Hrozí nám pokuta od EU za to, že nepřijímáme uprchlíky podle kvót. A poplatky za každý den, kdy tak nečiníme. Co má nová vláda udělat, pokud nás EU odsoudí?Anketa
Sobotkova vláda s účastí ČSSD, ANO a lidovců končí. Co podle vás udělala pro ekonomiku dobrého nebo špatného? A co měla udělat, ale neudělala?
Minulá vláda? Jako jednotku naprostého neumětelství bych stanovil jeden Ťok. Nebýt stavební přípravy, která na ministerstvu zůstala po Zbyňku Stanjurovi, chodil by pan Ťok na ministerstvo rozsvěcet a zhasínat. Členové žádné polistopadové vlády se navzájem nečastovali tak jako ministři této vlády. Volební debakl nesklidili jen kvůli unavenému a dezorientovanému Sobotkovi, nebo „chcíplému psu“ Pavla Bělobrádka, koledovali si každý, každý jediný den…
Soudě podle volebního výsledku, musel bych vám hned v úvodu oponovat. Těžko to mohla být Sobotkova vláda, neřku-li vláda ČSSD, ANO a lidovců! Už v samotné vizuální disproporci, postavené na příkrém rozporu mezi poměrem sil smluvních stran a skutečným výtlakem, je klíč k tomu, že jsme byli po celou dobu vystaveni úplně jinému obrazu. Skoro mám chuť použít v odpovědi přívlastky, kterými se navzájem častovaly figury této epizody. Vzpomenete si? Myslím, že žádná koalice od roku 89 sebe sama nenálepkovala slovy „podrazáci, ukradli, zloději, podvedli, vytunelovali…“
Neudělali nic. Tedy nic dobrého. Pár řekněme relativně dobrých náznaků se ztratilo na půli cesty. Jak už jsem řekl, jednotkou naprostého neumětelství bych stanovil jeden Ťok. Ministr, který s exkluzivitou nových ustanovení zákona EIA (zrychleného projednávání a posuzování vlivu na životní prostředí u prioritních liniových staveb) nedokáže postavit milimetr dálnice navíc. V době stabilního ekonomického růstu máte „stroj“ chystat na doby zlé, to neplatí pouze o schopnosti šetřit a mít přebytkový rozpočet. Týká se to především schopnosti zásadně investovat, zvyšovat svou efektivitu a konkurenceschopnost.
Zlepšilo se podnikatelské prostředí díky EET, kontrolnímu hlášení a dalším opatřením především Ministerstva financí, které měly podle Andreje Babiše narovnat konkurenční prostředí? A mělo to tak pozitivní vliv na výběr daní, jak tvrdí hnutí ANO, jím vedené Ministerstvo financí a Finanční správa?
Celý projekt EET je FAKE! Řekl jsem to před lety na Konferenci k EET v Senátu a vše, co děje kolem, to jen dokazuje. Za běhu se ustupuje ve výčtu dalších výjimek. Ty ovšem nepřijímá Parlament, ale vláda! Babiš odjede na vesnickou tancovačku, tam mu místní sdružení hasičů vysvětlí, jakou to na ně seslal hloupost , a on přinese do vlády další úpravu zákona. ČSSD a lidovci tu prokázali naprostou věcnou, ale i politickou neschopnost. Žádné přezkoumatelné měření výnosů tu neexistuje. Pomocné indikátory ovšem leccos naznačují.
Jednoznačně lze doložit naprosto devastující dopad na osud malých restaurací a venkovských hospod. Součet efektů zákazu kouření, zavedení EET, nové regulace hazardu – omezení hracích automatů – a akcelerujících duplicit v oblasti veterinárního a hygienického dohledu teprve svého vrcholu dojde. A poklesy tržeb, resp. výtoče piva přes pípu hospodských, už dnes převyšují dvě desítky procent a počty zavřených provozoven tisíce… A ministr financí Pilný klidně v obraně EET prohlásí, že za srovnatelné období narostl počet plátců DPH o 900! Svatá ty prostoto! Kde nic není, ani smrt nebere…
Prezident už jmenoval nového premiéra a rýsuje se nová vláda, šéf hnutí ANO už navrhl jména na ministry. Designovaný premiér Andrej Babiš prohlásil, že i bez důvěry bude kabinet „makat“ naplno? Na co by se podle vás měl zaměřit nejdříve?
Žádná nová vláda se nerýsuje! Tedy ne vláda s důvěrou. A vláda bez důvěry nemůže do Parlamentu přijít ani s návrhem zákona na zavedení nového státního svátku. To je prostě holý fakt. Řekl bych, že se bude „makat“ na věcech, na které Parlament hned tak nedohlédne.
Čeho se v souvislosti s příchodem nové vlády obáváte?
Odhaduji plošné personální změny, snahu o velmi rychlou koncentraci moci, dal bych si velký pozor na to, co se začne dít kolem České televize a Českého rozhlasu. V hledáčku moci bude policie, zpravodajské služby… Vláda by měla co nejdříve předstoupit před Sněmovnu, projít procedurou nezískání důvěry, aby mohly započít úkony druhého pokusu… Sám si ale umím spočítat, že ten nenastane před prezidentskou volbou. Oba tahy drží figury v postavení „šach“.
Andrej Babiš žádá dovoz levné pracovní síly. Pomáhají agenturní zaměstnanci české ekonomice? Je potřeba kvůli nedostatku zaměstnanců na pracovním trhu dovážet nekvalifikované pracovníky?
Tady bych oponoval slovnímu spojení „dovoz levné pracovní síly“. To je zlomyslná odborářská zkratka, z které se ČSSD pokusila udělat jedno z témat voleb. Výsledek známe. Manažery a absolventy managementu malomocna, ty můžeme vyvážet, ale ve většině oborů ekonomiky je hlad po – odpusťte mi, prosím, ten výraz – použitelné, nebo využitelné pracovní síle. Platí to pro každý jediný obor a platí, že čím větší rozvoj ten který obor prožívá, tím horší ten stav je. Výhoda agentur spočívá ve schopnosti relativně rychle kopírovat křivku vývoje ekonomiky. Dlouhodobě to ovšem nic moc neřeší. Musíme si zachovat obezřetnou, ale otevřenou imigrační politiku, stavět dlouhodobou prosperitu. No jsem zvědav, jak bude něco takového Andrej Babiš formulovat s Okamurou v zádech.
Odboráři se bouří, protože podle nich levná pracovní síla z ciziny způsobuje, že jsou u nás nízké platy proti našim západním sousedům. Podle guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka jsme zemí s výrazně nižší mzdovou, ale i cenovou hladinou. Mzdy jsou v nominálním vyjádření k průměru Unie někde na 50 procentech, ceny zhruba na 60 procentech. Přepočteno na paritu kupní síly jsme zhruba na 80 procentech unijní ekonomické úrovně. To přece není tak špatné?
Odboráři měli nějaké ty svoje volby. Středula potřeboval, aby se přestalo mluvit o jeho oblecích za desítky tisíc a ještě dražších hodinkách, tak vypouštějí duchy. Já to karikuji tak trochu záměrně. Odbory v zoufalé snaze uchovat si alespoň dosavadní vliv už léta sahají po někdy hodně podivných tématech. Proč se tedy všichni neodstěhují za svými soudruhy? Patrně se nechtějí s nadějí, tedy teoretickou možností na dosažení vyšších příjmů vystavit stoprocentní jistotě mnohem vyšších životních nákladů. Náklady prostoru přece většinou rostou rychleji nežli jeho výnosy, byť třeba jen „přeléváním“ přes hranice ve formě importu cen. Náš dluh leží v oblasti efektivity práce, požírá nám i část potenciálu vyšších odměn. A tady soudruzi mlčí jako hrob.
Přesto mzdy díky nedostatku pracovních sil a tlaku zaměstnanců i politiků, kteří zvyšují mzdy ve veřejném sektoru, stále rostou. Je to pro ekonomiku zdravé?
Myslím, že správně postavená otázka zní takto: Je to ještě akceptovatelné?! A odpovím: Soudě podle současných indikátorů ekonomiky to stále akceptovatelné je. Co zdravé není, to jsou skokové tendence přeplácet státní zaměstnance ve srovnání se soukromou sférou. Zdravé není živit tisíce úředníků s propiskou namísto efektivní elektronizace veřejné správy atd.
Nová Poslanecká sněmovna potvrdila státní rozpočet na příští rok s padesátimiliardovým deficitem. Co tomu jako pravicový politik říkáte? Tedy v souvislosti s tím, že domácí ekonomika roste, máme nejnižší nezaměstnanost v Unii a ekonomové očekávají, že růst ekonomiky bude pokračovat, byť z letošního mimořádného tempa růstu kolem 4,5 procenta zpomalíme o jeden procentní bod.
I ta nejvíce obezřetná, nejméně odvážná strategie eliminace deficitního hospodaření státu minulých let nepřesáhla rok 2017. Jedno, jestli jsme se o to přeli s Vlastimilem Tlustým nebo s Kalouskem. Mít po třech, spíše čtyřech letech velmi stabilního růstu deficit státního rozpočtu je výraz naprostého neumětelství. Kdysi – to se potřeboval trefovat do Bohuslava Sobotky – to Miloš Zeman pojmenoval docela jasně a používal docela nevybíravé výrazy. Teď si ovšem Andreje Babiše pěstuje na své zahrádce, tak ho obviňuje z rozpočtové geniality a z nás si dělá blázny svým fondem na splácení státního dluhu.
Jste optimista, myslíte si, že nejen v příštím roce, ale i v roce 2019 bude růst ekonomiky, byť třeba trochu pomalejší, pokračovat, nebo se bude snižovat s menším přísunem peněz z evropských fondů?
Peníze z EU tu vystupují jako nějaká mantra a mocný hybatel. Fiskálně vzato, nás samozřejmě krátkodobě ovlivňuje celkový objem peněz, které protečou soustavou veřejných rozpočtů. Ale v dlouhodobém pohledu je absolutně nejdůležitější, co se za ty peníze udělalo! Znovu uvedu příklad ministra Ťoka. Parlament schválil změnu zákona, kterou se výrazně „zprůchodnil“ proces posuzování vlivu na životní prostředí tzv. EIA, u zhruba deseti prioritních liniových staveb. Tím to ovšem zhaslo!
Nebýt stavební přípravy, která na ministerstvu zbyla po Zbyňku Stanjurovi, chodil by Ťok na ministerstvo rozsvěcet a zhasínat. Úředníci ŘSD vedou s ministrem polemiku o ústavní konformitě změny zákona, namísto toho aby makali na stavební přípravě. Příklad jiný. Pokud Chovanec použije „peníze EU“ na budování podivných nových datových sítí vlastněných státem (mimochodem již existující jsou využívány tak na dvacet procent) pak jediné, čeho dosáhne, bude deformace již existujícího trhu, zmaření investic a ztráty budoucích období.
V minulých letech Česká národní banka podpořila export, když uměle snižovala kurs koruny, aby zabránila nebezpečí deflace. Po několika měsících od ukončení intervence je koruna na hodnotách, na kterých byla před jejím začátkem. Mělo to podle vás smysl? Nebyla negativa intervence vyšší než pozitiva?
Někde jsem si přečetl – použito velmi volně: „Natiskli jsme koruny a nakupovali za ně eura. Natiskli jsme jich hodně a všechny jsme je prodali.“ Vážněji, cítím velký dluh v komunikaci celého fenoménu intervence ze strany ČNB. Sám fakt, že náklady intervence činí zhruba 2000 miliard, je těžko uchopitelný. Dnes leží na devizových rezervách ČNB 122 624,7 mil. eur! Také je někdo vytiskl – a všechny prodal. A bude hodně důležité, jak se bude vyvíjet kurz dál. Chybí důsledná analýza výnosů a nákladů prostoru jako celku. Ekonomika ČR získala vzácný čas pro rekonvalescenci z důsledků krize finančních trhů. Nebyly tu ale od určité chvíle intervence již jen „samy pro sebe“? Vlády – jakékoliv – s deficitním apetitem tyhle „tištěné obrázky“ vypouštějí do reálné ekonomiky. Logicky musí docházet k deformacím cen, vytváření bublin – falešným, nenaplněným investičním očekáváním. A pak také ke krizím z pádu trhů.
Dnes je inflace kolem dvou procent, centrální banka dokonce sáhla ke zvýšení úrokových sazeb, ale úroky z úspor uložených u bankovních ústavů se nezvyšují, jsou minimální, takže lidé, pokud spoří, přicházejí inflací o peníze. Co byste jim poradil? Mají dát peníze do fondů, kde se jim budou zhodnocovat výhodněji, ale kde zase hrozí větší riziko, že mohou i prodělat?
Stručně řečeno, rozhodně rozkládat rizika – diversifikovat. Přičemž za diversifikaci nemohu považovat dělení úspor na účtech vícero bank. Používat nástroje s různou mírou likvidity. Často slýchám příběhy lidí, kteří pro potřebu řešení nahodilé finanční potřeby vypovídají investiční nástroje s dlouhým horizontem zhodnocení a velmi nelibě nesou utrženou ztrátu.
Znovu se začíná mluvit o vstupu Česka do eurozóny a přijetí eura. Někteří politici euro úplně odmítají, jiní radí počkat na příhodnější chvíli, prezident Miloš Zeman dokonce říká na dobu, „až odejde z eurozóny Řecko“, další varují, že pokud vznikne nějaké tvrdší jádro, dvourychlostní Evropa, zůstaneme na vedlejší koleji, když euro mít nebudeme. Do které z těchto skupin byste se zařadil?
Před mnoha a mnoha lety jsem si v začátcích debat o přistoupení ČR k eurozóně v klidu vsadil na stoleté výročí naší měny. A, že jsem to tehdy schytal… No a pak přišly nemoci, žádné rýmičky! A pohled na fiskální disciplínu Francie, Itálie a dalších výrostků EU mi nadále velí k obezřetnosti. Pokud by měl koncept dvourychlostní Evropy vycházet z fiskálního zdraví, pak by nikdy nemohlo být Německo ve stejném klubu jako Francie. A protože takové rozdělení Německa a Francie je z mnoha důvodů nemyslitelné a Francie na cestu svého rázného fiskálního ozdravení ještě ani nenastoupila, řekl bych s úsměvem, že máme spoustu času. Buďme premianty kvůli kondici vlastní ekonomiky, kvůli vlastní konkurenceschopnosti a budoucnosti, ne kvůli eurozóně a jejím pravidlům. A kudrlinky nechme třeba frantíkům, oni to tak mají rádi.
Pokud jde o vývoj české ekonomiky, jste optimista? Nemůže ji negativně ovlivnit, pokud dojde k politické nestabilitě, pokud Babišova vláda nezíská důvěru nebo bude kritizována opozicí za kontroverzní kroky? Nebude to mít vliv na naše postavení v Evropské unii, na náš export?
Hlavní otázkou je, kolik času se spotřebuje – promrhá do konstituce vlády s důvěrou. Pokud by mělo dojít ke ztrátě celého prvního pololetí, pak je tu řada věcí, které začnou chybět. Některé spotřební daně vycházejí z daného nastavení v čase – končí například tříletý daňový „rozvrh“ v oblasti spotřebních daní na tabák. S ním je svázána regulace obchodníků v předzásobení se. Mluvíme o potenciálu výpadku daňových příjmů v řádu miliard a ztrátě prediktability prostoru. Pokud vím, v roce 2018 vyprší smluvní rámce vztahů poskytovatelů zdravotní péče – pojišťovny. Sama o sobě citlivá věc. V prostředí vlády-nevlády nic moc. Stát selže jako investor, neboť vypisovat za takových okolností velká výběrová řízení bude ošidné…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
