Jak hodnotíte Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám? Souhlasíte, aby něco takového fungovalo? A pokud ano, v čem vidíte jeho význam?
Tvářit se v dnešní době, že bez sledování, případně zásahu do toho veřejného prostoru internetu, se obejdeme, je špatně. Jsem pro zřízení tohoto centra, ale pozor, jedním dechem říkám, že je nutné zajistit také jeho přísnou kontrolu.
Lidé, kteří s centrem nesouhlasí, mluví o cenzuře, omezení svobody slova... Hrozí podle vás něco takového? Myslíte si, že třeba kontrola, o které mluvíte, zabezpečí, aby se toto nestávalo?
Jsem přesvědčen, že až posuzováním právě jednotlivých případů může dojít ke správné odpovědi na vaši otázku. Ale v každém případě nepovažuji za demokracii a svobodu slova, že ve veřejném prostoru zaútočí kdokoliv na kohokoliv. A člověku, na kterého se zaútočí, to zničí život a je odkázán pouze na to, aby se domáhal soudní cestou ochrany svých práv. Pokud k tomu pak vůbec dojde, tak třeba i za mnoho let. Víte, že já s tím mám osobní zkušenosti. Na rozdíl od některých jsem to přežil, ale znám spoustu lidí, které různé situace zlomily na dlouhou dobu. Ani v Ústavě není jen právo na svobodné vyjádření, ale také máme právo na ochranu. A to nejen na ochranu například před terorismem, ale i před nespravedlivým hanobením a tak dále.
Podle Ministerstva vnitra nebude úřad dezinformace odstraňovat, ale bude na ně pouze upozorňovat. Budou těmto „upozorněním“ ale čtenáři podle vás věřit? Má to opravdu až takový význam?
Já jsem přesvědčen, že to je počáteční fáze. Jsem přesvědčen, že demokracie a ochrana práv člověka, každého jedince, nás povede k tomu, že skutečně některé naprosté závadové věci musíme odstranit. To znamená, že nepůjde jen o upozorňování, ale časem mohou být například rychleji získávány důkazy, aby v případě rozhodnutí soudu byly některé věci napraveny, některé, řekněme, naprosto závadové věci odstraněny, tak jako v případě dětské pornografie a podobně.
Je ale vůbec v silách centra označovat takové množství informací, které se objevují například na FB? To je obrovské množství různých článků, vyjádření...
Ano, ale označování může mít pozitivní dominový efekt. Jakmile se ukáže, že někdo, kdo zneužívá těchto sítí a hanobí jiné, bude postižen, opatření vyplaší ostatní.
Podle těch, kteří toto centrum schválili, mohou dezinformace nebo nepravdivé informace působit problém pro vnitřní bezpečnost státu. Máte stejný názor a pokud ano, můžete uvést příklad?
Každá informace, která se podsune a otočí nesprávným způsobem, může způsobit problémy jako například ve společenském uplatnění člověka, o kterém se nepravdivě informovalo, tak i určitý bezpečnostní problém nebo bezpečnostní riziko.
Když o tomto mluvíte, tak jsou věci, o kterých se naopak moc nepíše, případně až později, když už informace prostě uniknou. Například rok starý útok na ženy při silvestrovských oslavách v Německu. Bude „Chovancovo centrum“ podle vás fungovat i tak, že se bude snažit, aby se informace nezamlčovaly?
To je jiná disciplína a záležitost především politická. U nás, i když teď už se situace začíná zlepšovat, jsme také nesměli popisovat některé jevy, protože to bylo mainstreamově nepřípustné. Říct, že velké skupiny sociálně vyloučených Romů nepracují nebo devastují části města nebo minimálně dělají problémy... Když jsem to před těmi deseti lety coby starosta říkal, a to naprosto slušným způsobem, vrhli se na mě, protože se nic takového nesmí říkat. Dokonce byly vydány instrukce pro policii, která nesmí říkat, že pachatel je černý, bílý, žlutý, nebo jakýkoliv... Když situaci ani policie nesmí vykazovat ve svých agendách, pak nemůže vědět, kde problémy skutečně vznikají, aby stav mohla měnit nebo preventivně zasahovat.
Měli bychom se poučit, že zkreslovat skutečnosti není dobře. Naše společnost díky bohu je méně ohrožena terorismem, ale je více ohrožena právě tím, že tady mainstreamoví novináři píší například o problémech sexuálních menšin tak, že vytvářejí dojem, že naplnění práv těchto a jiných dalších menšin je hlavním problémem této společnosti a vůbec neřeší problémy většinové společnosti. Mám na mysli rozpad vztahů, manželství, nárůst počtu rozvedených lidí, skutečných velkých problémů dětí z těchto rozvedených rodin, a je jich velký počet, nízká porodnost... To všechno je pro naši společnost daleko větším ohrožením než terorismus. Protože naše společnost zřejmě, pokud se nevzpamatuje, zanikne přesně kvůli věcem, o kterých mluvím.
Necháváme se ve veřejném prostoru ovlivnit tím, že se neustále píše často o malicherných problémech, takže je společnost vnímá jako zásadní. Ale toto nepatří do činnosti útvaru, o kterém mluvíme, ale do politiky.
Psali jsme:
Ještě se vrátím k teroristickému útoku v Německu. Co si myslíte o opatřeních, která pak nastala?
Víme všichni, že žádné zátarasy kolem tržnic nechceme. I když je instalujeme, útok stejně lze provést jinak. Podle mého názoru máme vytvářet takové podmínky, aby naše společnost směřovala k tomu, že se tady budeme cítit bezpečně.
U nás ve Vsetíně je kriminalita velmi malá, mnozí ani nezamykají své domy, nebo je nějak dramaticky nehlídají a to je pravý spokojený život. Spokojený život se vytváří dobrými sousedskými vztahy, lidé si všímají, kdo se pohybuje na ulici, vědí o sobě, dbají o to, aby se všichni cítili bezpečně, je to pro ně přirozené. Přece nebudeme postupovat způsobem, že sem přijmeme uprchlíky, kteří vytvářejí problémy, a pak budeme kolem trhů dávat betonové ježky. Je směšné dělat opatření vždy potom. Někde se něco stane a my bychom pomalu zrušili vánoční trhy. Pořád řešíme důsledky a neřešíme příčiny.
Když se podíváme na českou politickou scénu, a to přímo na vaši stranu, jak se chystáte na blížící se parlamentní volby? A jak vidíte případnou spolupráci se STAN?
Spolupráce se STAN se z mého pohledu nabízí. S ohledem na volební systém, který zvýhodňuje větší a znevýhodňuje malé, si myslím, že matematicky je to výhodné. Otázkou je, zda jsme schopni se na všem dohodnout.
Uvažujete o tom, že byste kandidoval na předsedu KDU-ČSL?
V tuto chvíli o tom uvažovat nemusím. Ještě je dost času.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
