Jeden mladý novinář mi rozhořčeně tvrdil, že píseň Kaťuša oslavuje rakety... Český moderátor Alexandrovců vzpomíná na mrtvé umělce i zoufalství jejich kritiků

Počátkem Vánoc přišla tragická zpráva o smrtící havárii letadla, které převáželo 64 členů sboru Alexandrovci do Sýrie. Vy celé roky jejich česká turné moderujete, lze tedy říci, že máte k souboru blízko. Mnohé již sice bylo řečeno, nicméně na úvod obecněji, co jste si pomyslel, když jste zjistil, k čemu došlo?

Když teď na to myslím, mám pocit, jako bych to ráno prvního vánočního svátku nějak vyšel ze sebe a z výšky pozoroval, jak hraji v nějaké divné hře či filmu, že je to sen, ze kterého se musím probudit. První mne napadlo zavolat Vadimu Ananěvovi, zvanému Mistr Kalinka, který mi řekl, že se souborem neletěli sólisté Valerij Gavva a Boris Djakov. Na to mi volala kamarádka Alexandrovců Linda Bursová, že na palubě letadla nebyli ani dirigenti Sačenjuk, Kirilov a Rajevskij, ale že tam byl náš blízký kamarád, klavírista Vladimír Brodskij. Další telefon byl od Františka Cingera s prosbou o rozhovor do Práva a Novinek, kde rozhovor ještě ten den vyšel.

Poté, co se roznesla zpráva o havárii po světě, strhla se vlna sounáležitosti, ale zároveň také negativních ohlasů ve smyslu, že Alexandrovci byli vojáci a jeli do Sýrie podpořit své kolegy, kteří tam páchají genocidu, a tudíž to nejsou žádní nevinní mrtví. Mluvil tak třeba europoslanec Štětina, ale i jiní. Co si o tom myslíte? Co byste těmto lidem vzkázal?

Ale to už tady přece mnohokrát bylo, že se lidé zalykali nenávistí a hněvem a hrozili jedním směrem. Pak se zase otočili a se stejnou vervou hrozili směrem opačným. Je to pořád to samé, ale určitě funguje, že co člověk vysílá, to také přijímá. Všechno se každému vrátí. To dobré určitě také. Pro mne to byli přátelé, které jsem znal, jedl s nimi, vyprávěl vtipy...

Fotogalerie: - Koncert Alexandrovců

Koncert ruského armádního folklorního tělesa Alexa...

Sympatizanté s ruskou politikou před sportovní hal...

Odpůrci ruské politiky a tedy i protestující proti...

Stejné názory jako výše zmíněné se v české debatě objevovaly v širší míře v době, kdy před téměř dvěma roky byli Alexandrovci na turné v Česku k příležitosti 70. výročí konce druhé světové války. Tehdy je provázely protesty ve smyslu „okupanti, táhněte“, u arén se demonstrovalo, pořádaly uličky hanby pro příchozí apod. Jak jste tohle vnímal?

Kde, prosím vás, byly ty demonstrace a kde ty uličky hanby? Kdo je viděl? Myslíte, že by se ty tisíce diváků s ne zrovna levnými vstupenkami nechali vodit uličkou hanby. Vzpomínám si, jak mi volali z rozhlasu, že slyšeli o demonstraci před halou. Jdu se tam podívat a hlásím v přímém přenosu: „Vidím osm lidí s nějakými transparenty – o čem chcete vysílat, o těch osmi, nebo o těch desetitisících diváků, kteří aplaudují ve stoje.“ To bylo v Brně. V Praze se asi šest demonstrantů dostalo do sálu. Měli vstupenky na balkon a v průběhu programu dva z nich vstali, svlékli se do půl těla, rozvinuli ukrajinskou vlajku. Další na ně svítili baterkou. Diváci za nimi neviděli, a než stačili zasáhnout pořadatelé, sami je uklidnili. Vše se to událo tak rychle, že na pódiu, kde v tu chvíli vystupovala Helena Vondráčková, nikdo nic nezaznamenal. Jindy za mnou přišel rozhořčený mladý novinář s dotazem, proč se zpívají písně oslavující ničivé zbraně. Ptám se, jaké na mysli? No přece ty o těch raketách. Myslíte o kaťuších? Jo! A umíte rusky? Ne! To kdybyste uměl, tak zjistíte, že se v té písničce zpívá o jisté Kateřině, která myslí na kluka sloužícího na vojně jako pohraničník.

Co byste ve stručnosti řekl těm, kteří jednoznačně tvrdí, že Alexandrovci, coby armádní soubor, jsou součástí ozbrojených složek Ruské federace, která dnes okupuje část Ukrajiny a útočí a napomáhá ke genocidě v Sýrii?

Alexandrovci jsou umělecký soubor zřizovaný armádou. Naše armáda měla také několik souborů, a dokonce hudební školu v Roudnici nad Labem, která vychovala spoustu dobrých muzikantů. Vzpomínáte na film Kdyby tisíc klarinetů? Jak se zbraně změnily v hudební nástroje? Mně to připadá stejně zábavné jako představa, že někdo na mne namíří balalajku a strašným hlasem zvolá: „Padni, nebo nehraju!“ Z historie vím, že v carské armádě sloužilo více než sto českých dirigentů, hudebníky nepočítaje, mnozí působili zároveň i jako zdravotníci. Alexandrovci jsou umělecký fenomén. Že hrají a zpívají vojákům? To přece dělaly i Andrews Sisters, Orchestr Glenna Millera či Marlene Dietrich.

Jiří Klapka, Vladimir Brodskij a sólisté Valerij Gavva a Vasilij Štefuca. Foto: Archiv JK

Zpět k Alexandrovcům. Už několik měsíců je ohlášeno jejich další české turné, které se má konat letos v květnu. Pořadatelé tvrdí, že to platí i po havárii. Jak to vidíte vy? Je reálné, aby soubor nahradil zahynulých 64 členů?

Nikdo není nahraditelný! Zmizelo šedesát čtyři originálů. Šedesát čtyři zajímavých, pracovitých, talentovaných, a musím dodat, i milých lidí. Soubor bude samozřejmě doplněn o jiné talentované, kteří s bravurou předvedou svoje umění. A asi jen ti nejbližší si všimnou jiného lesku očí, barvy hlasu, gesta či vůně.

Jiří Klapka a Vladimir Brodskij na rusistickém semináři. Foto: Archiv JK

Alexandrovci mají členů mnohem víc, než bylo na palubě. Kdo všechno ze souboru vůbec putoval? Šlo hlavně o hudebníky, sólisty, nebo to byl výběr napříč souborem?

Byly tam všechny složky souboru, ale myslím, že nejvíce utrpěla ta taneční a zejména dívčí část. Pouštím si smuteční klip, kde Valerij Gavva zpívá Frankelovu a Gamzatovovu píseň Jeřábi (Žuravli). K tomu se promítají portréty těch, kteří se už nevratí… Vzpomínám na sólisty – rockera Ivana Stoljara, lyrického Grigorije Osipova, nadšence Viktora Sanina, který skvěle zpíval Smugljanku, štíhlého Vladislava Golikova, prince Kalafa, temperamentního Jevgenije Buločnikova, který roztleskával haly písní Na tú svatú Katerinú, vzpomínám na hudebníky i tanečníky a líbezné tanečnice – Aničku Cviriňko, Olgu Šagun, okatou Ljubov s přiléhavým jménem Choroševa. Vzpomínám na paní kostymérku – ušlechtilou Ljubov Gužovou, bývalou tanečnici, která vždy kontrolovala můj oblek a bez pár ťuků napařovací žehličkou mě nepustila na scénu. Klavírista Vladimír Brodskij tomu říkal požehnání žehličkou. Moc mi budou chybět jeho vyprávění a židovské anekdoty. Měli jsme společné téma – čeští hudebníci v Rusku. Byly jich desetitisíce. Dokonce i učitel Alexandra Vasiljeviče Alexandrova byl Čech. Slavný český dirigent a sbormistr Oldřich Havránek dokonce Alexandrova údajně inspiroval k založení armádního uměleckého souboru.

Ještě se zastavme u té letecké havárie. Objevují se různé spekulace. Například doktorka Hustáková, která mnoho z nich osobně znala, uvažovala na svém Facebooku dokonce o cílené akci zevnitř ruské armády. A jeden z videozáznamů hotelu prý v době pádu zachytil záblesk světla, což by prý mohlo naznačovat výbuch na palubě. Navíc prý letadlo spadlo asi ze 300 metrů, tedy žádná extrémní výška, a přesto byla většina těl roztrhána. Jak se na tohle všechno díváte?

Paní doktorka Hustáková má opravdu k souboru blízko a na celém turné v roce 2015 obětavě organizovala návštěvy válečných veteránů na koncertech i menší vystoupení Alexandrovců pro seniory i mládež. Nemám její informace, a tak si nedovolím spekulovat. Co však vím z těch společných cest s Alexandrovci, že i v autobusu museli používat bezpečnostní pásy. A upřímně doufám, že za tou tragédií nebyl zlý úmysl.