Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentského období. Jak by se změnila atmosféra ve společnosti nebo život v České republice, pokud by se prezidentem nestal Zeman, ale Karel Schwarzenberg? A je pro nás pozitivní, že máme v čele státu Miloše Zemana?
To bych vysloveně spekuloval. Je ale jasné, že Schwarzenberg oslovoval jinou část společnosti. A zda je pozitivní, že na prezidentském postu máme Miloše Zemana? Někdy i to, když je zvolen někdo problematický, může být pozitivní, protože probudí určité reakce, ukáží se slabiny systému, dojde k mobilizaci lidí, kteří by jinak aktivní nebyli. V jednoduchých kategoriích dobra a zla vzniklou situaci hodnotit nelze.
K čemu si myslíte, že prezident Zeman mobilizuje veřejnost?
Paradoxně vyvolává větší aktivitu u odpůrců než stoupenců. Jsou to lidé, které vyprovokoval k daleko intenzivnějšímu veřejnému angažmá, než by jim možná bylo vlastní.
Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Podle některých expertů zanedbává lidská práva a preferuje dělání byznysu. Jak toto lze okomentovat?
Hlavně věcněji, než se to u nás děje. Často se stanoviska zbytečně vyhrocují. My jsme v našich dějinách většinou chtěli patřit k Západu, ale zároveň pro nás ta sounáležitost se Západem není úplně samozřejmá. Je zde proto určitá skupina lidí, kteří si potřebují tu prozápadní orientaci okatě dokazovat, ujišťovat se v ní – a reagují přepjatě, když ji cokoliv ohrozí, i když jenom zdánlivě. A pak je tu další skupina lidí, u kterých se nespokojenost se současným systémem spojuje naopak s protizápadním smýšlením. Promítají si do Západu a zejména USA vše, co jim vadí na současném stavu společnosti. Pro ně je pak Západ ztělesněním civilizačního zla, které nás odklonilo od našich národních hodnot.
Dochází tedy k zanedbávání tradičního pojetí lidských práv?
Otázka je, co je to tradiční pojetí? Od listopadu nemáme silnou tradici lidsko-právní politiky. Měli jsme určitou rétoriku, ale nezdá se mi, že by samotná ta politika byla účinná nebo důsledná. Nyní se spíš opustila určitá rétorika, ale v praxi k tak zásadní změně nedošlo. Ani v minulosti jsme nebyli vnímáni zvenku příliš jako ti, kdo by důsledně prosazovali lidská práva. Spíše jsme se zařadili mezi americké spojence, což není totéž. Jinak ale souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že důraz na lidská práva by měl být v politice větší. Absence důsledné lidsko-právní politiky se dnes promítá v uprchlické krizi. Lidsko-právní ohledy jdou stranou ve prospěch bezpečnostních. Když jde do tuhého, ukazuje se, že evropské přihlášení se k lidským právům není tak žhavé.
Má šanci zlepšit si prezident svým vystupováním v souvislosti s migrací u české veřejnosti ratingy popularity? Nebo dokonce výrazně posílit svou pozici?
Je na místě položit si také otázku, jak by se choval, pokud by nebyl přímo zvoleným prezidentem. Pokud bude usilovat o znovuzvolení, potřebuje lidovou podporu a preference. Migrační krize je typické téma, na kterém body může lacino posbírat; a dělá to. Počíná si tím nejpopulističtějším způsobem. Vůbec neproblematizuje některé předsudky, předpoklady. Naopak co nejvíce nadbíhá xenofobním náladám, protože ví, že to zabere. Stylizuje se do role jakéhosi tribuna lidu. Tímto označením by se vlastně dalo charakterizovat i jeho prezidentství. Pak se samozřejmě nabízí otázka, jaký by prezident být měl, zda strážce Ústavy nebo nějaký moderátor, mediátor, který se snaží zprostředkovat komunikaci mezi různými politickými proudy. Jsou různá pojetí, jak vykonávat funkci prezidenta, a Zeman je takový tribun širších lidových vrstev.
Jako přímo zvolený prezident, měl by mít Zeman více svobody? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?
Je pravdou, že současné pojetí je takový hybrid. Máme systém parlamentní republiky, kdy vláda čerpá legitimitu z parlamentu, šéfem vlády je premiér, nikoli prezident. Prezident má přesto docela slušné pravomoci – a navíc je u nás tradice silných prezidentů, kteří hrají v politice možná větší roli, než by vyplývalo ze samotného textu Ústavy. Já se přiznám, že bych raději prezidenta viděl méně politicky exponovaného, takového, který by měl spíše symbolickou roli. Přikláním se spíše k omezení pravomocí.
Těžko se dá předvídat, zda bude současný prezident v roce 2018 obhajovat svůj post. Přesto, jací protikandidáti asi typově budou stát proti němu?
Téměř jisté je, že bude opět přímá volba, takže přijdou kandidáti, pro které bude tento typ volby vhodný. Budoucí prezident by se měl podle mého názoru stavět více do role strážce Ústavy a ústavnosti. Nemám teď na mysli soudní pohled, od toho je tu Ústavní soud, ale spíše zvýšení symbolické role ztělesněním hodnot, které Ústava prezentuje. Mohl by být i někým, kdo se bude snažit zprostředkovat dialog mezi jednotlivými proudy ve společnosti a nebude debatu vyhrocovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
