Jiří Pospíšil: Primárním nebezpečím je teď rozpad Velké Británie

Co pro vás znamenají výsledky hlasování v referendu o vystoupení Velké Británie z Evropské unie?

Z výsledků jsem smutný, protože mě mrzí, že Britové odcházejí z Evropské unie. Vnímal jsem Brity jako spojence České republiky, což se ukazovalo i na jednáních, kdy Britové měli na věc pohled podobný tomu našemu. Evropskou unii odchod Británie oslabí. Mrzí mě zároveň, že posílí nedemokratické země, jako je Rusko a Putinův režim, což je vidět i z prokremelských reakcí, že vítají odchod Británie. Na druhou stranu chybu nelze přičítat britským voličům, ale musíme ji hledat jak v politice Bruselu, tak v neseriózní kampani v Británii. Opakuji: chybu tedy musíme hledat u sebe, ne u voličů.

Bude pro Velkou Británii odchod z Evropské unie nakonec přínosem, nebo jí uškodí?

Jsem přesvědčen, že to bude mít negativní dopad na britské hospodářství, a ukazuje to i většina ekonomických studií. Co však považuji za větší problém, je dopad na možnou nejednotu Velké Británie. Vzrůstá napětí ve Skotsku, vzrůstá napětí v Severním Irsku, takže je možné, že Brexit nakonec může být příčinou rozpadu Velké Británie. Jiným tématem jsou ekonomické dopady. Otázkou je, jak velké budou a co z nich vyplyne. Záleží to také na tom, zda Velká Británie zůstane na vnitřním trhu Evropské unie, zda bude exportovat své zboží na kontinent bez cel a omezení, nebo zda nebude na vnitřním trhu. Nyní to nelze nijak vyčíslit, ani odhadnout, protože není jasné, jak budou nastaveny vztahy mezi Evropskou unií a Británií. Primárním nebezpečím však zůstává rozpad Velké Británie.

Zmínil jste, že chybu nemůžeme přičítat britským voličům, ale kromě kampaní před referendem i Evropské unii. V poslední době slýchám často, že by měla projít reformou. Jakou reformu byste si představoval vy? Jak by měla vypadat?

Jak víte, každý politik přináší své recepty a ty se velmi různí. Jak jsem zaznamenal debaty, většina lidí v Evropském parlamentu, tedy představitelé hlavních frakcí, mluví o pokračování integrace. Já se domnívám, že když občané ztrácejí důvěru, tak by Evropská unie měla integraci pozastavit, vyhlásit legislativní a regulační prázdniny a pár let nepřijímat regulace na úrovni Evropy. Příkladem je téma držení střelných zbraní. Na stole je směrnice, která má omezit legální držení zbraní, a já si kladu otázku, zda je taková regulace v této atmosféře nutná. Tím nevyřešíte terorismus, ale naštvete v České republice na tři sta tisíc držitelů zbraní. Je to třeba? Proč vytvářet další regulace pro občany – pro ně z nejasných důvodů. Jde o něco, co omezuje jejich život. Důležité je zklidnění atmosféry a Evropská unie by měla problémy řešit tam, kde selhala. Například ochranou vnějších hranic, která zatím nefunguje. Nutit státy do větší integrace je čiré bláznovství a povede to k dalšímu oslabování Evropské unie a lidé budou více a více pochybovat o smysluplnosti a prospěšnosti projektu. Nejde o skepticismus, ale řízení se zdravým rozumem. Připadá mi, že posilování integrace Evropy bude mít nyní opačné výsledky.

Jinak řečeno, že budou mít lidé všech nařízení, předpisů, zákazů a regulací plné zuby?

Evropská unie vznikla jako prostor pro volný obchod, volný trh, svobodné cestování a práci v Evropě. Tyto výhody jsou prospěšné, to je jednoznačný smysl spojení národních států. Další integrace ne vždy povede ke zlepšení a je otázka, jestli je sedmadvacet zemí v této chvíli připraveno na posilování integrace blížící se federativnímu superstátu. Zda je to reálné ve chvíli tak rozdílných ekonomických a kulturních podmínek na jedné straně s Rumunskem a Bulharskem a Francií s Německem na straně druhé. Další integrace nemůže fungovat utopistickým projektem, který lidé nepřijmou za svůj. Pokud ho budou považovat za svůj, tak to může fungovat. Když se s ním neidentifikují, nepomohou sebelepší ekonomické argumenty.

Domníváte se, že států, které budou usilovat o vystoupení z Evropské unie kvůli Brexitu, přibude?

Nelze to vyloučit, dnes nikdo neví, co bude, a cokoliv řekne politik nebo analytik, je pouhý odhad a spekulace. Do budoucna nelze procesy vedoucí k referendům vyloučit a vystoupení bude, myslím, záležet i na tom, zda k němu bude Evropská unie zavdávat příčinu, nebo spíše zpomalí a bude se zabývat zkvalitňováním trhu, nikoliv přijímáním nových regulací.

Na co by si měla dát Velká Británie při samotném vystoupení pozor, když pomineme ohrožení jednotnosti Spojeného království, které jste zmínil?

Musíme se pokusit nalézt vyváženou dohodu, kde na jedné straně budou splněny zájmy Unie a na straně druhé se bude pamatovat na zájmy Británie. Jedině tak lze předejít napětí a pocitu ukřivděnosti. Velká Británie by si měla ohlídat právě vstup na vnitřní trh Evropské unie, protože tato země třikrát více exportuje, než sama dováží. Export je pro britskou ekonomiku důležitý, a pokud Unie připustí, že Velká Británie bude moci využívat vnitřní trh a exportovat bez zátěží a cel, musí na oplátku chtít, aby Británie dovolila Evropanům volně jezdit do jejich země, studovat tam a pracovat. Díky demagogické kampani před referendem, obsahující strašení uprchlíky ze střední Evropy, bude sice těžké přesvědčit Brity, že nelze jen vyvážet zboží, ale že musejí zároveň respektovat, že Češi, Poláci, Němci a další mohou v jejich zemi pracovat a studovat. Ale jedině takto vyvážená dohoda bude mít logiku pro obě strany.

Připomněl jste mi výrok Angely Merkelové, že nelze pouze čerpat výhody Evropské unie a nevýhody ponechat členským státům. Souhlasíte s ním tedy?

Nelíbil se mi její výrok, že není možné, aby Velká Británie fungovala na vnitřním trhu, protože já si myslím, že by to naopak bylo pro všechny dobře. Podobný režim má Evropská unie nastavený s Norskem a Švýcarskem. Já být evropským lídrem, snažím se najít podobný model. Aby Velká Británie vybrala pouze výhody a nevýhody nechala sedmadvacítce, s tím já nesouhlasím a pro takovou smlouvu ruku nezvednu. Pro mě je hlavně důležité, jak budou ošetřeny zájmy České republiky a našich vývozců a podnikatelů. To pro mě bude určující, až budu hlasovat.

Jste europoslancem, jaká nálada panuje v Evropské unii po hlasování o Brexitu?

Jsem z posledního jednání Evropského parlamentu otrávený. Došlo na emocionální a lehce hysterickou debatu. Je nutné, aby politici jako profesionálové přišli s řešením, které co nejméně poškodí Evropskou unii, a nevyčítali Velké Británii, kdo za to může, nebo jim vystoupení chtěli „osladit“. S takovým jednáním nesouhlasím a překvapilo mě, jak emocionálně kolegové mluvili. Do politiky emoce patří, ale teď je třeba minimalizovat škody pro obě strany. Voliči chtějí slyšet, zda česká vláda zajistí, aby Češi mohli v Británii dál pracovat či studovat a aby český průmysl mohl vyvážet zboží bez cel. To nás zajímá, ne emocionální výlevy členů Evropského parlamentu. To jednání mě překvapilo a možná k němu nemělo dojít tak brzy, aby se situace nejdříve uklidnila a my řešili věcné problémy.

Velká Británie je, dá se říci, multikulturní. Stovky let zde spolu žijí různá etnika. Ovlivnila i přesto migrační krize rozhodnutí tamních obyvatel v referendu?

Upozorňuji na to, že migrační krize byla jedním z klíčových témat veřejné debaty spojené s referendem. Domnívám se, že neschopnost Evropské unie krizi řešit včetně konkrétních návrhů na společné azylové řízení a kvóty – byť se Britů tolik netýkají, protože si vyjednali výjimku ze společné azylové politiky – ovlivnilo atmosféru referenda. Brusel měl spíše zklidnit a umenšit aktivity a snažit se s Brity komunikovat a nabídnout jim další formy spolupráce, než aby několik dnů před referendem navrhoval další opatření, která pak byla využita v kampani. Jsem přesvědčen, že vliv tam byl.

Byl byste pro vystoupení České republiky z Evropské unie?

Přes všechny problémy Evropské unie, a já jsem častým kritikem, počínaje kvótami až po směrnici o držení zbraní, nikoliv. Nad problémy pro nás výhody převažují. Pro relativně malou Českou republiku je možnost vyvážet zboží do celé Evropské unie mimořádně důležitá deviza. Je součástí velkého vnitřního trhu, kde je kolem pěti set milionů zákazníků. Druhý důvod pro setrvání je politický, abychom udržovali principy demokracie a právního státu, abychom patřili na Západ, ne na Východ. Odchodem České republiky by ve střední Evropě došlo k jakémusi vakuu a svým způsobem i k posílení Ruska.

Jak jste hlasoval při referendu o vstupu České republiky do Evropské unie? A proč?

Nikdy neříkám, jak jsem hlasoval, je to soukromá věc. Ale z toho, jak jsem hovořil, se dá odvodit, jak jsem hlasoval.