Situace na východě Ukrajiny se stále zhoršuje. Co s tím?Anketa
V minulém týdnu jsme řešili pokračující boje na východě Ukrajiny, (ne)činnost EU v ukrajinské krizi a další souvislosti. Je možné zaznamenat od předání prezidentského úřadu Turčynova Porošenkovi nějakou výraznou změnu? Co zatím Petro Porošenko k vyřešení situace, o čemž mluvil ještě před inaugurací, udělal?
K vyřešení situace v zásadě neudělal nic, tedy pokud lze soudit z jeho veřejných slov a činů. To ale není myšleno jako kritika na jeho hlavu. Nechal se – po konzultacích s USA, EU a nejspíš i Ruskem – totiž zvolit hlavou státu, který ale neovládá. U nás se informace nejvíce soustředí na boje na východě Ukrajiny, ale Kyjevem dosazený dněpropetrovský gubernátor a oligarcha Ihor Kolomojský už prostřednictvím soukromé armády zkouší ovládnout regiony Oděsy a Záporoží, které by chtěl připojit k Dněpropetrovsku. K tomu minulý týden vedení Ivano-Frankivského regionu, jednoho z haličských a z hlediska Kyjeva tedy nejspolehlivějších, pohrozilo, že bude rovněž usilovat o nezávislost, pokud Kyjev do funkce nevrátí tamního policejního náčelníka. Příkazy z Kyjeva jsou po celé zemi plněny nejspíš jen do té míry, dokud vyhovují zájmům gubernátorů či alespoň velitelů různých ozbrojených milicí. V Afghánistánu bychom jim říkali „warlords“.
A mezitím v samotném Kyjevě Porošenkova politického spojence a nového primátora Kyjeva Vitalije Klička vypískali na Majdanu, i když už lidem na náměstí neříká, že „revoluce skončila, rozejděte se“ (a „pusťte mě a zastupitele konečně do budovy radnice“). Naopak, Majdan v neděli na svém pravidelném shromáždění schválil „příkaz“ nepřítomnému prezidentovi: Musí prý stvořit novou národní ideu Ukrajiny, aby se ze země oligarchů stala zemí „rovných možností“, přičemž má stát být decentralizovaný, a to včetně rozpočtů, s možností regionů odvolávat úředníky. A má rozpustit i současný parlament, protože jinak ho Majdan „vynese sám, a to nejen na smetiště dějin“. Zkrátka, dokud Porošenko nezíská kontrolu nad Kyjevem, západem i východem a všemi tamními orgány státní správy a bezpečnosti, je vcelku jedno, co – z pozice faktického solitéra – říká a činí.
Reportér ParlamentníchListů.cz Jan Rychetský zasílá aktuální fotografie z Majdanu a dalších částí Kyjeva:
Fotogalerie: - Den v Kyjevě
Fotogalerie: - Suvenýry z Kyjeva
Novinář a komentátor Erik Best řekl, že se Porošenko za čas klidně domluví s Putinem a na Západ se vykašle, protože prý v minulosti spolupracoval se všemi. Může se takový scénář naplnit? Mohl by se pak dočkat „odplaty" ze strany USA?
To je názor, který je běžně k přečtení na ukrajinských zpravodajských portálech. Oni znají „svého“ Porošenka líp než my. A Porošenko je ze všeho nejvíc „politický turista“, kterého zajímá hlavně moc. Byl poslancem parlamentu v roce 1998, a to za sociální demokraty. O dva roky později založil svou vlastní Stranu ukrajinské solidarity, kterou ale opustil a stanul u zrodu Strany regionů, tedy strany, kterou ještě v únoru reprezentoval svržený prezident Viktor Janukovyč. V roce 2002 už ale od „regionálů“ přešel do strany Naše Ukrajina pozdějšího „oranžového“ prezidenta Viktora Juščenka. Jakmile Juščenko stanul v čele státu, Porošenko přijal post šéfa Rady národní bezpečnosti a obrany a následně sloužil ve vládě Julije Tymošenko jako ministr zahraničí. Navzdory ostré kritice na Janukovyčovu adresu kývl na jeho nabídku a v roce 2012 se stal ministrem obchodu a ekonomického rozvoje… Jinými slovy, jeho „flexibilita“ nezná mezí a Rusko nemůže být výjimkou. Koneckonců, 60 procent z jeho miliardového majetku je vázáno na Rusko. Ale i kdyby tam nebyl motiv osobní chamtivosti, je zřejmé, že bez dohody s Ruskem se situace na Ukrajině neuklidní.
Otázku případné odplaty ze strany USA bych ponechala na dobu, kdy to bude aktuální…
Jak oznámil ruský premiér Dmitrij Medveděv, vláda RF hodlá poskytnout Ukrajině dlouhodobé slevy na plyn kvůli „podpoře Ukrajiny, jejíž ekonomika je ve velmi obtížné situaci". Co za tím stojí? Není tomu tak dávno, co byla pozice Ruska ohledně plynu zcela opačná.
Nemyslím si, že by byla opačná, spíš je třeba zemní plyn vnímat jako nástroj mezinárodní politiky, cynický, ale stále lepší než třeba americká agrese do Iráku. Jakmile se Washington a Moskva byly s to před řádově dvěma měsíci dohodnout, že prezidentem se stane pro obě strany vyhovující (a oboustranně vydíratelný) Porošenko, tak už lze plyn zlevňovat…
Evropská komise si půjčila půl miliardy eur, aby mohla poskytnout další část finanční pomoci Ukrajině. Jak toto komentovat? Je to v pořádku?
V době, kdy třeba v Řecku eskalují epidemie jen proto, že se v rámci „úsporných reforem“ de facto zrušilo tamní zdravotnictví -- přinejmenším v podobě, jak jsme zvyklí tuto sféru v Evropě vnímat -- tak je jakákoli pomoc západní Ukrajině jen velmi složitě obhajitelná. Lze totiž předpokládat, že tyto peníze zůstanou jen v Kyjevě a případně na západě Ukrajiny, na východ nezamíří… Nicméně, vzhledem k míře korupce je velmi pravděpodobné, že miliony eur skončí někde v kapsách lidí, které si naši mocní na Ukrajině vybrali, aby zastupovali jejich zájmy.
Na druhou stranu obecně asi platí, že když si EU vzala zkrachovalou a rozkradenou Ukrajinu na svá bedra, musí za ni i platit. Fakt, že si na to sama musí půjčovat, už jen podtrhuje bizarnost celé situace.
Bulharsko vyhovělo žádosti EU a zastavilo práce na plynovodu South Stream. Oficiálně Brusel žádost zdůvodnil nutností prozkoumat, zda je výstavba v souladu s evropským právem. Co to může znamenat pro Evropu? Bude za čas výstavba pokračovat? A může to způsobit vrásky Rusku?
Pokud mohu na tuto komplikovanou otázku odpovědět v kostce: Bulharsko je do značné míry pod diktátem Gazpromu, který umí dokonce nechat prohlasovat zákony v tamním parlamentu. Přes Bulharsko má jít plynovod South Stream. EU se tomu snažila zabránit, ale prohrála vlastní unijní soud. Přesto ale Bulhaři projekt zastavili – nikoli proto, že coby členové EU chtějí snižovat energetickou závislost Evropy na Rusku, ale nejspíš hlavně proto, že je přetlačili Rakušané, kteří chtějí, aby trasa vedla přes ně. Na plynovodu South Stream se vedle italské Eni a dalších západních firem podílí i rakouská OVM, a její přání má evidentně větší váhu než celé Bulharsko.
A jestli si má Rusko dělat vrásky? Asi ne. Z hlediska Gazpromu je asi vcelku jedno, kudy South Stream do Evropy povede. Měli bychom si ale zvyknout na to, že bez ruského zemního plynu budeme v zimě mrznout. A politici nás svými vřelými proklamacemi nezahřejí.
Podívejme se teď z Evropy dál. Ze severoiráckého Mosulu uprchlo půl milionu lidí kvůli ovládnutí oblasti extremisty. Jak to může pokračovat? Co by nás na tom mělo zajímat především?
Na tom by nás mělo především zajímat jediné – za „Hitlera“ Saddáma byla v Bagdádu kina, dokonce tam byly i gay kluby, a nebyla tam žádná Al-Káida. Západ ale dokázal funkční zemi rozbít, vpustit do „hry“ Al-Káidu, kterou si CIA ostatně sama vymyslela v Afghánistánu… Co na to říci? Odpovídá to teorii „nekonečné války“, kterou Washington potřebuje ke svému přežití coby velmoci. Bojujeme, a když není zbytí, tak si nepřítele sami vytvoříme. Stejný rozklad státu a razantní posílení kajdistických sil nyní ostatně drtí Libyi, silně ohrožena je i Sýrie. To vše se přitom na Západě pravidelně odehrává pod vzletnými hesly o „demokratizaci“. Možná bychom se tohoto slova měli začít pomalu bát…
A přitom bychom neměli zapomínat, že jsme se jako Česká republika na tehdejší okupaci a rozbití Iráku dobrovolně podíleli.
A poslední, tradiční otázka. Co jiného důležitého se ve světě za poslední týden stalo a český čtenář by o tom měl vědět?
Zajímavý vývoj nastal například v Kyrgyzstánu, která byla donedávna jedinou zemí na světě, v níž měly své základny jak USA, tak Rusko. To už neplatí. Spojené státy byly v týdnu donuceny vyklidit svou leteckou základnu v Manasu, přes kterou zásobovaly okupační síly v Afghánistánu. Bílý dům se snažil tento okamžik oddalovat a vyjednávat, ale vláda v Biškeku dala přednost bližší košili, tedy Moskvě. Odchod vojáků z Manasu tak současně s ohlášeným odsunem amerických vojáků z Afghánistánu – v roce 2015 jich tam má zůstat „jen“ necelých 10 tisíc -- podle všeho znamená, že pod stůl padají plány na zřízení tuctu nových amerických základen v Afghánistánu, protože zásobování už bude od nynějška velmi komplikované. Severoatlantické alianci totiž zbývá už jen tranzitní letiště v ruském Uljanovsku. Vladimir Putin v půli dubna sice prohlásil, že „není v rozporu s ruskými národními zájmy“, když z Uljanovska létají stroje NATO do Afghánistánu, ale může tento názor v rámci nátlakových her kdykoli změnit. A západní vojáci v Afghánistánu by pak byli odkázáni vlastně jen na zásobovací trasy vedoucí přes výbušné oblasti na hranicích s Pákistánem, které plně ovládá Taliban…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
