Jihomoravský kandidát na hejtmana: Uměřená migrace lidí z odlišných kultur danou zemi vždy obohacuje

Patříte mezi průkopníky českého internetu. A ačkoli kandidujte jako lídr společné kandidátky SZ a Pirátů, zastupuje právě zelené. Proč? Ve které oblasti se nejvíce identifikujete s politickým programem strany?

Kandidátka je společná a já jsem nezávislý kandidát, který hájí a zastupuje zájmy této koalice, tedy jak zelených, tak Pirátů. Volební pravidla ale říkají, že kandidát musí být nominován jednou stranou; zelení mě oslovili jako první, proto jsem byl jimi nominován.

Souhlasím velmi silně s hlavními myšlenkami jak Strany zelených, tak Pirátů. Jsou ostatně velice podobné, rozdíl je spíše v tom, že zelení kladou důraz na trochu jiná témata než Piráti. U Strany zelených je pro mě zásadní jejich důraz na ochranu životního prostředí (planetu máme jenom jednu), na nesmírnou důležitost kvalitního vzdělávání a sociální otázky. U Pirátů pak velice silně souhlasím s jejich důrazem na svobodu projevu, na obranu jednotlivce proti stále sílící snaze států o různé metody sledování a kontroly, na naprosto důslednou transparentnost veřejné sféry. Myslím si navíc, že nejlépe chápou trendy vývoje moderní, technologiemi ovlivněné společnosti, což je nesmírně důležité.

Proč jste se vlastně rozhodl vstoupit do politiky? Ovlivnila vaše rozhodnutí například nějaká nedávná kauza či událost?

Je to spíš postupný vývoj. Po listopadu 1989 se věnuji podnikání a vidím, jak se nesmírně, kosmicky za těch necelých třicet let zlepšila kvalita domácích podnikatelů. Ve veřejné sféře je to zlepšování ale hrozně pomalé, a v pár posledních letech mám dokonce pocit, že to chytá jakýsi zpětný směr. To mi nesmírně vadí a myslím, že by to mělo vadit všem: přece to, jak žijeme, ovlivňuje naše soukromá a pracovní sféra právě tak jako ta veřejná. A pokud toto vnímám, pak se mohu sám sebe zeptat: budu se na to nadále dívat a přemoudřele to komentovat na blogu a sociálních sítích, za což mně příznivci zatleskají, ale jinak se nestane nic – nebo zkusím taky sám něco málo změnit k lepšímu?

Jak hodnotíte zákon o hazardu, který má umožnit blokování internetových stránek s nelegálním hazardem? A má podle vás chystaná ústavní stížnost šanci na úspěch?

Záměr omezit hazard je správný, provedení naprosto špatné. Hazard je velké zlo, které nejvíc postihuje ty, kteří už jsou poblíž sociálního dna, a s chutí je tam srazí. Blokování stránek úředníkem má ale dvě obrovské chyby: jednak je tam obrovské riziko zneužití a jednak je neúčinné, zkušený hazardní hráč je snadno obejde. Je to přesně jeden z řady nenápadných krůčků, které postupně omezují svobodu vyjadřování u nás, a je to nebezpečnější, než se zdá. Lidé, kteří úporně touží po neomezené osobní moci – a že jich tu pár máme! - vědí, že když se jim podaří umlčet nesouhlasné hlasy, mají vyhráno.

Nedomníváte se, že při tak rychlém vývoji a rozvoji internetu došlo k podcenění jeho rizik, jako je například kyberkriminalita?

Částečně zřejmě ano; kdyby se architekti internetu a systémového softwaru mohli vrátit o třicet let dozadu a zkusit to znovu, udělali by leccos jinak. Ale spíš nabídnu jiný pohled: ve hře „na četníky a na zloděje“ mají vždycky zloději trošku náskok, vymyslí trik a četníci na to se zpožděním vymýšlejí prostředek. Internet má specifickou vlastnost, že se vyvíjí hrozně rychle, neustále přináší nové příležitosti – i pro zloděje, samozřejmě – a četníci tím pádem trochu nestíhají. Nemyslím si ale, že to je fatální věc, jsou zde větší hrozby než kyberzločin.

Jak byste hodnotil úroveň internetových médií? Nahradí podle vás v budoucnu současná tištěná média a televizi?

Jsou výborná a jsou špatná internetová média, což platí právě tak i o těch tištěných. Specifikum internetu je, že se každý může stát zítra vydavatelem – médií tak vzniká a etabluje se obrovské množství a je trochu těžké se v nich zorientovat, posoudit jejich kvalitu i věrohodnost. Internet je vlastně velice zajímavý: přináší obrovskou šíři informací i úhlů pohledu, daleko větší než tradiční média, ale současně klade na čtenáře či uživatele daleko větší nároky, nutí jej studovat, hledat souvislosti, posuzovat, hodnotit, nejenom pasivně přijímat. Obávám se, že mnoho lidí tyto zvýšené nároky nezvládá (neumí nebo tomu nechce věnovat čas), odsud pak pramení buď paušální odmítání všech médií jako „lživých“, nebo naopak slepé přimknutí k jednomu názorovému proudu, kdy si člověk dobrovolně uzavře kohoutek kritického myšlení a posuzování.

Internet tradiční média postupně vytlačuje, zabírá jejich prostor. Ve zpravodajství již dávno přetlačil tištěná média, je silnější. V jiných oblastech ještě ne, ve vizuálních médiích ještě zřetelně vede tradiční televize nad internetovými stanicemi. Myslím, že trochu na kahánku mají noviny, tedy deníky, které možná časem zmizí úplně; naopak se až překvapivě daří lehčím žánrům časopisů, některé dokonce rostou a objevují se stále nové.

Dočkáme se podle vás v dohledné době možnosti volit přes internet, jako je tomu již dnes v Estonsku? Byl byste pro?

Samozřejmě bych byl pro. Internetové hlasování by mělo být zavedeno, ovšem nikoli jako jediná možnost – to by část voličů, zejména seniory, zcela vyřadilo z práva volit, a to pochopitelně není přijatelné.

Zpět ale k volbám. Mezi priority koalice patří zejména otevřený a transparentní kraj. Kvalitní územní plánování se zapojením obcí a veřejnosti. Zdravou krajinu a moderní a šetrné zemědělství. Kvalitní a dostupné vzdělávání. Kvalitní sociální péči. Když ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

Transparentnost chápu jako naprosto nutnou, základní a samozřejmou věc. Kraj – obecně jakákoli samospráva – musí neustále, každý den, každou minutu, z každého jednání, z každé schůze, z každé vynaložené koruny „skládat účty“ voličům. Sdělovat přesně a podrobně, co udělali a proč to udělali, s jakým cílem, aby to bylo možné v budoucnu ověřit a vyhodnotit. Tak jako šéf firmy skládá účty svým akcionářům, musí samospráva skládat účty svým „akcionářům“, kterými jsou občané. S tímto stojí a padá demokracie.

Všimněte si třeba, jak se transparentnost promítá do našich dalších zásadních témat. Proč jihomoravské hejtmanství tak fatálně selhalo v územním plánu? Protože jej s nikým nekonzultovalo, upekli jej někde v kancelářích hejtmanství, a když s ním vyšli ven, poukázali starostové dotčených obcí, že takový plán porušuje zákon; pokud by jej tvořili a konzultovali transparentně, tedy otevřeně, nestalo by se to. Proč jsou nedostatky ve školství? Protože chybí veřejná kontrola – tedy opět transparentnost.

Chápu, že lidé ve veřejných funkcích či zacházející s veřejnými prostředky se nechtějí nechat moc kontrolovat, notabene před tváří veřejnosti, že je jim to nepříjemné a brání se, protože na to nejsou zvyklí. Tomu velmi dobře rozumím. Ale jinak to nejde.

Kde vidíte největší nedostatky ve zdravotnictví či školství v kraji?

V obou oblastech jde vlastně o celorepublikové problémy, kde je jasné, že kraj má trochu omezené možnosti. Něco ale přece jen dělat může. Zmíním typicky oblast vzdělanosti: je už úplně evidentní, že vzdělávací systém připravuje žáky na minulé, nikoli na toto tisíciletí. Hustí do nich vědomosti frontální výukou, namísto aby rozvíjel jejich schopnosti a dovednosti. Nejsem nepřítel vědomostí, ale dítě musí získávat jedno i druhé; a zatímco význam encyklopedických znalostí skutečně klesá, význam dovedností a schopností roste. Kraj by tedy v rámci své relativně omezené působnosti, především ve středním školství, měl usilovat o posun vzdělávání směrem, který jsem naznačil.

Samostatnou kapitolou je zemědělství, které je pro kraj klíčové. Kde budete chtít vzít finance na prosazení vašich záměrů na ochranu půdy a podporu zemědělcům?

Je několik věcí, které je třeba změnit. Jihomoravský kraj nejvíce ze všech krajů ČR trápí úbytek vody v krajině; toto se desítky let zcela ignorovalo a nyní se dostáváme do situace, kdy v nejsušších místech na Znojemsku, Břeclavsku a Hodonínsku už pomalu není možné nic vypěstovat. Řešením nejsou megalomanské, obří a drahé stavby, ale řada drobných opatření a krajinných prvků na záchyt vody v krajině, investičně nenáročných. S trochou nadsázky mohu říci, že stačí, kdyby se hejtman Hašek přestal neustále producírovat na neplodných návštěvách Číny (jejichž cílem je podle mého názoru navíc něco úplně jiného, než veřejně deklaruje) a hned by na to byly peníze.

V samotném zemědělství pak prosazujeme hospodaření, které je šetrnější ke kraji a půdě. Vystihuje to náš slogan „Konopí místo řepky“: řepka je pro kraj nevhodná plodina, devastující půdu a spotřebující obrovské množství chemikálií. Jenomže je díky špatně nastaveným dotacím a v podstatě zaručenému výkupu pro zemědělce výhodná. Technické konopí je naopak pro jižní Moravu (charakter půdy a klimatu) velmi vhodnou plodinou a má mnohostranné využití.

Pocházím ze staré zemědělské rodiny z Břeclavska a vím, že zemědělec pěstuje a chová to, co se mu vyplatí. Zemědělec nehospodaří kvůli tomu, aby se to líbilo ekologům, ale správný sedlák hledí hospodařit tak, aby mohly „grunt“ převzít i jeho děti a pokračovat v práci, aby jim nezanechal zničenou, vyčerpanou a erodovanou půdu. Toto, obávám se, dnešní zemědělci, kteří často hospodaří ne na své, ale pronajaté půdě, někdy zanedbávají, protože doba si žádá rychlé a okamžité zisky. Zemědělství je ale dnes nesmírně silně ovlivněno dotacemi a jakkoli jsou dotace pokřivující, dávají i určitou možnost nápravy situace: například přenastavením systému dotací, tak aby více podporoval udržitelné, šetrné hospodaření a přirozené, historické plodiny a méně podporoval onu neblahou řepku a kukuřici. Což je odpověď na vaši otázku, kde na to vezmeme investice.

Česká pirátská strana

Piráti
Internet je naše moře!

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Strana zelených

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Tranzitní doprava a špatná kvalita silnic jsou palčivým problém kraje. Zásadním tématem je tak pro vás také zpřístupňování Integrovaného dopravního systému JMK, výstavba obchvatů, omezení tranzitní dopravy na silnicích nižších tříd a podpora přestavby železničního uzlu Brno při jeho zachování v centru města. Jak budete chtít omezení dopravy na silnicích nižších tříd docílit? A nedomníváte se, že je nezbytná i jejich oprava?

Máte naprosto pravdu v tom, že tranzitní doprava přes brněnskou aglomeraci (ale též se to týká i Břeclavi, Mikulova, Znojma a dalších měst a obcí) je obrovským, léta neřešeným problémem. Jižní Moravou procházejí hlavní evropské kamionové trasy – koridor Balt–Jadran, směr Balkán–severozápad, směr východ–západ Evropy – a všechny jdou přes Brno či těsně kolem nebo přes další města a obce.

Tranzitní nákladní dopravě je nutné otevřít, vybudovat trasy, které budou obydlené oblasti míjet tak, jak je to jen možné – pak samozřejmě přirozeně ubude těžkých kamionů na silnicích nižších tříd, a pokud by je kamioňáci i nadále využívali například kvůli úspoře na mýtu, není až tak těžké toto zakázat a silně pokutovat, tak jako to dělají například v Rakousku a jinde.

Chápeme, že to je obtížné řešení. Kraj je hustě zalidněný, všude „někdo žije“, všude je něco postaveno, není možné vymyslet takové řešení, které by se nedotklo vůbec nikoho. Ochrana občanů před hlukem a zejména prachem ale musí být primární, zdraví je vždy víc než peníze. Tam, kde to nejde, půjde tranzitní trasa pod zem nebo se zahloubí, postaví se protihlukové stěny, opět se lze inspirovat u našich sousedů. V tomto směru máme připravené již podrobné inženýrské řešení, které budeme představovat, a chceme o něm diskutovat s každým, kdo bude chtít diskutovat.

Silnice nižších tříd jsou v kraji místy opravdu v otřesném stavu, což je ale opět neblahé dědictví krajského hejtmanství a doklad jeho nekompetentnosti: před lety se totiž Jihomoravský kraj rozhodl, že bude čerpat primárně peníze na podporu turistického ruchu ve vinařských krajích (výstavby hotelů, penzionů atd.), zatímco silnice bude z dotací opravovat Vysočina. Takže nyní máme na jižní Moravě hotely zející prázdnotou a k nim nevedou silnice, ale tankodromy.

I vy máte v programu připravenost na možné důsledky migrace. Plánujete například připravit krajský program integrace cizinců a do procesu zapojit místní komunity. Jak budete ale chtít vyvrátit obavy občanů z uprchlíků, které jsou v Česku jedny z největších v Evropě? A jsou podle vás namístě?

Je zajímavé si uvědomit, že jižní Morava je odjakživa územím otevřeným na všechny strany, přes které se migruje – na rozdíl od Čech, jež jsou uzavřeny ze všech stran horstvy. Lidé na jižní Moravě jsou historicky velmi pohostinní a neopouštějí jiné v nouzi; současně ale víme, že není možné otevírat náruč doširoka každému, kdo by chtěl v tak krásném kraji žít. Podobný je tedy i náš přístup k migraci: myslíme si, že je třeba pomoci tomu člověku, kdo pomoc skutečně potřebuje, a také mu pak třeba pomoci vrátit se do jeho rodné země, až stav nouze pomine. Ale současně to znamená, že není možné otevřít náruč příchozím „bez limitů“, a právě tak vnímáme, že nebezpečí radikalizovaného až zfanatizovaného náboženství je nemalé, byť pro jiné země více než pro tu naši.

Osobně se domnívám, že určitá uměřená migrace lidí z odlišných kultur, takový ten „přirozený potůček“, nikoli velká řeka, vždy dané zemi pomáhá a obohacuje ji. Lidé zvenku přinášejí nové znalosti, dovednosti, novou nápaditost, obchodní kontakty, z čehož pak těží i starousedlíci. Chcete příklad? Jižní Morava se právem pyšní svým vyspělým vinařstvím; jenomže málokdo ví, že vinařství na jižní Moravě pozvedli právě imigranti – tzv. novokřtěnci čili habáni, což byla vlastně stará raně protestantská náboženská sekta, kteří k nám přinesli nové odrůdy, způsoby šlechtění a ošetřování révy vinné a nové metody výroby vína. Po čase odešli, ale jižní Morava z jejich přínosu těží dodnes.

Chápeme, že lidé mají obavy, a vůbec to nezlehčujeme. Víme, že úkolem státu je, aby lidé nejen fakticky byli v bezpečí, ale aby se tak i cítili. Stát musí mít kontrolu nad tím, kdo do něj přichází, s jistotou vědět, koho z příchozích občanů ze zemí mimo Unii vpouští a nesmí se bát vstup odmítnout tam, kde jsou oprávněná rizika. Současně je třeba velmi usilovat o zachování funkčního Schengenu, přijít o něj by byl návrat o dvacet let dozadu. Stát má poskytnout pomocnou ruku těm, kteří pomoc potřebují, a má pomoci s integrací. Musí být zásadně odmítavý vůči fanatismu náboženskému, ale i protináboženskému; nesmí připustit jedno ani druhé. A v tomto smyslu a v rámci možného bychom chtěli pracovat i v našem kraji.