Jiří Krampol ke státním vyznamenáním: Ringo si ho zasloužil, u něj řvou smíchy vědci i dělníci. Jak já nesnáším ty pseudointelektuály. A kretén Rejžek ať drží hubu

Vadí vám, že letos dostal z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání hudebník František Ringo Čech? Třeba hudební kritik Jan Rejžek na to reagoval takto: „Pan prezident měl jako vždy pravdu, když ocenil socdemáckého papouška kakadu Ringo Čecha. Klaunů je málo, ale šašků hodně.“ Média také hojně kritizovala výběr Jitky Pelikánové Frantové...

Víte, já bych se nerad pouštěl do nějakých posuzování, kdo státní vyznamenání dostat má a kdo ne. Ovšem při té ceremonii na Pražském hradě jsem si vzpomněl na jedno zajímavé setkání. Jako třiadvacetiletý mladík jsem se totiž po jednom představení Divadla Na zábradlí potkal v divadelním klubu s tehdejším ředitelem Československé televize Jiřím Pelikánem. Stál tam u baru s ředitelem Vladimírem Vodičkou, který mě Pelikánovi představil, a pak jsem od něj dostal cigarilos. A já mu na to odvětil slovy: „Děkuji, velice mě těšilo, pane řediteli.“ A odcházel jsem. On si mě ale zavolal zpátky a povídá mi: „Jen mezi námi a nadosmrti si to pamatujte! Ne, pane řediteli, ale soudruhu řediteli!“ Říkám to proto, že o panu Pelikánovi se tvrdívaly všelijaké věci, ale ty nakonec můžou být ještě trochu jinak, než jak se všeobecně má. Takže z toho důvodu se nepletu do věcí, když na Hradě jmenují různé hrdiny a pak z hrdinů dělají nýmandy...

Říci svůj názor na vyznamenané ale přece můžete...

Já už se ale bojím něco veřejně prohlašovat. Nastala totiž doba pro nás, herce, nepříjemná, neboť z nás mnohdy novináři a zvláště pak fotografové bulváru dělají úplné pitomce. Třeba nedávno jsem byl na křtu kreseb Petra Urbana, a protože mám bolavou nohu, tak jsem se na takových točitých schodech zamotal. Jenže v tu chvíli odněkud vylezl fotograf a už mě fotil. Hned jsem si představil článek, jak se ‚ožralej Krampol válel na schodech‘. Oni ale na podobných akcích vždycky v koutě číhají tak dva tři fotografové a čekají, až vyjdeme ven a zda někdo z té party nebude opilý. Já mám leckdy na takových akcích i hlad, ale protože se bojím, že sotva si kousnu, tak mě někdo vyfotí a napíše, že jsem se tam přišel jen nažrat, tak si raději nic nedám. Cokoliv uděláte a kamkoliv přijdete, tak z vás udělají jen nějaké blázny. Nikdy vás nepochválí za žádnou vaši práci a vždycky je v tom článku o vás nějaký drobný šťouchanec.

Zrovna minulý týden vyšel článek o mně s titulkem „Velké problémy v rodině Jiřího Krampola“ a ještě u toho byla fotka, jako když mě vytáhnou z mauzolea. Přitom si ten článek k tomu vymysleli. Prý se moje bývalá žena urazila, protože jsme jí se ženou Hankou nekondolovali k úmrtí maminky. Jenže problém byl ten, že ani má bývalá žena Marta a ani moje nynější žena Hanka s nikým od tisku nehovořily. A to dokonce ani mezi nimi není žádná řevnivost... Teď zase pitvají ze všech stran nemoc Karla Gotta. Když jsem měl já zápal plic, tak když mě pustili z nemocnice, o mně napsali, že je výměna srdce nutná a že se ani neví, zda Jiří Krampol bude ještě někdy vystupovat na obrazovce. Já proti bulváru nic nemám, je dokonce někdy vhodný k tomu, aby vás lidi poznali, ale na druhou stranu vás umí připravit o kšeft. Sděluje totiž o vás jen samé negativní věci, ale to pozitivní, že se vám něco povedlo, už neřekne.

Myslíte si, že je to vina novinářů, kteří dávají prostor spíše názorům různých kritiků celebrit, jako je kupříkladu Jan Rejžek? Jen znovu připomínám, že Rejžek ťal do Františka Ringo Čecha kvůli státnímu vyznamenání...

Rejžka jsme třikrát ožralého vyhodili z klubu ze Semaforu. Tento kretén ať drží hubu. Za minulého režimu rád negoval Pavla Bobka tím, proč zpívá anglicky. Pavel Bobek měl ty články od něj v šatně vyvěšené. Ať je ten Rejžek zticha...

Když jste se rozhovořil o Jiřím Pelikánovi, právě o jeho manželce se tvrdí, že donášela StB. Že se to o ní říkalo i v hereckých kruzích, mi potvrdila třeba Pavlína Filipovská.

Pavlína je báječná holka, kterou znám z raného mládí. Byli jsme spolu i v divadle Rokoko a dělali jsme spolu hodně zábavných pořadů. Já měl moc rád i jejího tatínka Františka...

Prý její tatínek nikdy nestál o žádné státní vyznamenání, pro něj bylo spíše vyznamenáním to, že ho měli lidé rádi. Jak to je u vás?

Osobně jsem si vážil jednoho vyznamenání, které jsem dostal za roli Josefa Cirkla ze seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře. Bohužel mi ho někdo hned druhý den ukradl... Ta cena se jmenovala Zlatý květ a dostalo ji u nás pouze dvanáct lidí. Mezi nimi třeba Jana Hlaváčová, Věra Galatíková, Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský či Luděk Munzar. Byla to cena od diváků za role.

Pokud bych měl odpovědět na to, zda si někdo zaslouží státní vyznamenání nebo ne, tak třeba u Ringo Čecha mi nijak nevadí. Ten na co v životě šáhl, tak se mu podařilo. Když to dostává vědec za nějaký hokus pokus, tak proč by ji nemohl dostat i Ringo Čech? A proč bych mu měl pak tu medaili závidět? Tady se pořád traduje, že cenu by měl dostávat hlavně ten, kdo dělá nějaké vážné umění. Ale proč? Nějaký „génius“ vytáhne na světlo starou ruskou hru, na kterou nikdo nikdy ani dříve nechodil, a pak na to představení pozve pár svých spolužáků a nakonec za to dostane cenu jen proto, že je to prý „velké umění“? Protože se to tváří vážně?

No a pak udělá někdo srandu hru, tam lidé řvou smíchy, ovšem kritici napíšou, že je to jen taková lidová sranda. Mirek Horníček mi vždycky říkával, že ti, kteří rozdělují humor na černý humor, pivní humor a intelektuální humor, tvrdí kraviny. Nic takového totiž prý neexistuje. Existuje jen jedna věc – buď něco sranda je, anebo není. Když to je sranda, tak se tomu smějí úplně stejně jak atomoví vědci, tak i dělníci ve fabrice. Nesnáším takové to pseudointelektuálské žertování, jako že je to strašně chytré. Měl jsem to štěstí, že jsem znal Arnošta Lustiga a ten nazýval tyhle kydy, které nenáviděl, také vždycky pravými jmény.

Ráda bych se vrátila k osobě herečky Jitky Pelikánové Frantové. Jak bylo zmíněno, údajně v 60. letech měla spolupracovat se Státní bezpečností (StB). Prý donášela na české divadelníky, například i na Jana Wericha. Přesto ji prezident Miloš Zeman ocenil státním vyznamenáním... Vy jste ji osobně znal?

Ne. Jitka Frantová byla podle mě dobrá herečka a já proti ní absolutně nic nemám. Naopak jsem zažil takové ty hrdiny, kteří emigrovali a pak po roce 1989 přijeli zpátky do ČSR a radili nám, jak jsme to tady měli dělat lépe. Chápal jsem v tom třeba Honzu Třísku. To byl vynikající a talentovaný herec, ale po něm tvrdě šli. Pochopil jsem, když emigroval. Také jsem to chápal u kamaráda Martina Štěpánka. Víte, proč vlastně odešel?

Konkrétně mi to známo není...

My jsme spolu v sedmdesátých letech pobývali tři a půl měsíce na Ukrajině, kde jsme točili Sokolovo. Kapitána Jaroše měl původně hrát Radek Brzobohatý, který byl podobný typ jako Jaroš. Ale Radek měl tehdy zákaz, takže i přes veškeré tlaky Otakara Vávry ho na natáčení nepovolili. Tak vybírali a vybírali, až nakonec vybrali Martina Štěpánka. Když to ale viděl na plátně tehdejší prezident (Ludvík Svoboda), pak tak vehementně naříkal a tvrdil, že to není vůbec kapitán Jaroš, až to nakonec odnesl ironicky sám Martin. Od té doby jej totiž začali upozaďovat, v televizi mu nedali žádnou roli a postupně jej vytlačovali, až nakonec on sám došel k závěru, že mu pšenka doma už nepokvete. Tak se sebral a šel do háje.

Ale proč ti, kterým se tady u nás nic nedělo a emigrovali takzvaně za lepším, nás tady všechny později poučovali? Na ty jsem alergický! Pokud někdo tvrdí, že Pelikánová donášela StB, tak k tomu vždycky dodávám, jak to ti lidé tak spolehlivě vědí? Měl jsem kdysi jednoho spolužáka, který byl v tomto směru vysoce postavený, a ten mi říkal, že které oni opravdu potřebovali, tak o těch nikdo neví. Měl jsem kdysi také kamaráda Pavla Herzika, který míval hotel na Petřinách a měl jednou tu smůlu nebo šťěstí, že tam kdysi přijel Václav Havel... No a za tím Pavlem hned druhý den přijeli a tázali se jej na to, co tam Havel dělal. On jim na to řekl, že si tam dal s nějakým pánem jen večeři, láhev bílého, zákusek, kafe a pak jeli pryč. Jenže od té doby byl ten můj kamarád vedený jako informátor StB. Ti praví jsou v tajnosti, a kdyby to o nich někdo řekl veřejně, tak jim nikdy neuvěříte. Když někdo o někom říká, že je spolupracovník StB, má na to nějaký papír? Pokud ano, tak ať ho ukáže! Jen vím, že Jitka Frantová byla dobrá herečka, ale abych o ní říkal, že spolupracovala, tak to bych si nikdy nedovolil. Vždyť to nevím! A jak bych to mohl vědět?

Před dvěmi lety mi volala jedna paní z nějakého časopisu a chtěla vědět, jak je to s mou sexuální orientací a zda jsem na chlapečky. Prý má před sebou na stole spis, že Jiří Krampol je často vídán s mladým hezkým chlapcem, s nímž byl několikrát na obědě, v divadle a v kině... Já jsem jí na to odvětil, že je to můj syn Martin. Stačilo ale málo, a už by ze mě udělali „béčko“ (údajně slangový výraz pro homosexuála- pozn. PL). Když jsme točili před lety Malého pitavala z velkého města, šla fáma, že jsme nejen spolupracovníci, ale i béčka. To ale vzniklo zřejmě tak, že jsme na tom seriálu spolupracovali s opravdovými policisty a ti se k nám pak na veřejnosti kamarádsky hlásili. To jsem měl ale před nimi dělat, že je nevidím? Když někdo někoho z něčeho osočí, tak s mou zkušeností bych byl já k tomu velmi zdrženlivý.