemyslím, že by měnila osvědčenou taktiku.
Zajímavá úvaha zazněla od bezpečnostního experta Lukáše Visingra o tom, že Trump může Putinovi předložit „big deal“ o rozdělení sfér vlivu, v němž se budou respektovat zájmy Ruska na Ukrajině a v Sýrii, třeba s tím, že Ukrajina bude takový neutrální „nárazník“ a sám Bašár Asad odejde do bezpečného exilu. Samozřejmě je však otázka, co za to může Putin nabídnout, respektive co bude Trump žádat pro USA. Co by mohlo být předmětem tohoto obchodu? Co by mohl nabídnout Putin a co Trump? Může to být reálný scénář?
To jsou jen hypotézy, které si reálně představit nedovedu. Putinovi vyhovuje protahování konfliktu, má za čtyři miliony dolarů denně „střelnici“ pro své letectvo, nehrozí mu z této oblasti konkurenční plyn pro Evropu a vnitropoliticky umí boj proti terorismu dobře prodat.
Prezident Miloš Zeman zdůrazňuje nutnost prošetření chemického útoku, který je připsán syrskému režimu, ale jednoznačně se nevyjádřil. Zazněly už reakce, že teď naštval v podstatě jak americkou, tak ruskou stranu. Promítne se nějakým způsobem tento jeho postoj při návštěvě Bílého domu, ovlivní další vztahy nebo jeho popularitu mezi voliči?
Nebývá to zas tak často, kdy souhlasím s prezidentem, ale v tomto jsem s ním absolutně zajedno, bez řádného prošetření šajchúnského chemického útoku jsou zásahy USA problematické. Jsem sám zvědavý, dostane-li se téma Sýrie do balíku témat pro rozhovor Trump–Zeman. Zeman s tématem migrace pracuje, je jisté, že i syrská problematika může část potenciálních voličů oslovovat.
Psali jsme:
_635696039379215830.JPG&id=73526)
_635403486400244668.jpg&id=23837)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
